ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.1482.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 1482/2017-100
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. ledna 2018 o dovolání, které podal obviněný J. G. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 28. 6. 2017, č. j. 14 To 363/2015-4138, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 1 T 132/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 24. 6. 2015, č. j. 1 T 132/2012-3105 , byl obviněný J. G. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. (ad 1), trestným činem lichvy podle §253 odst. 1, 2 tr. zák. (ad 2), trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 2 písm. a) tr. zák. (ad 3) a zvlášť závažným zločinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (ad 4). Uvedených trestných činů se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
1)
v průběhu let 2007 a 2008, opakovaně, na různých místech v H. B. a P., vstupoval do občanskoprávních vztahů s poškozenými, kterým se smluvně zavázal poskytnout peněžní prostředky na vyplacení jejich v té době existujících dluhů, od počátku však byl rozhodnut nedostát všem svým ze smlouvy vyplývajícím závazkům a v průběhu realizace smluvního vztahu dílem vědomě využíval nahodile vzniklých situací, které mu umožnily se na úkor poškozených obohatit a dílem si cíleně průběžnými manipulacemi s doklady o vzájemných peněžních plněních mezi smluvními stranami vytvářel podmínky pro obohacení se na úkor poškozených při konečném vyúčtování vzájemných plnění ze smluvního vztahu, když konkrétně
- dne 22. 10. 2007 v H. B., v advokátní kanceláři JUDr. J. K., na adrese K. n., H. B., jako jednatel a jediný společník společnosti GORPROFIN s.r.o., se sídlem Muchova č. p. 3466, Havlíčkův Brod, IČ: 27509478, uzavřel s L. F., smlouvu o půjčce, na základě níž se jménem uvedené společnosti zavázal půjčit L. F. finanční částku 150.000,-Kč, což učinil dne 26. 10. 2007 vkladem na účet L. F. u Komerční banky a.s., který si za tímto účelem musel na jeho pokyn L. F. zřídit, a současně s L. F. jménem společností GORPROFIN s.r.o. téhož dne 22. 10. 2007 na stejném místě uzavřel smlouvu o zajišťovacím převodu práva a dohodu o uznání dluhu, na základě níž L. F. bezplatně převedl podle §553 občanského zákoníku na společnost GORPROFIN s.r.o. své vlastnické právo k nemovitostem zapsaným na LV a LV pro k. ú. Ž. n. S. (bytová jednotka č. 5 v budově na adrese O., Ž. n. S., spoluvlastnický podíl na společných částech budovy a pozemku) s rozvazovací podmínkou spočívající v tom, že pokud půjčku s dohodnutým 6% úrokem ve výši 2.250,-Kč vrátí nejpozději do 31. 1. 2008, smlouva o zajišťovacím převodu práva se od samého počátku ruší a L. F. se opět stane vlastníkem shora uvedených nemovitostí, pokud by L. F. byl v prodlení s vrácením půjčky, společnost GORPROF1N s.r.o. je oprávněna uvedené nemovitosti prodat a rozdíl mezi utrženou kupní cenou a pohledávkou ze smlouvy o půjčce spolu s příslušenstvím je povinna L. F. uhradit do 30 dnů ode dne převzetí celé kupní ceny za nemovitost, přičemž L. F. finanční prostředky v dohodnutém termínu společnosti GORPROFIN s.r.o. nevrátil, obviněný uvedené nemovitosti dne 16. 5. 2008 prodal jménem společnosti GORPROFIN s.r.o. I. R., za celkovou částku 800.000,-Kč, avšak rozdíl mezi utrženou kupní cenou a pohledávkou ze smlouvy o půjčce, který ve vyúčtování kupní ceny získané prodejem nemovitostí vyčíslil dne 2. 6. 2008 na částku 467.863,-Kč, L. F. do dnešního dne neuhradil, ačkoli podle prohlášení obsaženého v tomto vyúčtování kupní ceny měl L. F. vyplatit v den jeho podpisu, t. j. 2. 6. 2008 částku 300.000,-Kč a zbývajících 167.863,-Kč mu měl vyplatit do 7 dnů od podpisu tohoto prohlášení, namísto toho si dosud přesně nezjištěným podvodným způsobem opatřil výdajové pokladní doklady s pravými podpisy L. F. jako příjemce mající prokazovat finanční vyrovnání mezi ním a společností GORPROFIN s.r.o., a to výdajový pokladní doklad s datem 2. 6. 2008 na částku 300.000,-Kč a výdajový pokladní doklad s datem 12. 6. 2008 na částku 167.863,-Kč, přestože v nich uvedené peněžní prostředky poškozenému nikdy nepředal, čímž L. F. způsobil škodu v celkové výši 467.863,-Kč,
- dne 27. 3. 2008 v H. B., v advokátní kanceláři JUDr. J. K., na adrese K. n., H. B., jako jednatel a jediný společník společnosti GORPROFIN s.r.o., se sídlem Muchova 3466, Havlíčkův Brod, IČ: 27509478, uzavřel s manželi J. Š., , a J. Š., smlouvu o úvěru, na základě níž se jménem uvedené společnosti zavázal půjčit manželům Š. peněžní prostředky ve výši 680.000,-Kč, které jim měl vyplatit z části formou úhrady jejich závazků z nařízených exekuci a zbývající část jim měl vyplatit v hotovosti do rukou nebo vkladem či převodem na jejich účet, současně téhož dne 27. 3. 2008 na stejném místě uzavřel s manželi Š. smlouvu o zajišťovacím převodu práva a dohodu o uznání dluhu, na základě níž manželé Š. bezplatně převedli podle §553 občanského zákoníku na společnost GORPROFIN s.r.o. své vlastnické právo k nemovitostem zapsaným na LV, LV a LV pro k. ú. D. (bytová jednotka č. 17 v budově na adrese F., D., okr. P., spoluvlastnický podíl na společných částech budovy a pozemku) s rozvazovací podmínkou spočívající v tom, že pokud úvěr s dohodnutým 6% úrokem ve výši 6.800,-Kč vrátí nejpozději do 16. 6. 2008, smlouva o zajišťovacím převodu práva se od samého počátku ruší a manželé Š. se opět stanou vlastníky shora uvedených nemovitostí, pokud by manželé Š. byli v prodlení s vrácením úvěru, společnost GORPROFIN s.r.o. je oprávněna uvedené nemovitosti prodat a rozdíl mezi utrženou kupní cenou a pohledávkou ze smlouvy o úvěru spolu s příslušenstvím je povinna manželům Š. uhradit do 30 dnů ode dne převzetí celé kupní ceny za nemovitost, přičemž katastrální úřad řízení o zápisu vkladu vlastnického práva z této smlouvy o zajišťovacím převodu práva dne 17. 4. 2008 zastavil z důvodu zpětvzetí návrhu na vklad ze dne 14. 4. 2008, mezitím obviněný z titulu smlouvy o úvěru vyplatil ve dnech 7. 4. 2008 a 9. 4. 2008 exekuce manželů Š. v celkové částce 399.532,- Kč, zbývající část poskytnutého úvěru ve výši 280.468,- Kč však manželům Š. nevyplatil, namísto toho si dosud přesně nezjištěným způsobem opatřil výdajový pokladní doklad s jejich pravými podpisy jako příjemců mající prokazovat finanční vyrovnání mezi nimi a společností GORPROFIN s.r.o., a to výdajový pokladní doklad s datem 14. 4. 2008 na částku 280.468,-Kč, následně manžele Š. přiměl k uzavření dodatku č. 1 ke smlouvě o úvěru, který s nimi uzavřel dne 15. 4. 2008 opět v H. B. v advokátní kanceláři JUDr. J. K., a na základě kterého se jim jménem společnosti GORPROFIN s.r.o. zavázal půjčit další 540.000,- Kč s tím, že část těchto finančních prostředků jim měl vyplatit formou úhrady jejich závazků vyplývajících z další nařízené exekuce a zbývající část jim měl vyplatit v hotovosti do rukou nebo vkladem či převodem na jejich účet do 7 dnů po doručení nové smlouvy o zajišťovacím převodu práva s vyznačeným povolením vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí na adresu advokátní kanceláře JUDr. J. K., kterou s nimi současně téhož dne 15. 4. 2008 na stejném místě uzavřel se stejnou rozvazovací podmínkou a lhůtou pro vrácení celého úvěru 1.220.000,- Kč s celkovými úroky 12.200,- Kč do 16. 6. 2008, a na základě níž katastrální úřad dne 15. 5. 2008 již povolil zápis vkladu vlastnického práva společnosti GORPROFIN s.r.o. k předmětným nemovitostem, na umoření exekuce obviněný zaplatil dne 16. 4. 2008 částku 246.299,- Kč a zbývající část poskytnutého úvěru ve výši 293.861,- Kč vložil dne 29. 5. 2008 manželům Š. na jejich účet u České spořitelny a.s., ze kterého tyto peníze bezprostředně po provedeném vkladu na jeho pokyn vybrali v částce 293.600,- Kč a bez potvrzení mu je téhož dne 29. 5. 2008 předali, načež si je obviněný ponechal u sebe s tvrzením, že je zahrne do konečného vyúčtování, když ještě předtím manžele Š. přiměl, aby přistoupili k prodeji předmětných nemovitostí, ačkoli lhůta pro vrácení úvěru ještě neuplynula, a za tím účelem dne 21. 5. 2008 podepsali jako vedlejší účastníci smlouvu zprostředkování uzavřenou mezi realitní kanceláří SNARK s.r.o. jako zprostředkovatelem a společností GORPROFIN s.r.o. jako zájemcem o zprostředkování prodeje předmětných nemovitostí, které pak obviněný jménem společnosti GORPROFIN s.r.o. dne 30. 7. 2008 prodal J. S., za celkovou částku 1.700.000,- Kč, avšak rozdíl mezi utrženou kupní cenou a pohledávkou ze smlouvy o úvěru a jejího dodatku č. 1, který ve vyúčtování kupní ceny získané prodejem nemovitostí vyčíslil dne 11. 8. 2008 na částku 157.944,- Kč, manželům Š. do dnešního dne taktéž nevyplatil, ačkoli podle prohlášení obsaženého v tomto vyúčtování kupní ceny tak měl učinit v den jeho podpisu tj. 11. 8. 2008, namísto toho si opět nezjištěným podvodným způsobem opatřil výdajový pokladní doklad s pravými podpisy manželů Š. jako příjemců mající prokazovat finanční vyrovnání mezi nimi a společností GORPROFIN s.r.o., a to výdajový pokladní doklad s datem 11. 8. 2008 na částku 157.944,-Kč,
dále si obviněný do konečného vyúčtování kupní ceny jako své náklady spojené s prodejem nemovitostí započetl i úhradu daně z převodu nemovitostí ve výši 100.000,- Kč, ačkoli Finančnímu úřadu v Dobříši na této dani následně uhradil pouze 76.032,- Kč, tedy o 23.968,- Kč méně, když na dani z převodu nemovitostí ze smlouvy o prodeji předmětných nemovitostí J. S. uhradil dne 30. 9. 2008 částku 51.000,- Kč a na dani z převodu nemovitostí ze smlouvy o zajišťovacím převodu práva uhradil dne 13. 10. 2008 částku 25.032,- Kč, rozdílných 23.968,- Kč manželů Š. do dnešního dne nevyplatil, nýbrž si je k jejich škodě ponechal pro své potřeby,
protože si však v konečném vyúčtování opomněl do svých nákladů zahrnout finanční prostředky v celkové výši 106.866,- Kč, kterými musel vyplatit ještě další dvě exekuce manželů Š. neuvedené v dodatku č. 1 ke smlouvě o úvěru ze dne 15. 4. 2008 a ve smlouvě o zajišťovacím převodu práva ze dne 15. 4. 2008, způsobil manželům Š. celkovou škodu ve výši 649.114,- Kč,
- dne 19. 9. 2008 v H. B., v advokátní kanceláři JUDr. J. K., na adrese K. n., H. B., jako jednatel a jediný společník společnosti GORPROFIN s.r.o., se sídlem Muchova 3466, Havlíčkův Brod, IČ: 27509478, uzavřel s E. D., smlouvu o úvěru, na základě níž se jménem uvedené společnosti zavázal půjčit E. D. peněžní prostředky ve výši 480.000,- Kč s tím, že část úvěru ve výši 240.000,- Kč mu poskytne v hotovosti do rukou či vkladem nebo převodem na jeho účet do 15 dnů od vyznačení plomby ve vkladovém řízení před katastrálním úřadem ohledně smlouvy o zajišťovacím převodu práva a zbývající část úvěru ve výši 240.000,- Kč mu poskytne v hotovosti do rukou či vkladem nebo převodem na jeho účet do 10 dnů po doručení uvedené smlouvy o zajišťovacím převodu práva s vyznačeným povolením vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí na adresu advokátní kanceláře JUDr. J. K., když téhož dne 19. 9. 2008 na stejném místě současně s E. D. uzavřel zmiňovanou smlouvu o zajišťovacím převodu práva a dohodu o uznání a splnění dluhu, na základě níž E. D. bezplatně převedl podle §553 občanského zákoníku na společnost GORPROFIN s.r.o. své vlastnické právo k nemovitostem zapsaným na LV pro k. ú. S. n. S. (rodinný domek na adrese B. N., S. n. S., okr. H. B., pozemek, zahrada) s rozvazovací podmínkou spočívající v tom, že pokud úvěr s dohodnutým 6% úrokem ve výši 7.200,- Kč vrátí nejpozději do 19. 12. 2008, smlouva o zajišťovacím převodu práva se od samého počátku ruší a E. D. se opět stane vlastníkem shora uvedených nemovitostí, pokud by E. D. byl v prodlení s vrácením úvěru, společnost GORPROFIN s.r.o. je oprávněna uvedené nemovitosti prodat a rozdíl mezi utrženou kupní cenou a pohledávkou ze smlouvy o úvěru spolu s příslušenstvím je povinna E. D. uhradit do 30 dnů od dne převzetí celé kupní ceny za nemovitost, prvních 240.000,- Kč obviněný E. D. vyplatil dne 24. 9. 2008 vkladem na jeho účet u Komerční banky a.s., který si za tímto účelem musel E. D. na jeho pokyn zřídit, druhých 240.000,-Kč mu pak na tento jeho účet vložil dne 7. 10. 2008, jelikož E. D. finanční prostředky v dohodnutém termínu společnosti GORPROFIN s.r.o. nevrátil, obviněný uvedené nemovitosti dne 6. 2. 2009 prodal jménem společnosti GORPROFIN s.r.o. I. R., za celkovou částku 1.400.000,-Kč, avšak rozdíl mezi utrženou kupní cenou a pohledávkou ze smlouvy o úvěru, který ve vyúčtování kupní ceny získané prodejem nemovitostí vyčíslil dne 18. 2. 2009 na částku 635.176,- Kč, E. D. nezaplatil v plné výši, nýbrž mu pouze dne 15. 4. 2009 vyplatil převodem na účet částku 135.176,- Kč, zbývajících 500.000,- Kč, které mu měl podle prohlášení obsaženého ve vyúčtování kupní ceny vyplatit nadvakrát, a to v částce 300.000,- Kč v den podpisu tohoto prohlášení a v částce 200.000,- Kč do 7 dnů od podpisu tohoto prohlášení, mu do dnešního dne neuhradil, namísto toho si přesně nezjištěným podvodným způsobem opatřil výdajové pokladní doklady s pravými podpisy E. D. jako příjemce mající prokazovat finanční vyrovnání mezi ním a společností GORPROFIN s.r.o., a to výdajový pokladní doklad s datem 18. 2. 2009 na částku 300.000,- Kč a výdajový pokladní doklad s datem 24. 2. 2009 na částku 200.000,-Kč,
dále si obviněný do konečného vyúčtování kupní ceny jako své náklady spojené s prodejem nemovitostí započetl i úhradu daně z převodu nemovitostí výši 135.000,- Kč, ačkoli Finančnímu úřadu v Ledči nad Sázavou měl následně uhradit pouze 71.085,- Kč, tedy o 63.915,- Kč méně, než kolik činila do konečného vyúčtování zahrnutá záloha, když daň z převodu nemovitostí ze smlouvy o zajišťovacím převodu práva byla vyměřena ve výši 29.085,- Kč a daň z převodu nemovitostí ze smlouvy o prodeji předmětných nemovitostí I. R. byla vyměřena ve výši 42.000,- Kč, rozdílných 63.915, - Kč použil obviněný pro svoji potřebu a E. D. je do dnešního dne nevrátil, čímž poškozenému E. D. způsobil celkovou škodu ve výši 563.915,- Kč,
- dne 1. 12. 2008 v P., v sídle společnosti ACM Money ČR a.s., na adrese Č., P. – Č., uzavřel s manželi P. Š. a I. Š., smlouvu o převodu členských práv a povinností v Bytovém družstvu Filipova 2019, Praha 4 - Chodov za dohodnutou kupní cenu 1.250.000,- Kč, kterou na něho přešlo právo k nájmu k jejich družstevnímu bytu č. 1 nacházejícímu se v domě v ul. F., P. – Ch., přičemž část kupní ceny se zavázal zaplatit formou úhrady dlužného nájemného manželů Š. vůči uvedenému bytovému družstvu ve výši 111.681,- Kč, což učinil dne 1. 12. 2008, další část kupní ceny ve výši 730.329,- Kč se zavázal uhradit tím způsobem, že tuto částku vloží v den podpisu smlouvy o převodu členských práv a povinností na účet M. V., vůči níž měli manželé Š. dluh z předchozí doby, což dne 1. 12. 2008 také učinil, avšak zbytek kupní ceny ve výši 407.840,- Kč manželům Š. do dnešního dne neuhradil, namísto toho si přesně nezjištěným podvodným způsobem opatřil výdajový pokladní doklad s jejich pravými podpisy příjemců mající prokazovat finanční vyrovnání mezi ním a manželi Š. ohledně doplatku kupní ceny, a to výdajový pokladní doklad s datem 1. 12. 2000 na částku 407.840,- Kč, a tímto jednáním manželům Š. způsobil škodu v celkové výši 407.840,- Kč,
celým skutkem tak způsobil celkovou škodu ve výši 2.088.732,- Kč,
2)
dne 11. 12. 2009 v H. B., v advokátní kanceláři JUDr. J. K., K. n., H. B., po předchozím ústním příslibu poskytnutí úvěru k vyřešení špatné finanční situace poškozeného K. J., zneužívaje v této době již laicky rozpoznatelné rozumové slabosti poškozeného, který je postižen duševní poruchou - lehkou mentální retardaci, předložil mu k podpisu kupní smlouvu o prodeji nemovitostí zapsaných na LV a LV pro obec P., k. ú. Ž., (bytová jednotka č. 12 v domě P. a spoluvlastnický podíl ke společným částem domu a k pozemku), kterou se K. J. zavázal k prodeji zmíněných nemovitostí kupujícímu J. G. za kupní cenu 900.000,- Kč, ta dle smlouvy měla být a následně také byla uhrazena ve prospěch poškozeného dílem úhradou jeho existujícího závazku a zbytek (částka ve výši 62.473,- Kč) bezhotovostním převodem na poškozeným určený bankovní účet, po podpisu smlouvy tuto obratem předložil k provedení vkladu vlastnického práva na příslušném katastrálním úřadu, přestože ústně slíbil poškozenému, že uzavření smlouvy má být jen zajištěním ústně přislíbeného úvěru a smlouva nebude k provedení vkladu na příslušný katastrální úřad předložena, získané nemovitosti pak dne 19. 4. 2010 prodal J. L., za částku 2.160.000,- Kč, rozdíl v hodnotě vzájemného plnění do současné doby poškozenému nedorovnal, ani nesnížil a získal tak prospěch ve výši 1.260.000,- Kč,
3)
jako svědek, při výslechu před policejním orgánem Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, územního odboru Havlíčkův Brod, oddělení hospodářské kriminality, který konal trestní řízení pod č. j. ORHB-5/TČ-2008-80, týkající se trestního stíhání obviněného Z. K., opakovaně vědomě uvedl nepravdu o okolnostech důležitých pro konečné rozhodnutí ve věci, když konkrétně
- dne 23. 1. 2009 vypověděl, že dne 30. 8. 2006 byl přítomen předání peněžní hotovosti ve výši 350.000,- Kč, ke kterému mělo dojít na schodišti v budově na adrese K. n. v H. B. mezi Z. K. a K. K., a dále vypověděl, že asi měsíc po popsané události byl přítomen předání peněžní hotovosti ve výši přesahující hodnotu 400.000,- Kč, ke kterému mělo dojít v domě v ulici D., L. n. J., mezi předávajícím Z. K. a K. K., ačkoliv ani k jedné z událostí nikdy nedošlo,
- dne 17. 2. 2009 vypověděl, že dne 4. 12. 2006 byl přítomen předání peněžní hotovosti ve výši 400.000,- Kč, ke kterému mělo dojít v čekárně advokátní kanceláře v budově na adrese K. n. v H. B. mezi Z. K. a J. Š., dále vypověděl, že 13. 12. 2006 byl přítomen předání peněžní hotovosti ve výši 400.000,- Kč, ke kterému mělo dojít v zaparkovaném vozidle před budovou Katastrálního úřadu pro Vysočinu, pracoviště H. B. v ulici N. P. v H. B. mezi Z. K. a J. Š., dále vypověděl, že dne 14. 12. 2006 byl přítomen předání peněžní hotovosti ve výši 300.000,- Kč, ke kterému mělo dojít v kanceláři Z. K. v domě v ulici B. v H. B. mezi předávajícím Z. K. a J. Š. a dále vypověděl, že dne 21. 12. 2006 byl přítomen předání peněžní hotovosti ve výši 363.000,- Kč, ke kterému mělo dojít v domě v obci V. mezi předávajícím Z. K. a J. Š., ačkoliv ani k jedné události nikdy nedošlo,
- dne 19. 2. 2009 vypověděl, že dne 22. 12. 2006 byl přítomen předání peněžní hotovosti ve výši 110.000,- Kč, ke kterému mělo dojít ve vozidle na parkovišti před budovou vlakového nádraží v ulici N. v H. B. mezi Z. K. a L. P., ačkoliv ve skutečnosti Z. K. předal L. P. na uvedeném místě pouze částku 20.000,- Kč,
4)
dne 4. 2. 2010 jako svědek, při výslechu před Okresním soudem v Havlíčkově Brodě, ve věci vedené pod sp. zn. 1 T 401/2009, týkající se trestního stíhání obžalovaného Z. K., , v jednací síni soudu, opakovaně vědomě uvedl nepravdu o okolnostech důležitých pro konečné rozhodnutí ve věci, konkrétně vypověděl, že
- dne 4. 12. 2006 byl přítomen předání peněžní hotovosti ve výši 400.000,- Kč, ke kterému mělo dojít v prostorách advokátní kanceláře pana JUDr. K., K. n. v H. B. mezi Z. K. a J. Š.,
- v přesně neuvedený den v době do 14 dnů od předchozí události byl na blíže neurčeném místě přítomen předání peněžní hotovosti ve výši 400.000,- Kč mezi Z. K. a J. S. a následující den byl přítomen předání peněžní hotovosti ve výši 300.000,- Kč, ke kterému mělo dojít na blíže neupřesněném místě mezi předávajícím Z. K. a J. S.,
- dne 21. 12. 2006 byl přítomen předání peněžní hotovosti v neuvedené výši, ke kterému mělo dojít v domě v obci V. mezi předávajícím Z. K. a J. Š.;
- dne 30. 8. 2006 byl přítomen předání peněžní hotovosti ve výši 350.000,- Kč, ke kterému mělo dojít na schodišti v budově na adrese K. n. v H. B. mezi Z. K. a K. K.,
a dále uvedl, že asi měsíc po předchozí události byl přítomen předání peněžní hotovosti ve výši přesahující hodnotu 400.000,- Kč, ke kterému mělo dojít v domě v ulici D., L. n. J., mezi předávajícím Z. K. a K. K.,
ačkoliv ani k jedné z popsaných událostí nikdy nedošlo
a dále vypověděl, že
- dne 22. 12. 2006 byl přítomen předání peněžní hotovosti ve výši 110.000,- Kč, ke kterému mělo dojít ve vozidle na parkovišti před budovou vlakového nádraží v ulici N. v H. B. mezi Z. K. a L. P., ačkoliv ve skutečnosti Z. K. předal L. P. na uvedeném místě pouze částku 20.000,- Kč,
a s ohledem na hmotnou a společenskou situaci poškozených, kterou podrobně znal, kteří zejména neměli k dispozici prostředky na hrazení svých aktuálních potřeb, spojených zejména s bydlením, musel být přinejmenším srozuměn s tím, že pokud orgány činné v trestním řízení vezmou za skutkový stav věci ten, který uvedl ve své výpovědi, výrazně se tím do budoucna zhorší hmotné a sociální postavení poškozeného K. K., poškozených manželů J. Š., a R. Š., a poškozené L. P., neboť v rámci adhezního řízení nebudou moci prokázat své existující pohledávky vůči Z. K. v souhrnné výši 1.855.872,- Kč.
2. Obviněný byl odsouzen podle §346 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívajícím v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárních orgánů a prokuristy ve všech typech obchodních společností a družstev včetně jejich zastupování na základě plné moci na dobu čtyř let. Podle §70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to v podobě dvou specifikovaných nemovitostí v H. B. a Ch. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit způsobenou škodu poškozeným L. F. ve výši 467.863 Kč, J. Š. a J. Š. ve výši 649.114 Kč, E. D. ve výši 563.915 Kč, P. Š. a I. Š. ve výši 407.840 Kč a K. J. ve výši 1.260.000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození J. Š., P. Š. a I. Š. odkázáni se zbytky nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Poškození P. Š. a I. Š. pak byli na řízení ve věcech občanskoprávních odkázáni podle §229 odst. 1 tr. ř. s jimi uplatněným nárokem na náhradu nemajetkové újmy.
3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 10. 2. 2016, č. j. 14 To 363/2015 - 3618 , jímž je podle §256 tr. ř. zamítl.
4. O dovolání, jenž obviněný podal proti uvedenému unesení odvolacího soudu, rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 8. 12. 2016, sp. zn. 6 Tdo 1223/2016, tak, že rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i všechna rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. mu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
5. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 28. 6. 2017, č. j. 14 To 363/2015 - 4138 , rozhodl tak, že z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil celý výrok o trestu propadnutí věci a podle §256 tr. ř. zamítl odvolání státního zástupce a poškozeného P. Š.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
6. Citované usnesení krajského soudu napadl obviněný prostřednictvím obhájců Mgr. Tomáše Novotného a JUDr. Karola Hrádely dovoláním, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a), b), g), h) a l ) tr. ř.
7. Obviněný v dovolání zpracovaném obhájcem JUDr. Karolem Hrádelou k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. uvedl, že přísedící, kteří v dané věci rozhodovali, byli povoláni k jednání z jiného oddělení, než které věc projednávalo. Současně u nich nebylo v rozvrhu práce uvedeno, že působí jako náhradníci za přísedící z jiného oddělení. Rozvrh práce nestanovil, že při změně předsedy senátu dochází ke změně soudního oddělení a tím i přísedících. Nesouhlasí se závěry soudů, že o chybné obsazení senátu by šlo pouze tehdy, pokud by neodpovídalo §35 zákona o soudech a soudcích. Rozvrh práce upravoval pravidla pro přidělování přísedících, ta však byla výslovně porušena. V tom spočívá odlišnost od věci, kterou Nejvyšší soud projednával pod sp. zn. 11 Tdo 1640/2014. Chyba při obsazení senátu podle názoru obviněného spočívala v tom, že ve věci měl rozhodovat náhradní soudce uvedený v rozvrhu práce pro původní oddělení za soudce z původního oddělení a přísedící z původního soudního oddělení. Přiléhavým neshledává dovolatel argument Okresního soudu v Havlíčkově Brodě „o letité praxi“ přidělování přísedících, protože ani dlouhodobá praxe nemůže být v rozporu s platným rozvrhem práce. Má tedy za to, že byl odsouzen nepříslušnými soudci a nepříslušnými přísedícími, protože od počátku nebylo zřejmé, z jakého okruhu osob budou přísedící vybíráni. Nerespektování rozvrhu práce zakládá domněnku soudcovské libovůle.
8. O dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. obviněný opřel námitku podjatosti předsedkyně senátu a soudců odvolacího soudu. Tuto námitku uplatnil opakovaně. Vyvozuje ji z toho, že 1) prvostupňový soud se nevypořádal s jeho námitkami proti protokolaci, 2) předsedkyně soudu prvního stupně mu bránila v získání informací, jelikož k němu přistupovala jinak, než k ostatním žadatelům o informace, 3) byly zamítnuty jeho návrhy na provedení důkazů, jež mohly svědčit v jeho prospěch, 4) bylo mu znemožněno (výhradu adresuje soudu prvního stupně i soudu odvolacímu) klást otázky některým svědkům, 5) soud prvního stupně předložil spis k projednání v pořadí prvního dovolání obviněného s časovou prodlevou, 6) odvolací soud nevyhodnotil změnu tvrzení svědka F. B.
9. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil výhradu, že se nemohl dopustit trestného činu podvodu, jelikož se v trestním řízení nepodařilo prokázat, že již od samého počátku plánoval podvést poškozené. Nebylo podle jeho názoru prokázáno, že před vznikem újmy chtěl někoho uvést v omyl a zamlčet podstatné skutečnosti a že jeho jednání bylo příčinou škody na cizím majetku. V souladu s původním dovoláním zopakoval, že nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu, a to ve formě přímého či nepřímého úmyslu. Dále vznesl výhradu „nedodržení totožnosti skutku“ , s níž se podle jeho mínění odvolací soud vypořádal pouze částečně. V podrobnostech se zabývá usneseními o zahájení trestního stíhání, rozhodnutími státního zastupitelství o stížnostech proti těmto usnesením, obžalobou a napadeným rozsudkem a provádí rozbor skutečností, jež by měly potvrzovat jeho úvahy. Namítá, že usnesení o zahájení trestního stíhání neobsahuje všechny obligatorní náležitosti vyžadované trestním řádem, porušení zásady zákonnosti trestního procesu spatřuje v tom, že v usnesení, jímž bylo jeho trestní stíhání zahájeno, není vymezen skutek způsobem, jenž by vyjadřoval všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu.
10. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. opřel o výhradu, že soudy s ohledem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva nezohlednily délku trestního řízení, kterou svým přístupem nijak neprodlužoval.
11. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. spatřuje v tom, že v řízení jako celku byl znevýhodněn, soud neprováděl jím navržené důkazy (např. neprovedl jím tvrzený klíčový výslech svědka V., rekonstrukci k prokázání toho, co mohla vidět svědkyně N., nevyžádal si veškeré úvěrové spisy vztahující se k osobám P. a J., neprovedl revizní znalecké posudky k osobám J. a P.), neumožnil mu získat údaje o svědcích a bránil mu v přístupu k relevantním soudním spisům. Nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně, který vyhodnotil svědecké výpovědi svědků K., V., R. a P. jako nevěrohodné. Odvolací soud podle názoru obviněného pominul jeho tvrzení, že svědkové S., V., Z., M., B. a V. nad rámec toho, co uvedl nalézací soud (informace, že těmito svědky byla osvědčena finanční situace poškozených a vzniklé finanční a existenční problémy na jejich straně), sdělili i jiné skutečnosti, které uvedený soud nezohlednil. Obviněný dále předestřel možný majetkový zájem svědků na jeho odsouzení a jejich trestní minulost. Odvolací soud se nevypořádal se změnou výpovědí soudních znalců v hlavním líčení a rovněž s tím, že znalci neměli veškerou potřebnou dokumentaci ke zpracování znaleckých posudků. Odvolacímu soudu dále vytkl, že nevyhodnotil relevantní skutečnosti a věrohodnost osob vystupujících v řízení, kde byl obviněný svědkem a kde byl odsouzen pro trestný čin křivé výpovědi.
12. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Hradci králové – pobočka v Pardubicích, případně i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal věc příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí, nebo aby sám podle §265m tr. ř. rozhodl rozsudkem. Současně podle §265h odst. 3 tr. ř. in eventum podle §265o tr. ř. požádal o přerušení výkonu trestu.
13. V dovolání, které zpracoval obhájce Mgr. Tomáš Novotný , obviněný brojí proti závěrům odvolacího soudu, který vzal za dostatečně vyjasněnou otázku obsazení soudu. S tím dovolatel nesouhlasí a namítá, že součástí práva na spravedlivý proces je i právo na zákonného soudce. Skutečnost, že senát byl obsazen přísedícími, k jejichž obsazení neexistuje žádný ověřitelný důvod, považuje za porušení tohoto práva. Právo na zákonného soudce zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny je především ochranou proti libovolnému a účelovému obsazení jednajícího soudu. Podle názoru obviněného je zřejmé, že odvolací soud se s námitkou obhajoby, že prvostupňový soud nebyl správně obsazen, náležitě nevypořádal, čímž své rozhodnutí zatížil vadou, která měla za následek nesprávné právní posouzení věci a nezákonnost celého řízení.
14. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud za použití §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. postupem podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (míněno pobočka v Pardubicích), případně i napadený rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. vrátil věc Krajskému soudu v Hradci Králové (míněno pobočka v Pardubicích), případně Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě k opětovnému projednání a rozhodnutí. Současně podal návrh na přerušení výkonu trestu podle §265o tr. ř.
15. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).
16. K dovolání zpracovanému Mgr. Novotným, formálně založenému na důvodech podle §265b odst. 1 písm. a), b), g), h), l ) tr. ř., uvedl, že v něm dovolatel ve vztahu k důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. v obsahové shodě s bodem II A) svého dřívějšího dovolání ze dne 8. 6. 2016 opakuje námitku proti nesprávnému obsazení soudu prvního stupně, neboť „volba přísedících z příslušného senátu není opřena o jakýkoliv interní předpis, ale o ustálenou letitou praxi“ , ostatní uplatněné dovolací důvody obviněný blíže neodůvodnil. Podle státního zástupce obviněný patrně jen omylem napadá rozsudek nalézacího soudu, proti kterému je dovolání nepřípustné, neboť tento soud nerozhodl ve druhém stupni.
17. Dovolání vypracované JUDr. Hrádelou, založené na stejných důvodech, podle něj rovněž nepřípustně napadá i rozsudek soudu nalézacího, námitky obsažené v jeho části B. jsou opakováním předchozího dovolání ze dne 13. 6. 2016, část C. obsahuje námitky nové nebo nové formulace námitek původních.
18. Dovolatelova věc je podle státního zástupce specifická tím, že o obou jeho předchozích dovoláních již rozhodl Nejvyšší soud svým usnesením ze dne 8. 12. 2016, sp. zn. 6 Tdo 1223/2016, přičemž většinu jeho námitek odmítl. Jestliže dovolatel nyní v části B. svého druhého dovolání tyto námitky zopakoval, pokládá státní zástupce za bezpředmětné se k nim vyjadřovat, neboť se plně ztotožňuje se způsobem, jakým se s nimi vypořádal Nejvyšší soud. K nově formulovaným námitkám dovolatele a z těch původních jen k těm, které Nejvyšší soud v citovaném usnesení považoval za důvodné, uvedl (v návaznosti na rekapitulaci úkolů uložených Nejvyšším soudem), že odvolací soud 1) doplnil dokazování a na str. 59 a násl. napadeného usnesení podrobně odůvodnil, proč považuje obsazení senátu nalézacího soudu za správné, 2) vyslechl bývalého redaktora B., který vyložil, jakým způsobem došlo k otištění nepravdivé informace, 3) sporné tresty propadnutí věci zrušil.
19. Se závěry a postupy odvolacího soudu se státní zástupce ztotožnil, v podrobnostech na ně odkázal a má tudíž za to, že uvedený soud napravil vady, které mu byly vytknuty usnesením Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2016.
20. K obsazení nalézacího soudu přísedícím státní zástupce dodal, že Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. 3 Tdo 1507/2015, nepovažoval za dostatečný dovolací důvod, jestliže se zařazování přísedících do senátů řídilo „doloženou praxí pro zastupování v rámci senátů“, tedy obdobně jak tomu bylo v předmětné trestní věci.
21. Protože se odvolací soud po předchozím zrušení svého usnesení již řádně vypořádal se všemi dovolacími námitkami, podjatost předsedkyně senátu neshledal, obsazení soudu odůvodnil a sporné tresty zrušil, navrhl státní zástupce, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl o podaném dovolání v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Přípustnost dovolání
22. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
IV/A obecná východiska
23. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody. Stejně, jako již ve svém předcházejícím usnesení (ze dne 8. 12. 2016, sp. zn. 6 Tdo 1223/2016), vyšel při posuzování důvodnosti mimořádného opravného prostředku dovolatele z následujících východisek:
24. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je dán tehdy, pokud ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně . Věcně nepříslušným soudem je soud, který rozhodl v rozporu s pravidly upravujícími v trestním řízení věcnou příslušnost soudů. Soud nebyl náležitě obsazen, jestliže obsazení soudu neodpovídalo ustanovením §27, §31 a §35 zákona o soudech a soudcích. Tak tomu bude, zejména když rozhodoval samosoudce namísto senátu nebo když byl senát soudu složen z předsedy senátu a přísedících, přestože měl rozhodovat senát složený jen ze soudců, nebo opačně, dále pokud senát rozhodoval v neúplném složení, na rozhodování se podílel soudce, který nebyl náhradním soudcem podle §197, nebo soudce, který byl v době rozhodnutí dočasně přidělen k jinému soudu.
25. Podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán. Pro vyloučení soudce nebo přísedícího z vykonávání úkonů trestního řízení musí být splněny zákonné důvody uvedené v §30 tr. ř. Ty mohou být důsledkem jen osobního vztahu konkrétního soudu nebo přísedícího k určitým osobám zúčastněným na trestním řízení, nebo k věci samotné anebo výsledkem jeho osobního podílu na rozhodování v předchozích stadiích řízení.
26. Tento důvod však nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta . Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je tedy podmíněno kumulativním splněním dvou podmínek, a to že ve věci rozhodl vyloučený orgán, a že tato okolnost nebyla dovolateli známa již v původním řízení, anebo pokud mu byla známa, byla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Ve věci rozhodl vyloučený orgán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí učinil soudce (tj. samosoudce, člen senátu, předseda senátu), který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v §30 tr. ř., aniž bylo o jeho vyloučení rozhodnuto podle §31 tr. ř. Přitom musí jít o orgán, který je nejen z řízení vyloučen, ale který také ve věci samé rozhodl, tj. vydal rozhodnutí, jež je napadeno dovoláním opřeným o důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
27. Podle §30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Soudce nebo přísedící je dále ve smyslu odst. 2 citovaného zákonného ustanovení vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného, přitom po podání obžaloby je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku, vydal příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba. Podle §30 odst. 3 tr. ř. platí, že z rozhodování u soudu vyššího stupně je kromě toho vyloučen soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak. Z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je vyloučen státní zástupce, který napadené rozhodnutí učinil anebo dal k němu souhlas nebo pokyn.
28. Nutno konstatovat, že poměr vyloučené osoby k věci či osobám, jichž se úkon přímo dotýká, musí mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohl být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti takové osoby přistupovat k věci a k úkonům v ní činěným objektivně (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 4 Tz 196/2001, obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 4 Tvo 157/2001).
29. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
30. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
31. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
32. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. může být dán ve dvou alternativách spočívajících v tom, že buď obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným . Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se zde rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v §52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu se týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají takovou sazbu vymezenu trestním zájmem. Tak je tomu u trestu odnětí svobody, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, peněžitého trestu, náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest, trestu vyhoštění na dobu určitou a trestu zákazu pobytu.
33. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr.ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
34. Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle §256 tr. ř. a u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí takovou vadou.
35. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
36. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
IV/B Posouzení vlastní důvodnosti dovolání
37. Námitky obviněného jsou v zásadě obsahově totožné s tím, co uplatnil v dovolání zpracovaném jeho obhájci, jímž napadl usnesení odvolacího soudu ze dne 10. 2. 2016, č. j. 14 To 363/2015-3618, a jímž se Nejvyšší soud zabýval ve svém usnesení ze dne 8. 12. 2016, č. j. 6 Tdo 1223/2016-I.-110 (dále jen „předcházející rozhodnutí“). Již na tomto místě je nezbytné zdůraznit, že ke zrušení napadeného usnesení přistoupil poté, co shledal důvodnost dovolacích tvrzení obviněného toliko ve třech oblastech jeho dovolací argumentace. Pouze ve vztahu k nim pak odvolacímu soudu (viz body 125. až 127.) uložil, aby se věcí – při novém rozhodování o podaných řádných opravných prostředcích proti rozsudku soudu prvního stupně – dále zaobíral. Zmínil-li (bod 128.) dovolací soud ve svém usnesení vázanost odvolacího soudu právním názorem, jenž ve svém kasačním rozhodnutí Nejvyšší soud vyslovil, toliko tím vyjádřil (a připomenul, co plyne ze zákona), že tato vázanost se vztahuje na veškeré právní závěry tímto soudem učiněné. Z uvedeného současně plyne, že vázanost tím, co dovolací soud ve svém předchozím rozhodnutí uvedl (s výjimkou případu, kdy by v důsledku dalšího dokazování se změnil skutkový podklad dříve učiněných právních názorů), se vztahuje i na samotný Nejvyšší soud. Protože z obsahu spisu plyne, že odvolací soud dokazování doplnil toliko při veřejném zasedání konaném dne 8. 6. 2017 (č. l. 4120 až 4131), a to v rozsahu plynoucím z č. l. 4121 až 4127, což znamená, že již neprováděl žádné zásadní dokazování stran problematiky vlastního předmětu trestního řízení, tj. stran skutků, jejichž spáchání kladla obžaloba obviněnému za vinu, je zjevné, že nenastala potřeba nové obšírné reakce dovolacího soudu na námitky obviněného směřující do uvedené oblasti. S poukazem na to, co již zmínil dovolací soud ve svém předcházejícím rozhodnutí, v reakci na další námitky dovolatele uvádí k jednotlivým uplatněným dovolacím důvodům následující skutečnosti.
IV/ B-1 K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř.
38. V původním řízení o dovolání obviněného Nejvyšší soud shledal důvodnými tvrzení dovolatele, že závěr odvolacího soudu o správnosti povolání přísedících zařazených do soudního oddělení 12 T nebyl dostatečným způsobem argumentačně podložen odkazem na příslušnou právní úpravu (zejm. §40 a násl. zák. č. 6/2002 Sb., resp. vyhl. č. 37/1992 Sb., příp. instrukci Ministerstva spravedlnosti č. j. 505/2001-Org.) a na konkrétní část rozvrhu práce Okresního soudu v Havlíčkově Brodě. Nejvyšší soud v původním dovolacím řízení shledal vadu rovněž v tom, že odvolací soud přistoupil zjednodušujícím způsobem k posouzení odvolací námitky obviněného vztahující se ke složení senátu. Odvolací soud, jemuž věc byla Nejvyšším soudem vrácena k novému projednání a rozhodnutí, se s výsledky zjištění dovolacího soudu vypořádal způsobem, jenž je pro Nejvyšší soud plně akceptovatelný. Ačkoli obviněný nadále setrvává na stanovisku, jehož obsahem je odmítavý postoj k závěrům odvolacího soudu, Nejvyšší soud konstatuje, že k takovému postoji obviněný nemá racionálního důvodu.
39. Obviněný nadále polemizuje s tím, že změna předsedy senátu původně určeného rozvrhem práce k projednání a rozhodnutí věci, nemá za následek změnu celého soudního oddělení. Současně spatřuje nesprávnost postupu soudu prvního stupně při obsazování senátu v tom, že ve věci měl rozhodovat náhradní soudce uvedený v rozvrhu práce pro původní oddělení za soudce z původního oddělení a přísedící z původního soudního oddělení. Tuto jeho setrvalou námitku Nejvyšší soud ve shodě s obsáhlou argumentací odvolacího soudu pokládá za zjevně nedůvodnou.
40. Předně je třeba konstatovat, že odvolací soud se velmi důsledně zabýval – v reakci na kasační zásah Nejvyššího soudu – tím, zda v dané věci byla porušena pravidla pro obsazení senátu, jenž v dané věci rozhodl, a současně, zda postupem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě bylo porušeno právo obviněného na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny. Odvolací soud k obviněným uvedeným výhradám učinil tato zjištění:
41. „Z rozvrhů práce Okresního soudu v Havlíčkově Brodě vyplývá, že v letech 2012 – 2014, které jsou v projednávané trestní věci rozhodné, byl podle části B bod 4 pro účely určování a přidělování přísedících do senátů 1T, 2T a 12T veden abecedně uspořádaný a průběžně aktualizovaný pořadník přísedících, který je uveden v rozvrhu práce (a), přísedící uvedeni v pořadníku jsou podle abecedního pořádku postupně určováni a přidělováni po samostatných skupinách do jednotlivých senátů, a to do senátů 1T, 2T a 12T (b), přísedící zařazení do skupin pro jednotlivé senáty jsou přidělováni jako přísedící pro postupně v senátě nařizovaná soudní jednání (hlavní líčení, veřejné zasedání, vazební zasedání, neveřejné zasedání a jednání) v příslušném počtu, a to postupně tak, jak za sebou následují jejich příjmení v pořadníku konkrétní skupiny (c), nemůže-li dle pořadí určený přísedící svoji funkci v době konání nařízeného soudního jednání z důležitých důvodů vykonávat (zdravotní indispozice, pracovní neschopnost, osobní, rodinné, pracovní a dopravní problémy, jakož i další objektivní důvody), přidělí se pro toto soudní jednání v pořadí první následný (případně v pořadí další) přísedící z pořadníku skupiny přísedících určených a přidělených pro příslušný senát, u kterého tyto důležité důvody nejsou (o této skutečnosti sepíše vedoucí kanceláře záznam, který se založí do trestního spisu) (d), pokud je na příslušný jednací den senátu nařízeno několik typů soudního jednání (hlavní líčení, veřejné zasedání, vazební zasedání, neveřejné zasedání a jednání), zasedá senát vždy ve stejném složení u všech v tento jednací den nařízených soudních jednání (tzn. z předsedy senátu a dvou či více přísedících předem určených a přidělených do senátu pro konkrétní jednací den) (e), určování a přidělování přísedících dle skupinových pořadníků do jednotlivých senátů vykonávají pro nařízená soudní jednání ve smyslu shora uvedených pravidel vedoucí kanceláří soudních oddělení č. 1, 2 a 12 (f). V roce 2012 byla pro soudní oddělení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě 1T, 2T a 12T přiřazena vždy stejná skupina přísedících (viz rozvrh práce Okresního soudu v Havlíčkově Brodě na rok 2012 vedený pod Spr. 1571/2011 č. l. 7,13)…
42. … K námitkám obžalovaného, že senát, který ve věci meritorně rozhodoval v prvním stupni, nebyl správně obsazen (rozhodovali přísedící zařazení do soudního oddělení 12T a nikoli přísedící ze soudního oddělení 1T), a že není možné, aby se v případě vyloučení předsedy senátu změnilo celé soudní oddělení, krajský soud uvádí, že rozvrhy práce Okresního soudu v Havlíčkově Brodě z období 2012 – 2014, ale ani později výslovně neřešily situaci, kteří přísedící (z jakého soudního oddělení 1T, 2T nebo 12T) se mají podílet na rozhodování věci společně s předsedou senátu 12T, pokud se postupně vyloučili předsedové zbylých trestních senátů – 1T (do jehož soudního oddělení trestní věc obžalovaného v roce 2012 napadla) a 2T (předsedu senátu 1T po jeho vyloučení zastupoval). Lze pouze spekulovat, zda to byl důsledek toho, že podle rozvrhu práce Okresního soudu v Havlíčkově Brodě na rok 2012 byla pro jednotlivá trestní soudní oddělení přiřazena stejná skupina přísedících…
43. … Pokud byla trestní věc obžalovaného po vyloučení předchozích předsedů senátů (ze soudních oddělení 1T a 2T) přidělena k vyřízení předsedkyni senátu 12T, je transparentní postup, podle něhož má předsedkyně senátu z nového soudního oddělení, pro kterou jsou za účelem vyřízení vlastních trestních věcí na příslušné jednací dny vytvářeny soudní senáty z přísedících zařazených do jejího soudního oddělení, možnost „přerozdělenou věc“ projednat a rozhodnout v senátě s přísedícími z vlastního soudního oddělení a nikoli s přísedícími ze soudního oddělení, do kterého věc původně napadla. Rovněž vzhledem k tomu, že přísedící nejsou zaměstnanci soudu a vykonávají jiné povolání, je i účelné a hospodárné, aby se na projednání věci podíleli přísedící ze soudního oddělení toho předsedy senátu, který má věc nově projednat a rozhodnout spolu s dalšími trestními věcmi zařazenými na projednání v ten který jednací den. Tento postup rovněž není v rozporu s rozvrhem práce ani zákonem o soudech a soudcích. Pro uvedené ostatně svědčí i to, že osoba přísedícího vstupuje „do hry“ v zásadě až v okamžiku nařizování věci předsedou senátu k projednání (viz bod 50. usnesení Nejvyššího soudu v této trestní věci). Přestože tedy trestní věc obžalovaného napadla do soudního oddělení 1T, ponechala si toto označení ze shora uvedených důvodů pouze formálně, neboť fakticky (materiálně) začala po vyloučení předsedů senátů z oddělení 1T a 2T spadat pod soudní oddělení 12T.“
44. Pokud jde o výše nastíněné výhrady obviněného, postrádá racionálního smyslu se opakovaně vyjadřovat k tomu, co již uvedl odvolací soud. Pouze pro úplnost lze doplnit, že původní kasační zásah Nejvyššího soudu byl odůvodněn především potřebou odstranění možných pochybností o způsobu obsazování senátu, neboť vzhledem k nedostatečnému odůvodnění odvolacích námitek obviněného existovalo reálné riziko potenciální možnosti přijetí závěru o svévolném obsazení senátu projednávajícího a rozhodujícího ve věci dovolatele. Jinými slovy vyjádřeno, úkolem odvolacího soudu bylo rozptýlit pochybnosti a nejasnosti, které stran této otázky podle zjištění Nejvyššího soudu vyvstaly. Odvolací soud tak učinil transparentním a pro Nejvyšší soud přijatelným způsobem, když postup při obsazování senátu přísedícími opřel mimo jiné (nad rámec výše uvedeného) i o jím vyžádanou zprávu Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 12. 4. 2017 zpracovanou vedoucí trestní kanceláře. Z té vyplývá, že „[p]přísedící byli a jsou, tj. jak do 31. 12. 2011, tak od 1. 1. 2012 do 21. 12. 2014, tak i od 1. 1. 2015 do současnosti, předvoláváni k hlavnímu líčení vždy na základě referátu předsedy senátu z jeho soudního oddělení. Pokud dojde k vyloučení předsedy senátu v jednom soudním oddělení a je věc v souladu s rozvrhem práce přidělena k vyřízení zastupujícímu předsedovi senátu dalšího oddělení, jsou přísedící předvoláni k nařízenému hlavnímu líčení z dalšího soudního oddělení… Na základě zavedené letité praxe je rozhodující pro předvolání přísedících pro nařízené hlavní líčení vždy předseda senátu toho kterého soudního oddělení.“
45. V dané věci je podstatné zjištění odvolacího soudu, že ve věci obviněného nedošlo k přidělení přísedících, kteří se podíleli na projednání a rozhodnutí věci obviněného, na základě ad hoc pravidel, jež neměla přijatelné algoritmické ukotvení, neboli pravidel, jež postrádala prvek předvídatelnosti a ve svém důsledku by představovala porušení pravidel, jimiž byl ovládán vnitřní systém obsazování senátu prvostupňového soudu. Jinak vyjádřeno, v posuzované věci odvolací soud neshledal, že by došlo k účelové manipulaci při obsazování senátu rozhodujícího trestní věc dovolatele, jelikož praxe obsazování senátu přísedícími Okresním soudem v Havlíčkově Brodě se odehrávala za předem jasných a transparentních pravidel. Na tom ničeho nemůže změnit ani nadále neutuchající vášnivý nesouhlas obviněného s přidělením přísedících v jeho trestní věci.
46. Nejvyšší soud nesdílí výhrady dovolatele, že jeho případ je skutkově odlišný od těch, které na podporu své argumentace zmiňoval odvolací soud (především jím odkazované rozhodnutí sp. zn. 11 Tdo 1640/2014, jehož přiléhavost obviněný zpochybňuje), s ohledem na to, že „[v] žádném dokumentu, který je ve spisu, a zejména pak v rozvrhu práce, není uvedeno, že by změna předsedy senátu měla vést ke změně přísedících, či k tomu, že budou rozhodovat přísedící z jiného senátu, než do kterého věc napadla“ a současně, že „letitá praxe nemůže být v rozporu s platným rozvrhem práce, který pouze hovoří o změně předsedy senátu, a ne o změně přísedících.“ K tomu je třeba doplnit, že nelze oprávněně hovořit o porušení pravidel pro přidělování přísedících tam, kde rozvrh práce o konkrétních okolnostech, jichž se obviněný dovolává, mlčí. Kritiku obviněného nelze akceptovat jako adekvátní za situace, kdy obviněný hovoří o rozporu s pravidly rozvrhu práce, zatímco rozvrh práce k jím vytýkanému nedostatku žádné pravidlo neobsahuje. Pakliže rozvrh práce nestanovil, že se změnou předsedy senátu dochází současně i ke změně přísedících – jinými slovy explicitně se o této otázce nevyjádřil – nelze dovozovat, že byla porušena pravidla rozvrhu práce, pokud danou otázku vůbec neřešil. Obviněnému by bylo možné dát v jeho hodnocení za pravdu toliko tehdy, pokud by rozvrh práce určitou otázku (tj. změnu celého soudního oddělení při změně předsedy senátu) upravoval způsobem odlišným, než jak k jejímu řešení přistoupil prvostupňový soud. K tomu však v posuzované věci nedošlo.
47. Odvolací soud se taktéž důsledně zabýval otázkou možné manipulace s osobami přísedících a Nejvyšší soud na relevantní pasáž odůvodnění usnesení odkazuje. Nad rámec toho, co již uvedl odvolací soud, se doplňuje, že ani v této části nebyla shledána pochybení, které by nabyla ústavněprávní dimenze a byla by způsobilá zasáhnout do práva obviněného na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny. Ze zprávy Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 29. 3. 2017 opodstatněnost této námitky ani v náznacích nevyplývá. Naopak z ní lze dovodit, že proces ustavování přísedících se odehrával za předem stanovených a transparentních pravidel, jež vylučují možnost svévolného obsazování senátu. Jednoznačně z ní plyne, že „[v] trestní kanceláři Okresního soudu v Havlíčkově Brodě jsou vedeny interní záznamy, kde vedoucí kanceláře eviduje důvody, pro které se podle seznamu přísedících v příslušném soudním oddělení volaný přísedící nemůže zúčastnit nařízeného jednání. V tomto případě nejsou záznamy zakládány do procesního spisu. Nemůže-li dle pořadí určený přísedící svoji funkci v době konání nařízeného soudního jednání z důležitých důvodů vykonávat (zdravotní indispozice, pracovní neschopnost, osobní, rodinné, pracovní a dopravní problémy, jakož i další objektivní důvody), přidělí se pro toto soudní jednání v pořadí první následný (případně v pořadí další) přísedící z pořadníku skupiny přísedících určených a přidělených pro příslušný senát, u kterého tyto důležité důvody nejsou, pak o této skutečnosti sepíše vedoucí kanceláře záznam, který založí do trestního spisu. Z výše uvedených interních záznamů vyplývá, že k prvnímu hlavnímu líčení konanému 17. 6. 2014 nebyla volána přísedící M. S. z pracovních důvodů.“ Tato skutečnost vyplývá z kopie těchto interních záznamů, které jsou přílohou zprávy. Ani stran této otázky proto nelze dospět k závěru, že by zde objektivně existovala důvodná pochybnost o účelovém či dokonce svévolném přidělování osob přísedících.
48. V návaznosti na to, co ve svém předcházejícím rozhodnutí (body 50. a 51.) dovolací soud uvedl, a s přihlédnutím k odvolacím soudem zhodnocenému doplnění dokazování (provedenému po kasaci jeho prvního rozhodnutí) je nezbytné dospět k závěru, že v soudním řízení vedeném vůči dovolateli nedošlo k vadě, jež by měla za následek naplnění dovolacího důvodu upraveného ustanovením §265b odst. 1 písm. a) tr. ř.
IV/B-2 K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
49. Uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. spatřuje obviněný v podjatosti předsedkyně senátu soudu prvního stupně a soudců odvolacího soudu (tu shledává v tom, že „jejich podjatost je odůvodněna i stížností na tyto soudce“ , viz str. 34 dovolání). Obviněný při formulaci námitek vyšel obsahově z těch, jež uplatnil již v prvním řízení o dovolání (viz i str. 10-13 dovolání sepsané obhájcem JUDr. Hrádelou, jež je v obsahové shodě s původním dovoláním obviněného). Tyto výhrady však již byly způsobilým předmětem přezkumu již v prvním řízení o dovolání obviněného, a proto na odůvodnění těchto námitek Nejvyšší soud v podrobnostech odkazuje.
50. Důvodem, pro který Nejvyšší soud shledal obavy dovolatele o možné podjatosti předsedkyně soudu prvního stupně jako za ne zcela vyvrácené z hlediska důvodu dovolání §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., byla pouze skutečnost, že odvolací soud o uplatněném důkazním návrhu obhajoby v podobě výslechu svědka F. B. sice rozhodl procesním způsobem tak, že jej zamítl, důvod tohoto zamítavého rozhodnutí však ve vztahu k tomuto důkaznímu návrhu nevyložil. Výhradně stran této námitky shledal Nejvyšší soud tvrzení obviněného, jež podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., jako věcně opodstatněné, jelikož otázka nepodjatosti předsedkyně senátu nebyla v napadeném usnesení uspokojivě vyřešena způsobem, který by umožnil přijetí závěru, že ve věci rozhodl nepodjatý orgán.
51. V návaznosti na zjištění dovolacího soudu, doplnil krajský soud dokazování o výslech bývalého redaktora Havlíčkobrodského deníku F. B. a dále o novinové články týkající se projednávané trestní věci vyhotovené tímto autorem (založené na č. l. 3334 až 3336). Doplnění dokazování o tyto důkazní návrhy umožnily odvolacímu soudu přijmout adekvátní závěr, že předsedkyně senátu prvostupňového soudu nebyla podjatá. Konkrétně odvolací soud uvedl, že „bylo jednoznačně vyvráceno tvrzení obžalovaného, že předsedkyně senátu Mgr. Panská poskytla rozhovor redaktorovi Havlíčkobrodského deníku, F. B., na jehož základě měl vzniknout článek otištěný v tomto deníku dne 19. 6. 2015. Svědek B. při svém výslechu před krajským soudem uvedl, že s jistotou může říci, že s předsedkyní senátu Mgr. Panskou rozhovor, na základě kterého vznikl předmětný článek, nedělal. U hlavních líčení nebyl od počátku, naskočil do rozjetého vlaku‘. Ve věci se neorientoval, a proto mu státní zástupce asi dne 18. 6. při přestávce během hlavního líčení na 5 – 10 minut půjčil obžalobu, ze které si udělal poznámky. Při psaní článku dále vycházel z toho, co proběhlo v soudní síni. Předsedkyni senátu v článku cituje, ale neví, zda citace patřila jí, nebo státnímu zástupci, nebo to bylo přepsané z obžaloby. I když z článku vyplývá, že musel před jeho napsáním hovořit se třemi osobami (obžalovaným, předsedkyní senátu a státním zástupcem), nebylo tomu tak, pouze k tomu, co padlo v jednací síni, přiřazoval jména. Pokud měl v rámci telefonického rozhovoru s obhájcem obžalovaného říci, že to, co je v uvozovkách, měla ta předmětná osoba říci, pak si na to opravdu nepamatuje. O možné nahrávce rozhovoru s předsedkyní senátu nemohl s obhájcem mluvit, protože si nic nenahrával, a to nejenom v tomto případě, ale ani nikdy jindy. Při porovnání obsahu obou článků s podanou obžalobou je zřejmé, že se jedná o opis textu obžaloby. Je dost možné, že do článku dal přímou řeč předsedkyně senátu, aby tam kromě státního zástupce byl někdo další. Udělal chybu, když dal citaci někomu, kdo to neřekl.“
52. V návaznosti na skutečnosti, jež vyplynuly z provedeného výslechu svědka F. B., učinil odvolací soud zjištění, že „[v] souladu se svědeckou výpovědí F. B. je nejen novinový článek ze dne 19. 6. 2015, ale i ze dne 25. 6. 2015. V případě prvého článku měla předsedkyně senátu říci ‚Současně se zavázal, že část kupní ceny uhradí formou dlužného nájemného manželů vůči bytovému družstvu a dalším věřitelům. G. však uhradil jen část dluhu manželů Š. a více než čtyři sta tisíc korun manželům do dnešního dne neuhradil. Obžalovaný si také opatřil výdajový pokladní doklad s pravými podpisy manželů, které dokazují, že dlužná částka již byla uhrazena.‘ Při porovnání tohoto údajného vyjádření předsedkyně senátu s textem obžaloby, kterou měl svědek B. k dispozici, je evidentní, že slova Mgr. Panské jsou kompilátem doslovného znění obžaloby (návětí a dílčího skutku týkajícího se poškozených manželů Š. v případě trestného činu podvodu – bod 1) a dílčích slov vložených novinářem. Rovněž nelze přehlédnout, že citace údajného vyjádření předsedkyně senátu v článku ze dne 19. 6. 2015 se objevuje i v článku ze dne 25. 6. 2015, ale zde již není v uvozovkách a není uvedeno, že jde o vyjádření předsedkyně senátu, ale že to vyplývá z podané obžaloby.“
53. Závěry, které vyplynuly z provedeného výslechu svědka F. B., potvrdily pravdivost úsudku odvolacího soudu, který stran této otázky zachovával již v prvním rozhodnutí. Co je však stran této otázky pro Nejvyšší soud podstatné, je to, že doplněním dokazování v odvolacím řízení krajský soud rozptýlil pochybnosti, které k této otázce Nejvyššímu soudu vyvstávaly v prvním řízení o dovolání obviněného a jež vyslovil v předcházejícím rozhodnutí. V návaznosti na zjištění odvolacího soudu bylo verifikováno vyjádření předsedkyně senátu Mgr. Panské, podle něhož žádnou informaci sdělovacím prostředkům neposkytla, a pokud ohledně této věci, v níž jako předsedkyně senátu rozhodovala, byly napsány novinové články, citace jí byla tzv. vložena do úst. Úvahy, které odvolací soud vedly k závěru o nepodjatosti předsedkyně senátu, které ve věci v řízení před soudem prvního stupně rozhodovala, proto Nejvyšší soud shledal jako opodstatněné. Tato konstatování ústí do závěru, že ve věci nerozhodl vyloučený orgán. V důsledku toho Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. sice po obsahové stránce věcně naplnil, tato argumentace je však zjevně neopodstatněná.
54. Dovolateli lze přisvědčit v tom, že soud prvního stupně spis dovolacímu soudu nepředložil bezprostředně po uplynutí lhůt k podání dovolání, tedy plně v souladu s požadavkem §265h odst. 2 věta druhá tr. ř. ( Jakmile lhůta k podání dovolání uplyne všem oprávněným osobám, předloží spisy Nejvyššímu soudu. ), uvedená skutečnost však podle dovolacího soudu nezakládá důvod k tomu, aby pouze na tomto základě měl dospět k závěru o podjatosti soudkyně soudu prvního stupně, jež by měla odůvodnit kasaci napadených rozhodnutí.
IV/B-3 K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
55. Úvodem je nezbytné připomenout, že k otázce, zda při právním posouzení skutků vymezených ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, došlo k pochybení, jež by zakládalo vadu naplňující tento dovolací důvod, se Nejvyšší soud vyslovil již v předcházejícím rozhodnutí, a to konkrétně v části IV/B-3a) pokud jde o trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., v části IV/B-4b) ve vztahu k trestnému činu lichvy podle §263 odst. 1, 2 tr. zák., v části IV/B-3c) stran zvlášť závažného zločinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, a konečně v části IV/BG-3d) co se týče trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 2 písm. a) tr. zák. Vzhledem k tomu, že co do důvodnosti skutkových zjištění týkajících se jednotlivých skutků nebylo dokazování po zrušení prvního rozhodnutí odvolacího soudu označeným soudem doplňováno, odkazuje dovolací soud stran původních námitek obviněného na označené pasáže odůvodnění předcházejícího rozhodnutí.
56. V reakci na námitky dovolatele zmíněné výše (bod 7.) je třeba uvést, že svou povahou jsou rázu skutkového a procesního, a jako takové ani z formálního hlediska nenaplňují označený dovolací důvod. Zcela zřetelně má skutkovou povahu námitka dovolatele, že se v trestním řízení nepodařilo prokázat, že již od samého počátku plánoval podvést poškozené. Rovněž výhrada, že nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu, a to ve formě přímého, ani nepřímého úmyslu, má primárně svůj skutkový základ. Stejně výhradu „nedodržení totožnosti skutku“ , s níž se podle dovolatele odvolací soud vypořádal pouze částečně, nemá povahu hmotně právní námitky, neboť souvisí s otázkou obžalovací zásady, tj. otázkou trestního práva procesního. V řízení o dovolání je možno se jí zabývat jen okrajově, v zásadě toliko jen z hlediska posouzení, zda namítané skutečnosti nesvědčí o tom, že (v důsledku nesprávného postupu) došlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces, např. v důsledku porušení práva obviněného na řádné seznámení s povahou vůči němu vzneseného obvinění [čl. 6 odst. 3 písm. a) Úmluvy]. Takový závěr učinit nelze, neboť již vymezení jednotlivých skutků obsažené v usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného ze dne 21. 4. 2011 (č. l. 1 až 9), ze dne 14. 2. 2012 (č. l. 55 až 58) a ze dne 28. 3. 2012 (č. l. 64 až 65) je do té míry konkrétní, že dovolateli umožňovalo ve zcela dostatečném rozsahu pochopit povahu jemu vytýkaných jednání a rovněž zvolit adekvátní způsob obhajoby. Stejně tak je třeba odmítnout porušení zásady zákonnosti trestního procesu z důvodu, že v usnesení, jímž bylo zahájeno trestní stíhání obviněného, není vymezen skutek způsobem, jenž by vyjadřoval všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu. Stran uvedené námitky je třeba uvést, že popis skutku je dostačující. V dané souvislosti ostatně nelze nezmínit, že i praxe Ústavního soudu (např. usnesení ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. I. ÚS 275/15) vychází z toho, že nelze klást stejné měřítko na vymezení skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání (tj. na počátku řízení) a v rozsudku soudu, kde již lze plně zohlednit výsledky dokazování v řízení provedeného.
57. Uvedená konstatování ústí do závěru, že dovolání obviněného nepřináší žádné nové argumenty, pro které by se Nejvyšší soud měl odchýlit od svého původního závěru, že rozhodnutí soudů nižších stupňů nejsou při právním posouzení skutků zatížena vadou, jež by svědčila o existenci dovolacího důvodu upraveného zněním §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho variantě nesprávného hmotně právního posouzení skutku.
IV/B-3e) K výroku o náhradě škody
58. Výrok o náhradě škody napadl obviněný v rozsahu, v jakém odpovídá původnímu mimořádnému opravnému prostředku, o němž Nejvyšší soud rozhodl v předcházejícím usnesení. Obviněný (se zřetelem k jím tvrzené obsahové shodě podaného dovolání v částech A, B – viz část A bod 4. dovolání) vznesl námitku směřující do výroku o náhradě škody (viz bod 2.14) jen ve vztahu k té části výroku, jenž zakládá jeho povinnost nahradit škodu poškozenému K. J. Konkrétně namítá, že „[n]avíc je velmi sporné, jak může být odsouzen dovolatel k povinnosti uhradit panu J. škodu, když se tento v civilním řízení domáhá určení, že je vlastníkem nemovitosti. Pokud by v civilním řízení uspěl, měl by jak nárok na výplatu údajné škody, tak by byl i vlastníkem nemovitosti. V konkrétním aspektu měl soud odkázat poškozeného J. na řízení ve věcech občanskoprávních.“
59. S ohledem na vymezení dovolacích důvodů, resp. jeho alternativ, obviněným, je možno usuzovat, že citovanou námitkou uplatnil alternativu spočívající v tom, že rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K tomu se však již Nejvyšší soud v minulosti (viz body 98-100 předcházejícího usnesení) vyjadřoval, kdy uvedl, že „takto vymezenému dovolacímu důvodu argumentace dovolatele nevyhovuje. Ten totiž nevznáší námitku, jíž by brojil vůči nesprávnosti samotného právního základu odpovědnosti obviněného za vznik škody, k jejíž náhradě byl zavázán. Své výhrady buduje na skutečnostech jiných (viz bod 94.), ve vztahu k nimž usuzuje, že mělo dojít k odkázání poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních. Protože se dovolatel svou argumentací s obsahovým vymezením uplatněného dovolacího důvodu míjí, není třeba na jeho námitku dále reagovat.“ Vzhledem k tomu, že jinou námitku, jíž by brojil proti správnosti výroku o náhradě škody a jíž by bylo možno podřadit pod alternativu uplatněného dovolacího důvodu v podobě jiného nesprávného hmotně právního posouzení , obviněný nevznesl, a tudíž pouze opakuje svou dřívější výhradu, neshledal Nejvyšší soud podmínky pro učinění opačného závěru, než jaký vyslovil v předcházejícím rozhodnutí.
IV/B-4 K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
60. Existenci tohoto dovolacího důvodu nemůže založit tvrzení dovolatele, že soudy s ohledem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva nezohlednily délku trestního řízení, kterou obviněný svým přístupem nijak neprodlužoval. Podstatu této námitky dovolatele je nutno vyložit tak, že se jí domáhá uložení mírnějšího trestu, než jaký mu byl uložen. Jeho námitka tak směřuje do oblasti přiměřenosti trestu, kterou však na podkladě označeného, avšak ani jiného zákonem upraveného dovolacího důvodu posuzovat nelze. Tvrzenou skutečností není označený dovolací důvod naplněn. Je tomu tak proto, že dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze podat jen tehdy, pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek, buď že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. není nepřiměřenost trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. rozh. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Ostatně takto vyslovený právní názor byl potvrzen i Ústavním soudem (srov. např. usnesení ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07).
61. Nadto je třeba zmínit, že důvod k zásahu do výroku trestu na podkladě výše vymezené námitky Nejvyšší soud neshledal ani z pohledu práva obviněného na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), neboť jednotlivé úkony probíhaly v celku kontinuálně bez zjevných nedůvodných průtahů. Celkovou délku řízení, tj. od okamžiku zahájení trestního stíhání dovolatele (v dubnu 2011) do jeho prvního pravomocného ukončení (10. 2. 2016), resp. do jeho dalšího pravomocného ukončení dovoláním napadeným usnesením ze dne 28. 6. 2017, nelze pokládat - s ohledem na charakter trestné činnosti, potřebný rozsah dokazování nezbytný k jejímu náležitému objasnění, včetně nutnosti vydání dalších rozhodnutí v souvislosti s uplatňováním procesních práv obviněným (námitky podjatosti apod.) – za zjevně nepřiměřenou, jež by vynucovala zohlednění při úvaze o druhu a výměře trestu.
IV/B-5 K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
62. Pokud se týče tohoto dovolatelem uplatněného důvodu dovolání, nelze než nezopakovat to, co již bylo uvedeno výše (bod 37. a 38.). K procesní vadě zakládající tento dovolací důvod může dojít buď proto, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí, nebo proto, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Obviněným označený důvod nemůže být naplněn již z toho prostého důvodu, že odvolací soud žádným z uvedených způsobů nerozhodl. Odvolání obviněného (stejně jako zbývající podané řádné opravné prostředky) byly odvolacím soudem věcně posouzeny (o odvoláních nebylo rozhodnuto způsobem upraveným v ustanoveních §253 odst. 1 tr. ř. či §253 odst. 3 tr. ř.), odvolání obviněného pak nebylo odvolacím soudem zamítnuto podle §256 tr. ř., neboť na jeho podkladě odvolací soud podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil celý výrok o trestu propadnutí věci.
63. Nad rámec nezbytného lze pouze dodat, že k jinému závěru nelze dospět ani s přihlédnutím k tomu, co ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil dovolatel, jenž se poměrně rozsáhlým způsobem (viz shrnutí obsažené v bodě 9.) vymezil vůči skutkovým zjištěním, způsobu a rozsahu provedeného dokazování a zhodnocení důkazů soudy nižších stupňů. To proto, že dovolací soud rozhodně nedospěl k závěru, že by se skutkové a právní závěry soudy učiněné ocitly v tzv. extrémním nesouladu s obsahem provedených důkazů, který by měl kasaci dovoláním napadeného rozhodnutí odůvodnit.
64. Protože dovolací soud ve shodě s posouzením dovolacích námitek obviněného státním zástupcem dospěl k závěru, že ty z nich, jež z hlediska svého obsahu formálně vyhověly uplatněným dovolacím důvodům, vznesl zjevně neopodstatněně, rozhodl o jeho dovolání způsobem upraveným v §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
65. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. ledna 2018
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu