ECLI:CZ:NS:2018:7.TD.32.2018.2
4
sp. zn. 7 Td 32/2018-66
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 6. 6. 2018 v neveřejném zasedání, v řízení o návrhu obviněného D. R ., na odnětí a přikázání věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 21/2013, který je veden u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 7 Td 32/2018, o námitce vyloučení soudců Nejvyššího soudu z vykonávání úkonů trestního řízení v této věci takto:
Podle §31 odst. 1 tr. ř. nejsou z důvodů uvedených v §30 tr. ř. vyloučeni soudci Nejvyššího soudu JUDr. Michal Mikláš, JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D., a JUDr. Josef Mazák z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného D. R. vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 7 Td 32/2018.
Odůvodnění:
Nejvyššímu soudu byl dne 31. 5. 2018 předložen trestní spis Krajského soudu v Praze sp. zn. 4 T 21/2013, s návrhem obviněného D. R. na odnětí věci tomuto soudu a její přikázání Krajskému soudu v Brně. Nejvyšší soud je v tomto případě příslušný k rozhodnutí o tomto návrhu, neboť je podle §25 tr. ř. soudem, který je nejblíže společně nadřízen oběma v návrhu uvedeným soudům.
Tato věc byla v souladu s rozvrhem práce pro rok 2018 přidělena do senátu č. 7 trestního kolegia Nejvyššího soudu ve složení JUDr. Michal Mikláš, předseda senátu a soudci JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D., a JUDr. Josef Mazák (dále jen „senát 7 Td“) a je vedena u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 7 Td 32/2018.
Nejvyššímu soudu bylo dne 5. 6. 2018 k výše uvedené věci sp. zn. 7 Td 32/2018, doručeno podání obviněného D. R. označené jako „Námitka vyloučení“ soudců JUDr. Petra Hrachovce, JUDr. Michala Mikláše, JUDr. Petra Angyalossyho, Ph.D., a JUDr. Josefa Mazáka z vykonávání úkonů trestního řízení v této věci. Jedná se o celý senát č. 7 uvedený v rozvrhu práce Nejvyššího soudu na r. 2018, z jehož režimu přidělování věcí jednotlivým členům senátu ale vyplývá, že na rozhodování ve věcech Td se soudce JUDr. Petr Hrachovec nepodílí. Přitom námitky podjatosti lze vznášet jen proti těm soudcům, kteří se na projednávání a rozhodování věci podílejí.
Obviněný ve své námitce vyloučení výše uvedených soudců uvedl, že průběh jeho trestního stíhání je od počátku mimořádně medializován a řada veřejně činných osobností si nenechala ujít příležitost se k této věci vyjádřit. Na rozdíl od jiných osob však prezident republiky dává též jednoznačně a opakovaně najevo, že využije svoji pravomoc k podání kárné žaloby na soudce Vrchního soudu v Praze za procesní postup v jeho trestní věci, který se vymyká jeho představám. K tomu obviněný uvedl řadu konkrétních veřejných prohlášení prezidenta republiky, který tím podle něj dává najevo, že hodlá učinit vše k prosazení vlastní představy o jeho vině, a dále uvedl konkrétní oprávnění prezidenta republiky, kterými disponuje a může tak zasáhnout do osobního, rodinného a profesního života soudců. Podle obviněného tak u veřejnosti musí zákonitě vznikat důvodné pochybnosti o objektivnosti, nestrannosti a nezávislosti rozhodujících soudců, protože v případě pro něj příznivého rozhodnutí by s vysokou pravděpodobností mohli vyvolat negativní reakci prezidenta republiky s potenciálně devastujícími účinky pro jejich další profesní kariéru, když prezident republiky již veřejně projevil svoji připravenost trestat soudce, kteří v jeho trestní věci postupují nezávisle na jeho představách. Obviněný také poukázal na statistiku úspěšnosti návrhů na delegaci rozhodovaných senátem Nejvyššího soudu 7 Td s tím, že je v naprosté většině vyhovováno návrhům soudů a není vyhovováno návrhům účastníků, z čehož dovozuje, že tento senát má spíš tendenci návrhům účastníků nevyhovět. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl usnesením, že výše uvedení soudci jsou vyloučeni podle §30 odst. 1 tr. ř. z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 7 Td 32/2018.
Protože rozhodnutí Nejvyššího soudu o námitce vyloučení soudců není z důvodu neexistence nadřízeného orgánu napadnutelné žádným opravným prostředkem, a ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod vylučuje, aby o podané námitce rozhodovali titíž soudci, jejichž podjatost je namítána, obviněný také navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s čl. 95 odst. 2 Ústavy předložil věc Ústavnímu soudu k posouzení souladu §31 tr. ř. s ústavním pořádkem.
Nejvyšší soud předně uvádí, že podle §31 odst. 1 tr. ř. o vyloučení z důvodů uvedených v §30 tr. ř. rozhodne orgán, kterého se důvody týkají, a o vyloučení soudce nebo přísedícího, pokud rozhodují v senátě, rozhodne tento senát.
Podle §30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat.
Důvody pro vyloučení soudce nebo přísedícího, státního zástupce, policejního orgánu nebo osoby v něm služebně činné z vykonávání úkonů trestního řízení jsou pochybnosti o jejich podjatosti pro poměr k projednávané věci, k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům nebo k jinému orgánu činnému v trestním řízení. Poměr k projednávané věci může záležet např. v tom, že orgán zde uvedený sám nebo osoba mu blízká byly poškozeny projednávanou trestnou činností. Z dikce tohoto ustanovení vyplývá, že projednávanou věcí je nutno rozumět skutek a všechny faktické okolnosti s ním související, přičemž poměr vyloučené osoby k věci musí mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter. Pochybnosti o nestrannosti soudce musejí vyplývat z faktických a zřejmých okolností svědčících o jeho neobjektivním přístupu . Za podjatost soudce pro poměr k věci nemůže být považována každá okolnost dovozovaná jen ze subjektivních názorů obviněného či jiných ničím nepodložených předpokladů a domněnek. Na podjatost lze usuzovat jen tehdy, pokud existují skutečné a konkrétní okolnosti svědčící o tom, že soudce není schopen spravedlivě a nestranně rozhodovat (viz ŠÁMAL Pavel a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 372.).
Je zřejmé, že obviněný námitku vyloučení uvedených soudců postavil toliko na své domněnce, že vznikají důvodné pochybnosti o objektivnosti, nestrannosti a nezávislosti rozhodujících soudců, protože v případě pro něj příznivého rozhodnutí by s vysokou pravděpodobností mohli vyvolat negativní reakci prezidenta republiky s potenciálně devastujícími účinky pro jejich další profesní kariéru, když prezident republiky již veřejně projevil svoji připravenost trestat soudce, kteří v této trestní věci postupují nezávisle na jeho představách. Obviněný také poukázal na statistiku úspěšnosti návrhů na delegaci rozhodovaných senátem Nejvyššího soudu 7 Td, kdy je v naprosté většině vyhovováno návrhům soudů a není vyhovováno návrhům účastníků.
Obviněným namítané důvody nelze podřadit pod žádný z důvodů vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci uvedených v §30 odst. 1 tr. ř.
Z důvodu námitky obviněného o jejich vyloučení, předseda senátu 7 Td JUDr. Michal Mikláš a soudci JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D., a JUDr. Josef Mazák, písemným prohlášením i osobně vyslovili každý za sebe, že nemají žádný osobní vztah k projednávané věci obviněného, k jeho osobě ani k jinému orgánu činnému v uvedené trestní věci a prohlásili, že neshledávají žádné důvody jejich vyloučení z úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 7 Td 32/2018. Nejvyšší soud přitom odmítá pouhou ryze subjektivní domněnku obviněného D. R., že by tímto důvodem mohla být namítaná veřejná prohlášení prezidenta republiky, v důsledku kterých podle něj vznikají důvodné pochybnosti o objektivnosti, nestrannosti a nezávislosti rozhodujících soudců, protože v případě pro něj příznivého rozhodnutí by s vysokou pravděpodobností mohli vyvolat negativní reakci prezidenta republiky s potenciálně devastujícími účinky pro jejich další profesní kariéru. Takovou obavu soudci Nejvyššího soudu rozhodně nemají. Součástí nezávislosti a profesionality soudce je mimo jiné i schopnost a povinnost odolávat vnějším tlakům v podobě různých vyjádření mediálních či politických subjektů, včetně prezidenta republiky, jak ostatně Nejvyšší soud uvedl ke stejné námitce obviněného v řízení o stížnosti pro porušení zákona již v usnesení ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 6 Tz 3/2017 [k tomu viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. II. ÚS 2359/17, jímž byla ústavní stížnost obviněného D. R. odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ].
Pokud obviněný poukázal na statistiku úspěšnosti návrhů na delegaci rozhodovaných senátem Nejvyššího soudu 7 Td, kdy je v naprosté většině vyhovováno návrhům soudů a není vyhovováno návrhům účastníků, tak postačí uvést, že rozhodujícím kriteriem při rozhodování o návrzích na delegaci je existence důležitých důvodů ve smyslu ustanovení §25 tr. ř. Nikoliv tedy subjekt podávající návrh na delegaci, jak na to poukázal obviněný.
K návrhu obviněného na předložení věci Ústavnímu soudu v souladu s čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky, k posouzení souladu ustanovení §31 tr. ř. s ústavním pořádkem, Nejvyšší soud uvádí, že k tomuto postupu neshledal důvody, když Ústavní soud se touto otázkou již opakovaně zabýval (viz aktuálně např. nález ze dne 19. 3. 2018, sp. zn. I. ÚS 1485/16, nebo usnesení ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. I. ÚS 1472/16).
Na základě uvedených důvodů Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. 6. 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu