ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.599.2018.3
sp. zn. 6 Tdo 599/2018-II-121
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 9. 2018 v řízení o dovoláních, která podali obviněný M.M. , obviněný J.Ch. , obviněný M. Z. , a obviněný J. H. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 11. 2017, č. j. 10 To 79/2017-4407, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 62 T 3/2017, takto:
Podle §265 l odst. 4 tr. ř. se obviněný J. H. nebere do vazby.
Odůvodnění:
V řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 62 T 3/2017, byl obviněný J. H. na podkladě rozsudku uvedeného soudu ze dne 13. 7. 2017, č. j. 62 T 3/2017-4102, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 11. 2017, č. j. 10 To 79/2017-4407 uznán vinným zločinem zavlečení podle §172 odst. 2, odst. 3 písm. a), e) tr. zákoníku, jehož se dopustil jako návodce podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku způsobem popsaným ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně pod bodem 2. Obviněný byl odsouzen podle §172 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu pěti let.
O dovolání, jímž obviněný napadl rozsudek odvolacího soudu, rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 6 Tdo 599/2018, tak, že podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 11. 2017, č. j. 10 T 79/2017-4404, v části, v níž podle §256 tr. ř. došlo k zamítnutí odvolání obviněného J. H., a současně zrušil i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 13. 7. 2016, č. j. 62 T 3/2017-4102, v celé odsuzující části týkající se téhož obviněného, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené části obou rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích přikázal, aby věc ve zrušené části v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle zjištění dovolacího soudu vykonává obviněný v současné době trest odnětí svobody, který mu byl uložen výše citovanými rozhodnutími soudu prvního a druhého stupně, která byla v části týkající se tohoto dovolatele zrušena.
Vyvstala proto potřeba rozhodnout podle §265 l odst. 4 tr. ř. o případném vzetí obviněného do vazby. Podle citovaného ustanovení totiž [v]ykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě.
Z obsahu spisu plyne, že řízení předcházející právní moci odsuzujících rozhodnutí bylo vůči obviněnému vedeno vazebně. Obviněný byl do vazby vzat usnesením okresního soudu v Hradci Králové ze dne 26. 3. 2016, č. j. 0 Nt 1622/2016-12 z důvodu vazby podle §67 písm. a), b), c) tr. ř., se započtením od 24. 3. 2016 – 19.15 h. O vazbě obviněného bylo následně opakovaně rozhodováno s tím, že v ní byl nadále držen z důvodu §67 písm. a), c) tr. ř., posléze toliko z důvodu §67 písm. a) tr. ř. Tento důvod vazby u obviněného shledal soud prvního stupně i při svém rozhodování dne 13. 7. 2017, byť odůvodnění jeho usnesení se nevyvarovalo jisté nepřesnosti ( „Krajský soud i nyní shledává důvody vazby předstižné ve smyslu ustanovení §67 písm. a) tr. ř. , když v podrobnostech lze pro zjednodušení odkázat na shora citovaná rozhodnutí.“ - (pozn. dřívější rozhodnutí téhož soudu a Vrchního soudu v Praze). Důvodnost útěkové vazby na straně obviněného shledal soud ve vydání odsuzujícího rozsudku a v tom, že není vyloučeno případné zpřísnění uloženého trestu odnětí svobody na podkladě odvolání státní zástupkyně ( „… lhůtu k podání opravného prostředku ke všem obžalovaným si ponechala i intervenující státní zástupkyně … i nadále také ve vztahu k obžalovanému J. H. hrozí zpřísnění již nepravomocně uloženého trestu odnětí svobody…“ ).
Tyto úvahy, zejm. argument o možnosti uložení trestu v trvání do dvanácti let, jenž by mohl být důvodem k dovození obavy, že obviněný při propuštění na svobodu uprchne nebo se bude skrývat, aby se vyhnul svému trestnímu stíhání či hrozícímu trestu, nelze v současném stadiu řízení uplatnit. V důsledku zrušení dovoláním napadených rozhodnutí výlučně na podkladě mimořádného opravného prostředku podaného ve prospěch obviněného nemůže ke zpřísnění trestu dojít, neboť se uplatňuje zákaz reformationis in peius (§265s odst. 2 tr. ř.). Za podstatně významnější z hlediska rozhodování dovolacího soudu o vazbě je však třeba považovat samotná jeho zjištění týkající se důvodů, pro která přistoupil ke zrušení odsuzujícího výroku a jež souvisí s možností, resp. nemožností posouzení dosud zjištěného jednání obviněného podle ustanovení tr. zákoníku (otázka místní příslušnosti uvedeného zákona, jak je vyložena v kasačním rozhodnutí).
V dané souvislosti je nezbytné zdůraznit, že každé rozhodování o vazbě se musí odvíjet od posouzení možnosti vyvození trestní odpovědnosti obviněného. Plyne to z ustanovení §68 odst. 1 tr. ř., jež vyjma toho, že stanoví, že [v]zít do vazby lze toliko osobu, proti níž bylo zahájeno trestní stíhání , zdůrazňuje to, že [r]ozhodnutí o vazbě musí být odůvodněno též skutkovými okolnostmi.
Právě skutkové okolnosti, resp. skutková zjištění soudů vyjádřená v rušených rozhodnutích k osobě obviněného J. H., výrazně ovlivňují rozhodování o jeho vazbě, neboť ve svém kasačním rozhodnutí Nejvyšší soud vyložil, že při nezměněných skutkových zjištěních vůči tomuto obviněnému nelze o vyvození jeho trestní odpovědnosti uvažovat.
Při daných zjištěních proto Nejvyšší soud rozhodl tak, že obviněný J. H. se do vazby nebere.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 9. 2018
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu