ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.783.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 783/2018-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 8. 2018 o dovolání, které podal obviněný I. K. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2017, č. j. 9 To 373/2017-1524, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 8 T 176/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného I. K. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 8. 2017, č. j. 8 T 176/2014-1485, byl obviněný I. K. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným pod bodem I. pokračujícím přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku a pod bodem II. přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
I.
jako osoba pracující na základě smluvní dohody pro živnostníka M. Š., podnikajícího pod obchodním jménem M. Š.– EKOTOP, s místem podnikání Praha 2, a na základě vystavené plné moci ze dne 28. 2. 2011 mezi ním a poškozeným
1) dne 10. 6. 2011 v P., v bytě majitele P. S., převzal prostřednictvím J. Š., jednatele společnosti Emtis s. r. o., IČO: 64576523, od P. S. v hotovosti peněžní částku ve výši 110.000 Kč k vystavenému příjmovému dokladu ze dne 10. 6. 2011 a zálohové faktuře číslo 2011015 jako zálohu na dodání a položení podlahového vytápění a připojení kotle na základě ústní smlouvy, kterou uzavřel jménem M. Š. k dodání uvedeného díla s termínem započetí prací do jednoho měsíce od převzetí peněžní hotovosti, kdy obdržené peněžní prostředky M. Š. zatajil, a přesto že věděl, že jsou určeny pro sjednanou zakázku, úmyslně a v rozporu s účelem, pro který mu byly svěřeny, převzaté peněžní prostředky použil pro svoji potřebu, zakázku nijak nerealizoval a peníze nevrátil, čímž způsobil M. Š., škodu ve výši 110.000 Kč,
2) dne 21. 7. 2011 uzavřel jménem M. Š. s T. K., písemnou smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo dodání a montáž podlahového topení na adrese V., okr. N. za částku 80.000 Kč, poté vyžádal na T. K. doplatek zálohy ve výši 60.000 Kč, který převzal dne 21. 7. 2011 v obci V., oproti příjmovému pokladnímu dokladu na celkovou částku 80.000 Kč bez pořadového čísla dokladu, obdržené peněžní prostředky zatajil M. Š., zakázka v rozsahu ceny a doplatku ceny nebyla realizována, obdržené peněžní prostředky použil pro svoji potřebu, do současné doby nevrátil, čímž způsobil M. Š. škodu ve výši 60.000 Kč, neboť tento následně zakázku realizoval v průběhu října 2011 z vlastních prostředků,
3) dne 27. 7. 2011 v obci M., okr. K., neoprávněně uzavřel a podepsal s manželi Z. a M. K. jménem M. Š. Dodatek č. II. k již uzavřené Smlouvě o dílo, jehož předmětem bylo dokončení kotelny a podlahového topení v novém rodinném domě v obci V., při podpisu dodatku převzal oproti potvrzení od Z. K. v hotovosti částku 130.000 Kč, jako zálohu na uvedené práce, dále dne 30. 8. 2011 v obci M., pod záminkou další úhrady zálohy na nákup materiálu, převzal od M. K. v hotovosti částku 10.000 Kč a převzetí stvrdil svým písemným prohlášením, takto obdržené peněžní prostředky v souhrnné výši 140.000 Kč zatajil M. Š., užil je pro sebe a zakázka nebyla do současné doby realizována, čímž způsobil M. Š. škodu v souhrnné výši 140.000 Kč stejně tak jako újmu, neboť je proti němu vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 153/2013 řízení o zaplacení částky 112.996 Kč s příslušenstvím.
4) ze začátku měsíce října roku 2011 v obci Z. uzavřel jménem M. Š. ústní smlouvu o dílo s M. S., a E. S., na dodání a zhotovení akumulačního systému teplé užitkové vody formou zásobníku s možností napojení na solární ohřev vody, podle které se zavázal dodat akumulační nádrž do 6 týdnů od složení zálohy a přípravné práce provést již v průběhu měsíce října 2011, dne 17. 10. 2011 v P. – Černý Most převzal od E. S. zálohu ve výši 60.000 Kč, což stvrdil svým písemným prohlášením ze dne 17. 10. 2011, takto obdržené peněžní prostředky zatajil M. Š., do podnikání M. Š. peněžní prostředky nevložil a užil je pro svoji potřebu, zakázka do současné doby nebyla realizována, peníze nevrátil, čímž způsobil škodu M. Š. ve výši 60.000 Kč,
a svým jednáním způsobil celkovou škodu ve výši 370.000 Kč,
II.
dne 10. 10. 2011 využil zájmu J. W. o započetí odložených prací na základě již uzavřené Smlouvy o dílo ze dne 31. 3. 2011 a 10. 10. 2011 v P. – Černý Most s ní uzavřel jménem M. Š. a nad rámec svého zmocnění „Dodatek číslo 2 Smlouvy o dílo“, na základě kterého se zavázal dodat systém akumulace teplé vody do 15. - 18. 11. 2011 a dokončit práce do 25. 11. 2011, za tímto účelem převzal téhož dne od J. W. v hotovosti zálohu 50.000 Kč, k čemuž vystavil příjmový doklad bez dne vystavení a bez pořadového čísla dokladu, dále pod záminku zajištění prací, spočívajících v dodání a zhotovení podkladů a krycích betonů pro realizaci podlahového vytápění vyžádal na J. W. zaslání další zálohy na materiál ve výši 100.000 Kč, která byla dne 19. 10. 2011 v částce 50.000 Kč a dne 20. 10. 2011 v částce 50.000 Kč připsána na bankovní účet I. K., vedený u České spořitelny a. s., takto obdržené finanční prostředky v souhrnné výši 150.000 Kč zatajil M. Š., do podnikání M. Š. je nevložil, užil je pro vlastní potřebu, sjednané práce nerealizoval a peníze do současné doby nevrátil, čímž způsobil M. Š. škodu ve výši 150.000 Kč.
2. Obviněný byl za tyto přečiny odsouzen podle §206 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Dále mu byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost uhradit na náhradě škody poškozenému M. Š. částku 380.000 Kč.
3. O odvolání obviněného, státního zástupce a poškozeného proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 11. 2017, č. j. 9 To 373/2017-1524, jímž podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil pouze ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému při nezměněném výroku o vině přečiny zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku a podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložil podle §209 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Dále mu byla podle §82 odst. 2 tr. zákoníku uložena přiměřená povinnost, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený M. Š. se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku městského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Petra Šlaufa dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř.
5. Obviněný namítá, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku. Odvolací soud se nevypořádal s jeho tvrzeními uvedenými v odvolání a doplnění odvolání a uznal ho vinným výše uvedenými přečiny, aniž by řádně tuto kvalifikaci zdůvodnil. Nesprávně odvolací soud posoudil také otázku úmyslu obviněného, kdy jeho úmysl nebyl prokázán ani u jednoho ze skutků a v rozhodnutích soudů obou stupňů nebylo zdůvodněno, že věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem, a pro případ, že takové porušení nebo ohrožení způsobí, byl s tímto srozuměn.
6. Soud nezdůvodnil svůj závěr o tom, že obviněný úmyslně zatajil před poškozeným finanční prostředky nebo že použil peníze v rozporu s dohodou s poškozeným. Upozorňuje, že v rozporu s dohodou o spolupráci mu poškozený neplatil řádně a včas odměnu za práce, které vykonával, ani náklady na materiál a cestovné. Obviněný proto použil s vědomím poškozeného peníze od třetích osob k zaplacení nákladů. Odvolací soud, aniž by zdůvodnil, proč považuje výpověď poškozeného za věrohodnou, toliko nekriticky převzal jeho tvrzení s tím, že spory mezi poškozeným a obviněným a dohoda, že si obviněný bude ze zakázek financovat odměnu, nebyly prokázány. Dodává, že jednal na základě plné moci, kdy byl oprávněn hotovost převzít a tuto následně předal zmocniteli. Odvolací soud nijak neprokázal, že nebyly splněny podmínky pro započtení vzájemných pohledávek poškozeného a obviněného a že poškozenému finanční částky nevydal. Má za to, že nárok na náhradu škody nemůže poškozenému příslušet a ve věci mělo být postupováno v souladu se zásadou in dubio pro reo . Obviněný taktéž odkazuje na své odvolání a doplnění odvolání ve věci. Soud prvního ani druhého stupně neprovedl jím navržené důkazy a s těmito návrhy se ani nevypořádal.
7. Dále obviněný namítá, že se odvolací soud nezabýval mírou společenské nebezpečnosti případu a neposoudil, zda by nestačilo uplatnění odpovědnosti podle jiných právních předpisů. Upozorňuje, že poškozený mu dlužil velké finanční částky a jejich vzájemné finanční nároky měly být řešeny mimosoudně, popřípadě v civilním soudním řízení. Odvolací soud mu dále chybně přičítá vznik škody 140.000 Kč, které měl poškozený uhradit na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 20 C 153/2013, když nezohlednil, že poškozený byl v tomto řízení zcela pasivní a neplnil svoji povinnost tvrzení a povinnost důkazní. Procesní pasivitu poškozeného v tomto civilním řízení nelze obviněnému přičítat k tíži.
8. Nesprávně byly podle mínění obviněného posouzeny také okolnosti rozhodující pro ukládání trestu, když soud vůbec nepřihlédl k tzv. polehčujícím okolnostem podle §41 písm. e) a h) tr. zákoníku, neboť obviněný jednal pod vlivem tíživých osobních poměrů a v právním omylu, kterého se bylo možné vyvarovat, když provedl započtení pohledávek, které však podle soudu nebylo řádné.
9. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. shledává obviněný ve výroku o náhradě škody odvolacího soudu, který považuje za neúplný, nejasný a neurčitý. Odvolací soud podle jeho mínění jednak nestanovil přesnou výši náhrady škody a jednak nesprávně nezohlednil otázku spoluodpovědnosti a zavinění poškozeného. Upozornil také, že v důsledku jednání poškozeného neměl a nemá dostatek finančních prostředků, aby mohl poškozenému tuto částku uhradit.
10. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. napadený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu s pokynem, aby tento ve věci rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby s ohledem na zásadu in dubio pro reo . Dojde-li dovolací soud k závěru, že obviněný skutek, který je mu kladen za vinu spáchal, nechť je správně vyřešena právní kvalifikace skutku a uložen podmíněný trest odnětí svobody při dolní hranici trestní sazby, a to s ohledem na výše uvedené polehčující okolnosti, a též s ohledem na spoluzavinění poškozeného. Dále obviněný navrhl zrušení výroku o povinnosti k náhradě škody poškozenému, neboť tento výrok je co do výše uložené povinnosti k náhradě škody nepřezkoumatelný a není ani nijak zohledněno prokázané zavinění poškozeného.
11. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně), která uvedla, že argumentace obviněného k absenci jeho úmyslu byla uplatněna bez respektu ke skutkovým zjištěním nalézacího soudu a pochybnosti o správnosti skutkového podkladu o vině dovolatel založil na své verzi skutkových událostí, která byla obsahem jeho obhajoby. Státní zástupkyně upozornila, že námitkami dovolatele vznesenými tímto způsobem se nelze v dovolacím řízení věcně zabývat. Pokud jde o námitky dovolatele k výroku o náhradě škody, tyto zcela opomíjí přisouzenou příčinnou souvislost tohoto škodlivého následku s jeho defraudačním jednáním tak, jak je vylíčena v rozhodnutí. Kvalifikovaný podnět dovolacího přezkumu obviněný nezaložil podle vyjádření státní zástupkyně ani v případu námitky, že se soud dostatečně nezabýval mírou společenské škodlivosti, neboť dovolatel i v případě této námitky nevycházel ze skutkového podkladu výroku o vině, ale ze své obhajoby. Námitky stran toho, že soudy nepřihlédly k okolnostem rozhodným při ukládání trestu, jsou pak nezpůsobilé, neboť tyto a ani taktéž uplatněnou námitku nepřiměřeně přísného trestu, nelze subsumovat pod uplatněný ani pod žádný jiný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. ř. K námitce dovolatele stran naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. uvedla, že odvolací soud rozhodl o doplnění výroku postupem podle §229 odst. 2 tr. ř., neboť nalézacím soudem byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozenému náhradu škody ve výši 460.000 Kč, ačkoliv celkový rozsah uplatněného nároku byl 520.000 Kč. Výrok o náhradě škody tudíž namítanou vadou netrpí. Přisvědčila však závěru odvolacího soudu o nepřezkoumatelnosti výše nároku na náhradu škody přisouzené podle §228 odst. 1 tr. ř., a to z důvodů podrobně rozvedených na č. l. 8 rozsudku odvolacího soudu, přičemž za splněných podmínek zákazu reformationis in peius takovou vadu již nebylo možno napravit.
12. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu odmítl. Zároveň vyjádřila souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jí navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
obecná východiska
14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.
15. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
16. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
17. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
18. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Jedná se o případy, kdy buď nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, anebo v rozhodnutí určitý výrok sice učiněn byl, ale není úplný. Za neúplný se považuje takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. pokud v případě výroku o vině není citována tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky trestného činu podle §120 odst. 1 písm. c) tr. ř. K naplnění tohoto dovolacího důvodu však nepostačuje skutečnost, že jeden z výroků rozhodnutí ve věci samé je vadný, např. pokud je ve výroku o vině uvedena nesprávná doba spáchání skutku.
19. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
20. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
vlastní posouzení dovolání
21. Námitky obviněného uplatněné v podaném dovolání převážně nesměřují proti použité právní kvalifikaci, ale zpochybňují správnost skutkových závěrů vyvozených soudem prvního stupně. Tím ovšem vybočují z rámce dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nenaplňují ani žádný jiný dovolací důvod. Ačkoliv obviněný deklaroval podání dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jeho námitky směřují primárně do oblasti skutkové a procesní. Obviněný totiž soudům obou stupňů vytýká vadné a nesprávné (jednostranné) hodnocení důkazů a vadná skutková zjištění, přičemž předkládá vlastní skutkové hodnotící závěry, z nichž lze vyvodit, že domáhá vyvození závěru, že se skutku uvedeného ve výroku rozsudku soudu prvního stupně nedopustil. Jak bylo výše zmíněno, obviněný popisuje a hodnotí důkazy ze svého pohledu. Právě z uvedených skutkových a procesních výhrad (sekundárně) vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
22. Námitky obviněného, že na jeho straně nebyl prokázán úmysl peníze zpronevěřit nebo někoho podvést, že jednal pouze v rámci zmocnění uděleného poškozeným, že neměl v úmyslu peníze použít pro vlastní potřebu, že před poškozeným nezatajil převzetí peněz od zákazníků a že si případně mohl započíst převzaté finanční prostředky na vlastní pohledávky vůči poškozenému tak vycházejí z odlišného hodnocení důkazů odporujícího závěrům vyvozeným nalézacím i odvolacím soudem.
23. Pokud obviněný opakuje svoji obhajobu, že na podkladě dohody s poškozeným pro poškozeného vykonával montážní a další práce a podle dohody mu poškozený měl proplácet náklady za materiál a cestovné, které mu poškozený neplatil řádně a později vůbec, pak pouze opětovně polemizuje se závěry nalézacího a odvolacího soudu, které se přiklonily k výpovědi poškozeného podpořené dalšími důkazy. Na rámec obecné argumentace týkají se naplnění deklarovaného dovolacího důvodu lze uvést, že kromě obsáhlého výslechu obviněného (který v přípravném řízení odmítl k věci vypovídat) a poškozeného byl podrobně vyslechnut i svědek V. H., zaměstnanec poškozeného Š., který pracoval na jednotlivých zakázkách, u nichž vystupoval za společnost poškozeného obviněný. Způsob chování obviněného a poškozeného popsali jako svědci i jednotliví zákazníci. S ohledem na rozsah výslechu svědka H. u hlavního líčení, kde mu obhájce i obviněný mohli klást podrobné otázky, mohl soud odmítnout jako nedůvodný návrh obviněného na opětovný výslech téhož svědka. Doklady o nákupu materiálu od zahraničního dodavatele předložil sám poškozený. Tvrzení obviněného, že peníze použil na úhradu materiálu tak mohly nalézací i odvolací soud pokládat za vyvrácené. Pro závěr o vině v případu zakázky manželů K. je vcelku nerozhodný výsledek občanskoprávního sporu mezi poškozeným a manžely K., když ze skutkových závěrů vyvozených nalézacím soudem vyplývá, že obviněný jednající na základě zmocnění uděleného poškozeným převzal od zákazníků v hotovosti celkovou částku 140 000 Kč, kterou si ponechal a neodevzdal ji poškozenému.
24. Případné použití zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku váže obviněný opět na vlastní skutkový závěr, že mezi ním a poškozeným existovaly vzájemné finanční nároky, které mohly být řešeny mimosoudně, případně v civilním soudním řízení. Na obdobných vlastních skutkových závěrech, odlišných od závěrů vyvozených soudy, buduje teoretickou úvahu o případném jednání v právním omylu, pokud by k započtení vzájemných pohledávek nedošlo v požadované formě. Tímto postupem založeným na vyvození vlastních odlišných skutkových závěrů však opět vybočuje z rámce deklarovaného dovolacího důvodu.
25. Důvodem ke zrušení dotčeného rozhodnutí nemůže být ani poukaz dovolatele na údajně nesprávné posouzení okolností významných pro ukládání trestu, jmenovitě nezohlednění polehčujících okolností (vyvozovaných opět z vlastního skutkového závěru obviněného). Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení hledisek významných pro stanovení trestu uvedených v 38 až 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
26. Námitka obviněného, že výrok o náhradě škody v rozsudku odvolacího soudu zůstal nejasný, neúplný a neurčitý, když výrok formulovaný tak, že obviněný má nahradit škodu, kterou měl způsobit trestným činem (aniž by byla uvedena konkrétní výše této škody), nemůže rovněž obstát, neboť odvolací soud ve výroku svého rozsudku o nároku poškozeného na náhradu škody nerozhodoval. V rozsudku nalézacího soudu zrušil pouze výrok o trestu a sám poté nově rozhodl o uložení nového trestu obviněnému. Vedle toho doplnil i chybějící výrok, jímž měl být poškozený odkázán se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, když nalézací soud nepřiznal poškozenému celou uplatněnou částku.
27. Výrok, jímž odvolací soud obviněného zavázal, aby podle §82 odst. 2 tr. zákoníku podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil, je součástí výroku o podmíněně odloženém trestu odnětí svobody, když vedle stanovení zkušební doby (odst. 1) umožňuje ustanovení §82 tr. zákoníku uložit (odst. 2) podmíněně odsouzenému i přiměřená omezení a přiměřené povinnosti, mezi nimi i povinnost (která má být podle zákona pravidelně uložena pachatelům majetkových trestných činů), aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Znění výroku plně odpovídá dikci zmíněného ustanovení §82 odst. 2 tr. zákoníku a jasně formuluje povinnost dopadající na obviněného pod stanovenou zkušební dobu. Nejde přitom o výrok o nároku poškozeného na náhradu škody, který byl formulován samostatně a odlišně a jenž zůstal v rozsudku nalézacího soudu nezrušen. K doplnění uvedeného výroku, jenž je součástí výroku o trestu, proto nebyl důvod.
28. Pokud obviněný způsobil poškozenému škodu úmyslným protiprávním jednáním, nelze skutečnosti, jako jsou určitá neopatrnost a laxnost poškozeného či problematická finanční situaci obviněného, pokládat za důvod ke snížení povinnosti obviněného k náhradě škody, když další výhrady k uložené povinnosti se opět odvíjejí od vlastních tvrzení obviněného o údajných pohledávkách vůči poškozenému.
29. Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. 8. 2018
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Aleš Holík