ECLI:CZ:NS:2018:7.TD.33.2018.1
sp. zn. 7 Td 33/2018-7
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 20. 6. 2018 v neveřejném zasedání, ve věci obviněných C. R. I ., a I. A. C .,vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 3 T 2/2018, o příslušnosti soudu takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Okresní soud v Karviné.
Odůvodnění:
Státní zástupce Okresního státního zastupitelství Brno-venkov podal dne 5. 2. 2018 u Okresního soudu Brno-venkov obžalobu na výše uvedené obviněné. U obou pro zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, spáchaných podle obžaloby tím, že zastřeli původ věci, která byla získána trestným činem spáchaným na území České republiky a v cizině a získali takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch. Trestného činu se měli dopustit podle obžaloby v podstatě tím, že založili ve Španělsku v obžalobě konkrétně uvedené bankovní účty, když věděli, že na ně budou přicházet platby ze zahraničí získané podvodným jednáním, peněžní prostředky zasílané poškozenými z České republiky pak z těchto účtů v hotovosti vybírali a použili nezjištěným způsobem.
Usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. 3 T 2/2018, bylo rozhodnuto podle §188 odst. 1 písm. a) tr. ř., o předložení věci Nevyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti s tím, že Okresní soud Brno-venkov není místně příslušný k jejímu projednání. Podle soudu v dané trestní věci byla trestná činnost spáchána v cizině (kroky obviněných postižené trestním zákoníkem byly učiněny mimo teritorium České republiky), konkrétně na území Španělského království. Oba obvinění se zdržují a bydlí mimo území České republiky, konkrétně na území Rumunska. Faktický dopad měla trestná činnost podle soudu na území České republiky konkrétně v místě, kde poškození žijí a kde poukázali finanční prostředky. Podle názoru soudu v obvodu Okresního soudu Brno-venkov nedošlo ke spáchání trestného činu, nedošlo ke vzniku následku a v obvodu tohoto soudu nevyšel ani v jednom z případů trestný čin najevo. Soud poznamenal, že prověřování spáchání trestné činnosti legalizace výnosů z trestné činnosti bylo sice vedeno proti více osobám, ovšem v případě nejen shora jmenovaných obviněných nebyla shledána objektivní souvislost pro vedení společného řízení, tedy žádná forma součinnosti. Z uvedeného důvodu bylo obžalovaným sděleno obvinění samostatně a samostatně byla na jejich osoby podána obžaloba. Skutečnost, že ze strany příslušného policejního orgánu došlo ve fázi přípravného řízení k postoupení věci dle funkční příslušnosti na Službu kriminální policie a vyšetřování, Odbor analytiky, Oddělení informační kriminality Brno, čímž došlo i ke změně dozorujícího státního zastupitelství, a to z důvodu vnitřní organizace státního zastupitelství, nemění nic na příslušnosti soudů k projednání věci podle §18 tr. ř. Podle názoru okresního soudu v posuzované trestní věci je dána místní příslušnost hned několika soudů, a to buď ve vztahu k místu bydliště poškozených, kde nastal následek, případně k místu podání trestního oznámení – a tedy místu, kde vyšla trestná činnost najevo. Jedná se o Okresní soud v Karviné (bydliště, případně místo podání trestního oznámení poškozeným M. T.), dále Obvodní soud pro Prahu 9 (poškození J. H. a T. R.), Obvodní soud pro Prahu 5, příp. Okresní soud v Jindřichově Hradci (poškozený P. J.), Obvodní soud pro Prahu 4 (poškozený J. Z.), Okresní soud v Táboře, příp. Okresní soud v Ústí nad Labem (poškození S. K. a J. V.), Okresní soud v Chrudimi (poškozený M. S.), Okresní soud v Mladé Boleslavi příp. Okresní soud v Novém Jičíně (poškozený J. K.), Okresní soud v Českých Budějovicích (poškozený J. K.), Okresní soud v Novém Jičíně (poškozený M. W.), Okresní soud Plzeň-jih, event. Okresní soud Plzeň-město (poškozený T. M.), Okresní soud v Rakovníku, příp. Okresní soud v Kladně (poškozený L. N.), Okresní soud v Jeseníku (poškozená PLYN-MONT-SERVIS, s. r. o., Okresní soud v Pardubicích (poškozená H. T.), Okresní soud v Berouně (poškozený B. Y.), Okresní soud v Hradci Králové (poškozená B. V.), Okresní soud v Uherském Hradišti, příp. Okresní soud ve Zlíně (poškozený M. L.) a Okresní soud v Prostějově (poškozený F. V.). V případě žádného z útoků však není založena místní příslušnost Okresního soudu Brno-venkov.
Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle §24 tr. ř. a dospěl k závěru, že Okresní soud Brno-venkov není příslušný k projednání věci. Z obsahu spisového materiálu vyplývají skutečnosti uvedené v usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. 3 T 2/2018.
Podle §18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení zákona, nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje; jestliže se nedají tato místa zjistit nebo jsou mimo území České republiky, koná řízení soud, v jehož obvodu čin vyšel najevo. Ustanovení §18 tr. ř. v odst. 1 a 2 uvádí tři hlediska, podle nichž se místní příslušnost určuje. Tato tři hlediska jsou vzájemně v poměru subsidiarity, a to v pořadí, v jakém jsou obsažena v tomto ustanovení. Základní a prvotní je příslušnost určená podle místa spáchání činu, která má přednost před příslušností určenou podle ostatních hledisek.
Za místo spáchání trestného činu podle §18 odst. 1 tr. ř. je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Byla-li podána obžaloba u soudu, v jehož obvodu se nachází kterékoli z těchto míst, stává se tento soud místně příslušným k projednání věci bez ohledu na to, že místně příslušným by podle uvedených hledisek mohl být i jiný soud (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 3. 1994, sp. zn. Ntd 52/94, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. R 53/1994).
Obvinění se podle obžaloby měli dopustit zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku.
Objektem tohoto trestného činu je cizí majetek, a to ve vztahu k věcem nebo jiným majetkovým hodnotám získaným trestným činem nebo jako odměna za něj. Legalizace výnosů z trestné činnosti napomáhá tomu, aby zůstal beze změny stav vytvořený základním (hlavním) trestným činem, na který legalizace navazuje. Objektivní stránka uvedeného přečinu měla spočívat podle právní věty uvedené v obžalobě v tom, že obvinění umožnili jinému zastřít původ věci, která byla získána trestným činem spáchaným na území České republiky a v cizině a získali takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch tím, že na jimi založené účty ve Španělsku (kde byly peníze po připsání na účet rovněž vybírány) byly převáděny finanční prostředky pocházející z trestné činnosti. Založení účtů tak bylo součástí trestného jednání obviněných, když krátce po jejich založení docházelo k převádění finančních prostředků pocházejících z trestné činnosti na tyto účty a tyto byly následně vybírány. Z obsahu trestního spisu vyplývá, že účty byly založeny v cizině (Španělsko) a vybírány byly rovněž v cizině (Španělsko). Ze skutkových zjištění vyplývá, že účty byly založeny výhradně k inkasu neoprávněně vylákaných plateb z České republiky. Znakem zločinu, jenž je obviněným kladen za vinu, není vznik škody. Následkem uvedeného zločinu je značný prospěch, který ovšem podle dostupného spisového materiálu vznikl rovněž v cizině.
Aplikujeme-li výše uvedené zásady §18 tr. ř. na tento případ je zřejmé, že trestný čin kladený obviněným za vinu byl zcela spáchán v cizině. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení zákona, nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje; jestliže se nedají tato místa zjistit nebo jsou mimo území České republiky, koná řízení soud, v jehož obvodu čin vyšel najevo. Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že oba obvinění se zdržují v Rumunsku, kam jim bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání cestou žádosti o právní pomoc. Za této situace nezbývá než posoudit příslušnost soudu k projednání věci podle posledního z hledisek §18 odst. 2 tr. ř. tedy podle toho, kde trestný čin vyšel najevo.
Soud, v jehož obvodě trestný čin vyšel najevo, je příslušný teprve v tom případě, když není možné uplatnit žádné z předchozích hledisek. Za místo, kde trestný čin vyšel najevo, se považuje podle praxe místo, kde se některý z orgánů činných v trestním řízení dozvěděl, že byl spáchán trestný čin. Pojem „vyšel najevo“ není vázán na okamžik zahájení trestního stíhání, ale mělo by to být místo, kde se poprvé některý z orgánů činných v trestním řízení dozvěděl o spáchání trestného činu. Pokud vyšel trestný čin najevo současně na více místech, je dána příslušnost několika soudů a příslušnost konkrétního soudu bude určena podle §22.
Podle obsahu trestního spisu se poprvé orgány činné v trestním řízení dozvěděly, že byl spáchán trestný čin, z podání trestního oznámení poškozeného M. T. (útok pod bodem I. obžaloby), a to dne 6. 4. 2012 na Obvodním oddělení Policie ČR v Horní Suché, okres Karviná, tedy v obvodu Okresního soudu v Karviné.
Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 20. 6. 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu