ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.436.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 436/2018-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. dubna 2018 o dovolání, které podal obviněný L. B. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 10. 2017, č. j. 6 To 74/2017-640, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 T 1/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 4. 2017, č. j. 54 T 1/2017-561, byl obviněný L. B. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), c), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, kterých se dopustil tak, že
dne 6. 5. 2016, v přesně nezjištěné době od 17:40 do 18:40 hodin, v P., okr. F.-M., na cyklostezce mezi P. a V., v úmyslu vlastního sexuálního uspokojení, poté, kdy uviděl stát u informační tabule zastávky M. N., nejdříve jmenovanou zezadu udeřil silným úderem do temene hlavy, následně, když se otočila tváří k němu a aktivní obranou eliminovala snahu o další úder směrem na hlavu, ji uchopil paží kolem krku se slovy „pojď sem ty děvko“, čemuž se snažila bránit tím, že jej od sebe rukama odstrkovala a současně jej žádala, aby ji nechal být, v průběhu čehož se jí podařilo krátce vysmeknout, což, s cílem odvrátit další útok v domnění, že jeho podstata spočívá v odcizení věcí, využila k tomu, že směrem k němu hodila na zem svou taštičku, dříve zavěšenou na krku, obsahující mobilní telefon, klíče od bytu a částku 30 Kč, a ten si ji vzal,
načež se obžalovaný L. B. snažil silou odtáhnout M. N. do blízkého porostu, což se mu zpočátku nedařilo, neboť tato se silně držela kovové konstrukce informační tabule, proto jí ukázal nůž a pohrozil bodnutím v případě, že se nepustí, což ze strachu nakonec učinila a poté ji obžalovaný L. B. zatáhl do blízkého porostu za terénní nerovnost, kde jí přikázal, aby si lehla na bok tak, aby do jejích úst mohl vložit svůj pohlavní úd, což ze strachu učinila, následně si obžalovaný L. B. nasadil kondom a přilehl do pozice, v níž držel hlavu M. N., svůj pohlavní úd s kondomem jí vložil do úst a pohyby se snažil o své uspokojení, po nedlouhé době toho zanechal, otočil její tělo do pozice na zádech a pokusil se ji líbat a vsunout svůj jazyk do jejích úst, čemuž se bránila a při pláči jej prosila, aby ji nechal být, na což reagoval obžalovaný L. B. tím, že jí pohrozil, že v případě, že bude křičet, bodne ji nožem,
následně přikázal M. N., aby si lehla na břicho, což tato ze strachu o svůj život učinila, v této poloze jí stáhl legíny i se spodními kalhotkami, osahával a olizoval ji na obnaženém přirození, zasouval jí prsty do pochvy a následně na ni zezadu nalehl a vykonal soulož s opakovanými pohyby svého pohlavního údu v genitálu a po ukončení této aktivity pak M. N., stále ležící na zemi v poloze na břiše, svázal její paže za zády v oblasti loktů a přikázal, aby zavřela oči a této situace se obžalovaný L. B. snažil využít ke svému odchodu a od jmenované se vzdálil, čehož tato využila k útěku a žádosti o pomoc muže náhodně projíždějícího na kolečkových bruslích a následně byla telefonátem o situaci uvědoměna a přivolána Policie ČR, avšak v mezidobí obžalovaný L. B. z místa odjel na kole,
kdy v průběhu celého jednání M. N. plakala a zejména z obavy o život při vědomí dispozice s nožem, opakovaně prosila obžalovaného L. B., aby jí neubližoval,
přičemž v důsledku popsaného jednání došlo u M. N. k akutní stresové reakci, projevující se v ustrnutí, strachu a masivní úzkosti a později došlo, jakožto reakce na traumatizující zážitek k rozvoji posttraumatické stresové poruchy s projevy depresivního prožívání, apatie, ztráty radosti, znovuožívání traumatických vzpomínek ve snech (flashbacky), vyhýbavého chování, sociální inhibice, které závažným způsobem zasáhly do jejího obvyklého způsobu života, a přetrvávaly nejméně po období šesti týdnů.
2. Za to byl odsouzen podle §185 odst. 3 tr. zákoníku, za použití §59 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku mu bylo uloženo ochranné léčení sexuologické v ústavní formě. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán zaplatit poškozené M. N. na náhradě nemajetkové újmy peněžní částku ve výši 250 000 Kč a na náhradě škody peněžní částku ve výši 30 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody a náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 19. 10. 2017, č. j. 6 To 74/2017-640 , jímž podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl, tak že za zvlášť závažný zločin znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), c), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, ohledně nichž zůstal napadený rozsudek nezměněn, uložil podle §185 odst. 3 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvanácti let, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku vrchního soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Zbyňka Lakomého dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný má za to, že soudy obou stupňů nepostupovaly v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. ř., kdy zejména z učiněných zjištění nevyvodily patřičné právní závěry. Svá rozhodnutí postavily na výpovědích svědků, kdy z listinných důkazů nelze nic dovodit, resp. nemají žádnou návaznost na projednávanou kauzu. Je toho názoru, že zjištění soudu nebyla v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů a rozhodnutí spočívá na nesprávně zjištěném skutkového stavu. Rozhodnutí soudů obou stupňů jsou proto chybná a nesprávná.
5. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 4. 2017, č. j. 54 T 1/2017-561, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 10. 2017, č. j. 6 To 74/2017-640, zrušil, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
6. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně), která předně zdůraznila, že dovolatel opět uplatnil argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z jeho odvolání. Přitom ze svého jednání byl obviněný usvědčen především výpovědí poškozené M. N., o jejíž věrohodnosti neexistuje žádných pochyb. Její výpověď jako celek působí logicky a uceleně. Dále obviněného usvědčuje výpověď svědka Z. V., který za pachatele činu označil právě obviněného. Svůj význam přitom má kromě jiných důkazů (nálezu nože či jízdního kola, eventuálně druhová shoda v případě kondomu) také výsledek provedené pachové identifikace, jež potvrdila pachovou shodu obviněného s porovnávanou pachovou konzervou zajištěnou z oděvu poškozené.
7. Státní zástupkyně upozornila, že námitkami vyjádřenými v dovolání obviněného se náležitě a dostatečně podrobně zabýval již soud druhého stupně, jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování, takže na ně lze bez výhrad odkázat. Kromě toho se obviněný v dovolací argumentaci prakticky výlučně zabývá pouze otázkami skutkovými a soudům vytýká jako nesprávný způsob, jímž hodnotily provedené důkazy. Je naopak nutno konstatovat, že skutkové závěry soudu jsou náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a soud vymezený skutek správně zastřešil příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního. Stejné stanovisko vyjádřil i odvolací soud, přičemž na důvody vyjádřené v jeho rozhodnutí je možno bez dalšího odkázat. Dovolatel uplatňuje námitky, jejichž povaha je primárně skutková, kdy takto pojaté výhrady nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání.
8. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř. Zároveň vyjádřila souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jí navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
a) obecná východiska
10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.
11. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
12. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
13. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
14. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
15. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
b) vlastní posouzení dovolání
16. Námitky dovolatele nelze hodnotit ani jako formálně naplňující jím zvolený důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř ., neboť nenapadají nesprávnost hmotně právního posouzení skutkového stavu, nýbrž samotná skutková zjištění nalézacího soudu. Námitky dovolatele zpochybňují rozsah dokazování, hodnocení důkazní situace a skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů, jsou výhradně skutkové a procesní povahy a jako takové nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Nejvyšší soud není v rámci dovolacího řízení oprávněn přezkoumávat skutková zjištění nalézacího soudu a s výjimkou tzv. extrémního nesouladu musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak jej popsal soud prvního stupně ve výroku odsuzujícího rozsudku.
17. Námitky obviněného obsažené v jeho dovolání jsou zcela obecného charakteru a postrádají jakoukoli relevantní a konkrétní argumentaci. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je značně formalizováno a přezkumná pravomoc Nejvyššího soudu je tak podstatně omezena. Nejvyšší soud je zásadně oprávněn přezkoumávat zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, a to pouze v rozsahu a z důvodů v dovolání uvedených. V případě, kdy dovolatel uplatní toliko obecně formulované námitky, proto není na místě, aby dovolací soud dovozoval, v jakém směru se mají takto uplatněné námitky v konkrétnosti projevit při posuzování důvodnosti podaného dovolání. Podstatně odlišná je pozice odvolacího soudu, který přezkoumává zákonnost a odůvodněnost těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo odvolání podáno, jakož i správnost postupu řízení, které jim předcházelo. S ohledem na to, že námitky obviněného uplatněné v jeho dovolání jsou totožné s těmi, jež uplatnil již ve svém odvolání, přičemž odvolací soud se s těmito plně akceptovatelným způsobem vypořádal ve svém rozhodnutí, lze na jeho odůvodnění zcela odkázat.
18. Pokud obviněný své dovolání staví na nesprávném hodnocení důkazů, Nejvyšší soud upozorňuje, že proces hodnocení důkazů přísluší zásadně toliko nalézacímu soudu, jakožto orgánu, který důkazy nezbytné pro své rozhodnutí provedl. Právě tento soud má, s ohledem na realizaci zásady bezprostřednosti a ústnosti nejlepší předpoklady k tomu, aby důkazy vyhodnotil způsobem upraveným v §2 odst. 5 tr. ř. Tímto hodnocením je vázán i soud odvolací (srov. §263 odst. 7 věta druhá tr. ř.), který není oprávněn nalézacímu soudu dávat jakékoli pokyny k tomu, jak má ten který důkaz hodnotit. Může mu toliko vytknout nedodržení zákonných podmínek hodnocení, a to tím způsobem, že jej upozorní např. na to, k jaké skutečnosti nepřihlédl a v důsledku toho ji do hodnotících úvah nepojal. Odvolací soud však v řízení, které předcházelo rozsudku soudu prvního stupně, neshledal žádné podstatné vady spočívající v porušení ustanovení trestního řádu, kdy krajský soud podle jeho názoru postupoval při objasnění věci tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro jeho rozhodnutí (viz str. 4 rozsudku).
19. Dovolatel nedostatky v procesu dokazování shledává v závěru soudů nižších stupňů o tom, že ze svědeckých výpovědí poškozené a dvou svědků přítomných na místě činu ihned poté vyplývá, že osobou, se kterou se poškozená setkala, byl právě on. Z listinných důkazů pak podle jeho mínění nelze nic dovodit. Jak upozornila státní zástupkyně ve svém vyjádření, obviněný je usvědčován řadou důkazů. Obviněný byl poškozenou i svědkem V. identifikován jako pachatel činu. Ze závěrů odborného vyjádření vyplývá také pachová shoda mezi vzorkem odebraným obviněnému a otiskem pachové stopy odebraným z rukávu mikiny poškozené. Během domovní prohlídky na ubytovně obviněného byl nalezen nůž s krátkou čepelí odpovídající nákresu poškozené. K podrobnému popisu důkazů, jež ve svém souhrnu jednoznačně prokazují vinu obviněného lze dále odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, který se k těmto blíže vyjádřil (str. 15-17 rozsudku).
20. Z uvedeného hodnocení dovolání je zřejmé, že dovolatelem vznesené námitky se s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně rozešly, přičemž je nelze podřadit ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o jeho dovolání rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, je-li podáno z jiného důvodu než je upraven v §265b.
21. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. dubna 2018
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu