ECLI:CZ:NS:2018:7.TD.31.2018.1
sp. zn. 7 Td 31/2018-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud ve věci obviněného L. G. , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 37 T 12/2018, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. 6. 2018 návrh Vrchního soudu v Praze na odnětí a přikázání věci týkající se rozhodnutí o věcné příslušnosti soudu a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Vrchnímu soudu v Praze neodnímá .
Odůvodnění:
Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci – pobočky v Ostravě podal dne 15. 2. 2018 u Obvodního soudu pro Prahu 4 obžalobu (č. l. 6786 tr. spisu) na obviněného L. G. pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (pod bodem I. obžaloby) a pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (pod bodem II. obžaloby).
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 4. 2018, sp. zn. 37 T 12/2018, byla trestní věc obviněného L. G. podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. a §188 odst. 1 písm. a) tr. ř. předložena Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o věcné příslušnosti soudu.
Nejvyššímu soudu byl dne 30. 5. 2018 Vrchním soudem v Praze pod sp. zn. 7 Ntd 9/2018, předložen trestní spis Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 37 T 12/2018, s návrhem Vrchního soudu v Praze na odnětí a přikázání věci podle §25 tr. ř.
Podle vrchního soudu je nezbytné odejmout trestní věc obviněného L. G. Vrchnímu soudu v Praze a přikázat ji k projednání Vrchnímu soudu v Olomouci, neboť L. G. vykonával v době od 1. 1. 1994 do 31. 8. 2012 na různých pozicích funkci státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze a v rámci své činnosti přicházel do každodenního styku se soudci Vrchního soudu v Praze. Soud v teoretické rovině poukázal na subjektivní a objektivní aspekty nestrannosti soudu. Byla-li trestní věc, v níž je nutno vyřešit věcnou příslušnost soudu, tedy zásadní otázku směřování dalšího vývoje trestního řízení, předložena soudu, u něhož obviněný jako státní zástupce po léta působil, jsou podle Vrchního soudu v Praze dány důležité důvody k tomu, aby byla věc podle §25 tr. ř. příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu neboť, objektivně nahlíženo, mohou vyvstat oprávněné pochybnosti o nestrannosti Vrchního soudu v Praze.
Obviněný L. G. ve vyjádření k návrhu na odnětí a přikázání jeho věci vyjádřil nesouhlas s tímto postupem předsedy senátu Vrchního soudu v Praze. V dané věci podle něj nejsou naplněny důležité důvody ve smyslu §25 tr. ř. umožňující takový postup.
Nejvyšší soud projednal předložený návrh na delegaci věci a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že se trestní věc obviněného v době rozhodování Nejvyššího soudu o návrhu Vrchního soudu v Praze na delegaci, nachází ve stadiu řízení před soudem prvního stupně. Není sporu o tom, že Vrchní soud v Praze je místně i věcně příslušným soudem k rozhodnutí o věcné příslušnosti soudu ve věci obviněného, předložené mu na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 4. 2018, sp. zn. 37 T 12/2018. Dále je zřejmé, že Nejvyšší soud je příslušný k rozhodnutí o návrhu vrchního soudu na odnětí věci příslušnému soudu, neboť je soudem nejblíže společně nadřízeným Vrchnímu soudu v Praze a Vrchnímu soudu v Olomouci, kam má být věc podle návrhu k rozhodnutí o věcné příslušnosti soudu delegována.
Vrchní soud v Praze se domnívá, že důvodem pro odnětí věci příslušnému soudu k rozhodnutí o věcné příslušnosti je skutečnost, že obviněný L. G. byl v době od 1. 1. 1994 do 31. 8. 2012 činný jako státní zástupce u Vrchního státního zastupitelství v Praze a v rámci své činnosti přicházel do styku se soudci Vrchního sudu v Praze. Z této skutečnosti pak dovozuje v budoucnu možné pochybnosti o nestrannosti tohoto vrchního soudu.
V takových argumentech však Nejvyšší soud neshledal důležité důvody pro postup podle §25 tr. ř. a odnětí věci příslušnému Vrchnímu soudu v Praze. Nelze akceptovat zcela nekonkrétní pochybnosti o schopnosti celého Vrchního soudu v Praze (resp. všech soudců tohoto soudu) ve věci obviněného L. G. nestranně rozhodnout. Nutno podotknout, že pro uplatnění takových pochybností upravuje trestní řád v §30 a násl. institut vyloučení orgánů činných v trestním řízení.
Na tomto místě Nejvyšší soud považuje za nezbytné uvést, že z důvodů uvedených v §30 odst. 1 tr. ř. lze rozhodnout jen o vyloučení soudce jako konkrétní osoby nebo o vyloučení soudců jako konkrétních osob. Námitky směřující k vyloučení orgánů činných v trestním řízení z vykonávání úkonů trestního řízení lze tedy vznášet jen proti konkrétním osobám, které se na provádění těchto úkonů skutečně podílejí, nikoli proti neurčitým osobám, např. proti všem soudcům určitého kraje (ŠÁMAL Pavel, ŠÁMALOVÁ Milada. §30 In: ŠÁMAL Pavel, GŘIVNA Tomáš, NOVOTNÁ Jaroslava, PÚRY František, RŮŽIČKA Miroslav, ŘÍHA Jiří, ŠÁMALOVÁ Milada, ŠKVAIN Petr. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 371). Nelze rozhodovat o vyloučení senátu (viz rozhodnutí publikované pod č. 34/1997 Sb. rozh. tr.). Naplnění důvodů pro vyloučení soudců (členů) senátu z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného pro poměr k osobě, by muselo mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohlo být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti soudce přistupovat k věci a k úkonům jeho se týkajícím objektivně. Obviněný L. G. nebyl navíc činný u Vrchního soudu v Praze, ale u Vrchního státního zastupitelství v Praze. V řízení před soudem je pak státní zástupce v postavení strany řízení (stejně jako obviněný a jeho obhájce). Skutečnost, že obviněný byl po určitou dobu činný jako státní zástupce v obvodu působnosti určitého soudu, nemůže automaticky znamenat, že celý soud není schopen v jeho věci spravedlivě a nestranně rozhodnout. Je nutno akceptovat skutečnost, že mezi předpoklady výkonu funkce soudce lze zařadit i jeho schopnost odolávat vnějším vlivům. Obviněný byl navíc u Vrchního státního zastupitelství v Praze činný do roku 2012 a nelze tak do budoucna předjímat jakési působení jeho vlivu na schopnost, resp. neschopnost, celého Vrchního soudu v Praze v dané věci nestranně a objektivně rozhodnout.
Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 6. 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu