ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.1393.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 1393/2018-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 11. 2018 o dovolání, které podal obviněný J. D. , nar. XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kuřim, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2018, č. j. 5 To 129/2018-189, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 T 1/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 14. 3. 2018, č. j. 1 T 1/2018-169 , byl obviněný J. D. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku jehož se dopustil způsobem popsaným ve výroku tohoto rozsudku. Obviněný byl odsouzen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
2. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. 5. 2018, č. j. 5 To 129/2018-189 , jímž k odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a s přihlédnutím k ust. §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
po předchozí ústní domluvě o vzájemné spolupráci, jako jednatel společnosti C., s nepravdivým odůvodněním, že stavební materiál bude dodán společnosti S., výměnou za pracovní sílu, s vědomím, že bude nucen nastoupit výkon trestu odnětí svobody, když rozsudkem Krajského soudu v Brně, pob. ve Zlíně ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 69 T 5/2016 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 3. 2017 byl odsouzen mj. pro zločin podvodu podle §209 odstavec 1, odstavec 4 písmeno d) trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 roků a 6 měsíců, který následně nastoupil dne 29. 5. 2017, v úmyslu zboží nezaplatit,
dne 4. 5. 2017 e-mailem objednal u stavební firmy V. K. se sídlem v K., okres Bruntál, fasádní polystyren v množství 75 m 3 a následně telefonicky podlahový polystyren v množství 34 m 3 s adresou dodání stavba N., K P., který firma objednala u jiné společnosti a dodala na uvedenou adresu,
dne 17. 5. 2017 společnost S., vyfakturoval za dodávku a montáž fasádního polystyrenu 65 000 Kč a za dodávku a montáž podlahového polystyrenu 56 000 Kč, které mu byly společně s částkou 29 000 Kč za dodávku a montáž lešení na akci B., K., vyplaceny dne 24. 5. 2017,
následně po té, co V. K. bylo u společnosti S., zjištěno, že s obžalovaným nebyla dohodnuta výměna stavebního materiálu za dodání pracovní síly, tak vystavené faktury za dodaný fasádní polystyren na částku 92 565 Kč a za dodaný podlahový polystyren na částku 82 451 Kč stavební společnosti V. K. nezaplatil, čímž jí způsobil škodu v celkové výši 175 016 Kč; tato škoda byla následně uhrazena V. K. ze strany společnosti S., s ohledem na vzájemné obchodní vztahy.
3. Za toto jednání ho odvolací soud odsoudil podle §209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon ho zařadil podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Josefa Blažka dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel namítá, že ve spise není založen údaj o tom, že objednávku učinil s odůvodněním, že stavební materiál bude dodán společnosti S. Při hlavním líčení svědek V. K. uvedl, že v době objednávky firmu S., ani jejího jednatele neznal. Obviněný namítá, že objednávku neučinil, pouze se nezávazně zmínil o budoucí objednávce.
5. Svědectví svědka V. K. považuje za nevěrohodné. Vyslovuje názor, že svědek podal trestní oznámení proto, aby sám zdůvodnil nezaplacení dodávky polystyrenu svému dodavateli. V tomto ohledu je nezbytné posuzovat rovněž tvrzení svědka o telefonické objednávce podlahového polystyrenu. Obviněný namítá, že závazkové vztahy je nutno posuzovat nikoli podle trestního práva, nýbrž podle občanského zákoníku. S odkazem na ustanovení §2079 obč. zák. je přesvědčen, že mu polystyren nebyl dodán a navrhované důkazy (především dodací listy) soudy nepřipustily. Materiál byl dodán jinému subjektu. Objednávka je totiž závazná jednak co do místa dodání, jednak co do subjektu.
6. Zdůraznil význam dodacího listu. Podle názoru dovolatele nepostačí, pokud materiál byl „dodán na stavbu“, důležitý je subjekt, který předmětný materiál převzal. Pokud soudy poukazují na to, že odsouzený materiál dále přeprodal firmě S. (pozn. S.), nenasvědčují tomu žádné skutečnosti. Obviněný sice této firmě vystavil fakturu, nedopatřením však na ní nebylo uvedeno slovo „zálohová“. Pokud by obviněný veškerý materiál řádně převzal, vyúčtoval by uvedené firmě celou dodávku a faktura by zněla na podstatně vyšší částku.
7. V „upřesnění dovolání“ doplnil, že V. K. nárok na zaplacení vůbec nevznikl, a proto se nemůže jednat o trestný čin podvodu. Předmět prodeje nebyl předán obviněnému, nýbrž jiné osobě na stavbě, přestože v objednávce fasádního polystyrenu byl obviněný uveden jako kontaktní osoba s uvedením telefonního čísla a poznámkou „volat minimálně hodinu před vykládkou“. K ničemu takovému nedošlo. Že šlo o zálohovou fakturu, plyne z toho, že společností C., 1) byla fakturována montáž a proplacena montáž, ačkoli firmě S., bylo zřejmé, že montážní práce nebyly zahájeny a budou realizovány v budoucnu, 2) ve faktuře na 150.000 Kč představovala dodávka materiálu jen zlomek celkově fakturované částky.
8. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
9. Nejvyšší státní zástupce se k podanému dovolání vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru se z velké části jedná o opakování námitek, které dovolatel uvedl již v odvolání a s nimiž se krajský soud ve svém rozhodnutí řádně vypořádal. Pokud soudy obou stupňů dovodily, že fasádní a podlahový polystyren byl obviněným objednán, tento byl dodán, ale obviněným, resp. jeho společností C., nebyl dodavateli V. K. uhrazen, má to oporu v provedeném dokazování. Výpověď svědka V. K. včetně jeho tvrzení o telefonické objednávce podlahového polystyrenu nestojí osamocena, je v souladu s výpovědí zástupce společnosti S., R. K. i s listinnými důkazy a jeví se jako zcela věrohodná. Závěry soudů nejsou v rozporu ani s §2079 obč. zák.
10. V dané trestní věci je podstatné, že obviněný V. K. jednak neříkal pravdu, když tvrdil, že materiál bude dodán (společnosti S.) výměnou za pracovní sílu, což R. K. popřel, a jednak neříkal pravdu, že za toto zboží následně zaplatí. Obviněný již v době objednávek zjevně jednal s úmyslem opatřit si finanční hotovost, kterou za materiál firmy V. K. následně vyinkasoval od společnosti S., před nástupem do výkonu trestu odnětí svobody. O tom ostatně svědčí i to, že obviněný polystyren pro podnikání zcela nelogicky a se ztrátou fakturoval s montáží společnosti S., za nižší cenu, nežli polystyren zakoupil V. K. od dodavatele firmy S. (121.000 Kč oproti 171.689 Kč), a za nižší cenu, nežli za kterou společnost C., polystyren odebrala od V. K. (121.000 Kč oproti 175.016 Kč). Státní zástupce dovozuje, že předložené námitky obviněného není možné akceptovat, a proto jeho podání považuje za zjevně neopodstatněné.
11. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně navrhl, aby tak Nejvyšší soud učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
a) obecná východiska
13. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
14. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
15. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
16. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
17. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
18. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
b) vlastní posouzení dovolání
19. Obviněný v podaném dovolání neuplatnil žádnou výhradu, jež by jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně naplnil. V rámci označeného dovolacího důvodu lze úspěšně namítat nesprávnost právního posouzení soudy zjištěného skutku, resp. vznášet i námitky tzv. jiného nesprávného hmotně právního posouzení. Žádnou takovou námitku, jež by spadala pod některou ze dvou zmíněných alternativ, však obviněný neuplatnil. Předmět dovolacího přezkumu vytyčil toliko výhradami, které nedosahují kvality hmotně právní argumentace, a jimiž napadá toliko kvalitu skutkových zjištění, které ve věci učinily soud prvního stupně, resp. soud odvolací. Vytýkané vady by však svoji povahou mohly být v dovolacím řízení úspěšné pouze tehdy, pokud by byly opřeny o námitku tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými, potažmo právními závěry.
20. Polemika dovolatele se skutkovými zjištěními soudů (tvrzení, že „[v]e spise není žádný údaj o tom, že objednávku učinil s odůvodněním, že stavební materiál bude dodán společnosti S.“ ), způsobem jejich hodnocení (obviněným tvrzená nevěrohodnost svědka R. K. a nesprávnost závěru soudů, že „materiál snad přeprodal dále firmě S.“ ) a následným právním posouzením věci se odehrává na úrovni běžných odvolacích námitek, jež věc neposouvají do roviny, na niž by byl nucen reagovat dovolací soud. Ten by do skutkových zjištění soudů nižších stupňů mohl zasáhnout (jak již řečeno), jen pokud by dovolatel explicitně uplatnil námitku tzv. extrémního nesouladu a tento svou argumentací náležitě doložil. Nic takového obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku neučinil. Navíc takový zjevný nesoulad, který by se vyznačoval nepodložeností skutkových zjištění v obsahu provedených důkazů, v posuzované věci není dán.
21. Tzv. extrémní nesoulad mezi obsahem provedených důkazů a z nich dovozeným skutkovým stavem totiž nemůže spočívat v pouhém faktu, že soudy učiněné skutkové zjištění neodpovídá představám obviněného. O zmíněný druh nesouladu v jeho výkladu Ústavním soudem, jehož skutečná existence by byla způsobilá odůvodnit procesní reakci dovolacího soudu spočívající v zásahu do (provedeným důkazům zjevně neodpovídajících) skutkových zjištění, se totiž jedná pouze tehdy, jde-li o očividný rozpor, který je výsledkem zcela zásadních a hrubých vad nastalých v hodnotících postupech, které mají svůj původ např. ve zkreslení obsahu těchto důkazů, v nehodnocení pro posouzení věci rozhodných důkazů v důsledku jejich opomenutí, či jejich posouzení způsobem zcela se příčícím logickým postupům apod., pro který je zcela zřejmé, že příslušné napadené rozhodnutí nemůže obstát a nadále vyvolávat právní důsledky s jeho výrokovou částí spojené.
22. Obecné soudy opřely svá rozhodnutí, v nichž dospěly k závěru o spáchání výše citovaného trestného činu odvolatelem, o adekvátní důkazy, které jim umožnily zjistit skutkový stav věci v rozsahu nezbytném pro jejich rozhodnutí, tj. ve smyslu požadavku §2 odst. 5 tr. ř. Námitky stěžovatele nejsou svým obsahem ničím jiným než pokračující polemikou se závěry obecných soudů, přičemž pouhý odlišný názor obviněného na právní posouzení jeho věci nezakládá porušení práv, jež jsou mu ústavně zaručena.
23. Vzhledem k tomu, že dovolací soud neshledal vady skutkových zjištění, jichž se obviněný dovolává, vycházel z popisu skutku, jak je vymezen ve výrokové části rozsudku odvolacího soudu. Na jeho podkladě lze dospět – z hlediska správnosti právního posouzení – k poznatku, že jednání obviněného spočívající v tom, že „po předchozí ústní domluvě o vzájemné spolupráci, jako jednatel společnosti C., s nepravdivým odůvodněním, že stavební materiál bude dodán společnosti S., výměnou za pracovní sílu, s vědomím, že bude nucen nastoupit výkon trestu odnětí svobody … v úmyslu zboží nezaplatit, dne 4. 5. 2017 e-mailem objednal u stavební firmy V. K. se sídlem v K., okres Bruntál, fasádní polystyren v množství 75 m 3 a následně telefonicky podlahový polystyren v množství 34 m 3 , s adresou dodání stavba N., K P., který firma objednala u jiné společnosti a dodala na uvedenou adresu, dne 17. 5. 2017 společnost S., vyfakturoval za dodávku a montáž fasádního polystyrenu 65 000 Kč a za dodávku a montáž podlahového polystyrenu 56 000 Kč, které mu byly společně s částkou 29 000 Kč za dodávku a montáž lešení na akci B., K., vyplaceny dne 24. 5. 2017, následně po té, co V. K. bylo u společnosti S., zjištěno, že s obžalovaným nebyla dohodnuta výměna stavebního materiálu za dodání pracovní síly, tak vystavené faktury za dodaný fasádní polystyren na částku 92 565 Kč a za dodaný podlahový polystyren na částku 82 451 Kč stavební společnosti V. K. nezaplatil, čímž jí způsobil škodu v celkové výši 175 016 Kč.“ , vyjadřuje naplnění všech znaků skutkové podstaty přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinen.
24. Právní kvalifikace takto vyjádřeného popisu jednání je adekvátní, jelikož je patrné, že obviněný svým jednáním úmyslně uvedl v omyl firmu V. K., na základě čehož tato společnost (prostřednictvím jejího zástupce) učinila majetkovou dispozici. Obviněný dodaný stavební materiál vyfakturoval, mimo jiné tuto dodávku společnosti S. (a to v rozporu s obvyklým zájmem podnikatele na dosažení zisku z podnikatelské činnosti, jelikož objednaný stavební materiál fakturoval s montáží společnosti S., za nižší cenu než za jakou ho koupil u poškozeného a dokonce i za nižší cenu, než za jakou ho nakoupil poškozený od společnosti S.), která ji následně proplatila, přičemž poškozené společnosti V. K. ničeho neuhradil, čímž jí vznikla škoda ve výši 175.016 Kč. Lze proto konstatovat, že po formální stránce byly všechny zákonné znaky přečinu podvodu zjevně naplněny.
25. Nepřípadná je námitka dovolatele, že soudy nerespektovaly ustanovení občanského zákoníku, konkrétně ustanovení §2079 odst. 1 obč. zák., podle něhož se kupní smlouvou „prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.“ Dovolatel soudům vytkl (totožnou námitku vznesl již v řízení o řádném opravném prostředku, viz odvolání založené na č. l. 174-175 spisu) nezohlednění skutečnosti, že objednaný stavební materiál nepřevzal on, nýbrž osoba od něj odlišná. K tomu je třeba uvést, že k převzetí věci může dojít jakýmkoli způsobem, z něhož lze objektivně usuzovat, na souhlasný úmysl jednajícího (kupujícího) přijmout zboží a nabýt držbu věci. Může jít o fyzické předání, resp. převzetí věci tzv. z ruky do ruky, ale k převzetí věci může dojít i docela jinými způsoby než tradicí, a to pokud nevzniká pochybnost o projevu vůle jednajícího (obviněného) přijmout plnění. V dané věci nelze pochybovat o tom, že došlo k převzetí věci kupujícím (obviněným), jelikož s oporou o výpověď svědka R. K. (výpověď z hlavního líčení konaného dne 7. 2. 2018, č. l. 137v.), podle níž „obžalovaný mi telefonoval, že přijede kamión tehdy a tehdy, tam a tam, ať ho tam někdo složí a stalo se tak.“ , byl tím, kdo byl srozuměn s okamžikem dodání a místem dodání a podle toho rovněž organizoval – třebaže na dálku prostřednictvím telefonu – činnost, jež je rozhodující pro posouzení součinnosti kupujícího při převzetí zboží. Za této situace je proto námitka vznesená obviněným zcela nedůvodná.
26. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že tento ve svém dovolání uplatnil toliko námitky, které se s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně rozešly. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o celém dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.
27. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. 11. 2018
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu