ECLI:CZ:NS:2018:7.TD.36.2018.1
sp. zn. 7 Td 36/2018-10
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 11. 7. 2018 v neveřejném zasedání ve věci obviněné I. S. , vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 1 T 87/2016, o návrhu obviněné na odnětí a přikázání věci takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu Praha-východ neodnímá.
Odůvodnění:
Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha-východ podala u Okresního soudu Praha-východ dne 4. 8. 2016 obžalobu na obviněnou I. S. pro pokračující zločin podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku.
Trestní věc obviněné se nyní nachází ve stadiu řízení před soudem prvního stupně, bylo konáno již několik hlavních líčení a provedena řada důkazů.
Podáním ze dne 29. 5. 2018, které bylo Okresnímu soudu Praha-východ doručeno téhož dne (č. l. 584) podala obviněná prostřednictvím svého obhájce návrh na odnětí a přikázání věci. Uvedla, že v předmětném řízení vznesla dne 10. 1. 2018 námitku podjatosti předsedkyně senátu JUDr. D. Haňkové a přísedící Ing. K. Čelikovské, přičemž rozebírala důvody, které ji k tomu vedly. Dále uvedla, že i přes důvody, které uvedla v námitce podjatosti, Okresní soud Praha-východ rozhodl usnesením ze dne 22. 1. 2018, sp. zn. 1 T 87/2016, že předsedkyně senátu JUDr. D. Haňková a přísedící Z. Myslivečková a Ing. K. Čelikovská nejsou vyloučeny z vykonávání úkonů trestního řízení v její věci. Proti tomuto rozhodnutí podala stížnost (obviněná opět podrobně rozvedla důvody své stížnosti) a Krajský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 13 To 101/2018, tak, že napadené rozhodnutí částečně zrušil, a to ohledně přísedící Ing. K. Čelikovské, ohledně které nově rozhodl tak, že tato je vyloučena z vykonávání úkonů v trestním řízení ve věci obviněné. Obviněná dále uvádí, že u Okresního soudu Praha-východ je vedeno civilní řízení pod sp. zn. 6 C 30/2018, ve které ona vystupuje jako žalobkyně proti žalovanému R. R. (poškozený v trestní věci) ve věci žaloby na ochranu osobnosti. Obviněná uvedla podrobnosti tohoto řízení. Usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. 6 C 30/2018, bylo toto civilní řízení přerušeno, přičemž obviněná s tímto postupem nesouhlasí a neshledává k němu důvody. Namítá, že v tomto řízení nebyly ctěny zásady presumpce neviny, když trestní řízení proti ní vedené je stále ve fázi hlavního líčení. Vzhledem k těmto skutečnostem, tedy k postupu předsedkyně senátu 1 T Okresního soudu Praha-východ, která neshledala důvody pro vyloučení přísedící Ing. K. Čelikovské, ačkoli byly zcela očividné a situaci musel zhojit Krajský soud v Praze svým rozhodnutím a k popsanému postupu okresního soudu v civilním řízení, je podle obviněné dána důvodná pochybnost o tom, že Okresní soud Praha-východ nerozhoduje v jejích věcech nestranně a nezávisle a je tedy podle obviněné dán důvod pro odebrání věci sp. zn. 1 T 87/2016 Okresnímu soudu Praha-východ a její přikázání jinému soudu (obviněná přitom neuvedla konkrétní soud, jemuž má být věc delegována).
Na výzvu soudu obviněná podáním ze dne 12. 6. 2018 doplnila, že požaduje odnětí věci Okresnímu soudu Praha-východ a její přikázání Městskému soudu v Brně.
Dne 25. 6. 2018 postoupil Okresní soud Praha-východ trestní spis sp. zn. 1 T 87/2016 Nejvyššímu soudu s návrhem obviněné na delegaci.
Podle §25 tr. ř. platí, že z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. O odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen.
Postup podle §25 tr. ř. je přitom výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudů a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění úst. zák. č. 162/1998 Sb.). Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do uvedené zásady. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. K odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu přitom může dojít ve kterémkoliv stadiu trestního řízení.
Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že se trestní věc obviněné, v době rozhodování Nejvyššího soudu o jejím návrhu na delegaci, nachází ve stadiu řízení před soudem prvního stupně, konalo se již několik hlavních líčení a byla provedena řada důkazů. Není sporu o tom, že Okresní soud Praha-východ je místně i věcně příslušným soudem k projednání a rozhodnutí trestní věci obviněné, jakož i je zřejmé, že Nejvyšší soud je příslušný k rozhodnutí o návrhu obviněné na delegaci, neboť je soudem nejblíže společně nadřízeným Okresnímu soudu Praha-východ (jemuž má být věc odňata) a Městskému soudu v Brně (jemuž má být věc podle obviněné přikázána).
Nejvyšší soud zvažoval v tomto konkrétním případě důvody pro odnětí věci příslušnému soudu, a její přikázání jinému soudu, přičemž shledal, že argumenty odůvodňující podle obviněné postup podle §25 tr. ř. se týkají především jejích obav, že trestní věc vedená pod sp. zn. 1 T 87/2016 nebude u Okresního soudu Praha-východ nestranně a objektivně projednána. Důvody pak shledává především v postupu předsedkyně senátu při rozhodování o námitce podjatosti, když toto rozhodnutí bylo částečně stížnostním soudem zrušeno. Nejvyšší soud ovšem podotýká, že tato skutečnost není v běžné praxi soudů nijak výjimečná. Skutečnost, že rozhodnutí prvostupňového soudu, bylo zrušeno soudem druhého stupně, nemůže znamenat, že daný senát nebo soudce nemůže již věc znovu nestraně a objektivně rozhodnout. Rovněž nelze akceptovat námitky obviněné týkající se postupu soudu a způsobu rozhodnutí v civilním řízení v její věci, neboť toto nemá vliv na rozhodování v její trestní věci a rozhodně nemůže znamenat, že celý Okresní soud Praha-východ není schopen v její trestní věci nestraně a objektivně rozhodovat.
Nejvyšší soud v daném konkrétním případě neshledal v argumentech obviněné důležité důvody pro postup podle §25 tr. ř. Subjektivní pocit obviněné, že Okresní soud Praha-východ není schopen v její trestní věci nestranně a objektivně rozhodnout, není důležitým důvodem pro postup podle §25 tr. ř.
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že důvodem ke změně místní příslušnosti soudu podle §25 tr. ř. nemůže být pouhá nedůvěra obviněných v objektivní rozhodování soudce. Samotná okolnost, že soud (samosoudce, předseda senátu) vede řízení a věc rozhodne v rozporu s právním názorem nebo přáním obviněných nebo účastníka řízení neznamená, že jeho rozhodnutí je nezákonné, nespravedlivé a nikoli nestranné, a že tedy existuje důvod pro odejmutí věci tomuto soudu a její přikázání soudu jinému. Z konstantní judikatury vyplývá, že způsob rozhodování soudu (soudců) nemůže být důvodem pro jejich vyloučení z rozhodování věci (srov. přiměřeně rozhodnutí publikované pod č. 23/1998 Sb. rozh. tr., a rozhodnutí publikované pod označením T 339 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu nakladatelství C. H. Beck). Takovým důvodem by dokonce nebylo ani zjištění, že soud v minulosti porušil některé z ústavně zaručených základních práv obviněného. Ani tato skutečnost sama o sobě nestačí k závěru, že objektivita řízení není u tohoto soudu zaručena a je tak dán důvod k odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu téhož druhu a stupně (srov. přiměřeně rozhodnutí publikované pod označením T 398 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu nakladatelství C. H. Beck).
V této souvislosti považuje Nejvyšší soud dále za nutné podotknout, že podmínky vyloučení orgánů činných v trestním řízení upravuje ustanovení §30 tr. ř., který obviněná již využila. V obecné rovině Nejvyšší soud připomíná, že námitky směřující k vyloučení orgánů činných v trestním řízení z vykonávání úkonů trestního řízení lze vznášet jen proti konkrétním osobám, které se na provádění těchto úkonů skutečně podílejí, nikoli proti neurčitým osobám (např. proti všem soudcům určitého kraje; srov. ŠÁMAL Pavel, ŠÁMALOVÁ Milada. §30 [Podjatost]. In: ŠÁMAL Pavel, GŘIVNA Tomáš, NOVOTNÁ Jaroslava, PÚRY František, RŮŽIČKA Miroslav, ŘÍHA Jiří, ŠÁMALOVÁ Milada, ŠKVAIN Petr. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 371). V zásadě se lze domáhat vyloučení jen těch konkrétních soudců, kteří jako zákonní soudci jsou určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí předmětné věci. Teprve pro případ, že by došlo k rozhodnutí o jejich vyloučení z projednávání a rozhodování věci (popř. k vyloučení některého z nich), by přicházelo v úvahu zabývat se povahou a důvody, pro které zákonný soudce příslušného soudu je vyloučen z rozhodování a zda tyto důvody by se případně mohly vztahovat i k dalším zákonným soudcům tohoto soudu. Taková situace v posuzované věci není dána, přičemž důvodem vyloučení soudce není pouhá nespokojenost účastníka řízení s jeho rozhodnutím.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud v tomto konkrétním případě neshledal v argumentech obviněné důležité důvody pro postup podle §25 tr. ř.
Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 7. 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu