ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.457.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 457/2018-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 4. 2018 o dovolání, které podal obviněný F. Š. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. 4 To 46/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 31 T 72/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného F. Š. odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 31 T 72/2016, byl obviněný F. Š. (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) byl uznán vinným přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že: „ dne 28. 12. 2015 kolem 17:10 hodin v O.-B. v neobydlené části hospodářské usedlosti zapsané u Katastrálního úřadu pro J. kraj katastrální pracoviště Č. B. na LV č. .. pro katastrální území B. u N. H., obec O., úmyslně zapalovačem podpálil hromadu odpadního papíru, textilií a dřeva, následkem čehož došlo ke shoření krovu a dřevěných stropů v hospodářské části a částečně i krovu nad obytnou částí objektu, čímž majitelům nemovitosti poškozeným V. Š., a L. S., způsobil škodu poškozením ve výši nejméně 40.000 Kč.“
2. Za tento přečin byl odsouzen podle §228 odst. 1 tr. zákoníku za užití §62 odst. 1 tr. zákoníku a §63 odst. 1 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost, aby zaplatil poškozené L. S. 40.000 Kč na náhradu škody. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla tato poškozená odkázána se zbytkem svého uplatněného a nepřiznaného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. 4 To 46/2017, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
4. Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, které bylo obviněnému doručeno dne 29. 4. 2017 (č. l. 122 spisu), učinil obviněný sám, nikoli prostřednictvím obhájce, dne 22. 6. 2017 (č. l. 128 spisu) podání, které označil jako „dovolání“. Uvedl zde, že podává „dovolání“ proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 3. 2017, č. j. 4 To 46/2017-120. Následně, dne 15. 1. 2018, soud prvního stupně ustanovil obviněnému obhájce Mgr. Vojtěcha Vyhnala, který dne 7. 3. 2018 elektronicky (prostřednictvím datové schránky) podal (a tomuto soudu doručil) podání, jež označil jako „Odůvodnění dovolání“.
5. V tomto podání dovolatel uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož naplnění spatřoval ve dvou rovinách, kterými byly extrémní nesoulad skutkových závěrů s provedenými důkazy včetně porušení zásady „in dubio pro reo“, čímž došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, zejména ve vztahu k právní otázce zavinění, a dále tzv. opomenuté důkazy, tedy situace, kdy obviněným bylo navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž tento návrh byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut.
6. Následně vyjádřil přesvědčení, že v řízení nebyly provedeny důkazy v rozsahu §2 odst. 5 tr. ř. a nebyl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Soud se podle něj nevypořádal s otázkou míry jeho zavinění, a to ačkoliv ve výroku o vině je konstatováno, že se měl trestného činu dopustit úmyslně. Tento úmysl však podle jeho přesvědčení z provedeného dokazování nevyplývá. Soud v napadeném rozhodnutí nekonkretizoval, jak se měl trestného činu dopustit úmyslně (a to nikoliv z nedbalosti). I kdyby došlo k podpálení nemovitosti jednáním obviněného, který byl v tu dobu značně opilý, muselo by úmyslnému vzniku požáru předcházet například soustředění hořlavých věcí na jedno místo nebo jakékoliv další opatření provedené právě osobou obviněného. Z provedeného dokazování však vyplývá, že i kdyby požár založil obviněný, stalo se tak nejspíše vlivem toho, že mu omylem upadla sirka, od které se požár rozšířil. Lze tak uvažovat o nedbalostní formě zavinění, avšak rozhodně ne o zavinění úmyslném.
7. Dále obviněný v souvislosti s námitkou tzv. opomenutých důkazů uvedl, že orgány činné v trestním řízení nezajistily žádný důkaz v jeho prospěch. Ve svém odvolání navrhoval provedení konkrétních důkazů, z nichž by se mohl podávat závěr o nevěrohodnosti poškozených a o tom, že požár mohl ve skutečnosti založit někdo jiný. Jestliže poukázal na motiv jiných osob a na důkazy, které mohou svědčit o jeho nevině, měl je odvolací soud podle jeho názoru provést.
8. S ohledem na shora uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 3. 2017, č. j. 4 To 46/2017-120.
9. K podanému dovolání obviněného zaslal sdělení státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který uvedl, že se k němu nebude věcně vyjadřovat. Současně vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno oprávněnou osobou a včas. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
11. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. 4 To 46/2017, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.
12. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Je ovšem nutno zdůraznit, že podle §265d odst. 2 tr. ř. může obviněný dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno; o tom musí být obviněný poučen (§125 odst. 3 tr. ř.).
13. Podání učiněné v dané věci samotným obviněným tedy nebylo (není) dovoláním a jako takové nevyvolalo účinky, které zákon přikládá podání dovolání. O tom, že obviněný může podat dovolání pouze prostřednictvím obhájce a že podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno, přitom byl obviněný řádně poučen v usnesení soudu druhého stupně (viz č. l. 122 spisu).
14. Následně (viz shora) však obviněný podal dovolání (jež mělo obsahové náležitosti podle §265f odst. 1 tr. ř.) prostřednictvím soudem ustanoveného obhájce.
15. Bylo proto třeba posoudit, zda obviněný podal předmětné dovolání včas. V daných souvislostech je namístě připomenout, že podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje.
16. Podle §265e odst. 2 tr. ř., jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Toto ustanovení se však neuplatní, pokud v době, kdy trestní stíhání pravomocně skončilo rozhodnutím soudu druhého stupně, obviněný neměl obhájce, neboť si jej sám nezvolil a přitom nebyl dán žádný důvod nutné obhajoby a ke zvolení nebo ustanovení obhájce došlo až následně. Z hlediska běhu lhůty pro podání dovolání je v takovém případě bez významu, zda a kdy byl doručen opis rozhodnutí takto ustanovenému obhájci (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 6 Tdo 251/2012).
17. V souladu s ustanovením §265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
18. K běhu dovolací lhůty je třeba ještě připomenout, že podle ustanovení §60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Přitom podle odst. 3 citovaného zákonného ustanovení platí, že připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.
19. Nejvyšším soudem bylo z předloženého trestního spisu zjištěno, že v dané věci v době, kdy trestní stíhání pravomocně skončilo rozhodnutím soudu druhého stupně, obviněný obhájce neměl, neboť si jej sám nezvolil a tento mu nebyl ani ustanoven, když nebyl dán žádný z důvodů nutné obhajoby. Z obsahu trestního spisu se dále podává (jak již shora řečeno), že usnesení odvolacího soudu bylo obviněnému doručeno dne 29. 4. 2017 (viz doručenku na č. l. 122 spisu). Poslední den lhůty k podání dovolání obviněného tak se zřetelem k výše citovaným ustanovením připadl na den 29. 6. 2017 (jednalo se o pracovní den). Dovolání však prostřednictvím obhájce podal až dne 7. 3. 2018 (viz záznam o ověření elektronického podání č. l. 139 spisu).
20. Nejvyšší soud tedy uzavírá, že dovolání obviněného bylo podáno až po uplynutí lhůty pro podání dovolání stanovené v §265e odst. 1 tr. ř. a že tato lhůta nebyla zachována ani podle ustanovení §265e odst. 3 tr. ř.
21. K uvedenému závěru Nejvyšší soud dodává ještě následující skutečnosti. Především konstatuje, že s ohledem na skutečnosti shora rozvedené (viz bod 16. tohoto usnesení) nemělo posuzovaném případě na běh dovolací lhůty z hlediska obviněného žádný vliv ustanovení obhájce Mgr. Vojtěcha Vyhnala, k němuž došlo opatřením soudu prvního stupně ze dne 15. 1. 2018, sp. zn. 31 T 72/2016 (viz č. l. 136 spisu), ani doručení rozsudku soudu prvního stupně, usnesení soudu druhého stupně a podání obviněného tomuto obhájci.
22. Pro úplnost je na místě poznamenat, že soud prvního stupně ustanovil obhájce podle §36a odst. 2 písm. c) tr. ř. (v řízení o dovolání musí mít odsouzený obhájce, jsou-li pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit). Takový postup nelze označit za správný. Nebyla totiž splněna základní podmínka ustanovení §36 odst. 2 tr. ř., tj. že by zde bylo řízení o dovolání (podání samotného obviněného nebylo kvalifikovaným podnětem – dovoláním, jímž by bylo zahájeno dovolací řízení), nehledě na fakt, že v předchozím řízení vzhledem k aktivitě obviněného, který činil v řízení úkony, např. sám si podal odvolání či navrhl provedení důkazů, nevznikla na straně orgánů činných v trestním řízení pochybnost o tom, že je schopen se náležitě hájit.
23. Ze spisového materiálu rovněž plyne, že obviněný požádal o bezplatnou obhajobu (viz žádost datovanou dnem 14. 6. 2017, založenou na č. l. 129 spisu, podanou zřejmě dne 22. 6. 2017 společně s podáním označeným jako „Dovolání“), aniž by přitom osvědčil, že nemá dostatek prostředků, aby si hradil náklady obhajoby. Neučinil tak ani později, a to ani přes výzvu soudu prvního stupně k doložení svých majetkových poměrů, kterou mu tento obratem adresoval (viz č. l. 130 spisu). Soud prvního stupně proto usnesením ze dne 21. 11. 2017, č. j. 31 T 72/2016-132, podle §33 odst. 2 tr. ř. uvedenou žádost zamítl.
24. Nejvyšší soud shrnuje, že k ustanovení obhájce došlo až v době, kdy již uplynula lhůta k podání dovolání. Přípis soudu prvního stupně zaslaný obhájci (viz č. l. 138 spisu), jímž byl vyzván k odstranění vad „dovolání“ podaného obviněným, je chybný a nemohl navrátit (§265e odst. 4 tr. ř.) lhůtu pro podání dovolání, neboť zákon bez výjimky, tj. bez ohledu na okolnosti, za nichž k marnému uplynutí lhůty k podání dovolání došlo, vylučuje její navrácení, a to vzhledem k tomu, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, který se podává proti pravomocnému rozhodnutí, a období, v němž by mohlo být pravomocné rozhodnutí ještě tímto způsobem zpochybněno, nelze dále prodlužovat.
25. Za těchto okolností, i přesto, že se ustanovený obhájce řídil výše zmíněným přípisem soudu prvního stupně, nebylo dovolání učiněno včas. Lhůta pro podání dovolání skončila dne 29. 6. 2017, dovolání však bylo podáno až dne 7. 3. 2018.
26. Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět. Nejvyšší soud z výše rozvedených důvodů dovolání obviněného podle daného ustanovení jako opožděné odmítl a za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 4. 2018
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu