ECLI:CZ:NS:2018:7.TD.37.2018.1
sp. zn. 7 Td 37/2018-7
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 11. 7. 2018 v neveřejném zasedání, ve věci obviněného T. V. , vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 7 T 60/2018, o příslušnosti soudu takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Okresní soud v Chebu.
Odůvodnění:
Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chebu podala dne 30. 5. 2018 u Okresního soudu v Chebu obžalobu na obviněného T. V. pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Podle právní věty se přečinu měl dopustit tím, že neoprávněně dovezl psychotropní látku.
Podle obžaloby se obviněný měl dopustit tohoto přečinu tím, že (zkráceně) v květnu 2017 ve svém bydlišti ve Frýdku-Místku prostřednictví internetu a specializovaných webových stránek si objednal zásilku 10 gramů amfetaminu z Nizozemského království na adresu svého bydliště do Frýdku-Místku, kterou předem uhradil prostřednictvím internetového bankovnictví Paysave Card, přičemž v návaznosti na jeho objednávku byla dne 22. 5. 2017 z Rotterdamu v Nizozemském království odeslána na jeho adresu poštovní zásilka, která byla přepravována na trase Amsterdam – Praha v poštovním vaku a dne 25. 5. 2017 v Chebu zajištěna celním orgánem při celní kontrole na pobočce České pošty, v níž se v igelitovém sáčku nacházelo 6,59 gramu béžového heterogenního prášku, v němž měl být obsah amfetaminové báze 6,4% hmotnosti a uvedeného jednání se dopustil přes to, že věděl, že amfetamin je jako psychotropní látka uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 163/2013 Sb., o návykových látkách a k nakládání s ním je třeba zvláštního povolení, které neměl.
Usnesením Okresního soudu v Chebu ze dne 14. 6. 2018, sp. zn. 7 T 60/2018, byla věc podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř., §188 odst. 1 písm. a) tr. ř. předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti soudu, neboť Okresní soud v Chebu má za to, že není příslušný k projednání věci. Příslušným soudem je podle něj Okresní soud ve Frýdku-Místku. Podle soudu cílem jednání obviněného bylo opatřit si drogu z ciziny, a to dovozem z ciziny na území České republiky. Všechny úkony k tomu směřující obviněný podle soudu činil v místě svého bydliště ve Frýdku-Místku (objednávka, platba). Taktéž droga měla být dovezena do jeho bydliště (adresa na poštovní zásilce). Podle soudu ke spáchání trestného činu došlo již úkony, které obviněný učinil v místě svého bydliště ve Frýdku-Místku. Skutečnost, že droga nebyla doručena obviněnému, neboť byla zadržena v průběhu dopravy, nemění nic na skutečnosti, že ke spáchání skutku došlo v bydlišti obviněného, ve Frýdku-Místku. Tam mělo podle soudu dojít i k následku jednání, neboť záměrem obviněného bylo, dostat drogu do místa svého bydliště. Okresní soud v této souvislosti poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Td 68/2013, 7 Td 70/2013 a 7 Td 71/2013 a současně na odlišné stanovisko vyjádřené v rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 11 Td 68/2012. Okresní soud v Chebu má však za to, že prioritním pro určení příslušnosti, je v daném případě místo, kde došlo k objednání a zaplacení drogy, neboť tímto již došlo k naplnění všech znaků trestného činu a tím ke spáchání trestného činu. Skutečnost, že droga byla zadržena cestou k adresátovi, za okolností na vůli obviněného zcela nezávislých, na tom, podle soudu, nemůže nic změnit.
Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle §24 tr. ř. a dospěl k závěru, že Okresní soud v Chebu je příslušný k projednání věci.
Místní příslušnost soudu upravuje především ustanovení §18 tr. ř. Podle §18 odst. 1 tr. ř. řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Podle §18 odst. 2 tr. ř. nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje, a jestliže se nedají tato místa zjistit nebo jsou mimo území České republiky, koná řízení soud, v jehož obvodu čin vyšel najevo. Podle §18 odst. 1 tr. ř. je za místo spáchání trestného činu třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Byla-li podána obžaloba u soudu, v jehož obvodu se nachází kterékoli z těchto míst, stává se tento soud místně příslušným k projednání věci bez ohledu na to, že místně příslušným by podle uvedených hledisek mohl být i jiný soud (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 3. 1994, sp. zn. Ntd 52/94, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. R 53/1994).
Na úvod považuje Nejvyšší soud uvést, že nejednotnost rozhodovací praxe, na kterou poukázal Okresní soud v Chebu, vyřešil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí velkého senátu pod sp. zn. 15 Td 10/2018, ze dne 26. 4. 2018. V souladu se závěry vyplývajícími z tohoto rozhodnutí je třeba postupovat také v uvedeném případě při rozhodování o příslušnosti soudu.
Podle obžaloby se měl obviněný dopustit přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Podle tzv. právní věty obžaloby spáchal uvedený trestný čin tím, že neoprávněně dovezl psychotropní látku.
Pro posouzení otázky, kde byl trestný čin spáchán, je významné, kde došlo k jednání pachatele a kde nastal následek. Jednáním tu jsou všechny projevy vůle trestně odpovědné osoby, které jsou příčinou toho, že zakázaná látka byla z ciziny dopravena do České republiky. Následkem pak je právě skutečnost, že se zakázaná látka ocitla na území České republiky.
Trestný čin, jehož zákonným znakem je to, že pachatel látku „doveze“, je dokonán již tím, že se látka ocitne na území České republiky, tedy nikoli až tím, že je látka na území České republiky doručena či jinak dodána do dispozice adresáta.
Dovoz zakázané látky je nutno chápat jako určitý způsob, jímž si pachatel takovou látku opatří nebo ji opatří jinému. Pod pojem „doveze“ je tedy třeba zahrnout nejen samotné fyzické dopravení látky ze zahraničí do České republiky, ale celé jednání, jehož důsledkem je to, že se látka dostane z ciziny na území České republiky, a které směřuje k tomu, aby látka byla dodána do dispozice nějaké osoby na území České republiky.
Uvedený trestný čin je dokonán již tím, že se zakázaná látka v důsledku jednání pachatele ocitne na území České republiky, k dokončení trestného činu dojde až tehdy, když je látka dodána adresátu, tj. když je naplněn účel, cíl a smysl dovozu. Trestný čin pak je spáchán rovněž všude tam, kde došlo k jednání, jímž byl trestný čin, byť postupně, dokončen.
Z uvedeného vyplývá, že místem spáchání činu je
- každé místo, v němž došlo k nějakému byť jen dílčímu jednání pachatele, které bylo příčinou toho, že zakázaná látka byla z ciziny dopravena na území České republiky, zejména místo, z kterého byla učiněna objednávka,
- pokud byla zakázaná látka skutečně dodána určenému adresátu na území České republiky, také místo, kde se tak stalo,
- pokud byla zakázaná látka poté, co se ocitla na území České republiky, dále přepravována za účelem dodání určenému adresátu v České republice, každé místo, jímž během přepravy prošla.
K těmto zásadám je třeba dodat, že pachateli se jako jeho jednání přičítá i přeprava zakázané látky prostřednictvím pošty nebo jiných třetích osob, které ve vztahu k dovozu zakázané látky nejednají zaviněně. Jde tu o tzv. nepřímé pachatelství podle §22 odst. 2 tr. zákoníku, kdy se za jednání pachatele považuje i to, co sám fyzicky nevykonal a co vykonal někdo jiný, kdo za to není trestně odpovědný.
Pokud je dovezená zakázaná látka nalezena a zadržena při kontrole poštovních a jiných podobných zásilek přicházejících z ciziny, při kontrole zavazadel osob vstupujících na území České republiky apod., pak nahodilost místa nálezu zakázané látky nic nemění na skutečnosti, že jde o místo, kde došlo k jednání pachatele a kde nastal následek, a není možné interpretovat ji omezeně pouze tak, že na tomto místě vyšel čin najevo.
Totéž platí ohledně náhodné okolnosti, po jaké trase byla zásilka obsahující zakázanou látku přepravována určenému adresátu prostřednictvím pošty nebo jiné třetí osoby, která ve vztahu k dovozu zakázané látky nejednala zaviněně. To, že trasu zvolil ten, kdo přepravu realizoval, se nijak nedotýká závěru, že místem spáchání činu je každé místo, jímž zásilka prošla. Na každém takovém místě totiž došlo k jednání pachatele, jemuž se přeprava přičítá jako tzv. nepřímé pachatelství podle §22 odst. 2 tr. zákoníku.
Aplikují-li se uvedené zásady na posuzovaný případ obviněného T. V., je zřejmé, že místem spáchání činu je jak obvod Okresního soudu v Chebu, kde byla zásilka obsahující zakázanou látku zadržena, tak bydliště obviněného, odkud obviněný učinil objednávku směřující k opatření zakázané látky z ciziny, tj. bydliště ve Frýdku-Místku (podle výpovědi obviněného).
Z hlediska ustanovení §18 odst. 1 tr. ř. je dána místní příslušnost jak Okresního soudu v Chebu, tak Okresního soudu ve Frýdku-Místku.
Za tohoto stavu je podle §22 tr. ř. rozhodné, u kterého soudu podala státní zástupkyně obžalobu. Protože se tak stalo u Okresního soudu v Chebu, je tento soud příslušný k projednání věci.
Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 11. 7. 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu