ECLI:CZ:NS:2018:7.TD.2.2018.1
sp. zn. 7 Td 2/2018-12
USNESENÍ
Nejvyšší soud ve věci obviněného S. A. Z. , vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 151/2017, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. ledna 2018 návrh obviněného S. A. Z. na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Brně neodnímá .
Odůvodnění:
Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci podal u Městského soudu v Brně obžalobu na (mimo jiné) obviněného S. A. Z. pro zvlášť závažný zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 alinea první a druhá tr. zákoníku, zločin křivého obvinění podle 345 odst. 2, 3 písm. c), e) tr. zákoníku spáchaný ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, který měl spáchat ve prospěch zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku, přečin nadržování podle §366 odst. 1 tr. zákoníku spáchaný ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, který měl spáchat ve prospěch zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku a pro přečin podplacení podle §332 odst. 1 tr. zákoníku.
Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 3 T 151/2017, bylo podle §72 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto, že se obviněný nadále ponechává ve vazbě, když na jeho straně existují důvody vazby podle §67 písm. a), c) tr. ř. Podle §71a tr. ř. a contrario byla zamítnuta žádost obviněného o propuštění z vazby na svobodu. Podle §73 odst. 1 písm. a) tr. ř. soud rozhodl, že se nepřijímá nabídka převzetí záruky za další chování obviněného daná jeho manželkou J. Z. a Spolkem na podporu nezávislé justice v ČR Šalamoun. Podle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodl, že se písemný slib obviněného nepřijímá. Podle §73 odst. 1 písm. c) tr. ř. rozhodl, že se dohled probačního úředníka nestanoví.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný stížnost do protokolu při hlavním líčení dne 1. 11. 2017.
Podáním ze dne 13. 11. 2017 učinil obviněný S. A. Z. návrh na odnětí věci Krajskému soudu v Brně a její přikázání Městskému soudu v Praze ve věci jeho stížnosti proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 3 T 151/2017. Návrh podal prostřednictvím Krajského soudu v Brně ke sp. zn. 4 To 322/2017.
Jak vyplývá z obsahu spisového materiálu, je tento návrh obviněného na delegaci ze dne 13. 11. 2017 obsahově doslovně totožný s dalším návrhem obviněného na delegaci ze dne 15. 11. 2017, jímž obviněný navrhoval odnětí věci vedené Městským soudem v Brně pod sp. zn. 3 T 151/2017, Městskému soudu v Brně a její přikázání Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Tato věc je u Nejvyššího soudu vedena pod sp. zn. 7 Td 61/2017.
S ohledem na skutečnost, že návrhy obviněného na delegaci jsou doslovně totožné, a že Nejvyšší soud podrobně rozebíral a citoval návrh obviněného na delegaci v rozhodnutí ve věci sp. zn. 7 Td 61/2017, nebude již Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí citovat argumenty obviněného uplatněné v tomto návrhu. Pouze ve stručnosti uvádí, že se obviněný v úvodu návrhu obsáhle teoreticky věnoval hmotněprávními předpoklady postupu podle §25 tr. ř. (str. 2, 3 návrhu) a procesními aspekty podání návrhu na postup podle §25 tr. ř. (str. 3, 4, 5 návrhu), přičemž citoval z mnoha rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu vztahujících se k této problematice. V další části návrhu, uvedl, že dne 1. 11. 2017 rozhodl Městský soud v Brně usnesením sp. zn. 3 T 151/2017 o jeho ponechání ve vazbě z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. ř. V odůvodnění tohoto usnesení soud mimo jiné uvedl, že trestná činnost obviněného má spočívat „v diskreditaci státního zastupitelství a justice.“ Tento právní názor podle obviněného odráží pocity a vnímání nalézacího soudu projednávané trestné činnosti. V obžalobě je skutek vymezen tak, že jednáním obviněného mělo dojít k diskreditaci příslušníků Policie ČR a svědka v jiné trestní věci P. P., avšak podle obviněného vyslovený názor městského soudu rozšiřuje skutek o státní zastupitelství a justici. Tento názor se podle obviněného objevil také ve vazebním rozhodnutí Krajského soudu v Brně sp. zn. 9 To 541/2016, přičemž namítl, že uvedený skutkový závěr byl vyvrácen státním zástupcem Nejvyššího státního zastupitelství v usnesení dne 4. 5. 2017, č. j. 2 NZT 43/2016-588. Obviněný v návrhu uvedl 4 okruhy argumentů, ve kterých shledává důležité důvody pro postup podle §25 tr. ř. ve věci rozhodnutí o jeho stížnosti proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 3 T 151/2017, jímž bylo podle §72 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto, že se obviněný nadále ponechává ve vazbě.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 14. 11. 2017, č. j. 4 To 322/2017-4521 (č. l. 53 předložené části spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 3 T 151/2017), podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. rozhodl, že se stížnost obviněného S. A. Z. zamítá.
Městský soud v Brně předložil dne 13. 12. 2017 část trestního spisu sp. zn. 3 T 151/2017 týkající se argumentace obviněného v kopii Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o návrhu obviněného S. A. Z. na delegaci, neboť je soudem nejblíže společně nadřízeným Krajskému soudu v Brně a Městskému soudu v Praze (kam požaduje obviněný přikázání své trestní věci). Poukázal přitom na návrh obviněného na č. l. 58 až 69, kde je ale také jiný návrh na delegaci ve věci stížnosti proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 3 T 151/2017, jímž bylo podle §72 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto, že se obviněný nadále ponechává ve vazbě a kde obviněný návrhem ze dne 13. 11. 2017 domáhá odnětí věci ohledně rozhodnutí o jeho stížnosti Krajskému soudu v Brně a jejího přikázání Městskému soudu v Praze. O tomto návrhu na delegaci doposud rovněž nebylo příslušným Nejvyšším soudem rozhodnuto.
Nejvyšší soud však shledal, že nejsou dány zákonné důvody vyžadované ustanovením §25 tr. ř. pro odnětí věci a její přikázání.
Podle §25 tr. ř. platí, že z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. O odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen.
Postup podle §25 tr. ř. je přitom výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudů a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění úst. zák. č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodnily průlom do výše citovaného ústavního principu. K odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu přitom může dojít ve kterémkoliv stadiu trestního řízení.
V posuzované věci je z hlediska rozhodnutí o návrhu obviněného ve věci rozhodnutí o jeho stížnosti proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 3 T 151/2017, na odnětí věci Krajskému soudu v Brně (jako soudu stížnostnímu) a její přikázání Městskému soudu v Praze podstatné, že soudem druhého stupně již bylo vyhlášeno usnesení ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 4 To 322/2017, kterým bylo rozhodnuto, že se podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost obviněného S. A. Z. zamítá. Uvedená stížnostní věc je tedy pravomocně skončena. Nastala tak procesní situace, kdy k rozhodnutí o stížnosti obviněného příslušný soud již rozhodl a řízení, které obviněný navrhoval delegovat k rozhodnutí o stížnosti jinému soudu, je tak u soudu příslušného již skončeno. Za této procesní situace návrh obviněného na odnětí věci stížnostnímu Krajskému soudu v Brně, podaný dne 13. 11. 2017, nelze meritorně projednat, neboť v době rozhodování Nejvyššího soudu bylo řízení u příslušného soudu (tj. u soudu, jemuž má být věc odňata) již skončeno . Nejvyšší soud již v minulosti konstatoval (např. usnesení sp. zn. 11 Nd 416/2000, 7 Td 31/2014, 7 Td 70/2014), že pokud v době rozhodování nejblíže nadřízeného soudu, bylo již skončeno řízení u příslušného soudu, jemuž má být věc podle §25 tr. ř. odňata, nelze již o návrhu na delegaci rozhodnout, protože zde není věc, kterou by bylo možno příslušnému soudu odejmout.
Pouze nad rámec tohoto rozhodnutí proto Nejvyšší soud uvádí, že důvody, které obviněný uvedl ve svém návrhu ze dne 13. 11. 2017 na odnětí věci Krajskému soudu v Brně, by ani nebylo možno považovat za důležité důvody k vyhovění tohoto návrhu na delegaci. Nejvyšší soud se shodnými důvody podrobně zabýval v usnesení ze stejného dne 17. 1. 2018, sp. zn. 7 Td 61/2017, (když oba návrhy obviněného ze dne 13. a 15. 11. 2017 jsou doslovně totožné) a neshledal v nich důležité důvody pro postup podle §25 tr. ř.
Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. ledna 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu