ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.814.2018.3
6 Tdo 814/2018-II.-54
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 8. 2017 v trestní věci obviněného M. P., v řízení o dovolání, které obviněný podal proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2018, č. j. 9 To 167/2014-929, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 1 T 165/2013, takto:
Podle §265l odst. 4 tr. ř. se obviněný M. P. nebere do vazby.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 3. 2014, č. j. 1 T 165/2013-504 , byl obviněný M. P. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným
ad. I.
1) v jednočinném souběhu přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, přečinem omezování osobní svobody podle §171 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem porušování tajemství přepravovaných zpráv podle §182 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku,
2) v jednočinném souběhu přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku,
ad II.
1) přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku,
2) v jednočinném souběhu přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a zločinem omezování osobní svobody podle §171 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku,
jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil způsobem uvedeným ve výroku rozsudku.
2. Obviněný byl za tyto trestné činy odsouzen podle §171 odst. 3 za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená H. K. (dále jen „poškozená“) se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obviněného a poškozené proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 5. 2014, č. j. 9 To 167/2014-550 , jímž podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil toliko ve výroku, jímž byla poškozená podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. při nezměněném výroku o vině i trestu znovu rozhodl, že obviněný je povinen podle §228 odst. 1 tr. ř. nahradit poškozené majetkovou škodu ve výši 60.760 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. poškozenou odkázal se zbytkem jejího nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen. Odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 7. 2017, č. j. 1 T 165/2013-753 , byla podle §131 odst. 1 tr. ř. ve vyhotovení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 3. 2014, č. j. 1 T 165/2013-504, opravena zřejmá nesprávnost, která se stala v označení činu, jímž byl obviněný uznán vinným v bodě II. 2) tak, že byla vypuštěna kvalifikace přečinem porušování svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku.
5. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 3. 2014, č. j. 1 T 165/2013-504, ve znění tohoto opravného usnesení, podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 3. 2018, č. j. 9 To 167/2014-929 , jímž je podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl.
6. Výše citované (bod 5.) usnesení Městského soudu v Praze napadl obviněný prostřednictvím svého obhájce dovoláním , o němž rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 9. 8. 2018, sp. zn. 6 Tdo 814/2018 , tak, že (I.) podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil jak dovoláním napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2018, č. j. 9 To 167/2014-929, tak i všechna rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, mimo jiné i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 4 T 71/2014, ve výroku, jímž byl obviněnému uložen souhrnný trest. Tento rozsudek bylo totiž nutno (též ve shodě s právním názorem vyjádřeným v usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, č. j. 15 Tdo 195/2018-I.-216) pokládat za rozhodnutí obsahově navazující, které je nezbytné v uvedeném výroku zrušit společně s dovoláním napadeným rozhodnutím. Nejvyšší soud pak podle §265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. V rámci šetření, které dovolací soud provedl, bylo zjištěno, že obviněný v současné době vykonává trest odnětí svobody, který mu (v podobě trestu souhrnného) uložil Obvodní soud pro Prahu 10 výše zmíněným rozsudkem ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 4 T 71/2014. Protože v důsledku kasace výroku o trestu v uvedeném rozsudku obsaženého pozbyl další výkon trestu odnětí svobody obviněným svůj zákonný podklad, bylo třeba řešit otázku, kterou nastoluje znění §265l odst. 4 tr. ř. (zde opět s ohledem na právní názor vyjádřený ve výše citovaném usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu).
8. Podle §265 l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě.
9. V projednávané věci Nejvyšší soud zjistil, že nastaly podmínky k tomu, aby podle citovaného ustanovení rozhodl. Jak již uvedeno, zrušením dovoláním napadeného rozhodnutí a na něj obsahově navazujícího rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 4 T 71/2014, ve výroku o trestu, pozbyl posledně uvedený rozsudek vykazované právní moci a tím i vykonatelnosti v části výroku o trestu. Tím zanikl právní důvod k zásahu do osobní svobody obviněného formou výkonu mu citovaným rozsudkem uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody. Bylo proto třeba posoudit, zda existují důvody k tomu, aby jeho osobní svoboda byla omezena zajišťujícím procesním institutem – vazbou.
10. Z trestního spisu bylo zjištěno, že trestní stíhání obviněného bylo vedeno vazebně, a to až do jeho pravomocného ukončení [důvod vazby podle §67 písm. c) tr. ř.], neboť do výkonu trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, který mu ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 1 T 165/2013 byl pravomocně uložen, byl převeden z vazby (trest nastoupil dne 23. 5. 2014 – č. l. 573). S ohledem na charakter trestné činnosti i poznatky o osobě obviněného plynoucí z aktuálního opisu rejstříku trestů by nepochybně přicházelo v úvahu, aby se dovolací soud možností vzetí obviněného do vazby důsledně zabýval.
11. Dovolací soud však s ohledem na zjištění, že obviněný může být převeden do výkonu dalšího mu uloženého trestu odnětí svobody (ve věci Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 4 T 15/2013), dospěl k závěru, že výkon takového trestu je způsobilý nahradit případný účel vazby podle §67 písm. a) či c) tr. ř. Rozhodl proto podle §265 l odst. 4 tr. ř. tak, že obviněný M. P. se nebere do vazby.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný
V Brně dne 9. 8. 2018
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu