ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.619.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 619/2018-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 6. 2018 o dovolání, které podala obviněná E. M., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2018, č. j. 8 To 510/2017-947, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 1 T 73/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 6. 11. 2017, č. j. 1 T 73/2017-898 , byla obviněná E. M. (dále „obviněná“, příp. „dovolatelka“, společně s obchodní společností Reality M., s. r. o.) uznána vinnou přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustila tím, že
E. M. jako jednatelka obchodní společnosti Reality M., s. r. o., jménem obchodní společnosti Reality M., s. r. o., v úmyslu uvést jiného v omyl a zamlčet podstatné skutečnosti za účelem obohacení svého a obohacení společnosti,
- podle písemné smlouvy dne 30. 11. 2015 uzavřené na blíže nezjištěném místě, pravděpodobně v L., okr. B., uzavřela jménem Města Polička, IČ: 00277177, se sídlem Polička, Palackého nám. 160 (dále jen „Město Polička“), v jejímž vlastnictví byl pozemek o výměře 903 m 2 , druh pozemku orná půda, zapsaný na listu vlastnictví, pro k. ú. a obec P., a které mělo být zastoupeno dle smlouvy na základě zprostředkovatelské smlouvy a plné moci společností Reality M., s. r. o. v postavení „budoucího prodávajícího“, s J. K., bytem H., Ž. (dále jen „J. K.“), a L. P., bytem S., R. n. D. (dále jen „L. P.“), v postavení „budoucího kupujícího“ nebo „zájemce“, smlouvou označenou Rezervační smlouva, ve které je mj. v článku II. Předmět smlouvy, pod číslem 1. uvedeno, že „Budoucí prodávající tímto prohlašuje, že je na základě zprostředkovatelské smlouvy ze dne 1. 10. 2015 uzavřené s vlastníkem nemovitých věcí uvedených v odstavci 1) článku I této smlouvy (Město Polička) pověřen obstaráním příležitosti uzavřít s třetí osobou – Budoucím kupujícím kupní smlouvu“, a to za kupní cenu 805 476 Kč, na základě čehož byla ze strany L. P. uhrazena sjednaná částka 60 000 Kč, ve smlouvě označená jako rezervační záloha, která byla dne 1. 12. 2015 bezhotovostně převedena na bankovní účet, uvedený jako bankovní spojení budoucího prodávajícího v záhlaví smlouvy a vedený pro obchodní společnosti Reality M., s. r. o., jehož je jedinou disponentkou, ačkoli si byla vědoma, že obchodní společnosti Reality M., s. r. o. s Městem Polička žádnou smlouvu o zprostředkování neuzavřela, ani jí nebyla udělena plná moc k zastupování Města Polička ohledně prodeje pozemků ve vlastnictví Města Poličky, a tedy i toho, že nebude schopna splnit všechny podmínky smlouvy a povinnosti, k nimž se ve smlouvě zavázala, zejména uzavřít kupní smlouvu v přislíbených kupních cenách a použít vylákané prostředky na úhradu kupní ceny, což ani neměla v úmyslu a prostředky bezprostředně po připsání na bankovní účet společnosti Reality M., s. r. o. použila za jiným účelem, přičemž dosud nebyly takto vylákané finanční prostředky L. P. vráceny, čímž L. P. způsobila škodu ve výši 60 000 Kč,
- podle písemné smlouvy dne 20. 1. 2016 v L. uzavřela jménem Města Polička, IČ: 00277177, v jejímž vlastnictví byl pozemek o výměře 928 m 2 , druh pozemku orná půda, zapsaný na listu vlastnictví, pro k. ú. a obec P., které mělo být zastoupeno dle smlouvy na základě zprostředkovatelské smlouvy a plné moci společností Reality M., s. r. o. v postavení „budoucího prodávajícího“ a J. K. a L. P. v postavení „budoucího kupujícího“ nebo „zájemce“, smlouvu označenou Rezervační smlouva, ve které je mj. v článku II. Předmět smlouvy, pod číslem 1. uvedeno, že „Budoucí prodávající tímto prohlašuje, že je na základě zprostředkovatelské smlouvy ze dne 1. 10. 2015 uzavřené s vlastníkem nemovitých věcí uvedených v odstavci 1) článku I této smlouvy (Město Polička) pověřen obstaráním příležitosti uzavřít s třetí osobou – Budoucím kupujícím kupní smlouvu“, a to za kupní cenu 724 400 Kč, na základě čehož byla ze strany L. P. uhrazena sjednaná částka 60 000 Kč, ve smlouvě označená jako rezervační záloha, která byla dne 25. 1. 2016 bezhotovostně převedena na bankovní účet, uvedený jako bankovní spojení budoucího prodávajícího v záhlaví smlouvy a vedený pro obchodní společnost Reality M., s. r. o., jehož je jedinou disponentkou, ačkoli si byla vědoma, že obchodní společnost Reality M., s. r. o. s Městem Polička žádnou smlouvu o zprostředkování neuzavřela, ani jí nebyla udělena plná moc k zastupování Města Polička ohledně prodeje pozemků ve vlastnictví Města Poličky, a tedy i toho, že nebude schopna splnit všechny podmínky smlouvy a povinnosti, k nimž se ve smlouvě zavázala, zejména uzavřít kupní smlouvu v přislíbených kupních cenách a použít vylákané prostředky na úhradu kupní ceny, což ani neměla v úmyslu a prostředky bezprostředně po připsání na bankovní účet společnosti Reality M., s. r. o. použila za jiným účelem, přičemž doposud nebyly takto vylákané finanční prostředky L. P. vráceny, čímž L. P. způsobila škodu ve výši 60 000 Kč,
- podle písemné smlouvy dne 24. 1. 2016 v L. uzavřela jménem Města Polička, IČ: 00277177, v jejímž vlastnictví byl pozemek o výměře 945 m 2 , druh pozemku orná půda, zapsaný na listu vlastnictví, pro k. ú. a obec P., které mělo být zastoupeno dle smlouvy na základě zprostředkovatelské smlouvy a plné moci společností Reality M., s. r. o. v postavení „budoucího prodávajícího“ a J. K. a L. P. v postavení „budoucího kupujícího“ nebo „zájemce“, smlouvu označenou Rezervační smlouva, ve které je mj. v článku II. Předmět smlouvy, pod číslem 1. uvedeno, že „Budoucí prodávající tímto prohlašuje, že je na základě zprostředkovatelské smlouvy ze dne 1. 10. 2015 uzavřené s vlastníkem nemovitých věcí uvedených v odstavci 1) článku I této smlouvy (Město Polička) pověřen obstaráním příležitosti uzavřít s třetí osobou – Budoucím kupujícím kupní smlouvu“, a to za kupní cenu 756 000 Kč, na základě čehož byla ze strany L. P. uhrazena sjednaná částka 60 000 Kč, ve smlouvě označená jako rezervační záloha, která byla dne 25. 1. 2016 bezhotovostně převedena na bankovní účet, uvedený jako bankovní spojení budoucího prodávajícího v záhlaví smlouvy a vedený pro obchodní společnost Reality M., s. r. o., jehož je jedinou disponentkou, ačkoli si byla vědoma, že obchodní společnost Reality M., s. r. o. s Městem Polička žádnou smlouvu o zprostředkování neuzavřela, ani jí nebyla udělena plná moc k zastupování Města Polička ohledně prodeje pozemků ve vlastnictví Města Poličky, a tedy i toho, že nebude schopna splnit všechny podmínky smlouvy a povinnosti, k nimž se ve smlouvě zavázala, zejména uzavřít kupní smlouvu v přislíbených kupních cenách a použít vylákané prostředky na úhradu kupní ceny, což ani neměla v úmyslu a prostředky bezprostředně po připsání na bankovní účet společnosti Reality M., s. r. o. použila za jiným účelem, přičemž doposud nebyly takto vylákané finanční prostředky L. P. vráceny, čímž L. P. způsobila škodu ve výši 60 000 Kč,
- podle písemné smlouvy dne 24. 1. 2016 v L. uzavřela jménem Města Polička, IČ: 00277177, v jejímž vlastnictví byl pozemek o výměře 941 m 2 , druh pozemku orná půda, zapsaný na listu vlastnictví, pro k. ú. a obec P., které mělo být zastoupeno dle smlouvy na základě zprostředkovatelské smlouvy a plné moci společností Reality M., s. r. o. v postavení „budoucího prodávajícího“ a J. K. a L. P. v postavení „budoucího kupujícího“, smlouvu označenou Rezervační smlouva, ve které je mj. v článku II. Předmět smlouvy, pod číslem 1. uvedeno, že „Budoucí prodávající tímto prohlašuje, že je na základě zprostředkovatelské smlouvy ze dne 1. 10. 2015 uzavřené s vlastníkem nemovitých věcí uvedených v odstavci 1) článku I této smlouvy (Město Polička) pověřen obstaráním příležitosti uzavřít s třetí osobou – Budoucím kupujícím kupní smlouvu“, a to za kupní cenu 752 800 Kč, na základě čehož byla ze strany L. P. uhrazena sjednaná částka 60 000 Kč, ve smlouvě označená jako rezervační záloha, která byla dne 1. 2. 2016 bezhotovostně převedena na bankovní účet, uvedený jako bankovní spojení budoucího prodávajícího v záhlaví smlouvy a vedený pro obchodní společnosti Reality M., s. r. o., jehož je jedinou disponentkou, ačkoli si byla vědoma, že obchodní společnost Reality M., s. r. o. s Městem Polička žádnou smlouvu o zprostředkování neuzavřela, ani jí nebyla udělena plná moc k zastupování Města Polička ohledně prodeje pozemků ve vlastnictví Města Poličky, a tedy i toho, že nebude schopna splnit všechny podmínky smlouvy a povinnosti, k nimž se ve smlouvě zavázala, zejména uzavřít kupní smlouvu v přislíbených kupních cenách a použít vylákané prostředky na úhradu kupní ceny, což ani neměla v úmyslu a prostředky bezprostředně po připsání na bankovní účet společnosti Reality M., s. r. o. použila za jiným účelem, přičemž dosud nebyly takto vylákané finanční prostředky L. P. vráceny, čímž L. P. způsobila škodu ve výši 60 000 Kč,
2. Za toto jednání byla obviněná odsouzena podle §209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon jí byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku jí byl současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu obchodních společností a družstev na dobu tří let. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o trestu obviněné Reality M., s. r. o. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla oběma obviněným uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně na náhradě škody poškozenému L. P. částku 240.000 Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený J. K. s uplatněným nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obou obviněných proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. 1. 2018, č. j. 8 To 510/2017-947 , jímž napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil ve výrocích o trestu a náhradě škody, kterým byla obviněné a společnosti Reality M., s. r. o. podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně na náhradě škody poškozenému L. P. částku 240 000 Kč, a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněné podle §209 odst. 3 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, jehož výkon jí podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku odložil na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku obviněné uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu obchodních společností a družstev na dobu tří let. Současně rozhodl o trestu obviněné Reality M., s. r. o.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podala obviněná prostřednictvím obhájce JUDr. Františka Frkala dovolání, jež opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Obviněná popřela jakoukoli formu vědomé trestné činnosti a zopakovala předcházející obhajobu uplatněnou v dřívějším řízení. Skutková zjištění soudů jsou podle ní v hrubém nesouladu s provedenými důkazy. Soudům vytkla, že se při hodnotící činnosti důsledně nezabývaly okolnostmi svědčícími v její prospěch, a to že v rezervačních smlouvách je stanovená záloha určena na odměnu a náhradu nákladů zprostředkovateli. Namítla, že jí nebyl prokázán úmysl ke spáchání trestného činu. Soudy nezohlednily skutečnost, že po stornování rezervačních smluv měla zájem vypořádat zálohy s kupujícími, ti to však odmítli. Požadovali vydání částky 240 000 Kč, aniž by zohlednili, že jí (jako zprostředkovateli) vznikly nemalé náklady na realizaci zprostředkovatelské činnosti. Peníze chtěla poukázat Městu Polička, a poté, co je odmítlo, snažila se o kompromisní vyřešení věci s cílem uzavřít smlouvu o narovnání, přičemž tuto snahu vyvíjela i v průběhu trestního řízení. Tyto její kroky nesvědčí o tom, že by měla úmysl obohatit se.
6. Soudy podle názoru dovolatelky pominuly zjištění, že jednatelé společnosti NATUR HOUSE, s. r. o., J. K. a L. P., měnili své požadavky na subjekt kupující pozemky, kterým měla být nejprve společnost NATUR HOUSE, s. r. o., posléze L. P. s J. K., a poté znovu společnost NATUR HOUSE, s. r. o. Soudy podle jejího názoru nesprávně posoudily jednotlivé rezervační smlouvy z hlediska jejich vzniku a platnosti. Smlouvy uzavřela v omylu, který v ní vyvolal J. K. Po jejím uzavření je proto ihned stornovala. Soudy nesprávně posoudily taktéž otázku výše škody, neboť nezohlednily náklady spojené se zprostředkovatelskou činností. Dovolatelka je toho názoru, že rezervační záloha nebyla zálohou na kupní cenu, a proto jako zprostředkovatelka nebyla omezena v čerpání finančních prostředků.
7. Obviněná závěrem svého dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Blansku a přikázal posledně jmenovanému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nemá výhrad k tomu, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání.
8. Nejvyšší státní zástupce se k podanému dovolání vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. K dovolací argumentaci obviněné sdělil, že dovolatelka nevznáší jedinou námitku, která by se týkala nesouladu zákonných znaků uvedeného trestného činu a skutkových zjištění vymezených v tzv. skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí. Dovolatelka v podstatě předkládá vlastní, pro ni příznivější skutkovou verzi, podle které předmětné rezervační smlouvy podepsala omylem, resp. jí byly podstrčeny k podpisu v jiném znění, než jaké navrhovala. V souvislosti s těmito vlastními skutkovými tvrzeními pak ze svého hlediska hodnotí některé provedené důkazy. Ve svých námitkách se navíc věnuje některým otázkám z hlediska právní kvalifikace skutku naprosto nerozhodným. Bezpředmětnými shledává státní zástupce taktéž námitky týkající se údajné neplatnosti smluv. Nepravdivé tvrzení o zprostředkovatelské smlouvě a plné moci je přitom součástí i (nedatované a nepodepsané) verze rezervační smlouvy, kterou obviněná předložila soudu na svou obhajobu.
9. Irelevantními z hlediska znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu shledává státní zástupce též výklady obviněné o její snaze vypořádat zálohy s kupujícími, když k dokonání trestného činu podvodu došlo v momentě, kdy tzv. rezervační zálohy došly na bankovní účet dovolatelky. Obviněnou dovozované nesprávné posouzení znaku škody vychází z jejího vlastního skutkového tvrzení o sjednaném nároku na provizi. Jako primárně skutková je formulována i námitka týkající se subjektivní stránky trestného činu. Ze samotného charakteru jednání obviněné, kdy předstírala, že je oprávněna zastupovat Město Polička, a přijaté rezervační zálohy používala pro svoji potřebu, však vyplývá, že šlo o jednání úmyslné.
10. Pro úplnost státní zástupce dodal, že zásah do skutkových zjištění je možné připustit v určitém rozsahu i v rámci řízení o dovolání, a to v případě, existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé. Ten však v dané věci nenastal. Je proto namístě vycházet ze skutkových závěrů popsaných ve výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Blansku a dále rozvedených v odůvodnění soudních rozhodnutí, které odpovídají všem znakům trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Protože odvolací soud na str. 6–7 odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, proč nepovažoval za nutné provádět některé další, obviněnou navrhované důkazy, netrpí důkazní řízení ani vadou spočívající v tzv. opomenutých důkazech. Takovou vadu ostatně dovolatelka ani nenamítá, když pouze konstatuje, že odvolací soud jí navrhované důkazy neprovedl.
11. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř. Zároveň vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
a) obecná východiska
13. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněný dovolací důvod.
14. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
15. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
16. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
17. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
18. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněné.
b) vlastní posouzení dovolání
19. Obviněná ve svém dovolání neuplatnila jedinou výhradu, kterou by bylo lze pod jí zvolený důvod dovolání věcně podřadit. Ve svém mimořádném opravném prostředku se uchýlila na úroveň polemiky s vykonanými skutkovými zjištěními soudů, která však nemůže založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu. Následkem toho je třeba hodnotit dovolání obviněné jako mimořádný opravný prostředek, který byl podán z jiného důvodu, než je upraven v §265b odst. 1 tr. ř.
20. Výhrady, které ve vztahu k rozhodnutí odvolacího soudu obviněná opřela o tvrzený nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými skutkovými, potažmo právními závěry, nemají potenci zvrátit závěr soudů o její vině. Důvodnost uplatněného dovolacího důvodu obviněná prosazuje především prostřednictvím tvrzení o existenci extrémního rozporu mezi provedeným dokazováním a učiněným skutkovým zjištěním, jež má být výsledkem svévolného hodnocení důkazů. O takovém hodnocení má svědčit především to, že soudy odhlédly od její snahy uzavřít dohodu o narovnání s poškozenými a nezohlednily její náklady na realizaci zprostředkovatelské činnosti, ani to, že v rezervačních smlouvách je sjednaná záloha určena na odměnu a náhradu nákladů zprostředkovateli. Závěru obviněné o svévolném hodnocení důkazů soudy a následné existenci tzv. extrémního nesouladu však přisvědčit nelze.
21. V obecnosti je třeba připomenout, že o obviněnou tvrzený rozpor (extrémní nesoulad) by se ve smyslu jeho výkladu jednalo tehdy, pokud by bylo možno důvodně učinit závěr, že skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s provedenými důkazy, že tedy tato skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, popřípadě jsou přímo opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě tato zjištění byla učiněna, apod. Extrémní nesoulad je tak dán v případě očividného nesouladu skutkových a právních závěrů s provedenými důkazy, tedy tehdy, kdy skutek, který se stal předmětem právního posouzení, nebyl zjištěn způsobem slučitelným s právem obviněné na spravedlivý proces.
22. Za případ extrémního nesouladu naopak nelze považovat tu situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňující požadavky formulované zněním §2 odst. 6 tr. ř. ústí do skutkových (a potažmo) právních závěrů, které jsou odlišné od pohledu obviněné, leč z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
23. Tzv. extrémní nesoulad mezi obsahem provedených důkazů a z nich dovozeným skutkovým stavem však nemůže spočívat v pouhém faktu, že soudy učiněné skutkové zjištění neodpovídá představám obviněné. O zmíněný druh nesouladu v jeho výkladu Ústavním soudem, jehož skutečná existence by byla způsobilá odůvodnit procesní reakci dovolacího soudu spočívající v zásahu do (provedeným důkazům zjevně neodpovídajících) skutkových zjištění, se totiž jedná pouze tehdy, jde-li o očividný rozpor, který je výsledkem zcela zásadních a hrubých vad nastalých v hodnotících postupech, které mají svůj původ např. ve zkreslení obsahu těchto důkazů, v nehodnocení pro posouzení věci rozhodných důkazů v důsledku jejich opomenutí, či jejich posouzení způsobem zcela se příčícím logickým postupům apod., pro který je zcela zřejmé, že příslušné napadené rozhodnutí nemůže obstát a nadále vyvolávat právní důsledky s jeho výrokovou částí spojené. K takovým vadám však v posuzované věci zjevně nedošlo a navíc je třeba konstatovat, že obviněná existenci tzv. extrémního nesouladu (v jejím pojetí „hrubého nesouladu“) buduje na námitkách, které jsou věrnou kopií její obhajoby známé již z předcházejících stadií trestního řízení. Shodně vyznívající obhajobou se již věcně adekvátním způsobem zabýval odvolací soud, jenž navázal na skutkové i právní závěry, které ve věci učinil prvostupňový soud.
24. Postup soudu prvního stupně, potažmo soudu odvolacího, nesvědčí o tom, že by v procesu hodnocení důkazů došlo k jakékoli obsahové deformaci důkazů, z nichž při svém rozhodování vyšly (deformaci tohoto druhu nelze spatřovat v tom, že se soudy při hodnocení viny dovolatelky přiklonily k výpovědím svědků L. P., J. K., J. M., M. Š. či M. T., jelikož takové oprávnění soudů plyne ze zásady volného hodnocení důkazů). Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v posuzované věci nenabyl dojmu, že by důkazní řízení probíhalo způsobem, který by odporoval právu obviněné na spravedlivý proces, čili že by jí bylo možné přisvědčit v jejím závěru o nedostatcích ve skutkových zjištěních, které by nabyly charakteru tzv. extrémního nesouladu, vycházel Nejvyšší soud ze skutkového podkladu, z něhož soudy při posouzení viny dovolatelky vyšly, a z tohoto úhlu pohledu posuzoval důvodnost jí vznesených námitek.
25. Obviněná se trestněprávně relevantního jednání dopustila tím, že uvedla v omyl a zamlčela podstatné skutečnosti jednatele společnosti NATUR HOUSE, s. r. o., a to za účelem svého obohacení, tím, že jménem Města Polička, které mělo být podle jejího tvrzení zastoupeno na základě zprostředkovatelské smlouvy a plné moci společností Reality M., s. r. o. (jako budoucí prodávající), uzavřela s J. K. a L. P. (jako budoucími kupujícími, potažmo zájemci) rezervační smlouvy (založené na č. l. 4-12), v nichž bylo uvedeno, že na základě uzavřené zprostředkovatelské smlouvy s Městem Polička je pověřena obstaráním příležitosti uzavřít s třetí osobou kupní smlouvu, resp. smlouvu o budoucí smlouvě, jejímž předmětem bude převod vlastnických práv k nemovitým věcem specifikovaným ve smlouvě. Obviněná věděla, že žádnou smlouvu o zprostředkování s Městem Polička nesjednala [tuto skutečnost potvrdil rovněž starosta Města Poličky, který při hlavním líčení vypověděl (viz výslech svědka na č. l. 808-812), že plná moc k zastupování města nikdy udělena nebyla, a proto nemohla být udělena ani v tomto případě obviněné], a současně si byla vědoma i toho, že nebude schopna splnit všechny podmínky smlouvy a povinnosti, k jejichž splnění se ve vztahu k poškozeným L. P. a J. K. zavázala, tj. především uzavřít kupní smlouvy za kupní ceny, které přislíbila, přičemž poskytnuté finanční prostředky, které byly uhrazeny jako rezervační záloha (v celkovém rozsahu 240 000 Kč) na koupi nemovitostí, použila za jiným účelem, čímž se obohatila ke škodě poškozených. Takto vyjádřený popis jednání obviněné brání vzniku pochybností o existenci vědomostní, jakož i volní složky zavinění (aktivního vztahu jednající ke způsobenému trestněprávně relevantnímu následku) obviněné. Za tohoto stavu soudy nepochybily, pokud učinily závěr, že obviněná svým jednáním naplnila všechny zákonné znaky přečinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a dopustila se ho v přímém úmyslu (viz str. 14 rozsudku soudu prvního stupně, resp. str. 9 rozsudku odvolacího soudu).
26. Obviněnou dovozovaný extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými závěry skutkovými, potažmo právními, z provedeného dokazování zjevně neplyne. Role obviněné v celé věci je jednoznačná a nic nesvědčí tomu, že by její odsouzení bylo projevem svévole orgánů činných v trestním řízení. Postavení obviněné v celé trestní věci je věrně zachyceno i ve výpovědi poškozeného J. K. (byť nejde o jedinou výpověď, na níž by byl závěr o vině dovolatelky vybudován), který (viz č. l. 814) mimo jiné uvedl, že „kontaktovala nás paní M., že má skvělou nabídku, že zastupuje město Polička … že nám může nabídnout na každý pozemek výhodnou koupi … dostaneme na každý pozemek slevu 100 tisíc korun … dostal jsem nějaký návrh smlouvy o koupi pozemků od kanceláře M. … a paní M. nám říkala, že máme smlouvy podepsané, ale nezaplatili jsme zálohy, na což mne urgovala asi 4x, že pořád zálohy nejsou zaplacené … Potvrzení smluv pořád nepřicházelo a volala mi tuším paní Š. …., která má v městě Polička na starosti majetek, že z naší strany pořád neevidují žádnou reakci na smlouvy, zda to chceme nebo nechceme kupovat, že jsme nezaplatili peníze, na což jsem kontaktoval paní M., jak to, že nejsou převedeny peníze dál, když my jsme ty peníze zaplatili už před delší dobou a ona nám řekla, že věci jsou jinak … město Polička jí vypovědělo smlouvu … je potřeba se setkat … není schopna dodržet tu dohodu, která byla sepsána, že peníze vrátí na účet. Peníze nevrátila … Po delší době se mi podařilo s paní M. schůzku … kde mne vysvětlila tento problém … a že smlouvu teda musíme stornovat.“
27. Tvrzení obviněné nelze považovat za důvodné ani ve vztahu k těm námitkám, jimiž dovozuje, že rezervační zálohy byly určeny k odměně a náhradě nákladů, které měla vynaložit při zprostředkování prodeje nemovitostí. Z provedeného dokazování je zcela zjevné, že obviněná žádné zástupčí oprávnění neměla, žádné zprostředkování mezi dovolatelkou a Městem Polička nebylo sjednáno (nebylo sjednáno ani zastoupení mezi NATUR HOUSE, s. r. o.) a obviněná nebyla oprávněna zastupovat Město Polička, stejně tak nebyla oprávněna jeho jménem vyjednávat jakékoli záležitosti, přičemž tohoto stavu si byla zcela vědoma. Jakékoli náklady, které obviněné třebaže mohly vzniknout, jdou plně k její tíži za situace, kdy zde neexistoval žádný smluvní (hmotněprávní) podklad, na jehož základě by obviněná mohla úhradu zprostředkovatelských nákladů požadovat, a to ať již ze strany Města Polička, tak ze strany společnosti NATUR HOUSE, s. r. o., či osob poškozených. Současně je třeba dodat, že Město Polička využívá v rámci kontraktace se zájemci o nemovitosti ve vlastnictví města vlastní dokumenty – kupní smlouvy a další listiny, na jejichž základě dochází k převodu vlastnického práva k nemovitostem (viz výpověď J. M. na č. l. 809). Námitku obviněné, jíž soudům vytýká, že nezohlednily její reálné náklady, které vznikly při zprostředkovatelské činnosti, je proto třeba jednoznačně odmítnout.
28. Jako obiter dictum – neboť tato skutečnost nemá bezprostřední význam pro posouzení viny dovolatelky, vzhledem k neexistenci zástupčího oprávnění dovolatelky – lze navíc uvést, že rezervační smlouvy (založené na č. l. 4-5, 6-8, 9-10, 11-12) obsahují v čl. III. ujednání, podle něhož se rezervační záloha započítává na úhradu kupní ceny za předmět rezervace [ „[b]udoucí kupující složí při podpisu této Smlouvy budoucímu prodávajícímu částku 60 000 Kč (dále jen ‚rezervační zálohu‘) … která se započítává na úhradu kupní ceny za předmět rezervace.“ ]. Rezervační smlouvy sice v čl. III. odst. 1 obsahují současně dovětek, jež zprostředkovatele opravňuje uhradit náklady spojené se zprostředkovatelskou činností [ „z rezervační zálohy je zprostředkovatel oprávněn uhradit náklady na vyhotovení kupní smlouvy, případně Smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy, smlouvy o advokátní úschově, poplatek za vklad na Katastrální úřad Svitavy, znalecký posudek pro Finanční úřad a odměnu za práci zprostředkovatele v jednání s Městem Polička, vyjednání podmínek stavby či projednání výstavby.“ ], takové ujednání však zprostředkovatele opravňuje toliko k tomu, aby finanční prostředky toliko mohl použít ke krytí těchto výdajů. Jinak vyjádřeno, takto formulované smluvní ujednání nezakládá právo na odměnu za zprostředkovatelskou činnost, jak se dovolatelka mylně domnívá, jelikož složené finanční prostředky i v takové situaci nadále slouží jako část kupní ceny (rezervační záloha), která se započte na výslednou kupní cenu. Takto formulované smluvní ujednání toliko vyjadřuje charakter finančních prostředků jako věci genericky určené, což umožňuje jejich využití rovněž k jiným činnostem ve smlouvě specifikovaných. To však nic nemění na jejich účelovém určení (tj. že jde o část kupní ceny).
29. Jako právně relevantní nelze uznat ani námitku, že rezervační smlouvy jsou neplatné pro omyl jednající (dovolatelky). Třebaže by – v obecné rovině hodnoceno – mohla tato námitka odůvodnit naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v alternativě jiného nesprávného hmotně právního posouzení , ne tak v pojetí dovolatelky. Ta totiž obsahově nebrojí proti správnosti hmotněprávního posouzení, nýbrž proti kvalitě skutkových zjištění, s nimiž – jak již bylo uvedeno (viz bod 24.) – se Nejvyšší soud ztotožnil. Obviněná založila závěr o jednání v (soukromoprávním) právně relevantním omylu na úvaze, že ke stornování rezervačních smluv přistoupila proto, že byla v omyl uvedena jednatelem společnosti NATUR HOUSE, s. r. o., J. K. Takto formulovaná výhrada je však projevem setrvalého odmítání obviněné přijmout skutkovou verzi, z níž soudy při hodnocení viny dovolatelky vyšly (viz závěrečná část citace výpovědi svědka J. K. obsažená v bodě 26).
30. Z uvedeného hodnocení dovolání je zřejmé, že dovolatelkou vznesené námitky se s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně rozešly, přičemž je nelze podřadit ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o jejím dovolání rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, je-li podáno z jiného důvodu než je upraven v §265b.
31. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněné v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. 6. 2018
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu