ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.993.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 993/2018-68
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 8. 2018 o dovolání, které podala obviněná M. Z. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2017, č. j. 8 To 372/2017-3796, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 8 T 46/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 5. 2017, č. j. 8 T 46/2016-3553 , byla obviněná M. Z. (dále „obviněná“, příp. „dovolatelka“) uznána vinnou pokračujícím přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, dílem dokonaným (body I./1.-3.), pokračujícím přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 2 (v bodech 10.-22. označených v obžalobě), 3 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, v jednočinném souběhu v bodech 9. a 22. (takto označených v obžalobě) s přečinem poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (bod I. a), pokračujícím přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 2 tr. zákoníku (bod II./1.-3.), pokračujícím přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 2 tr. zákoníku (bod III./1.-5.), pokračujícím přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 2 tr. zákoníku (IV./1.-2.), přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 2 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (bod V.), pokračujícím přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (bod VI./1.-11.), pokračujícím přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 3 (v bodech 5.-7.), 4 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, v jednočinném souběhu v bodě 4. s přečinem poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (bod VII./1.-7.), pokračujícím přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 3, 4 tr. zákoníku (bod VIII./1.-13.) a pokračujícím přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 3 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (bod IX./1.-2.), kterých se podle skutkových zjištění soudu dopustila způsobem specifikovaným ve výroku rozsudku.
2. Obviněná byla za tyto přečiny odsouzena
v bodech I. a), II., III., IV., V., VII., VIII., IX. podle §211 odst. 4 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazena do věznice s dozorem.
v bodě I. podle §211 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku a §45 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému společnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon jí byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let za současného stanovení dohledu probačního úředníka. Podle §85 odst. 2 tr. zákoníku bylo obviněné uloženo, aby během zkušební doby dle svých sil a možností uhradila škodu, kterou trestnými činy způsobila. Současně rozhodl o zrušení výroku o trestu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 z 10. 12. 2012, sp. zn. 39 T 74/2012, Obvodního soudu pro Prahu 6 z 27. 3. 2012, sp. zn. 3 T 145/2011 a Okresního soudu v Kladně ze dne 6. 12. 2012, sp. zn. 26 T 157/2012 jakož i všech dalších rozhodnutí na zrušené výroky navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
v bodě VI. podle §44 tr. zákoníku upustil u bodu III. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 39 T 74/2012 ze dne 10. 12. 2012 od uložení souhrnného trestu k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 3 T 145/2011.
3. O nárocích poškozených na náhradu škody rozhodl soud způsobem upraveným v ustanoveních §228 a §229 tr. ř.
4. O odvolání obviněné a státního zástupce proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 10. 2017 , č. j. 8 To 372/2017-3796, jímž podle §258 odst. 1 písm. d), f) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §45 odst. 1 tr. zákoníku dále zrušil v rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 3. 9. 2013, sp. zn. 1 T 28/2013, výrok o vině přečinem podvodu podle §209 odst.1 tr. zákoníku a celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 10. 12. 2012, sp. zn. 39 T 74/2012, výrok o vině pod bodem III. přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku a celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad.
5. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnou uznal vinnou pokračujícím přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, v jednočinném souběhu v bodech 9. a 22. s přečinem poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (bodem I./1.-23.), pokračujícím přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 2 tr. zákoníku (bod II./1.-8.), pokračujícím přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 2 tr. zákoníku (bod III./1.-2.), přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 2 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (bod IV.), pokračujícím přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (bod V./1.-11.), pokračujícím přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 3, 4 tr. zákoníku, v bodech 5.-7. ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, v jednočinném souběhu v bodě 4. s přečinem poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (bod VI./1.-7.), pokračujícím přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 3, 4 tr. zákoníku (bod VII./1.-13.) a pokračujícím přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 3 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (bod VIII./1.-2.), kterých se dopustila způsobem specifikovaným ve výroku rozsudku.
6. Obviněná byla odsouzena
za přečiny pod body I., II., III., IV., VI., VII., VIII. podle §211 odst. 4 tr. zákoníku a §45 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 1. 10. 2017 zařazena do věznice s ostrahou,
za přečin pod bodem V. a za pokus přečinu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák., přečin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku a přečin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 6. 12. 2012, sp. zn. 26 T 157/2012, a přečiny úvěrového podvodu podle §211 odst. 4 tr. zákoníku a podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 10. 12. 2012, sp. zn. 39 T 74/2012 (body I., II.) podle §211 odst. 4 tr. zákoníku a §45 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 1. 10. 2017 zařazena do věznice s ostrahou. Současně bylo rozhodnuto o zrušení výroku o trestu rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 6. 12. 2012, sp. zn. 26 T 157/2012, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
7. O nárocích poškozených na náhradu škody rozhodl odvolací soud způsobem upraveným v §228 a §229 tr. ř.
8. Odvolání obviněné odvolací soud podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
9. Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze podala obviněná prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jiřího Šídla dovolání, jež opřela o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b), d), e) a l ) tr. ř., neboť má za to, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, byla porušena ustanovení o její přítomnosti v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání, bylo proti ní vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné a bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
10. Obviněná namítá, že v přípravném řízení věc vedla vyšetřovatelka Mgr. Duchoňová, vůči níž vznesla obviněná námitky podjatosti, o kterých vždy nezákonně rozhodla Mgr. Duchoňová a porušila tak §30 odst. 1 tr. ř. Nikdo neprověřil, že vyšetřovatelka má přátele z okruhu paní S. Ačkoli na tyto skutečnosti upozornila státního zástupce a opakovaně podala stížnost na postup a průtahy ve vyšetřování, zůstaly tyto bez povšimnutí. Státní zástupce ani orgány PČR neprověřily její obhajobu a porušily tak její právo na obhajobu.
11. Již v přípravném řízení měly orgány činné v trestním řízení zjistit, že ji duplicitně stíhají pro skutky, označené v obžalobě a rozsudku soudu prvního stupně pod bodem I./1.-9., za které již byla v minulosti odsouzena Obvodním soudem pro Prahu 7. Vytvořily tak situaci, která se stala nepřehlednou a umožnily tak soudům nesprávný další postup. Podle mínění dovolatelky je zřejmé, že byl na místě postup podle §11 odst. 1 písm. h) tr. ř. Její trestní stíhání mělo být zastaveno. Pokud by následně státní zástupce obhajobu skutků prověřil, zjistil by, že se skutků nedopustila, a k podání obžaloby by nedošlo. Souběh trestných činů pak nevyřešil ani odvolací soud.
12. V řízení před soudem prvního stupně opakovaně upozorňovala, že svědci jsou příbuzní faktického pachatele podvodů J. S., kteří svými výpověďmi skutečného pachatele zakrývali. Obdobné platí u svědka V. M. Ačkoli podala na paní S. trestní oznámení, doposud se nic nestalo. Obviněná dodává, že navrhovala provedení důkazu znaleckým posouzením podpisu u smluv. Předložila dále listinné důkazy na flash disku, o nichž soud uvedl, že tyto neprovedl, neboť byl disk zavirován. Předložila proto tyto důkazy v tištěné podobě odvolacímu soudu, ale marně. Vyčerpávajícím způsobem před soudem druhého stupně označila svědky, důkaz byl však soudem zamítnut. V důkazech je pak odkazováno na výpověď svědka J. V., který po těžké nemoci zemřel a nemohl být vyslechnut.
13. Již v odvolacím řízení pak namítla, že jí soud neumožnil účast na jednání. S provedením hlavního líčení bez její přítomnosti souhlasila ze zcela zkreslených důvodů a pod tlakem soudu a soud zcela zkresleně interpretoval její žádost o vyloučení veřejnosti. Důvody rozvedla v podaném odvolání.
14. Závěrem obviněná konstatuje, že byla uznána vinou činy, kterých se nedopustila. Celé vyšetřování bylo zmanipulováno v její neprospěch, nebyly provedeny důkazy v její prospěch a byla tak neprávem odsouzena a uložen jí nezákonně trest.
15. Z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 8 To 372/2017 ze dne 12. 10. 2017 ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 8 T 46/2016-3553 ze dne 9. 5. 2017 zrušil a přikázal soudu prvního stupně věc znovu projednat a rozhodnout.
16. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněné vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně), která po shrnutí dosavadního průběhu řízení a dovolacích námitek uvedla, že prostřednictvím dovolání se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani přezkoumání správnosti jimi provedeného dokazování. Nelze proto úspěšně uplatnit námitky, prostřednictvím nichž obviněná předkládá vlastní verzi skutkového děje či polemizuje se způsobem, jakým soudy hodnotily provedené důkazy. S odkazem na požadavky dané judikaturou Ústavního soudu pak dodala, že soudy přesvědčivě zdůvodnily, proč považují provedené dokazování za dostatečné, proč neprovedly výslech svědků, jejichž údaje obviněná dostatečně nespecifikovala a proč ani jí předložené listiny nemohly na závěru o její vině nic změnit.
17. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. uvedla, že tento je uplatnitelný pouze, jestliže rozhodnutí napadené dovoláním učinil soudce (samosoudce, člen nebo předseda senátu), který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v §30 tr. ř., aniž bylo rozhodnuto o jeho vyloučení podle §31 tr. ř. Musí tedy jít o orgán, který je nejen z řízení vyloučen, ale který taky ve věci samé rozhodl. Nestačí, že byla kterákoli z osob podílejících se na řízení vyloučena, třebaže činila jiná než meritorní rozhodnutí. Nepostačovalo by rovněž, byl-li za podjatého ve věci označen státní zástupce, zástupce jiné strany nebo soudní zapisovatel. Z uvedeného považuje za zřejmé, že námitka obviněné deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídá.
18. Pokud jde o námitky uplatněné pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., uvedla, že těmito se zabýval již odvolací soud. Dospěl k závěru, že obviněná jednala tak, jak jí trestní řád umožňuje, ve věci při hlavním líčení dne 13. 12. 2016 vypovídala a uplatnila svoji obhajobu. Pokud ohledně dalších líčení vždy požádala o jejich konání v její nepřítomnosti, nelze následný postup soudu považovat za porušení práva na obhajobu, neboť byly splněny podmínky podle §202 odst. 2, 5 tr. ř. Tuto námitku proto považuje též za zjevně neopodstatněnou.
19. Pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. podle státní zástupkyně uvedla obviněná zcela nekonkrétně, že ohledně skutků pod body I./1.-9. byla již odsouzena blíže nespecifikovaným rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 7. Ze spisového materiálu je zřejmý toliko rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 10. 12. 2012, sp. zn. 39 T 74/2012, kterého si však byly soudy vědomy a odvolací soud jej částečně ve výroku o vině pod bodem III. podle §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušil a znovu rozhodl o vině obviněné a ukládal jí společný trest. Státní zástupkyně v této souvislosti upozornila, že existenci předchozího pravomocného odsouzení pachatele za dílčí útoky pokračujícího trestného činu zákon výslovně předpokládá a rozhodně není důvod trestní stíhání zastavovat, když soud po zjištění takových skutečností postupuje podle §45 odst. 1 tr. zákoníku.
20. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. státní zástupkyně uvedla, že obviněná nijak nespecifikovala, kterou z jeho alternativ hodlá uplatnit. Má však za to, že nenastala ani jedna z nich, neboť odvolání bylo soudem druhého stupně projednáno a zbylé obviněnou uplatněné dovolací důvody nebyly v předchozím řízení shledány.
21. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Zároveň vyjádřila souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jí navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
22. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
obecná východiska
23. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněné dovolací důvody.
24. Podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán. Pro vyloučení soudce nebo přísedícího z vykonávání úkonů trestního řízení musí být splněny zákonné důvody uvedené v §30 tr. ř. Ty mohou být důsledkem jen osobního vztahu konkrétního soudu nebo přísedícího k určitým osobám zúčastněným na trestním řízení, nebo k věci samotné anebo výsledkem jeho osobního podílu na rozhodování v předchozích stadiích řízení.
25. Tento důvod však nelze použít, když tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je tedy podmíněno kumulativním splněním dvou podmínek, a to že ve věci rozhodl vyloučený orgán, a že tato okolnost nebyla dovolateli známa již v původním řízení, anebo pokud mu byla známa, byla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Ve věci rozhodl vyloučený orgán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí učinil soudce (tj. samosoudce, člen senátu, předseda senátu), který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v §30 tr. ř., aniž bylo o jeho vyloučení rozhodnuto podle §31 tr. ř. Přitom musí jít o orgán, který je nejen z řízení vyloučen, ale který také ve věci samé rozhodl, tj. vydal rozhodnutí, jež je napadeno dovoláním opřeným o důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
26. Podle §30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Soudce nebo přísedící je dále ve smyslu odst. 2 citovaného zákonného ustanovení vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného, přitom po podání obžaloby je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku, vydal příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba. Podle §30 odst. 3 tr. ř. platí, že z rozhodování u soudu vyššího stupně je kromě toho vyloučen soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak. Z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je vyloučen státní zástupce, který napadené rozhodnutí učinil anebo dal k němu souhlas nebo pokyn.
27. Nutno konstatovat, že poměr vyloučené osoby k věci či osobám, jichž se úkon přímo dotýká, musí mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohl být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti takové osoby přistupovat k věci a k úkonům v ní činěným objektivně (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 4 Tz 196/2001, obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 4 Tvo 157/2001).
28. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, pokud byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Tento dovolací důvod tedy předpokládá, že se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž byl obviněný zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, a aby se tak mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je pak zejména zajištění reálné možnosti vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Odlišně jsou poté trestním řádem kladeny požadavky na přítomnost obviněného u hlavního líčení (§196 a násl. tr. ř.), které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování a požadavky, za kterých lze takto jednat ve veřejném zasedání (§232 a násl. tr. ř.).
29. Daný dovolací důvod je naplněním ústavního právo obviněného vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu i ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti. Podle §12 odst. 6 tr. ř. je obviněný stranou trestního řízení a je jednou z nejdůležitějších osob, které mají postavení strany. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena.
30. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je dán v případě, kdy je „proti obviněnému vedeno trestní stíhání, ačkoli podle zákona bylo nepřípustné . Týká se pouze takové nepřípustnosti trestního stíhání, která je založena na některém z obligatorních a taxativně vymezených důvodech ustanovení §11 odst. 1, 4 tr. ř. anebo §11a tr. ř., za kterých nelze trestní stíhání vůbec zahájit a pokud bylo zahájeno, nelze v něm pokračovat (srov. §11 odst. 1 tr. ř.), neboť výlučně v tomto ustanovení jsou vyčerpávajícím způsobem vypočteny důvody nepřípustnosti trestního stíhání. Spočívá tedy v tom, že příslušný orgán činný v trestním řízení - v závislosti na tom, kdy důvod nepřípustnosti trestního stíhání vyšel najevo - nerozhodl o zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 1, §188 odst. 1 písm. c), §223 odst. 1, §231 odst. 1, §257 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. [v řízení před samosoudcem příp. podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř.]. Místo rozhodnutí o zastavení trestního stíhání tak došlo k jinému rozhodnutí, které je pro obviněného méně příznivé (zejména k odsuzujícímu rozsudku včetně výroku o trestu) a které je rozhodnutím ve věci samé ve smyslu §265a odst. 1, odst. 2 tr. ř. Zásadní podmínkou naplnění tohoto důvodu dovolání tedy je, aby nepřípustnost trestního stíhání odpovídala některé ze situací vyjmenovaných v §11 odst. 1 tr. ř. nebo §11a tr. ř., poněvadž pouze tato ustanovení obsahují taxativní výčet důvodů nepřípustnosti trestního stíhání. Jiné namítané vady, byť se týkají průběhu trestního stíhání, nezakládají tento dovolací důvod.
31. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr.ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
32. Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle §256 tr. ř. a u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí takovou vadou.
33. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněné obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
34. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněné.
vlastní posouzení dovolání
a) k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
35. Dovolatelka shledává naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. ve skutečnosti, že v přípravném řízení byla ve věci činná Mgr. Duchoňová, kterou považuje za podjatou a vůči níž uplatnila námitku podjatosti. Jak uvedeno výše (viz bod 23.), k naplnění tohoto dovolacího důvodu je nutné kumulativní splnění dvou podmínek, tedy že a) ve věci rozhodl vyloučený orgán a že b) tato okolnost nebyla dovolateli známa již v původním řízení, anebo pokud mu byla známa, byla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.
36. Ke splnění první z těchto podmínek je nutné, aby vyloučeným orgánem bylo vydáno samotné dovoláním napadené rozhodnutí. V případě, že je dovoláním napadeno rozhodnutí soudu (jako v případě posuzovaném) to znamená, musí jít o osobu soudce (tj. samosoudce, člen senátu, předseda senátu), který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v §30 tr. ř. Z uvedeného je zřejmé, že k takové situaci v projednávané věci nedošlo. Dovolatelka prostřednictvím své námitky poukazuje na podjatost policejního orgánu, který však dovoláním napadené rozhodnutí neučinil. Ohledně těch orgánů, které napadené rozhodnutí ve věci učinily (soud prvního a druhého stupně), dovolatelka existenci důvodů pro vyloučení ve smyslu §30 tr. ř. nenamítá.
37. Předmětná námitka tudíž nebyla způsobilá vyvolat přezkumnou činnost dovolacího soudu, neboť neodpovídá obsahovému vymezení uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
b) k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
38. Dovolatelkou bylo dále namítnuto naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť tvrdí, že jí soud prvního stupně neumožnil účast na jednání.
39. Podle §202 odst. 2 tr. ř. se může hlavní líčení provést v nepřítomnosti obžalovaného, jen když má soud za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obžalovaného, a přitom obžaloba byla obžalovanému řádně doručena a obžalovaný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán a o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obžalovaný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§160) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§166 odst. 1); na to a na jiné následky nedostavení (§66 a 90) musí být obžalovaný v předvolání upozorněn.
40. Uvedenou námitku uplatnila obviněná již v řízení před odvolacím soudem, který se touto dostatečně zabýval a s touto se zcela vypořádal. Odvolací soud uvedl (str. 39 rozsudku), že obviněná byla přítomna na hlavním líčení dne 13. 12. 2016, kdy jí byla doručena obžaloba, během tohoto hlavního líčení podrobně vypovídala a uplatnila svoji obhajobu k jednotlivým skutkům, které jí byly obžalobou kladeny za vinu. Všechna další hlavní líčení byla konána v její nepřítomnosti, když ačkoli byla obviněná o termínech těchto líčení řádně vyrozuměna, vždy požádala o jejich konání v její nepřítomnosti. Odvolací soud dále uvedl, že nepředložila žádné omluvy, které by bylo možno považovat za řádné. Vyjádřil se také k námitce obviněné, že se k soudu bála jít z obavy o svůj život, přičemž tuto neshledal opodstatněnou. Uzavřel proto, že obviněná jednala tak, jak jí umožňuje trestní řád. V hlavním líčení byla vyslechnuta, její přítomnost u dalších hlavních líčení, ve kterých byly prováděny jednotlivé důkazy, nebyla nezbytně nutná, a bylo proto pouze na jejím rozhodnutí, jestli se těchto hlavních líčení zúčastní. Hodnocení námitky obviněné odvolacím soudem bylo zcela správné, když posoudil naplnění podmínek podle §202 odst. 2 tr. ř. a dospěl k závěru, že tyto byly beze zbytku splněny. Nalézacímu soudu tudíž nic nebránilo provést hlavní líčení v nepřítomnosti obviněné, když tato byla řádně předvolána, nedostavila se však a nadto výslovně žádala o konání těchto hlavních líčení v její nepřítomnosti.
41. Obviněná tudíž tento dovolací důvod uplatnila zjevně neopodstatněně.
c) k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř.
42. Obviněná dále namítá, že byla duplicitně stíhána a odsouzena pro skutky (pod bodem I./1.-9. obžaloby), za které již v minulosti byla odsouzena Obvodním soudem pro Prahu 7. Je proto toho názoru, že mělo být postupováno podle §11 odst. 1 písm. h) tr. ř. a trestní stíhání proti ní vedené mělo být zastaveno.
43. Podle §11 odst. 1 písm. h) trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu nebo bylo rozhodnutím soudu nebo jiného oprávněného orgánu pravomocně zastaveno, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno.
44. Dovolatelkou nebylo rozhodnutí, jímž měla být založena překážka věci rozsouzené, blíže specifikováno. Ve svém mimořádném opravném prostředku pouze uvedla, že se jedná o rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 7. Jak plyne z opisu rejstříku trestů obviněné, byla jí označeným soudem odsouzena pouze jednou, a to rozsudkem ze dne 10. 12. 2012, sp. zn. 39 T 74/2012.
45. Porovnání skutků označených v obžalobě a obsažených v rozsudku odvolacího soudu pod body I./1.-9. se skutky, jimiž byla obviněná uznána vinou rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 10. 12. 2012, sp. zn. 39 T 74/2012, vede k závěru, že mezi těmito žádná shoda, která by z pohledu totožnosti skutku měla svědčit o porušení zásady ne bis in idem , není dána. Z pohledu konkretizace namítané vady (skutky 1. až 9.) je tak dovolání obviněné zcela neodůvodněné, neboť pro dovození právního závěru, který uplatňuje, není dán skutkový podklad.
46. Aniž by bylo nezbytné v konkrétnosti poukazovat na to, v které části napadeného rozsudku odvolacího soudu je součástí skutkového vymezení jednoho skutku de iure, tedy jednoho pokračujícího trestného činu ve smyslu §116 tr. zákoníku, zjištění převzaté z dříve vydaného odsuzujícího rozsudku, lze se s dovolací námitkou obviněné zcela dostatečně vypořádat na úrovni zkonstatování obecných závěrů, které z právní úpravy týkající se rozhodování o pokračujícím trestném činu plynou.
47. Současné znění trestního zákoníku i trestního řádu umožňuje to, aby o jednom pokračujícím trestném činu, jehož podstatou je spáchání více dílčích útoků, v procesním smyslu samostatných procesních skutků ve smyslu §12 odst. 12 tr. ř., jedním pachatelem, bylo vedeno více soudních řízení. Je-li takto postupováno, musí soud, který o dílčím útoku téhož pokračování v trestném činu jedná poté, co již byl obviněný pro jeho jiný dílčí útok pravomocně odsouzen, postupovat způsobem, který je upraven ustanovením §45 odst. 1 tr. zákoníku.
48. Podle citovaného ustanovení odsuzuje-li soud pachatele za dílčí útok u pokračování v trestném činu (§116), za jehož ostatní útoky byl odsouzen rozsudkem, který již nabyl právní moci, zruší v tomto dřívějším rozsudku výrok o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními v zrušeném rozsudku rozhodne o vině pokračujícím trestným činem, včetně nového dílčího útoku, popřípadě trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, o společném trestu za pokračující trestný čin, který nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším, a případně i o navazujících výrocích, které mají ve výroku o vině svůj podklad. V rámci společného trestu za pokračování v trestném činu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů nebo vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
49. Potřeba postupovat uvedeným způsobem je dána tím, že výroková část rozsudku musí při popisu jednoho skutku de iure (jednoho pokračujícího trestného činu) vyjadřovat její veškeré součásti (všechna dílčí jednání naplňující jednotlivé dílčí útoky), neboť ty jsou významné pro následnou právní kvalifikaci skutku (u majetkových trestných činů např. z pohledu jednotlivých kategorií škod). Ze stejné filozofie pak vychází i státní zástupce při podání obžaloby. Podstatné z hlediska řešené problematiky je to, že při vydání soudního rozhodnutí (rozsudku), jímž je vina pachatele nově vyslovena, dochází ke zrušení předchozího odsuzujícího rozsudku již ve výroku o vině (včetně výroků obsahově navazujících), a to v té části, v níž se skutková zjištění do nově vydávaného rozsudku přejímají. Tvrzení dovolatelky, že mělo dojít k zastavení jejího trestního stíhání, neboť to bylo nepřípustné vzhledem k zásadě ne bis in idem , není možno pokládat za důvodné. Vztahuje-li se tato zásada k téže věci ( in idem ), pak trestní stíhání – a to ani v části týkající se pokračujícího trestného činu – dovolatelky nebylo (důsledně hodnoceno) vedeno o témže skutku, neboť dílčí útoky pokračování (samostatné procesní skutky), stran nichž se trestní stíhání vedlo, nejsou totožnými skutky s dílčími útoky téhož pokračování, pro něž již byla pravomocně odsouzena předchozími rozhodnutími soudů.
50. Jak již bylo vysvětleno výše, totožnost je dána toliko v části přejímané (a současně rušené). V případě obviněné se konkrétně jedná o ty části výroku o vině, které jsou popsány v bodu I./23 (převzato z rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 3. 9. 2013, sp. zn. 1 T 28/2013) a v bodu V./11 (převzato z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 10. 12. 2012, sp. zn. 39 T 74/2012 – skutek III.).
51. Z důvodů výše vyložených nenastala zákonná překážka, jež by bránila vedení trestního stíhání obviněné, potažmo bránila vyvození její trestní odpovědnosti v podobě, která byla vyjádřena v dovoláním napadeném rozsudku odvolacího soudu.
52. Tato konstatování ústí do závěru, že i tento důvod dovolání obviněná uplatnila zjevně neopodstatněně.
d) k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
53. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., obviněná ve svém podání vůbec nevymezila, v jaké alternativě jej uplatňuje a jaké skutečnosti by pro jeho věcné naplnění měly svědčit. O první alternativu jít nemůže, neboť odvolací soud její řádný opravný prostředek věcně projednal ve veřejném zasedání. Ve druhé alternativě by mohl být tento dovolací důvod naplněn pouze tehdy, pokud by dovolací soud shledal důvodným tvrzení dovolatelky, že rozhodnutí soudu prvního stupně je zatíženo vadou, která naplňuje jí uplatněné dovolací důvody, pro které neměl odvolací soud přistoupit k zamítnutí jejího odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Tak tomu v posuzované věci není, neboť existence žádného z uplatněných důvodů dovolání nebyla prokázána.
e) k dalším námitkám obviněné
54. Prostřednictvím zbývajících námitek dovolatelka zpochybňuje rozsah dokazování, hodnocení důkazní situace a skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů. Tyto námitky výhradně skutkové a procesní povahy nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, neboť neodpovídají žádnému z uplatněných dovolacích důvodů a ani jinému z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. S ohledem na to, že obviněná shodné námitky uplatnila již v řízení před odvolacím soudem a tento se s nimi spolehlivě vypořádal ve svém rozhodnutí (str. 40 rozsudku), Nejvyšší soud na jeho závěry zcela odkazuje.
55. Pokud jde o důkazní návrhy obhajoby, které byly zamítnuty nalézacím a odvolacím soudem, oba soudy své rozhodnutí dostatečně a přesvědčivě zdůvodnily. Nalézací soud (str. 44 rozsudku) uvedl, že od výslechů svědků navržených obhajobou upustil, protože přes jeho žádost obviněná u některých svědků nedoplnila žádné generálie, aby si soud jejich adresu zjistil, ani jejich adresu, a u dalších nebylo rozluštitelné ani jméno, protože obviněná psala ručně. Odvolací soud (str. 41 rozsudku) dodal, že množství listin předložených obviněnou v rámci odvolacího řízení, které předložila soudu prvního stupně na flash disku, který z bezpečnostních důvodů nebylo možno použít, nemohlo na její vině nic změnit. Zbývající návrhy na doplnění dokazování zamítl jako nadbytečné, když dospěl k závěru, že nalézací soud shromáždil dostatek důkazů nezbytných pro posouzení viny obviněné.
Závěrečné shrnutí
56. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněné plyne, že námitky obviněné, které byly způsobilé uplatněné dovolací důvody naplnit nebyly shledány opodstatněnými, přičemž zbylé námitky se s těmito dovolacímu důvody zcela věcně rozešly. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o celém dovolání obviněné rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
57. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „ V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí “.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 8. 2018
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu