ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.643.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 643/2018-45
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 6. 2018 o dovolání, které podal obviněný R. Š. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 10. 2017, č. j. 10 To 28/2017-1685, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 6/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2016, č. j. 1 T 6/2016-1447 , byl pod bodem ad 1. obviněný R. Š. uznán vinným zvlášť závažným zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. a), c), odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, přičemž uvedeného trestného činu se podle skutkových zjištění nalézacího soudu dopustil tím, že
obžalovaný R. Š.
po předchozí dohodě, naplánování a rozdělení úkolů s dosud nezjištěnými spolupachateli, prostřednictvím osob vystupujících pod jmény „B.“ a „P.“, pod záminkou zájmu o koupi objektu L. hotelu ve F. ulici ve Z., vylákal dne 28. 1. 2013 v době okolo 15:00 hodin poškozené L. L., a jeho bratra J. L., na smyšlené obchodní jednání do penzionu „U K.“ ve Z. ulici v J., okres P.-z., kde v apartmánu byli fyzicky napadeni nejméně čtyřmi nezjištěnými spolupachateli, kteří poškozené opakovaně udeřili rukama, svázali je a vyhrožovali fyzickou likvidací, v této době se na místě objevil obžalovaný R. Š., který pokračoval v jejich fyzickém napadání a výhrůžkami smrtí, na potvrzení svých výhrůžek měl u sebe v tašce viditelně uloženy střelné zbraně, v důsledku tohoto násilí byli poškození donuceni proti své vůli podepsat nejméně 10 ks bianco směnek a další listiny, s jejichž obsahem se nesměli seznámit, poté, v době okolo 18:00 hodin byli donuceni podepsat notářský zápis sp. zn. NZ 37/2013, jímž v přítomnosti notáře uznali dluh ve výši 70 milionů Kč vůči obžalovanému R. Š., splatný ve splátkách po 5 milionech Kč do 15. 3. 2014, přičemž součástí zápisu byla dohoda o svolení k vykonatelnosti výkonu rozhodnutí v případě nesplnění uvedené povinnosti splátek dluhu, zástavní smlouva, kterou byl uvedený závazek poškozených L. a J. L. zajištěn pro případ jeho neplnění prodejem zástavy, kterou byl objekt uvedeného „L. hotelu“ ve Z. a další nemovitosti v hodnotě přesahující 100 milionů Kč, k zápisu byl připojen „návrh na vklad práva do katastru nemovitostí“, týkající se uvedeného zástavního práva na objekt „L. hotelu“ ve Z., po vynucení těchto podpisů byli poškození znovu spoutáni a na místě drženi až do 08:00 hodin dne 29. 1. 2013, s použitím uvedeného notářského zápisu byl téhož dne podán na Katastrálním úřadu ve Z. „návrh na vklad práva do katastru nemovitostí“ ve vztahu k zástavnímu právu na objekt „L hotelu“ ve Z., dále pak bylo na podkladě uvedeného notářského zápisu zahájeno exekuční řízení na podstatnou část majetku poškozených L. J. L., přičemž v důsledku popsaného jednání byla u poškozených zjištěna přítomnost posttraumatické stresové poruchy, která podstatným způsobem ovlivňuje způsob života dosud.
2. Obviněný R. Š. byl za tento zvlášť závažný zločin odsouzen podle §175 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na sedm let a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného L. L.
3. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla dále obviněnému R. Š. uložena povinnost zaplatit jako nemateriální újmu poškozenému L. L. částku 100.000 Kč a poškozenému J. L. částku 120.000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškozený L. L. a poškozený J. L. odkázáni se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. O odvoláních obviněných proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 10. 2017, č. j. 10 To 28/2017-1685, jímž k odvolání obviněného L. L. podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil toliko ve výroku o trestu, který mu byl uložen, a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl při nezměněném výroku o vině o uložení trestu tomuto obviněnému. Podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného R. Š.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému rozsudku vrchního soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Ladislava Malečka dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
6. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel předně uvádí, že se skutku, jenž je mu dáván za vinu, nedopustil. Trvá na své výpovědi, že notářským zápisem ze dne 28. 1. 2013 bez použití násilí zajistil uznání dluhu poškozených, kterým prodal stroj na balení cigaret, za který nezaplatili. Dovolatel má za to, že nebylo prokázáno, že poškození podepsali notářský zápis pod fyzickými výhrůžkami, kdy právě přítomnost advokáta a notáře měla zajistit, aby právní úkon byl proveden v mezích zákona. Výpovědi poškozených, které jsou jediným usvědčujícím důkazem proti němu, považuje za účelové a rozporuplné, kdy poškození vypovídají pokaždé jinak. Považuje za zarážející, že poškození nepodali trestní oznámení na nejbližším oddělení PČR. Pokud oba poškození uvedli, že byli fyzicky napadáni, neodpovídá jejich tvrzení lékařským zprávám, které byly nadto zhotoveny až dva dny po činu. Jejich výpovědi byly dále vyvráceny výpověďmi R. a V. Tyto výpovědi podrobně rozvádí a odkazuje na rozpory s výpověďmi poškozených. Upozorňuje, že s tímto advokátem a notářem nebylo zahájeno kárné řízení, kdy prezident notářské komory označil obvinění jako tvrzení proti tvrzení. Namítá dále, že byl vyloučen z hlavního líčení konaného ve dnech 6. - 7. 2 2017. Upozornil na výpověď svědka U., který podle jeho názoru podporuje jeho verzi událostí. Považuje za neuvěřitelné, že ve spise není kamerový záznam cesty dovolatele dne 28. 1. 2013, který by jednoznačně potvrdil jeho výpověď. Obviněný poukázal na kamerový záznam, který byl přehrán během hlavního líčení, jenž by měl prokazovat jeho tvrzení, přesto se nalézací soud přiklonil k verzi poškozených. Celé vyšetřování a následný proces považuje od počátku za účelový a jednostranný.
7. Soudy zamítly návrhy dovolatele na doplnění dokazování spisem Krajského soudu v Brně, pobočky Zlín, sp. zn. 53 T 11/2015, výslechem svědků V. K., vyšetřovacím pokusem, výslechem soudního znalce z oboru zdravotnictví a nenechaly vypracovat nový nezávislý znalecký posudek z oboru psychologie a psychiatrie, když B. je dobrým známým obou poškozených a poškození si na psychické problémy začali stěžovat až dva roky po události. Odvolací soud také neprovedl jím navrhované důkazy výslechem poškozených a svědků V. a U. ml. Tímto soudy porušily jeho právo na spravedlivý proces a jednaly v rozporu s §2 odst. 5, 6 tr. ř.
8. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. shledává obviněný v postupu soudů, které nevzaly v potaz rozsudek Zemského soudu v Regensburgu, který byl dne 6. 9. 2017 uznán Krajským soudem v Ústí nad Labem. Dovolatel má za to, že při ukládání trestu mělo být rozhodnuto o uložení souhrnného trestu vzhledem k tomuto uznanému cizozemskému rozhodnutí.
9. V doplnění svého dovolání obviněný k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uvedl další rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem týkající se uznání cizozemského rozhodnutí, ke kterému měl podle jeho názoru Vrchní soud v Praze přihlédnout při svém rozhodování. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel zopakoval argumentaci vtělenou do jeho dovolání a upozornil, že považuje za důležité provést před soudem výpovědi notáře V. a svědků K., U., R., K. a J. Tím, že soudy tyto výslechy neprovedly, odepřely mu právo na spravedlivý proces.
10. V pořadí druhém doplnění dovolání doručeném Nejvyššímu soudu dne 5. 6. 2018, zpracovaném JUDr. Lucií Kýčkovou namítl, že mu nebyl uložen trest podle §58 odst. 1 tr. zákoníku pod dolní hranicí zákonné trestní sazby, čímž odůvodnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Odvolací soud se podle názoru obviněného nedostatečně zabýval otázkou přiměřenosti trestní sankce (§38 odst. 2 tr. zákoníku). Pokud by se odvolací soud zabýval předchozím jeho odsouzením Zemským soudem v Regensburgu ze dne 9. 7. 2014, musel by dospět k závěru o nutnosti použití §58 odst. 1 tr. zákoníku a uložit mu trest pod dolní hranici zákonné trestní sazby. Obviněný namítá, že byl v zásadě odsouzen k vykonání dvou trestů ve výši 7,5 roku, což by při závěru o možnosti uložení souhrnného trestu podle zásad obsažených v §43 odst. 2 tr. zákoníku nebylo možné a maximální výše trestu by dosáhla 12 roků. Závěr o aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku měl odvolací soud učinit s ohledem na skutečnost, že část jeho jednání zůstala nedokonána a zůstala toliko ve stadiu pokusu. Obviněný uvedl, že k jeho nápravě by postačil (ve svém souhrnu) trest kratšího trvání.
11. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadená rozhodnutí, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2016, č. j. 1 T 6/2016-1447, a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 10. 2017, č. j. 10 To 28/2017-1685, a podle §265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl ve věci popř. podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dovolací návrh zpracovaný JUDr. Lucií Kýčkovou doplnil o návrh, aby Nejvyšší soud podle §265s odst. 1 tr. ř. zavázal odvolací soud závazným právním názorem nutností uložit trest pod dolní hranici zákonné trestní sazby tak, aby jeho výše nepřesáhla 12 roků.
12. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce), který uvedl, že ta část dovolání, kde obviněný rozporuje skutková zjištění soudů, a která je obsahově shodná s jeho odvoláním, neodpovídá zvolenému dovolacímu důvodu. Dále uvádí, že z obsahu dovolání je patrno, že dovolatel chtěl rozsudek odvolacího soudu napadnout také prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Pokud jde o námitky dovolatele, jež podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., státní zástupce upozornil, že tato argumentace spadá pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ani tuto námitku však nepovažuje za opodstatněnou, kdy odkazuje jednak na aktuální znění §43 odst. 4 tr. zákoníku a obsah komentáře k tomuto ustanovení a jednak na vyjádření odvolacího soudu, který se touto námitkou ve svém rozhodnutí zabýval. Vyjádřil souhlas s jeho právním názorem, že uložení souhrnného trestu k cizozemskému rozsudku je vyloučeno. Dovolání obviněného proto považuje za dílem neodpovídající uplatněnému ani jinému dovolacímu důvodu a za dílem zjevně neopodstatněné.
13. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.). Nejvyšší soud stejný závěr učinil i ve vztahu k doplnění dovolání, které obviněný podal prostřednictvím obhájce Mgr. Ladislava Malečka. Doplnění dovolání, které obviněný podal prostřednictvím obhájkyně JUDr. Lucie Kýčkové nelze pokládat za včasné. Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž směřuje. Podle §265f odst. 2 tr. ř. lze rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že obviněnému byl rozsudek Vrchního soudu v Praze doručen dne 12. 12. 2017 (viz doručenka založená na č. l. 1697v.) a doplnění dovolání bylo Nejvyššímu soudu doručeno teprve dne 5. 6. 2018. Lhůta pro doplnění dovolání běžela od 13. 12. 2017 a skončila (s přihlédnutím k §60 odst. 3 tr. ř.) dne 14. 1. 2018. Je proto zjevné, že doplnění dovolání podané prostřednictvím obhájkyně JUDr. Lucie Kýčkové nebylo podáno v zákonné lhůtě, a proto k obsahu tohoto podání nepřihlížel.
IV.
Důvodnost dovolání
a) obecná východiska
15. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.
16. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
17. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
18. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
19. Druhý obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. může být dán ve dvou alternativách spočívajících v tom, že buď obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným . Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se zde rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v §52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu se týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají takovou sazbu vymezenu trestním zájmem. Tak je tomu u trestu odnětí svobody, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, peněžitého trestu, náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest, trestu vyhoštění na dobu určitou a trestu zákazu pobytu.
20. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
21. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
b) vlastní posouzení dovolání
22. Argumentace obviněného, jíž v podaném dovolání a jeho doplnění zpracovaném obhájcem Mgr. Ladislavem Malečkem odůvodnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., svědčí o tom, že dovolatel s jedinou výjimkou (viz bod 33. a násl.) nevznesl žádnou námitku, kterou by bylo lze podřadit pod uplatněný důvod dovolání a jež by odůvodňovala přezkoumání napadeného rozhodnutí postupem upraveným v §265i odst. 3 tr. ř. Dovolání obviněného se ve své podstatě omezuje na subjektivní přesvědčení obviněného o nesprávnosti vyhodnocení v řízení provedených důkazů, jež má odůvodnit v dovolacím návrhu požadovaný procesní postup dovolacího soudu. Tomu však nelze vyhovět již proto, že skutkové, resp. procesní výhrady dovolatele, jež v rámci deklarovaného dovolacího důvodu vznesl, neposouvají věc do roviny, na níž by Nejvyšší soud oprávněn a povinen reagovat. Nic totiž nenasvědčuje tomu, že v procesu hodnocení důkazů by došlo k takovým pochybením, které by byly způsobilé zasáhnout do práva obviněného na spravedlivý proces.
23. Podstatou dovolací argumentace je setrvalý nesouhlas obviněného s hodnotícími úvahami soudu prvního stupně (jež převzal soud odvolací – viz str. 9 odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze, který odvoláními napadený rozsudek zrušil toliko k odvolání obviněného L. ve výroku o trestu), který buď zcela odmítá skutkové závěry, k nimž nalézací soud dospěl (tvrzení obviněného že se skutku nedopustil), představuje nástin vlastních úvah o alternativním průběhu skutkového děje (tvrzení, podle něhož se nepodařilo prokázat, že by poškození podepsali notářský zápis pod fyzickými pohrůžkami), případně rozporuje kvalitu a míru důkazů, na nichž soudy závěr o vině dovolatele vybudovaly (tvrzení obviněného o nevěrohodnosti svědeckých výpovědí poškozených). Takto formulované výhrady však nejsou dovolacím důvodem, a proto je nelze považovat za námitky, které by byly způsobilé dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplnit.
24. Obsahový rámec tohoto dovolacího důvodu je určen k nápravě vad při hmotně právním posouzení soudy zjištěného skutku. Nic takového však obviněný nenamítá a uchyluje se toliko ke zpochybnění skutkového základu věci, a to způsobem, jenž odpovídá jeho obhajobě známé již z řízení před soudem prvního stupně, resp. z řízení o řádném opravném prostředku. Přestože přezkum skutkové roviny věci není Nejvyššímu soudu zcela zapovězen, je vyhrazen toliko případům, ve kterých jde o případ tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými, potažmo právními závěry. Takovou námitku jednak obviněný nevznáší, jednak její uplatnění ani není na místě.
25. O takový případ by se jednalo tehdy, pokud by bylo možno důvodně učinit závěr, že skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s provedenými důkazy, že tedy tato skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, popřípadě jsou přímo opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě tato zjištění byla učiněna, apod. Extrémní nesoulad je tak dán v případě očividného nesouladu skutkových a právních závěrů s provedenými důkazy, tedy tehdy, kdy skutek, který se stal předmětem právního posouzení, nebyl zjištěn způsobem slučitelným s právem obviněného na spravedlivý proces.
26. Za tento případ však naopak nelze posuzovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňující požadavky formulované zněním §2 odst. 6 tr. ř. ústí do skutkových (a potažmo) právních závěrů, které jsou odlišné od pohledu obviněného, leč z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
27. Tak tomu je i zjevně v posuzovaném případě. Především je to soud prvního stupně, který zcela jednoznačně předestřel důvody, pro které se nepřiklonil k obhajobě obviněného (viz hodnocení soudu prvního stupně na str. 16-19, resp. str. 9-10 rozsudku odvolacího soudu). Rozptýlit je třeba i pochybnosti, které vyznívají z obsahu podaného dovolání, že soudy vybudovaly závěr o vině dovolatele toliko na tvrzeních poškozených. Tak tomu zjevně není, jelikož okruh důkazů, na jejichž základě soudy dospěly k závěru o vině dovolatele, byl širší. Postačí zmínit, že výpovědím poškozených korespondují svědecké výpovědi S. L., N. M. (jež se vyjádřily rovněž ke zdravotnímu stavu poškozených po jejich návratu), jakož i svědka F. J. Verzi prezentované poškozenými dále podporují rovněž kamerové záznamy, které zachycující jednotlivé aktéry a nelze přehlédnout i znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady podniků A. D., která se vyjádřila k hodnotě výrobní linky na zpracování tabáku, jež měla být důvodem obviněným tvrzeného legálního uznání jeho pohledávky. Nic nenasvědčuje ani tomu, že by trestní řízení vedené vůči dovolateli bylo od počátku účelové a jednostranné.
28. Vzhledem k tomu, že námitkami obviněného se již podrobně zabývaly soudy obou stupňů, není úkolem Nejvyššího soudu, aby parafrázoval závěry Krajského soudu v Praze, potažmo Vrchního soudu v Praze a nad rámec jejich argumentace doplňoval či blíže rozváděl důvody, pro které vyjadřuje souhlas s tím, co z hlediska viny dovolatele tyto soudy uvedly.
29. Z pohledu rozhodování dovolacího soudu je navíc v dané souvislosti potřebné připomenout, že dělba činností mezi jednotlivými stupni soudní soustavy předpokládá (a v tomto směru je i právní úprava obsažená v trestním řádu jednoznačná), že důkazy hodnotí ten orgán, který je provádí (v daném případě soud prvního stupně) a že tímto hodnocením, pokud splňuje požadavky §2 odst. 6 tr. ř., jak je tomu v posuzované věci, jsou vázány soudy ve věci případně dále jednající (soud odvolací a dovolací). Dovolatel proto nemůže očekávat, že dovolací soud přehodnotí důkazní situaci a přikloní se k jeho skutkové verzi, resp. jeho hodnocení důkazů. K zásahu do zhodnocení důkazů soudy nižších stupňů by totiž dovolací soud mohl přistoupit jen tehdy, pokud by shledal hodnocení důkazů svévolným, což není případ posuzovaný.
30. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze podřadit ani námitku obviněného, jíž brojí proti tomu, že soudy nevyhověly návrhům na doplnění dokazování (obviněným tvrzené důkazní návrhy na str. 5 až 7 dovolání). Tato námitka nespadá nejen pod uplatněný, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř.
31. Nad rámec uvedeného lze dodat, že ačkoli v tomto postupu spatřuje dovolatel porušení práva na spravedlivý proces, rozhodnutí soudů o neprovedení navržených důkazních návrhů této intenzity zjevně nedosahuje. K porušení práva na spravedlivý proces by mohlo dojít teprve tehdy, pokud by nastala situace tzv. opomenutých důkazů. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, nález Ústavního soudu ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a mnohé další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a kautely, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. V nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01 je konstatován závěr plynoucí z ustálené judikatury Ústavního soudu, že „neakceptování důkazního návrhu obviněného lze dle ustálené judikatury Ústavního soudu založit toliko třemi důvody. Prvním je argument, dle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, dle kterého navržený důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje potřebnou vypovídací potencí. Konečně třetím je nadbytečnost důkazu, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno." Soudy se však v dané věci patřičně zabývaly důvody, pro které nepovažují za nutné důkazní návrhy obhajoby provést, a potud je jejich postup plně v souladu s §2 odst. 5 tr. ř., resp. §2 odst. 6 tr. ř., z nichž vyplývá rovněž oprávnění soudu rozhodnout o tom, který navržený důkaz provede a který nikoli. Postup obecných soudů proto nemohl zasáhnout do práva obviněného na spravedlivý proces za situace, kdy smysluplně a racionálně vyložily důvody, pro které nevnímají jako potřebné důkazním návrhům obhajoby vyhovět (viz odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně na str. 20-21, resp. str. 10-11 rozsudku odvolacího soudu).
32. Uvedená konstatování obsažená v bodech 22.-31. ústí do závěru, že obviněný nevznesl jedinou hmotně právní námitku, kterou by bylo lze podřadit pod jím zvolený důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
33. Jediná hmotně právní námitka, kterou naplnil obsahový rámec zvoleného dovolacího důvodu, je výhrada, že mu nebyl uložen souhrnný trest ve vztahu k rozsudku Zemského soudu v Regensburgu ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 7KLs 104 Js 8714/13. Přestože tuto námitku obviněný vznáší v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je třeba konstatovat, že se jedná o výtku, která může být úspěšně vznášena v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v alternativě tzv. jiného nesprávného hmotně právního posouzení. Tento závěr zastává i stávající rozhodovací praxe, podle níž se „za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. (viz. rozhodnutí č. 22/2003-II. Sb. rozh. tr.).
34. Odhlédnuto od této skutečnosti, nelze obviněnému v jeho právním posouzení přisvědčit, pokud namítá, že mu měl být uložen „trest úhrnný, popř. souhrnný za obě trestně právní jednání“ v návaznosti na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 9. 2017, sp. zn. 49 T 3/2017, jímž uznal rozsudek Zemského soudu v Regensburgu (a jímž byl obviněný uznán vinným trestným činem nedovoleného dovozu omamných látek v nemalém množství a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a šesti měsíců).
35. Předně uložení úhrnného trestu vůbec nepřicházelo do úvahy. Tento trest soud uloží tehdy, pokud soud pachatele odsuzuje za dva nebo více trestných činů. O takový případ v posuzované věci zjevně nejde, jelikož soudy obviněného odsoudily pro jediný zvlášť závažný zločin vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. a), c), odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Pokud jde o druhou, obviněným namítanou variantu, a to uložení souhrnného trestu, ani v tomto směru soudy nepochybily.
36. Uložení souhrnného trestu výslovně brání ustanovení §43 odst. 4 tr. zákoníku, na které poukázal ve svém vyjádření rovněž státní zástupce, podle něhož se „[u]stanovení o souhrnném trestu neužije, jestliže dřívější odsouzení je takové povahy, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen, nebo jestliže byl dřívější odsuzující rozsudek vydán soudem jiného členského státu Evropské unie.“ Ve druhé variantě odst. 4 je promítnuta zásada, podle níž vnitrostátní soudy nemohou zasahovat do jurisdikce jiných států, a to včetně členských států Evropské unie. To se projevuje v tom, že vnitrostátní soudy nemohou jakkoli zasahovat do cizozemských rozhodnutí. Pokud tedy obviněný soudům vytýká, že mu neuložily souhrnný trest ve vztahu k citovanému cizozemskému rozhodnutí, jde o námitku, která je ve zjevném rozporu se zněním §43 odst. 4 tr. zákoníku a potud je třeba ji považovat za námitku zjevně neopodstatněnou. Nad rámec uvedeného je třeba konstatovat, že tuto námitku obviněný vznesl již v odvolacím řízení a obdobným způsobem jako zde řešeným se s ní vypořádal již soud odvolací (viz str. 11-12 rozsudku Vrchního soudu v Praze).
37. Výsledkem posouzení Nejvyššího soudu je zjištění, že obviněný v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vznesl jedinou námitku, která obsahově tento dovolací důvod naplnila, jde však o námitku zjevně neopodstatněnou. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nevznesl žádnou argumentaci, která by svědčila o jeho obsahovém naplnění, a proto Nejvyšší soud o celém dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
38. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 6. 2018
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu