ECLI:CZ:NS:2018:7.TD.43.2018.1
sp. zn. 7 Td 43/2018-7
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 29. 8. 2018 v neveřejném zasedání, ve věci obviněného J. S., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 1 T 37/2018, o příslušnosti soudu takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Obvodní soud pro Prahu 4.
Odůvodnění:
Státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 podala dne 29. 6. 2018 u Obvodního soudu pro Prahu 4 obžalobu na obviněného J. S. pro přečin křivého obvinění podle §345 odst. 1 tr. zákoníku.
Přečinu se měl podle obžaloby obviněný dopustit tím, že (zkráceně) dne 29. 6. 2016 v 8:50 hodin v Jihlavě, na pracovišti Generální inspekce bezpečnostních sborů, 17. Odd., uvedl do protokolu o trestním oznámení, že jeho bývalý nadřízený – vedoucí oddělení výkonu trestu Vězeňské služby Věznice Rapotice –M. O. a vedoucí oddělení kontroly a prevence u Vězeňské služby Věznice Rapotice –V. K. na něj v souvislosti s mimořádnou událostí na pracovišti (sebevraždou vězně), při jejímž prošetřování vyšlo najevo podezření, že J. S. dne 27. 1. 2016 řádně nevykonával svoji službu na pracovišti Věznice Rapotice, kde byl zařazen jako dozorce, na něj měli výše uvedení nadřízení dne 28. 1. 2016 činit nátlak, vyhrožovat mu a nutit jej k ukončení služebního poměru u Vězeňské služby ČR, kdy mimo jiné do protokolu o trestním oznámení uvedl: (konkrétně uvedeno v obžalobě), přičemž na základě provedeného prověřování policejním orgánem Generální inspekce bezpečnostních sborů pod č. j. GI TČ 315/2016 bylo rozhodnuto usnesením ze dne 24. 10. 2016 o odložení věci podezření ze spáchání přečinu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se měli dopustit V. K. a M. O. a to podle §159a odst. 1 tr. ř., neboť v dané věci se nejedná o podezření z trestného činu.
Usnesením ze dne 17. 7. 2018, sp. zn. 1 T 37/2018, předložil Obvodní soud pro Prahu 4, podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. a §188 odst. 1 písm. a) tr. ř. věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti soudu. Podle soudu k jednání kladenému obviněnému za vinu došlo v Jihlavě, na pracovišti GIBS, právě na základě tam obviněným uváděných skutečností, bylo následně zahájeno ve věci příslušné šetření. Případná další sdělení v obžalobě neuvedená, obviněný podle soudu, činil v místě svého bydliště v Ivančicích. Ani žádný z poškozených (jednáním obviněného) nemají bydliště ani se nezdržují v Praze. Bylo-li by dovozováno, že jednáním obviněného mohla být poškozeným způsobena závažná újma, na území Prahy nemělo dojít k následku trestného činu. Obvodní soud pro Prahu 4 má za to, že je dána místní příslušnost Okresního soudu v Jihlavě, popř. Okresního soudu ve Znojmě či Okresního soudu Brno-venkov.
Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle §24 tr. ř. a dospěl k závěru, že nelze přisvědčit důvodům uvedeným v usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4.
Podle §18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Byla-li podána obžaloba u soudu, v jehož obvodu se nachází kterékoli z těchto míst, stává se tento soud místně příslušným k projednání věci bez ohledu na to, že místně příslušným by podle uvedených hledisek mohl být i jiný soud (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 3. 1994, sp. zn. Ntd 52/94, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. R 53/1994).
Z obsahu trestního spisu vyplývá, že se obviněný měl svým jednáním dopustit přečinu křivého obvinění podle §345 odst. 1 tr. zákoníku. Toho se dopustí ten, kdo jiného lživě obviní z trestného činu. Předmětem ochrany tohoto ustanovení je především zájem na ochraně každé osoby před lživými útoky na její práva, svobodu a čest, pokud jde o obvinění z trestného činu. Lživé obvinění jiného z trestného činu musí směřovat vůči určité osobě. Lživě obvinit znamená nepravdivě tvrdit, že jiný se dopustil jednání, které naplňuje skutkovou podstatu trestného činu, tj. vědomě objektivně nepravdivě informovat o skutkových okolnostech, tedy o tom, kdy, kde a jak měl být trestný čin spáchán a kdo je pachatelem. Z hlediska naplnění formálních znaků základní skutkové podstaty je nevýznamný záměr, resp. motiv jednání pachatele a rovněž způsob provedení činu. (RIZMAN Stanislav. §345 [Křivé obvinění]. In: ŠÁMAL Pavel, GŘIVNA Tomáš, HERCZEG Jiří, KRATOCHVÍL Vladimír, PÚRY František, RIZMAN Stanislav, ŠÁMALOVÁ Milada, VÁLKOVÁ Helena, VANDUCHOVÁ Marie. Trestní zákoník (EVK). 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012, s. 3235. ISBN 978-80-7400-428-5.). Znakem skutkové podstaty trestného činu křivého obvinění podle §345 odst. 1 tr. zákoníku není „úmysl přivodit jinému trestní stíhání“, a proto k jejímu naplnění postačí jen zjištění, že pachatel uvádí nepravdivé skutečnosti o tom, že jiná konkrétní osoba jednala tak, že naplnila skutkovou podstatu trestného činu. Pachatel „jiného lživě obviní z trestného činu“ ve smyslu ustanovení o trestném činu křivého obvinění zpravidla oznámením takového trestného činu některému z orgánů činných v trestním řízení, avšak může se tak stát i jiným způsobem (zprostředkovaně). Rovněž lživé obvinění z trestného činu, kterého se pachatel dopustí ve sdělovacích prostředcích (např. prostřednictvím periodického tisku), je prostředkem dostatečně způsobilým k zahájení úkonů příslušnými orgány trestního řízení k prověření toho, zda byl spáchán trestný čin a jakou osobou. Není přitom podstatné, zda k trestnímu stíhání křivě obviněného nakonec skutečně dojde, či nikoliv (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 3 Tdo 1260/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem judikátu R 35/2009).
Aplikujeme-li uvedené zásady na tento případ, je zřejmé, že obviněný byl dne 29. 6. 2016 vyslechnut Generální inspekcí bezpečnostních sborů (dále jen GIBS). Do protokolu o trestním oznámení přitom uvedl skutečnosti konkrétně zaznamenané v tzv. skutkové větě obžaloby (č. l. 117 tr. spisu). Z obsahu trestního spisu je však zřejmé, že k výslechu obviněného ze strany GIBS došlo v rámci šetření vyvolaného z podnětu podání obviněného učiněného již dříve, a to již podáním ze dne 27. 5. 2016 (č. l. 94 tr. spisu) nazvaným „ZRUŠENÍ – ANULOVÁNÍ, brutálně donucené výpovědi ze služebního poměru z důvodu nešťastné události odsouzeného P. Č. dne 27. 1. 2016“ , v němž obviněný již uváděl skutečnosti, kladené mu později obžalobou za vinu (kdy v protokolu o trestním oznámení pouze upřesnil skutečnosti uváděné v podání ze dne 27. 5. 2016). Prvotní podání obviněného ze dne 27. 5. 2016 bylo přitom adresováno Generálnímu ředitelství Vězeňské služby ČR, se sídlem v Praze 4 (Odboru kontroly bylo doručeno dne 14. 6. 2016, č. l. 94 tr. spisu). Odborem kontroly bylo toto podání obviněného postoupeno věcně příslušnému orgánu GIBS k dalšímu šetření. V postoupení (na č. l. 92 tr. spisu) se mimo jiné již uvádí, že obsahem postupovaného podání obviněného je oznámení trestné činnosti příslušníků vězeňské služby. Tedy již v podání ze dne 27. 5. 2016 tak měl obviněný uvést (podle obžaloby nepravdivé) skutečnosti o tom, že jiné konkrétní osoby jednaly tak, že naplnily skutkovou podstatu trestného činu (ve smyslu §345 odst. 1 tr. zákoníku). Již podání obviněného ze dne 27. 5. 2016 bylo způsobilé k zahájení úkonů příslušnými orgány k prověření toho, zda byl spáchán trestný čin a jakou osobou, neboť obviněný ho podal u orgánu, který byl povinen obviněným uváděné skutečnosti prověřit. Adresováním a také doručením uvedeného podání Generálnímu ředitelství Vězeňské služby ČR, Soudní 1672/1a, Praha 4, se tak obvod Obvodního soudu pro Prahu 4 stal místem spáchání uvedeného přečinu. U tohoto soudu také byla podána obžaloba, tento soud je tak příslušný k projednání věci.
Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 29. 8. 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu