ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.38.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 38/2018-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. ledna 2018 o dovolání, které podala obviněná R. J., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2017, č. j. 11 To 328/2017-842, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 2 T 17/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 T 17/2017-818, byla obviněná R. J. (dále „obviněná“, příp. „dovolatelka“) uznána vinnou pokračujícím přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustila tím, že
v období nejméně od 23. 1. 2013 do 14. 5. 2013 v M. B., kdy byla na základě plných mocí od E. L., jednatelky společnosti Boleslavský CB s. r. o., IČO 24786870, se sídlem Mladá Boleslav, Staroměstské náměstí 26, pověřena jednat za tuto společnost za účelem dokončení rozpracovaných realitních služeb společnosti, vybírala z depozitního účtu společnosti BCB s. r. o. a z běžného účtu společnosti BCB s. r. o., ke kterým měla jednatelkou L. svěřena dispoziční práva a měla též svěřenu platební kartu, opakovaně finanční prostředky uhrazené kupujícími jako depositum na zakoupení nemovitosti, přičemž část těchto finančních prostředků předala prodávajícím jako část kupní ceny a část, která byla dle smlouvy o zprostředkování realitních služeb, učena jako provize a náležela společnosti Boleslavský CB s. r. o., si ponechala pro vlastní potřebu, a to v následujících případech:
1) dne 23. 1. 2013 na základě zprostředkovatelské smlouvy ze dne 15. 1. 2013 a úmluvy o provizi zaslal L. K. (otčím kupující L. T.,) ze svého účtu blokovací depositum ve výši 100.000 Kč na účet společnosti Boleslavský CB s. r. o., následně tuto částku vybrala ve třech výběrech z bankomatu, a to dne 25. 1. 2013 ve výši 40.000 Kč, dne 28. 1. 2013 ve výši 40.000 Kč a dne 29. 1. 2013 ve výši 20.000 Kč, částku ve výši 40.000 Kč předala při podpisu smlouvy mezi prodávající V. B., a kupujícími L. T., a M. H., prodávající V. B. a zbylé finanční prostředky ve výši 60.000 Kč si ponechala pro vlastní potřebu, ačkoliv se prokazatelně jednalo o provizi za zprostředkování prodeje nemovitosti náležející společnosti Boleslavský CB s. r. o.,
2) dne 1. 2. 2013 na základě dohody o složení blokovacího deposita, byla na depositní účet společnosti Boleslavský CB s. r. o. poukázána kupujícími J. K., a A. P., z účtu (vedeného na jméno Š. L.) částka ve výši 100.000 Kč jako blokovací depositum na koupi bytu v M. B., následně za použití platební karty peníze ve třech výběrech z bankomatu vybrala, a to dne 5. 2. 2013 ve výši 40.000 Kč, dne 7. 2. 2013 ve výši 40.000 Kč a dne 8. 2. 2013 ve výši 20.000 Kč, částku 20.000 Kč zaslala prodávající K. B., na účet její dcery a zbývající část finančních prostředků ve výši 80.000 Kč si ponechala pro vlastní potřebu, ačkoliv se prokazatelně jednalo o provizi za zprostředkování prodeje nemovitosti, náležící společnosti Boleslavský CB s. r. o.,
3) dne 19. 2. 2013 na základě ústní dohody se společností Boleslavský CB s. r. o., IČO 24786870, která nabízela na svých webových inzertních stránkách prodej bytu v M. B. ul. H., zaslali zájemci o koupi D. H., ze svého účtu částku ve výši 50.000 Kč a L. H., ze svého účtu částku ve výši 50.000 Kč jako blokovací depositum na zakoupení bytu na účet spol. Boleslavský CB s. r. o., přičemž celkovou částku 100.000 Kč v hotovosti vybrala na pobočce Komerční banky, částku ve výši 50.000 Kč předala prodávajícímu R. V., při podpisu kupní smlouvy a zbylé finanční prostředky ve výši 50.000 Kč si ponechala pro vlastní potřebu, ačkoliv se prokazatelně jednalo o provizi za zprostředkování prodeje nemovitosti, náležející společnosti Boleslavský CB s. r. o.,
4) dne 14. 3. 2013 na základě ústní dohody mezi společností Boleslavský CB s. r. o., a A. B., o koupi rodinného domu v obci B., zaslal kupující A. B. ze svého účtu na účet spol. Boleslavský CB, s. r. o., blokovací depositum ve výši 550.000 Kč, tuto částku dne 15. 3. 2013 vybrala v hotovosti na pobočce Komerční banky, část uvedené finanční hotovosti ve výši 450.000 Kč dne 27. 3. 2013 vrátila A. B. a částku ve výši 100.000 Kč si ponechala pro vlastní potřebu a dále od prodávajících E. D., si nechala zaslat na účet, vedený na jméno P. J., částku 36.000 Kč a od prodávajícího J. D., si nechala na tentýž účet zaslat částku ve výši 27.000 Kč jako provizi z prodeje domu, a tyto finanční prostředky si ponechala pro vlastní potřebu, ačkoliv zprostředkování prodeje domu a provize byla dohodnuta za přítomnosti L. a náležela společnosti Boleslavský CB s. r. o.,
5) dne 9. 5. 2013 na základě ústní dohody se společností Boleslavský CB s. r. o. zaslal F. Š., ze svého účtu částku 100.000 Kč jako blokovací depositum na koupi bytu v M. B. na depositní účet spol. Boleslavský CB, s. r. o., tuto částku dne 14. 5. 2013 vybrala v hotovosti na pobočce Komerční banky, 50.000 Kč předala v hotovosti prodávající M. N., a zbylých 50.000 Kč si ponechala pro vlastní potřebu, ačkoliv se prokazatelně jednalo o provizi za zprostředkování prodeje nemovitosti náležející společnosti Boleslavský CB s. r. o.,
přičemž z celkové sumy částek, které si ponechala pro vlastní potřebu, tj. 403.000 Kč, mohla na provoz společnosti vynaložit nejvýše částku 112.477 Kč, takže uvedeným jednáním společnosti Boleslavský CB s. r. o., IČO 24786870 způsobila škodu nejméně 290.523 Kč.
2. Obviněná byla za tento přečin odsouzena podle §206 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon jí byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. jí byla uložena povinnost uhradit poškozené společnosti Boleslavský CB s. r. o., sídlem Staroměstské náměstí 26, Mladá Boleslav, IČO 24786870, částku 290.523 Kč jako náhradu škody.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost Boleslavský CB s. r. o., sídlem Staroměstské náměstí 26, Mladá Boleslav, IČO 24786870, odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obviněné a poškozené společnosti Boleslavský CB s. r. o. proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 14. 9. 2017, č. j. 11 To 328/2017-842, jímž obě odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce Mgr. Ladislava Malečka dovolání, jež opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Obviněná namítá, že žádné peníze, které měly náležet společnosti Boleslavský CB s. r. o. nezpronevěřila, ale všechny prostředky v době od 1. 1. 2013 do 30. 6. 2013 vynaložila na chod společnosti, neboť druhá jednatelka společnosti E. L. nebyla v této době schopna vést společnost z důvodu nemoci. E. L. následně ukončila činnost provozovny k 31. 8. 2013 bez vědomí obviněné a rovněž odstěhovala veškerou dokumentaci společnosti. V přípravném řízená byla zohledněna částka 112.477 Kč jako platby provedené obviněnou ve prospěch společnosti. Obviněná však předložila doklady o platbách vyplacených za společnost Boleslavský CB s. r. o. v částce převyšující 290.523 Kč, jež však soud nezohlednil. Bez bližšího odůvodnění tak odmítl zohlednit uhrazení závazků společnosti ve výši 47.540 Kč, nájemného ve výši 66.000 Kč, i když jeho zaplacení pan K. doložil rozpisem plateb za nájem. Rovněž obě zaměstnankyně společnosti dostaly zaplacenou i doručitelskou provizi podle jejich smluv ve výši 20-40.000 Kč. Část nákladů, které obviněná za společnost uhradila, byla dále započtena vůči jejímu manželovi oproti vyplaceným prostředkům z Hypoteční banky. Tyto finanční prostředky požaduje poškozená společnost uhradit dvakrát, neboť byly zaplaceny z účtu P. J. a podruhé je částka požadována jako náhrada škody v trestním řízení. Obviněná však namítla, že finanční prostředky vyplacené z Hypoteční banky patřily P. J., sama svědkyně L. dala trvalý příkaz k zasílání odměn na účet P. J., a proto není možné započítat finanční prostředky odeslané P. J. oproti dovolatelkou vyplaceným finančním prostředkům.
Obviněná namítá, že nebylo řádně prokázáno, že by se dopustila přečinu zpronevěry, kdy soud prvního stupně dospěl k tomuto závěru pouze na základě té skutečnosti, že v inkriminovaném období měla finanční potíže. Soud však nevzal v potaz, že také druhá jednatelka společnosti měla v této době finanční potíže, neboť exekučními příkazy byly postiženy obchodní podíly dovolatelky i svědkyně L. Pokud jde o závěr soudu o tom, že dohoda o odměně je zřejmě zfalšovaná, pak dovolatelka uvádí, že originál dohody neměla k dispozici, neboť tento odstěhovala E. L. společně s dalšími doklady v srpnu 2013. Dovolatelka připomíná, že ze strany společnosti Boleslavský CB s. r. o. bylo podáno trestní oznámení pro cca pět trestných činů, ale další z nich podle policie prokázány nebyly. Je toho názoru, že jak ze strany Okresního soudu v Mladé Boleslavi, tak i Krajského soudu v Praze došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku.
6. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadená rozhodnutí, a to rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 T 17/2017-818, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2017, č. j. 11 To 328/2017-842, zrušil a podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl, popř. aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že s ohledem na obsah podaného dovolání se k němu nebude věcně vyjadřovat a souhlasí s projednáním v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
obecná východiska
9. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
10. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
11. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
12. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
13. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
14. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněné.
vlastní posouzení dovolání
15. Podstatou námitek dovolatelky je taková argumentace, jež se vymyká obsahovému vymezení jí uplatněného dovolacího důvodu. Ten je, jak plyne z již výše uvedeného, určen k nápravě nesprávností při hmotně právním posouzení soudy zjištěného skutkového stavu věci. Argumentace, kterou obviněná uplatnila ve svém mimořádném opravném prostředku, se s obsahovým zaměřením deklarovaného formálně uvedeného dovolacího důvodu míjí.
16. Je tomu tak proto, že obviněná učinila předmětem dovolacího zájmu pouze ty úvahy, které obsahovému zaměření dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně neodpovídají, neboť ve své podstatě napadá pouze to, že se soudy nepřiklonily při hodnocení důkazů k jí tvrzené verzi skutkového děje. Předmětem dovolací argumentace tak dovolatelka učinila pouze výhradu procesního charakteru, jejímž prostřednictvím nebrojí proti nesprávnému právnímu posouzení skutku, ani proti jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení, nýbrž vůči kvalitě učiněných skutkových zjištění. Takové výhrady, pokud nedosahují intenzity, jež by svědčila o porušení základních práv obviněné (např. práva na spravedlivý proces v důsledku zjištěné libovůle soudu při hodnocení skutkových a právních otázek), přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu v souzené věci nemohou založit. Napadená rozhodnutí vadou tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými a právními závěry netrpí. Nad rámec řečeného a odhlédnuto od skutečnosti, že shodné výhrady dovolatelka učinila již předmětem řízení o řádném opravném prostředku, je třeba konstatovat, že jí prosazovaná a soudy zcela vyvrácená obhajoba nemá oporu v provedeném dokazování.
17. Aniž by dovolací soud přistoupil k podrobnému rozboru důkazní situace, může konstatovat, že verze průběhů události, ke které se soudy obou stupňů přiklonily, je podepřena nejenom výpovědí svědkyně E. L., ale i výpovědí R. P., která zpracovávala účetnictví společnosti za uvedené období podle dokladů předkládaných obžalovanou, výpověďmi pracovnic společnosti o době jejich působení ve společnosti a vyplacených odměnách, i řadou listinných důkazů. Soud prvého stupně podrobně rozebral platby provedené na úhradu mzdy asistentek K. a V., výdaje za energie a služby i uhrazené nájemné a srozumitelně a logicky vysvětlil, jak postupoval při výpočtu částky, kterou si ponechala obviněná pro svou potřebu. Jeho postup přezkoumal a jako věcně správný vyhodnotil i soud druhého stupně, který se podrobně vypořádal se stejnými námitkami obviněné uplatněnými již v odvolání. Na podrobné odůvodnění odvolacího rozhodnutí (str. 3 a 4) pak může odkázat i Nejvyšší soud.
18. Soud prvého stupně přesvědčivě vyložil na podkladě vyhodnocení smlouvy uzavřené s Hypoteční bankou, že provize ze sjednaných hypotečních úvěrů na financování kupovaných nemovitostí nenáležely manželovi obviněné, na jehož účet byly přiznané provize zasílány, ale poškozené společnosti. Pokud pak obviněná z těchto prostředků došlých na účet P. J. hradila některé výdaje společnosti, pak nebyl důvod tyto platby znovu odečítat od prostředků, které si obviněná ponechala z tzv. blokovacích depozit z jednotlivých obchodních případů. Soud prvého stupně se důkladně a pečlivě vypořádal s posouzením celkové výše výdajů, které obviněná v rozhodné době za poškozenou společnost uhradila, a přesvědčivě zdůvodnil, v jaké výši považoval za prokázané další zmiňované výdaje související s chodem společnosti (kromě výdajů zaplacených z peněz došlých za provize od Hypoteční banky na účet manžela obviněné) a tyto další vynaložené náklady odečetl od částky, kterou si obviněná ponechala z finančních prostředků náležejících poškozené společnosti.
19. Z již výše uvedeného plyne, že dovolatelka nemůže očekávat, že by dovolací soud tzv. přehodnocoval důkazy, jejichž hodnocení provedl orgán k tomu určený (tj. soud prvního stupně, resp. za podmínek zákonem stanovených soud odvolací). Tento úkol mu zásadně nepřísluší, neboť by byl v rozporu i se zásadou bezprostřednosti, která se váže k důkaznímu řízení a na něj navazující hodnotící činnosti soudu. Zásah dovolacího soudu do hodnocení důkazů je přípustný (a za dané situace i nezbytný) toliko tehdy, lze-li učinit závěr o tak závažných vadách, které zakládají zjištění o libovůli hodnotícího orgánu. Tato situace ve věci posuzované nenastala.
20. Z důvodů vyložených výše je nezbytné konstatovat, že obviněná předmětem svého mimořádného opravného prostředku neučinila žádnou výhradu, která by směřovala proti právní kvalifikaci soudy zjištěného skutku. Protože současně její výhrady nelze podřadit ani pod žádný jiný ustanovením §265b tr. ř. upravený důvod dovolání, učinil dovolací soud závěr, že dovolání obviněné bylo podáno z jiného důvodu, než je upraven v §265b odst. 1 tr. ř.
21. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, „bylo-li podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b“. Jelikož v posuzované věci jako takové vyhodnotil dovolání obviněné, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení.
22. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněné v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. ledna 2018
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Aleš Holík