ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.1127.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 1127/2018-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2018 o dovolání, které podal obviněný J. M. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2018, č. j. 5 To 51/2018-117, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 4 T 185/2017, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2018, č. j. 5 To 51/2018-117, jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 12. 2017, č. j. 4 T 185/2017-100, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se státnímu zástupci přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 12. 2017, č. j. 4 T 185/2017-100 , byl obviněný J. M. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
dne 27. 11. 2016 kolem 4:00 hod., v P., K. ulicí, kde byl kontrolován hlídkou PČR, když řídil osobní automobil Toyota Starlett, r. z. …, čehož se dopustil, ačkoliv věděl, že jeho schopnost řídit motorové vozidlo je vyloučena v důsledku předchozího užití konopí, kdy jeho krev, která mu byla odebrána při lékařském vyšetření dne 27. 11. 2016 v 5:10 hod., měla hladinu 11 ng/ml psychoaktivní látky delta9-THC, která je návykovou látkou ve smyslu §130 tr. zkn., a je látkou vylučující schopnost bezpečného řízení motorového vozidla v silničním provozu.
2. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle §274 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu čtrnácti měsíců. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu trvání čtrnácti měsíců. Podle §67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku za použití §68 odst. 1, 2, 3, 5 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výši 20 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby činní 1 000 Kč, tedy celkem ve výši 20 000 Kč. Pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, byl podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 3. 2018, č. j. 5 To 51/2018-117 , jímž ho podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení městského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Filipa Svobody dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Obviněný namítá, že z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že je nutné zkoumat skutečné ovlivnění pachatele návykovou látkou. K danému udává následující. Jeho jízda byla normální a nevykazovala nestandardní prvky. Jeho komunikace s policisty byla sice nevhodná, nevykazovala však znaky užití THC, když jeho chování popsali jako agresivní a rozčílené. Lékař při vyšetření jeho chování taktéž označil jako nevhodné, kdy u něj popsal neklid až verbální agresi, mnohomluvnost a labilní náladu, jeho fyzické projevy však popsal jako normální. Z výslechu svědka P. je však zřejmé, že pro THC je typická vláčnost jedince a zpomalení jeho reakcí. Jeho projevy při kontrole tedy byly zcela opačné, než jak se vyznačuje chování při ovlivnění THC. Upozorňuje dále, že je dosud netrestán a bez evidovaných hrubých porušení pravidel silničního provozu.
6. Obviněný má za to, že vzhledem k požadavkům na úroveň prokázání nezbytných skutečností napadené rozhodnutí nemůže obstát. Posudek zabývající se jeho způsobilostí nebyl vyhotoven, přičemž odvolací soud argumentuje obecnými zkušenostmi a hovoří o teoretické krizové situaci. Tento závěr je však nepřezkoumatelný a je faktickým porušením práva na spravedlivý proces. Vypracování posudku bylo jednoznačně na místě, pokud soud dospěl k závěru, že i přes nízkou hladinu byl jako řidič ovlivněn v míře vylučující jeho způsobilost. Závěry soudu o duševní labilitě a agresivitě vyznívají hrozivě, ve skutečnosti se však nedopustil žádného dopravního přestupku a vykazoval normální fyzické reakce, kdy od normálního řidiče se lišil pouze slovní neslušností. Pokud dále hovoří soud o cholerické verbální agresi obviněného, z výpovědi policisty K. vyplývá, že agitovanost obviněného vzrůstala postupně. Dodává, že ze strany městského soudu došlo k posunu argumentace obhajoby. Tento soud nepolemizuje s tím, že obviněný žádné významné poruchy v motorice nevykazoval, přesto však o nezpůsobilosti obviněného nepochybuje. Jeho závěr je proto vnitřně rozporný a odporující judikatuře Nejvyššího soudu. V poslední části svého dovolání pak obviněný jmenuje relevantní judikaturu Nejvyššího soudu.
7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2018, č. j. 5 To 51/2018-117, a jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 12. 2017, č. j. 4 T 185/2017-100, zrušil, a aby věc podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k novému rozhodnutí
8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která po shrnutí základních poznatků, jež z dokazování vyplynuly, uvedla, že vzhledem k tomu, že zákon nestanoví jaké množství návykových látek je způsobilé u řidiče motorového vozidla vyvolat stav vylučující jeho vozidlo bezpečně řídit, je nezbytné při zjištění, že pachatel motorové vozidlo řídil pod vlivem některé z návykových látek, v každém jednotlivém případě všechny rozhodné skutečnosti zkoumat a posuzovat na základě výsledku dokazování provedeného v konkrétní věci. Z judikatury Nejvyššího soudu a z ustálené rozhodovací praxe vyplývá, že však ani tato skutečnost nestačí proto, aby bylo možno dostatečně objektivně posoudit, zda obviněný i přesto naplnil znaky skutkové podstaty přečinu ovlivnění pod vlivem návykové látky podle §274 tr. zákoníku, kdy v takovém případě se posouzení neobejde bez přibrání znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. V drogových deliktech souvisejících s řízením motorového vozidla, může pouze znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie určit a vyjádřit se, jak dalece je řidič schopen či neschopen řídit motorové vozidlo, tedy zda vykonává činnost, tedy vozidlo řídí ve stavu vylučujícím způsobilost, kterou si přivodil vlivem návykové látky.
9. Vzhledem k tomu, že v posuzované věci takový posudek vypracován nebyl, navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. řádu napadené rozhodnutí zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. po zrušení napadeného rozhodnutí přikázal soudu prvního stupně, tedy Obvodnímu soudu pro Prahu 2, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci Nejvyšším soudem v neveřejném zasedání, a to i pro případ vydání jiného, než navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
a) obecná východiska
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.
12. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
13. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
14. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
15. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
16. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
b) vlastní posouzení dovolání
17. Argumentace mimořádného opravného prostředku obviněného neumožňovala, aby o něm dovolací soud rozhodl způsobem upraveným v ustanovení §265i odst. 1 tr. ř., tj. formou jeho odmítnutí. Nejvyšší soud proto podle §265i odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek i řízení jemu předcházející přezkoumal a dospěl k následujícím poznatkům.
18. Dovolatel namítá, že není dostačující samotné zjištění absolutní hodnoty metabolitů THC zjištěné soudní znalkyní z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, neboť v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu mělo být vedle množství nealkoholické návykové látky v těle zkoumáno také jeho skutečné ovlivnění touto látkou.
19. Přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku . Návyková látka je definována §130 tr. zákoníku jako alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování .
20. Pro naplnění zákonného znaku vykonávání činnosti ve stavu vylučujícím způsobilost nepostačuje pouhé zjištění, že řidič motorového vozidla byl v době řízení pod vlivem návykové látky. Vždy je třeba v každém konkrétním případě zjišťovat a dokazovat, zda se pachatel nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost, a to již v přípravném řízení (nikoli tedy až v řízení před soudem), a je nutné zjistit všechny okolnosti, za nichž k jízdě pod vlivem návykové látky došlo, jakož i to, o jaký druh a množství se v konkrétním případě jednalo (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 54/1968 Sb. rozh. tr.).
21. Nejvyšší soud dále judikoval, že pokud pachatel řídil motorové vozidlo pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, musí být zjištěno nejen, o jakou návykovou látku a jaké její množství se jedná, ale též míra ovlivnění řidiče touto látkou - „ nelze-li stanovit druh, množství a míru ovlivnění takovou návykovou látkou v době řízení motorového vozidla jinak (k tomu např. rozhodnutí č. 26/2008 Sb. rozh. tr.), zpravidla se nebude možno obejít bez odborného vyjádření či přibrání znalce toxikologa, přičemž jejich zpracovatelé podle výsledků odběru krve, popř. moči, stanoví druh a množství návykové látky v době řízení motorového vozidla. Na základě poznatků o množství a druhu návykové látky, eventuálně její koncentraci, době, po kterou ji měl pachatel v těle, zjištěných reakcích a jednání pachatele znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, určí, zda a jak byl pachatel ovlivněn návykovou látkou v době řízení. “ (viz usnesení ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 449/2010, uveřejněné pod číslem 23/2011 Sb. rozh. tr.).
22. Z uvedeného vyplývá, že pro učinění závěru, že řidič ovlivněný nealkoholovou návykovou látkou (drogou) se v době jízdy s motorovým vozidlem nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost je třeba odborných zjištění jak znalce z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, tak z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie.
23. V projednávaném případě byl ještě v době, kdy byla věc projednávána Odborem dopravně správních činností Hlavního města Prahy, Magistrátu hl. m. Prahy, vypracován znalecký posudek znalkyní z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie. Nalézací soud uvedl, že podle tohoto znaleckého posudku byla v krevním séru z krve odebrané obviněnému dne 27. 11. 2016 v 5:10 hodin, tedy hodinu po dopravní kontrole, stanovena hladina aktivní psychotropní látky delta-9-tetrahydrokanbinolu 11 ng/ml s průvodním inaktivním metabolitem 11-nor-delta-9-tetrahydrokanbinol-karboxylová kyselina 35 ng/ml. Dále bylo podle soudu znalkyní uvedeno, že míru ovlivnění nelze klasifikovat přímo podle krevní hladiny tak, jako je to u alkoholu, ale po jednorázovém užití konopné drogy se sérové hodnoty THC vyšší než 10 ng považují za stav intoxikace. Posouzení aktuální způsobilosti řízení v dané situaci náleží zkušenému lékaři v době odběru krevního vzorku a významný je také popis chování řidiče zkušenými policisty v době dopravní kontroly (viz bod 12. rozsudku). Znalkyně byla za tímto účelem předvolána nalézacím soudem k výslechu v hlavním líčení, přičemž byla přítomna výpovědím svědků R. K., P. Š. a M. P. Na základě poznatků získaných z těchto výslechů se pak měla vyjádřit k míře ovlivnění obviněného drogou a zřejmě tak nahradit odborné zjištění znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který v projednávané věci přibrán nebyl.
24. Obviněný podal proti rozsudku nalézacího soudu odvolání, v němž navrhoval, aby bylo dokazování doplněno znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Tento návrh odvolací soud zamítl s tím, že při jeho profesním vhledu do dané problematiky, jíž se ve své soudní praxi po řadu let opakovaně zabývá, zde není žádný další důkazní potenciál (viz bod 13. usnesení). Uvedl dále, že se v průběhu své praxe seznámil s dlouhou řadou znaleckých posudků i výpovědí znalců z odvětví toxikologie i z odvětví psychiatrie a hladina psychotropních látek zjištěná v daném případě byla bez výjimky posuzována jako tak vysoký vliv drog, při němž řidič již není schopen bezpečně řídit motorové vozidlo (viz bod 20. usnesení). Vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie proto nepovažuje za obligatorní součást důkazní situace (viz bod 24. usnesení).
25. Závěr odvolacího soudu, že v případech tohoto typu byla opakovaně shledána potřeba vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví odvětví toxikologie nebo psychiatrie, tedy nikoli obou současně (viz bod 20. usnesení), není opodstatněný. Nejvyšší soud nadále setrvává na právním názoru, který vyslovil v rozhodnutí č. 23/2011 Sb. rozh. tr. (viz bod 21. výše), jak je zřejmé mj. i z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2017, sp. zn. 6 Tz 10/2017, kde dospěl k závěru, že dosud nenastal stav, kdy by bylo možno v důsledku nových odborných poznatků učinit právní závěr, že řidič ovlivněný nealkoholovou návykovou látkou (drogou) se v době jízdy s motorovým vozidlem nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost i bez důkazu v podobě odborného zjištění znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie.
26. Dosud zastávaný názor, že odborný závěr znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, stran míry ovlivnění řidiče návykovou látkou jinou než alkoholem, nemůže být nahrazen ani výslechem znalce z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, vypovídajícího na základě poznatků získaných z výslechu zasahujících policistů a ošetřujícího lékaře provádějícího odebrání kontrolních vzorků krve obviněného (jak učinil nalézací soud, viz bod 23.), ani poznatky soudu z jeho rozhodovací praxe (jak učinil odvolací soud, viz bod 24.), nebyl judikaturou Nejvyššího soudu změněn. Byť je zřejmé, že dochází k postupnému vývoji v náhledu na tuto odbornou problematiku, akceptování přístupu zaujatého odvolacím soudem senátem dovolacího soudu, jemuž věc byla podle rozvrhu práce přidělena k rozhodnutí, nebylo lze očekávat.
27. Princip právní jistoty a s ním spojený požadavek předvídatelnosti soudních rozhodnutí je jedním z atributů, které musí být zohledněny v rozhodovací praxi obecných soudů, Nejvyšší soud nevyjímaje. Ostatně i proto právní úprava obsažená v zákoně č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (§20) stanoví speciální procesní proceduru, kterou je nezbytné zachovat, hodlá-li se Nejvyšší soud odchýlit od dříve vysloveného právního názoru.
28. V obecnosti lze připomenout, že závaznost právních názorů vyslovených v rozhodnutích soudů vyšších stupňů nedopadá jen na soudy nižších instancí (příp. jiné orgány činné v trestním řízení), vůči nimž je toto explicitně stanoveno příslušným procesním předpisem (v oblasti trestního soudnictví viz §149 odst. 6 tr. ř. a §264 odst. 1 tr. ř. v případě právního názoru obsaženého v rozhodnutí soudu druhého stupně, §265s odst. 1 a §270 odst. 4 tr. ř. v případě rozhodnutí Nejvyššího soudu). Takovým právním názorem (zaujatý soudem vyššího stupně) je vázán také sám vyšší soud, který jej ve svém rozhodnutí vyslovil. I tento soud musí dříve přijatý názor respektovat a nemůže jej změnit, pokud nedošlo k podstatné změně okolností případu (srov. usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. 15 Tdo 44/2004).
29. Byť posledně uvedené případy se zaobírají vázaností právním názorem vysloveným v konkrétně řešené věci, při nezbytnosti zohlednění toho, co plyne z úpravy obsažené v zákoně o soudech a soudcích (bod 27.), je nezbytné dovodit, že právní názor obsažený v rozhodnutí Nejvyššího soudu, zejména je-li za účelem sjednocení postupu a rozhodování orgánů činných v trestním řízení publikován ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, je třeba respektovat i při řešení a rozhodování typově stejných věcí, v nichž může nalézt svého uplatnění.
30. Jak již bylo uvedeno výše (bod 21.), Nejvyšší soud vyjádřil svůj právní názor stran požadavků na způsob objasnění okolností nezbytných k učinění právního závěru, že řidič po aplikaci nealkoholové návykové látky vykonával činnost (řízení motorového vozidla) ve stavu vylučujícím způsobilost ve smyslu zákonného znaku skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky ve svém usnesení ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 449/2010, které bylo uveřejněno v trestní části Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 23/2011. V něm poukázal na nezbytnost vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Toto zjištění je rozhodující z hlediska vlastního posouzení důvodnosti dovolání obviněného.
31. S ohledem na to, že v projednávané věci nesvědčí zjištění soudu pro závěr, že by došlo k takové změně okolností, jež by opodstatňovala odklon od uvedeného závazného právního názoru - skutkové okolnosti případu nesvědčí tomu, že by nezpůsobilost obviněného byla dána např. již zjištěním stran způsobu jeho ovládání jím řízeného motorového vozidla (jeho kontrola orgány policie nebyla odůvodněna takovým zjištěním) - neshledal Nejvyšší soud důvod odchýlit se od dosavadní rozhodovací praxe.
32. Vázanost právním názorem (ve smyslu vyloženém v bodě 28.) se neuplatňuje jen ve vztahu k soudům. Vysloveným právním názorem jsou vázány i orgány činné ve stadiu přípravného řízení, pokud dojde k vrácení věci až do tohoto stadia. Postihuje tedy všechny orgány činné v trestním řízení, které se věcí dále zabývají [ „Právním názorem je vázán nejen orgán, kterému byla věc ve výroku rozhodnutí Nejvyššího soudu přikázána, ale za předpokladu nezměněného skutkového stavu věci jsou jimi vázány i všechny ostatní orgány, které se podílejí v dalších stadiích řízení na rozhodování ve věci (např. byla-li věc přikázána státnímu zástupci, je právním názorem Nevyššího soudu vázán i policejní orgán, kterému věc státní zástupce vrátil, ale i okresní soud rozhodující později o nové obžalobě a případně i krajský soud rozhodující v téže věci o odvolání např. obžalovaného)“ - srov. ŠÁMAL, Pavel, Guido RAIMONDI a Koenraad LENAERTS. Závaznost soudních rozhodnutí - vnitrostátní a mezinárodní náhledy . Praha: Wolters Kluwer, 2018, s. 75].
33. Jak plyne z vyjádření státní zástupkyně k dovolání obviněného, potřeby respektování rozhodnutí judikaturního významu si jsou vědomy i orgány veřejné žaloby. S přihlédnutím k tomu, co výše zmíněné rozhodnutí senátu č. 8 vyslovilo, totiž i ona zastává názor, že dosud nenastala situace, kdy by se posouzení, zda se řidič ovlivněný nealkoholovou návykovou látkou (drogou) v době jízdy s motorovým vozidlem nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost, obešlo bez přibrání znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Tak tomu patrně bude až do stavu, kdy nové poznatky odborného medicínského charakteru, akceptované širší odbornou veřejností, přesvědčivě doloží (což nelze vyloučit), že skutková zjištění nezbytná pro vyslovení právního závěru stran nezpůsobilosti řidiče vykonávat jím prováděnou činnost (tj. prokázání či vyloučení stavu vylučujícího způsobilost ) bude možno učinit i na podkladě jiných důkazních prostředků.
34. Za současného stavu, kdy taková situace objektivně dosud nenastala (viz i poznatky Nejvyššího soudu získané při řešení dané problematiky), bylo nutno učinit závěr, že ze strany soudů nižších stupňů došlo v posuzované věci k nesprávnému právnímu posouzení skutku obviněného, pokud dospěly k závěru, že svým jednáním naplnil zákonné znaky skutkové podstaty přečinu podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, tj. že vykonával svou činnost ve stavu vylučujícím způsobilost.
35. Nejvyšší soud z těchto důvodů podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2018, č. j. 5 To 51/2018-117, jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 12. 2017, č. j. 4 T 185/2017-100, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
36. Protože vada řízení, která odůvodnila zrušení dovoláním napadených rozhodnutí, tj. neopatření příslušného znaleckého posudku, se netýká toliko řízení soudního, rozhodl Nejvyšší soud podle §265 l odst. 1 tr. ř. tak, že se věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí státnímu zástupci. Je totiž již jeho úkolem, pokud hodlá podat na obviněného (novou) obžalobu pro přečin podle §274 odst. 1 tr. ř., aby důvodnost této opřel o důkazní materii, která je podle dosud nepřekonaného právního názoru Nejvyššího soudu nezbytná.
37. Z výše uvedeného tedy plyne, že pro uvedenou alternativu (tj. podání nové obžaloby) je povinné doplnění dokazování (§265s odst. 1 tr. ř.) vymezeno úkolem spočívajícím v opatření znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie.
38. Zbývá dodat, že v souladu s možností upravenou v §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o dovolání obviněného v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 10. 2018
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu