ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.342.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 342/2018-35
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. března 2018 o dovolání, které podal obviněný M. B., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 4. 2017, č. j. 10 To 32/2017-453, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 7/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 2. 2017, č. j. 6 T 7/2016-389 , byl obviněný M. B. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku. Těchto trestných činů se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
dne 1. 12. 2015, kolem 00.15 hod., v H. B. poblíž domu v M. ulici, v úmyslu zmocnit se jejích věcí, napadl M. S., kterou na uvedené místo sledoval, když se vracela ze zaměstnání, tak, že k ní nečekaně přistoupil a snažil se jí silou vytrhnout z ruky tašku a kabelku, které nesla, a když je poškozená pevně držela, trhl znovu velkou silou a tašky a kabelky se zmocnil, přičemž srazil poškozenou M. S. na zem tak, že jí tímto pádem způsobil zlomeninu horního konce kosti loketní vpravo s posunem úlomků, zlomeninu horního konce kosti vřetenní vpravo s posunem úlomků, zkrvavělý výpotek v levém kolenním kloubu, uvolnění levého horního špičáku a oděrky na obličeji a hřbetu levé ruky a toto zranění poškozené si vyžádalo operaci s následnou léčbou a rehabilitací, při kterých byla poškozená déle než osm týdnů výrazně omezena v obvyklém způsobu života a odcizením tašky s nákupem potravin a kabelky s brýlemi, doklady a finanční hotovostí ve výši 1 100 Kč způsobil poškozené M. S. škodu ve výši 1 690 Kč a s kabelkou se zmocnil také nepřenosné platební karty poškozené.
2. Obviněný byl za tyto trestné činy odsouzen podle §173 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit M. S. škodu ve výši 75 000 Kč a České průmyslové zdravotní pojišťovně škodu ve výši 18 624 Kč.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. 4. 2017, č. j. 10 To 32/2017-453 , jímž je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Ladislavy Lebedové dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. pro nesprávnost právního posouzení skutku a jiného hmotně právního posouzení. Obviněný namítá, že v průběhu řízení před soudy obou stupňů byla porušena základní práva a napadená rozhodnutí jsou zatížena vadou spočívající v extrémním nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Soudům vytýká, že neprovedly důkazy, které navrhoval a které vyvrací jejich skutková zjištění. K zásahu do práva na spravedlivý proces došlo z důvodu nesprávné realizace důkazního řízení, jelikož soudy postupovaly v rozporu s §2 odst. 5, resp. §2 odst. 6 tr. ř.
5. Podle názoru obviněného odvolací soud rezignoval na svůj právní názor obsažený v usnesení ze dne 25. 10. 2016. V průběhu řízení nedošlo k dostatečnému vyjasnění otázky jeho příčetnosti, jejíž posouzení je závislé i na posouzení možného excesu z důvodu intoxikace lékem Rivotril. Tento stav obviněného neobjasnila ani znalkyně MUDr. Michaela Málková. Ta navíc do případu vnesla další nejasnosti, které podle dovolatele vyžadují zhotovení dalšího znaleckého posudku. Obviněný zpochybňuje hodnotu jejího znaleckého posudku, neboť vycházela ze starých lékařských zpráv a nikoli z ústního pohovoru s obviněným. Nedokáže si vysvětlit, jak z třicetiminutového rozhovoru s obviněným by znalkyně mohla seznat něco podstatného pro důkazní řízení.
6. Obviněný má za to, že by měl být stanoven jiný znalec nebo ústav k posouzení jeho celkového duševního stavu. Z vyjádření znalkyně totiž nelze shledat, zda jím užívaný lék Rivotril mohl či nemohl mít vliv na jeho jednání. Posouzení zmenšené příčetnosti nelze učinit na základě kamerového záznamu, na němž známky intoxikace nejsou viditelné. Takový závěr by navíc znalkyně neměla činit z kamerového záznamu. Tvrdí že účinná látka tohoto léku působí na každou osobu různou dobu. Obviněný soudům vytýká, že neprovedly důkaz znaleckým posudkem z oboru toxikologie, jehož účelem by bylo zkoumat míru intoxikace. Stran posouzení otázky příčetnosti proto soudy postupovaly v rozporu se zásadou in dubio pro reo.
7. Obviněný dále namítá, že po jeho zadržení nebyla dodržena jeho práva. Vzhledem k výši dioptrií si nebyl schopen přečíst úřední záznam. Policejní orgán mu měl dále sdělit, že proti němu mají nezvratné důkazy, následkem čehož se přiznal, ačkoli mu jeho zdravotní stav bránil si uvědomovat všechny okolnosti. Podle jeho názoru se jednalo o nepřípustný postup, který byl učiněn bez přítomnosti obhájce. Obviněný poukazuje na rozdílné výpovědi poškozené, které se od sebe liší ohledně směru pádu poškozené. Domnívá se, že svoji výpověď měnila účelově, což vede k jeho úsudku, že poškozená si své zranění způsobila cestou domů bez jeho účasti. Nejednoznačně poškozená uvedla i popis pachatele.
8. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze a jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a posledně jmenovanému soudu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
9. Nejvyšší státní zástupce se k podanému dovolání vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Obviněný podle jejího názoru uplatnil argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby. Přisvědčila názoru odvolacího soudu, že znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie byla plně kompetentní posoudit vliv užitého léku na stav rozpoznávacích a ovládacích schopností obviněného a při absenci dostatečně přesných údajů k jeho požití podrobně vysvětlila, z jakých údajů při svých závěrech vycházela a především, jak by se skutečně projevovala intoxikace tímto lékem. K tomu uvedla, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, do značné míry formalizovaný, jehož účelem není všeobecný přezkum napadeného rozhodnutí, nýbrž jen prověření důvodnosti tvrzení dovolatele o existenci jím uplatněného dovolacího důvodu. Námitkami vyjádřenými v dovolání obviněného se náležitě a dostatečně podrobně zabýval již soud druhého stupně, jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování.
10. Podle názoru státní zástupkyně se obviněný v dovolací argumentaci prakticky výlučně zabývá pouze otázkami skutkovými, respektive komentuje rozsah dovolání a soudům vytýká jako nesprávný způsob, jímž hodnotily provedené důkazy. Míní však, že skutkové závěry soudu jsou náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a soud vymezený skutek správně zastřešil příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního. Stejné stanovisko vyjádřil i odvolací soud, přičemž na důvody vyjádřené v jeho rozhodnutí odkázala. Státní zástupkyně shrnula, že obviněný se svými námitkami domáhá toliko odlišného způsobu hodnocení zásadních důkazů, tedy pouze vykládá provedené důkazy jinak než soud a z tohoto odlišného posouzení vyvozuje odchylné skutkové okolnosti, k nimž směřuje své námitky. Takto pojaté výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání.
11. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jí navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
a) obecná východiska
13. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
14. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
15. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
16. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
17. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
18. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
b) vlastní posouzení dovolání
19. Ve shodě s posouzením dovolání státní zástupkyní je nezbytné konstatovat, že obviněný se svou dovolací argumentací s obsahovým zaměřením uplatněného dovolacího důvodu zcela míjí. Podstatou jeho výhrad není zpochybnění právní kvalifikace soudy zjištěného skutku (v uvedeném směru nevznáší jedinou hmotně právní námitku), nýbrž polemika se závěry soudů o dostatečnosti důkazního řízení k rozhodnutí o vině obviněného. Jak již zmíněno výše (body 4. až 7.), v uvedeném směru se dovolatel zabývá otázkou správnosti a úplnosti znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který byl znalkyní na osobu dovolatele zpracován poté, co došlo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 10. 2016 ke zrušení prvního odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně ze dne 29. 6. 2016, poukazuje na svůj důkazní návrh stran zpracování dalšího znaleckého posudku a brojí vůči postupu orgánů činných v trestním řízení, jímž mělo dojít k porušení jeho procesních práv. Dále se zabývá otázkou věrohodnosti poškozené a domáhá se uplatnění principu in dubio pro reo.
20. Všechny tyto námitky jsou ryze skutkového a procesního charakteru a jako takové nejsou způsobilé ani z formálního hlediska deklarovaný dovolací důvod, avšak současně ani žádný jiný ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. upravený důvod dovolání, naplnit. V důsledku tohoto konstatování není dovolání obviněného ani způsobilé vyvolat přezkumnou činnost dovolacího soudu podle §265i odst. 3 tr. ř.
21. Obviněný sice namítá existenci tzv. extrémního nesouladu, činí tak však způsobem, který toto tvrzení není schopno jakkoli osvědčit. Přitom důvodnost dovolání založeného na tomto podkladě nelze založit jen tím, že dovolatel existenci takového rozporu namítne, aniž by alespoň v základních rysech vyložil, v čem se projevuje a ve vztahu k jakým důkazům jsou přijaté skutkové a právní závěry v této neudržitelné kolizi.
22. Dovolatel ve svém dovolání neuplatňuje nic, co by věc přenášelo do roviny, která by z důvodu zajištění práva obviněného na spravedlivý proces, vyžadovala výjimečný zásah dovolacího soudu do oblasti skutkových zjištění. Skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů jsou základním východiskem, ve vztahu k němuž dovolací soud posuzuje důvodnost dovolání podaného z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K zásahu do nich může přistoupit jen v případě skutečně existujícího extrémního nesouladu, jímž se míní stav, kdy dovozené závěry jsou zjevně nesprávné, nemají žádné dostatečné ukotvení v provedených důkazech, jsou výsledkem jejich desinterpretace či jiných zjevných logických vad nastalých v procesu hodnocení důkazů či při aplikaci příslušných norem (při subsumpci skutkového stavu pod znaky skutkové podstaty konkrétního trestného činu).
23. Žádnou takovou vadu dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu, či jemu předcházející rozsudek, netrpí. Dovolání obviněného je jeho pokračující polemikou se závěry soudů nižších stupňů, která nemůže přinést jím požadované rozhodnutí dovolacího soudu. Přitom je třeba zdůraznit, že úkolem dovolacího soudu není, aby toliko jinými slovy vyložil to, co je obsahem odůvodnění napadených rozhodnutí, pokud jimi učiněné závěry – jako tomu je ve věci posuzované – shledá správnými.
24. Podstata dovolacích námitek obviněného je ve své podstatě opakováním jeho odvolacích námitek, s nimiž se odvolací soud ve svém usnesení zcela přesvědčivým způsobem vypořádal. Soud druhého stupně (str. 4) odmítl výhrady obviněného vůči kvalitě zpracovaného znaleckého posudku a v návaznosti na to i právní závěr soudu, že se obviněný dopustil jako plně trestně odpovědný (příčetný) pachatel, stejně tak poukázal na odůvodněnost postupu nalézacího soudu, pokud tento nevyhověl důkaznímu návrhu obhajoby na vypracování znaleckého posudku z odvětví toxikologie pro jeho nadbytečnost (str. 5). Přitom zmínil i to, co plyne z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 20), že uvedený soud náležitě zdůvodnil, proč k dalšímu doplnění dokazování nepřistoupil. Soud prvního stupně tak vyhověl požadavkům, které pro něj plynou jak ze zákonné úpravy (§125 odst. 1 věta druhá tr. ř.), tak z respektované judikatury Ústavního soudu týkající se otázky tzv. opomenutých důkazů. Odvolací soud konečně poukázal i na to (str. 4 usnesení), že výpovědi obviněného, v nichž se v počátečních stadiích svého trestního stíhání ke spáchání skutku doznal, učinil v přítomnosti obhájce (ustanovené obhájkyně) a po poradě s ním (s ní) a že toto původní doznání nezpochybnil ani při vazebním zasedání. Tato tvrzení mají oporu v obsahu spisu (viz č. l. 122 verte, 123, 125, 97 až 99).
25. Lze proto konstatovat, že důvod ke kasaci napadeného rozhodnutí nevyvstává ani z hlediska tvrzeného porušení základních práv dovolatele, resp. práva obviněného na spravedlivý proces.
26. Protože obviněný se svou dovolací argumentací s uplatněným dovolacím důvodem zcela rozešel (vytýká porušení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., tedy norem procesních), odmítl Nejvyšší soud jeho dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., tj. jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v §265b.
27. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. března 2018
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu