ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.844.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 844/2018-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 7. 2018 o dovolání, které podal obviněný J. R. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 3. 2018, č. j. 9 To 37/2018-359, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 4 T 65/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22. 11. 2017, č. j. 4 T 65/2017-322 , byl obviněný J. R. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jehož se dopustil způsobem popsaným ve výroku tohoto rozsudku. Za to byl odsouzen podle §147 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s §62 odst. 1 tr. zákoníku a §63 odst. 1 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 20 měsíců. Podle §67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest ve výměře 80 denních sazeb při denní sazbě 200 Kč a podle §69 odst. 1 tr. zákoníku mu byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě peněžitý trest nevykonal, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 80 dnů. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky a V. J. odkázáni s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 8. 3. 2018, č. j. 9 To 37/2018-359 , jímž ho podle §258 odst. 1 písm. b), e) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a znovu podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že
v P. dne 12. 6. 2016 kolem 09:40 hod. jel jako řidič travní sekačky tovární značky Kubota BX 2350 bez registračních značek po pravém chodníku ulice E. B. ve směru od H. ulice, před křižovatkou ulic E. B. a Á. přijel k vyznačenému přechodu pro chodce, na který vjel v úmyslu přejet vozovku ulice E. B. ve směru k Á. ulici v okamžiku, kdy po vozovce ulice E. B. ve směru od H. ulice k ulici l. označené svislým dopravním značením jako hlavní přijížděl ve vzdálenosti 22 metrů a rychlostí cca 47 km/h osobní automobil značky Peugeot 106, řidiče J. J., kterému tím nedal přednost v jízdě, čímž porušil ustanovení §4 písm. a), §5 odst. 1 písm. b), §23 odst. 1 z. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů, v důsledku čehož došlo ke střetu levé přední boční části jím řízené travní sekačky a pravé přední části vozidla Peugeot 106, které po střetu za křižovatkou narazilo do vyvýšeného obrubníku, v důsledku kolize poškozený J. J. utrpěl těžké zranění spočívající ve zlomenině dolního konce stehenní kosti vpravo, pro které byl operován a následně hospitalizován ve FN P. od 12. 6. do 20. 12. 2016, poté od 25. 12. do 29. 12. 2016 s podstatným omezením v obvyklém způsobu života chůzí o berlích nebo za pomoci chodítka nejméně do 9. 10. 2017.
3. Za uvedený přečin odvolací soud obviněného odsoudil podle §147 odst. 2 tr. zákoníku za použití §62 odst. 1 tr. zákoníku a §63 odst. 1 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 1 roku. Týmž rozsudkem odkázal podle §229 odst. 1 tr. ř. poškozené Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky a V. J. s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Plzni podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Michala Zsemlera dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Dovolání zaměřil na posouzení čtyř otázek, a to, zda 1) způsobil jinému z nedbalosti těžkou újmu na zdraví, 2) porušil důležitou povinnost stanovenou zákonem ve smyslu §147 odst. 2 tr. zákoníku, 3) existuje příčinná souvislost mezi porušením povinnosti obviněného a zraněním poškozeného a 4) odvolací soud může rozhodnout v rozporu se zásadou in dubio pro reo .
6. Po připomenutí průběhu trestního řízení zopakoval výhrady, které uplatnil v podaném odvolání a způsobu, jakým se s námitkami vypořádal odvolací soud. Obviněný zmiňuje, že po vydání dovoláním napadeného rozsudku nechal zpracovat znalecký posudek Ing. Pavlem Winklerem (znalecký posudek č. 37/18), v němž znalec předpokládá další variantu nehodového děje. Ke znaleckému posudku zpracovanému Ing. Tomášem Kubešem uvedl, že nezohlednil potřebnou energii na brzdění v závěrečné fázi pohybu, náraz pravého předního kola do obrubníku s deformací disku a proražením pneumatiky. Při zohlednění těchto skutečností by vypočtené rychlosti byly v souladu s hodnotami znaleckého posudku zpracovaného Ing. Pavlem Winklerem.
7. Vzhledem k jím předestřeným závěrům plynoucím ze znaleckého posudku Ing. Pavla Winklera se domnívá, že v průběhu trestního řízení vyplynula řada otázek, jejichž zodpovězení má vliv na posouzení jeho trestní odpovědnosti a na něž soudy odmítly zadat znalecké posudky, příp. vyčkat doložení posudku obhajobou. Připomenul, že obhajoba požadovala vypracování znaleckého posudku rovněž z oboru zdravotnictví, jelikož nebylo dostatečně zjištěno, jakým způsobem došlo ke zlomenině dolní části stehenní kosti poškozeného. Tímto postupem mělo dojít k zásahu do práva na obhajobu.
8. Dovolatel nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu, že nepřicházela v úvahu žádná jiná varianta průběhu dopravní nehody. Ze znaleckého zkoumání plyne jako další možná varianta, že poškozený mohl střetu zabránit, pokud by reagoval s obvyklou dobou reakce. Stejně tak mohl zabránit střetu, pokud by se řádně věnoval řízení motorového vozidla a přizpůsobil rychlost jízdy tomu, že se blíží k přechodu pro chodce. Soud měl proto postupovat v souladu s pravidlem in dubio pro reo .
9. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
10. Nejvyšší státní zástupce se k podanému dovolání vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten uvedl, že výhrady dovolatele nelze pod uplatněný ani žádný jiný dovolací důvod podřadit.
11. Okresní soud Plzeň-město podle názoru státního zástupce věnoval dokazování náležitou pozornost a provedl je také v potřebném rozsahu. Veškeré provedené důkazy hodnotil řádně, striktně podle zásad vymezených v §2 odst. 6 tr. ř., v souladu s jejich obsahem a bez známek jakékoli deformace. Odsuzující rozsudek pak také logicky a srozumitelně odůvodnil, a to způsobem odpovídajícím §125 tr. ř. Obdobně i Krajský soud v Plzni podané odvolání řádně přezkoumal, vyjádřil se v podstatě ke všem výhradám obviněného a svůj rozsudek také dostačujícím způsobem odůvodnil. Závěr o tom, že dopravní nehoda proběhla způsobem a za okolností zjištěných nalézacím soudem (a nikoli způsobem jiným, jak se dovolatel snaží předestřít s odkazem na znalecký posudek, který si nechal vypracovat po pravomocném skončení trestní věci) vyplynul bezpečně jak z protokolu o dopravní nehodě, tak i ze znaleckého posudku znalce z oboru dopravy Ing. Tomáše Kubce, a z části také z výpovědi manželky poškozeného, svědkyně M. J. Z těchto důkazů lze podle jeho názoru dovodit, že výlučným viníkem dopravní nehody byl právě obviněný, který poškozeného před nehodou vůbec nevnímal, nereagoval na něj a nedal mu přednost v jízdě. Veškeré možnosti k odvrácení střetu s vozidlem poškozeného přitom byly právě na straně dovolatele, neboť zastavení osobního automobilu poškozeným již bylo technicky neproveditelné.
12. Pokud jde o znak důležité povinnosti, nelze v obecné rovině každou povinnost označit za důležitou ve smyslu §147 odst. 2 tr. zákoníku. Povinnosti jím zaviněně porušené však takovou povahu mají. Typickým následkem jejich nerespektování je totiž nezřídka (či spíše zpravidla) dopravní nehoda, která s sebou nese reálné ohrožení života či zdraví účastníků silničního provozu. Újma na zdraví poškozeného v podobě zlomeniny dolního konce stehenní kosti vpravo omezující ho velmi významně v běžném způsobu života, a to v podstatě do současné doby, pak má nepochybně charakter těžké újmy na zdraví ve smyslu §122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku. Závěr o právní kvalifikaci jednání obviněného proto shledal důvodným.
13. Vzhledem k těmto skutečnostem státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
a) obecná východiska
15. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
16. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
17. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
18. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
19. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
20. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
b) vlastní posouzení dovolání
21. Námitky dovolatele nelze hodnotit ani jako formálně naplňující jím zvolený důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť nenapadají nesprávnost hmotně právního posouzení skutkového stavu, nýbrž samotná skutková zjištění nalézacího soudu, zpochybňují rozsah dokazování a hodnocení důkazní situace.
22. Nejvyšší soud je nucen především zopakovat, že zásadně není v rámci dovolacího řízení oprávněn zasahovat do hodnocení provedených důkazů obecnými soudy (s výjimkou explicitně neuplatněného případu tzv. extrémního nesouladu). Dle zásady volného hodnocení důkazů je na rozhodnutí nalézacího soudu, které skutečnosti považuje za relevantní k dokazování, které z navržených (případně i nenavržených) důkazů provede a jak tyto důkazy následně zhodnotí. Nejvyšší soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak jej popsal soud prvního stupně (příp. soud odvolací) ve výroku odsuzujícího rozsudku. Pokud konkrétní dovolací argumentace uplatněný dovolací důvod obsahově nenaplňuje, což je případ posuzovaný, poté podané dovolání není způsobilé vyvolat přezkumnou činnost (§265i odst. 3 tr. ř.) dovolacího soudu.
23. Dojem převážně (vzhledem k v pořadí čtvrté vznesené otázce) hmotně právní argumentace zdánlivě navozuje část II. dovolání, v níž obviněný učinil sporným okruh čtyř otázek, na jejichž vyřešení má napadené rozhodnutí spočívat (otázka způsobení těžké újmy na zdraví jinému z nedbalosti, porušení důležité povinnosti stanovené zákonem, existence příčinné souvislosti mezi porušením povinnost a vzniklým následkem a rozhodnutí soudu v rozporu se zásadou in dubio pro reo ). Dovolatel však nepředložil žádnou bližší argumentaci, jíž by zpochybnil jejich nedostatečné či vadné posouzení před obecnými soudy. Vymezení těchto otázek se tak ocitlo toliko v obecné poloze. Za této situace není Nejvyšší soud povinen k takto formulovaným otázkám zaujímat hodnotící stanovisko. Úkolem Nejvyššího soudu není, aby za obviněného domýšlel argumentaci, na níž staví důvodnost svého opravného prostředku. Navíc formulace části II. posuzovaného dovolání (zejm. část textu „obžalovaný má za to, že při řešení těchto otázek se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, příp. se jedná o řešení otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny nebo jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně.“ ) zjevně nasvědčuje nesprávnému úsudku dovolatele o právní úpravě přípustnosti dovolání v trestních věcech, jak ji upravuje §265a tr. ř., a o jeho záměně s přípustností dovolání upravenou v §237 a násl. občanského soudního řádu. Ani náznakem hmotně právní argumentaci neodpovídá část V. dovolání, v níž obviněný izoluje poznatky plynoucí z některých judikaturních výstupů, aniž by jejich naléhavost pro dovolací řízení podepřel vlastní argumentací a navázal je na skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů.
24. Nosnou částí dovolací argumentace obviněného, obsažené v jeho mimořádném opravném prostředku, jsou proto pouze námitky vtělené do části IV. dovolání. V ní však obviněný uplatňuje výhrady skutkového charakteru, které (jak již bylo uvedeno), nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Obviněný toliko polemizuje se správností skutkového stavu, který za základ pro výrok o vině zjistil soud prvního stupně, potažmo převzal soud odvolací, který tyto jeho závěry jako správné akceptoval.
25. Obviněný brojí proti správnosti skutkových závěrů dovozených mj. ze znaleckého posudku zpracovaného Ing. Tomášem Kubešem, jenž se z odborného hlediska vyjádřil k posouzení vzniku a průběhu dopravní nehody. Ten při hodnocení jednotlivých variant nehodového děje, jež teoreticky přicházely v úvahu, dospěl k jednoznačnému závěru (viz část 2.8. znaleckého posudku, v níž se znalec zabýval možnostmi odvrácení střetu poškozeným, viz č. l. 107-109), že jediným, kdo mohl odvrátit střet a zabránit nehodě byl řidič sekačky Kubota. Obviněný tedy měl reagovat na projíždějící vozidlo řízené poškozeným. Jak plyne z analýzy předstřetového děje, i při včasné reakci poškozeného na nerespektování pokynu přednosti v jízdě obviněným by tento nemohl zabránit střetu ani intenzivním brzděním. Takový závěr učinil znalec jak pro variantu, že se sekačka Kubota před střetem pohybovala u přechodu pro chodce, tak i pro variantu jejího pohybu z výjezdu od benzínové čerpací stanice Shell. Nejvyšší soud proto plně akceptuje závěr o vyloučení spoluzavinění poškozeného, jehož se obviněný nepřímo dovolává.
26. Doplnit lze, že Nejvyšší soud nepřihlížel k závěrům znalce Ing. Pavla Winklera, jež učinil v jím zpracovaném znaleckém posudku předloženým obhajobou. Odvolací soud projednal řádný opravný prostředek dovolatele ve veřejném zasedání dne 8. 3. 2018 a tentýž dnem rozhodl rozsudkem, jímž obviněného uznal vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Obhajoba předložila znalecký posudek č. 37/18 ze dne 26. 4. 2018 teprve následně po tomto rozhodnutí. Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhoduje podle skutkového stavu ex tunc , tj. k okamžiku rozhodování odvolacího soudu, a proto k předloženému znaleckému posudku nemohl přihlížet. Nové skutečnosti, jež mohou přivodit jiné rozhodnutí o vině, lze proto uplatňovat toliko instituty, jež jsou pro řešení takových případů určeny (např. obnova řízení), a to za podmínek stanovených zákonem.
27. Ani námitku obviněného, jíž se dovolává nedostatečného rozsahu dokazování stran objasnění skutečnosti, jakým způsobem došlo ke vzniku zlomeniny dolní části stehenní kosti, nelze akceptovat. Nadto námitky proti rozsahu dokazování zjevně nespadají pod dovolatelem uplatněný, ani žádný jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. Doplnit lze, že zpracování znaleckého posudku ke zhodnocení této otázky by bylo zjevně nadbytečné. Pakliže poškozený řídil vozidlo s nezávadným pohybovým ústrojím (na tom nic nemění fakt dřívější operace kyčelního kloubu poškozeného) před střetem (tato skutečnost vyplynula z výpovědi manželky poškozeného, jež uvedla, že oba byli připoutaní bezpečnostními pásy – viz výpověď svědkyně na č. l. 304) a následkem obviněným zaviněného střetu došlo ke zlomenině stehenní kosti, je nepochybné, že ke vzniku újmy na zdraví řidiče vozidla došlo v příčinné souvislosti s tím, že obviněný nedal projíždějícímu přednost v jízdě, jak mu ukládala zákonná povinnost (především §23 odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích).
28. Pod uplatněný dovolací důvod nespadá ani námitka, jíž obviněný vytýká porušení pravidla in dubio pro reo . To má vztah toliko ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.). Vzhledem k tomu, že žádné takové pochybnosti před soudem prvního stupně, potažmo před soudem odvolacím, nevyvstaly, je třeba konstatovat, že potřeba aplikace pravidla in dubio pro reo nebyla dána.
29. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že tento v něm uplatnil toliko námitky, které se s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně rozešly. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o celém dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.
30. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 7. 2018
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu