ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.741.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 741/2018-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 6. 2018 o dovolání, které podal obviněný J. P. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 6. 2017, č. j. 6 To 268/2017-384, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 5 T 291/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 1. 2017, č. j. 5 T 291/2015-357 , byl obviněný J. P. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jehož se dopustil způsobem popsaným ve výroku rozsudku.
2. Obviněný byl za tento zločin odsouzen podle §206 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. O odvolání obviněného směřujícího výhradně do výroku o uloženém trestu proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 14. 6. 2017, č. j. 6 To 268/2017-384 , jímž je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu a jemu předcházejícímu rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Viléma Peřiny dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř., neboť je přesvědčen, že obě rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Odvolací soud podle mínění obviněného nevzal v potaz možnost uložení peněžitého trestu, případně podmíněně odloženého trestu odnětí svobody a ani nezkoumal, zda byly v jeho případě splněny podmínky pro uložení takových trestů. Obviněný má za to, že výkonem nepodmíněného trestu bude v jeho současných pracovních a rodinných poměrech způsobeno více problémů než v případě uložení trestu peněžitého. V současné době má kvalitní rodinné zázemí a pracuje jako řidič kamionu v Anglii s velice dobrou mzdou a výkonem trestu odnětí svobody mu naopak vzniknou dluhy.
5. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil výrokovou část napadeného rozhodnutí týkající se druhu trestu a přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
6. Nejvyšší státní zástupce po seznámení s obsahem dovolání sdělil, že se k němu nebude věcně vyjadřovat. Současně vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Přípustnost dovolání
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
obecná východiska
8. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.
9. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
10. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
11. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
12. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
13. Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle §256 tr. ř. a u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí takovou vadou.
14. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
15. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
vlastní posouzení dovolání
16. Obviněný, jako již výše uvedeno, uplatnil ve svém dovolání dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , neboť má za to, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
17. Pokud jde o tvrzené nesprávné právní posouzení skutku, k tomuto obviněný neuvedl ve svém dovolání žádnou námitku či konkrétní argumentaci stran toho, v čem naplnění této varianty dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje. Veškeré námitky dovolatele, stejně jako ty uplatněné v jeho odvolání v projednávané věci, směřují výhradě proti výroku o uloženém trestu. Protože dovolání obviněného ve své argumentaci vůči právnímu posouzení skutku žádnou argumentaci neobsahuje, není důvod se touto částí mimořádného opravného prostředku zabývat, neboť není úkolem dovolacího soudu, aby sám vyhledával případné vady napadeného rozsudku. Navíc je třeba dodat, že v části napadající tu část výroku rozsudku soudu prvního stupně, kterou odvolací soud nepřezkoumával a nebyl povinen přezkoumávat, je dovolání nepřípustné. Takový závěr by bylo třeba učinit i v případě dovolatele, který výrok o vině svým odvoláním nenapadl a z jehož námitek vůči trestu nevzešla pro odvolací soud povinnost tento výrok přezkoumat postupem podle §254 odst. 2 tr. ř., nebýt rozporuplného vyznění odůvodnění usnesení odvolacího soudu v otázce vlastního rozsahu přezkumu.
18. Ten totiž na straně jedné poukázal na to, že „jako soud odvolací podle §254 odst. 1 tr. ř. z podnětu podaného odvolání přezkoumal zákonnost a odůvodněnost jen toho oddělitelného výroku, proti němuž bylo podáno odvolání, jakož i správnost postupu řízení, které jeho vydání předcházelo“ , aby posléze (v rozporu s tímto tvrzením) zhodnotil jak způsob provedeného dokazování a výsledky skutkových zjištění učiněných k výroku o vině ( „Okresní soud v Ústí nad Labem provedl dokazování způsobem a v rozsahu předpokládaném v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., kdy důsledně postupoval tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a při svém rozhodování z takto zjištěného stavu vycházel. Ve vztahu k významným skutkovým okolnostem nalézací soud podle §2 odst. 6 tr. ř. v souladu s procesní zásadou volného hodnocení důkazů náležitě zhodnotil provedené důkazy na podkladě svého vnitřního přesvědčení, které bylo zjevně založeno na pečlivém uvážení všech okolností případu, jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech. Odvolací se s argumentací soudu prvního stupně ohledně skutkových zjištění plně ztotožňuje a na přesvědčivé a správné důvody rozvedené v odůvodnění napadeného rozsudku odkazuje.“ ), tak i samotnou správnost právní kvalifikace skutku [ „Na základě správně zjištěného skutkového stavu pak soud prvního stupně nepochybil, když jednání obžalovaného kvalifikoval jako zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, neboť obžalovaný si prokazatelně přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobil tak na cizím majetku značnou škodu. Zavinění na straně obžalovaného pak bylo rovněž správně shledáno ve formě úmyslu přímého podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem. Po objektivní i subjektivní stránce tak naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty shora uvedeného zločinu a i v tomto směru je tak možno považovat rozhodnutí soudu prvního stupně za správní a v souladu se zákonem.“ ].
19. Pokud jde o výrok o trestu, lze ze stručné argumentace dovolatele dovodit, že ve své podstatě namítá nepřiměřenost mu uloženého trestu, neboť se domáhá toho, aby mu byl uložen alternativní druh trestu, namísto uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody. K danému je třeba uvést, že nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát z důvodu, že je vadný výrok o vině, což dovolatel explicitně formulovanými výhradami nenamítá, lze samotný výrok o trestu z hmotně právních pozic napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu, což ovšem není případ této trestní věci, neboť dovolateli byl uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §3 9 až §42 tr. zák oníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání podřazovat pod dovolatelem uplatněné ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to ani pokud jde o tu jeho variantu, podle které dovolacím důvodem je „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“ (míněno jiné, než je právní posouzení skutku), a ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod číslem 22/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní).
20. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., dovolatel ve svém podání dostatečně nevymezil, v jaké alternativě ho uplatňuje a jaké skutečnosti by pro jeho věcné naplnění měly svědčit, kdy uvedl toliko, že jeho odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zamítnuto. Z obsahu jeho dovolání však vyplývá, že dovolatel zamýšlel uplatnit tento dovolací důvod v jeho druhé variantě. V této alternativě může být dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. naplněn pouze tehdy, shledá-li dovolací soud důvodným tvrzení dovolatele, že rozhodnutí soudu prvního stupně je zatíženo vadou, která naplňuje obviněným uplatněný dovolací důvod, pro který neměl odvolací soud přistoupit k zamítnutí jeho odvolání pro rozsudku soudu prvního stupně. Tak tomu v posuzované věci není, neboť existence důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyla vůbec prokázána, když po věcné stránce obviněný ani formálním způsobem svými námitkami tento deklarovaný důvod nenaplnil.
21. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že tento ve svém dovolání uplatnil toliko námitky, které se s uplatněnými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. věcně rozešly. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o celém dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.
22. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. 6. 2018
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu