ECLI:CZ:NS:2018:7.TD.48.2018.1
sp. zn. 7 Td 48/2018-7
USNESENÍ
Nejvyšší soud v trestní věci obviněných M. D. , M. Z. , a obviněné právnické osoby Otín Green Power, s. r. o., vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 6/2018, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 3. 10. 2018 návrh soudu na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Brně neodnímá .
Odůvodnění:
Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky v Jihlavě podal dne 11. 6. 2018 u Krajského soudu v Brně obžalobu na obviněné M. D., M. Z. a společnost Otín Green Power, s. r. o. U obviněného M. D. pro ad 1) zvlášť závažný zločin podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, pro ad 2) zvlášť závažný zločin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku. U obviněného M. Z. pro ad 1) pomoc podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ke zvlášť závažnému zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonanému a dílem nedokonanému ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. U obviněné právnické osoby Otín Green Power, s. r. o., pro ad 1) zvlášť závažný zločin podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku.
Nejvyššímu soudu byl dne 12. 9. 2018 předložen trestní spis Krajského soudu v Brně, sp. zn. 43 T 6/2018, s návrhem tohoto soudu na delegaci. Podle soudu ke spáchání trestné činnosti mělo dojít v Jihlavě, v případě trestného činu podvodu a v Praze v případě trestného činu úvěrového podvodu. V obvodu Krajského soudu v Brně měla být spáchána ta část trestné činnosti spočívající v tom, že byla na Energetický regulační úřad podána žádost o udělení licence pro podnikání v energetických odvětvích pro právnické osoby. Podle soudu bude hlavním předmětem dokazování v této věci zkoumání dokončenosti vlastní fotovoltaické elektrárny, která se nachází v k. ú. Otín u Jindřichova Hradce, tedy v obvodu Krajského soudu v Českých Budějovicích. Dokončenost elektrárny se pak podle soudu bude zjišťovat na základě svědectví osob, které se na výstavbě elektrárny podílely. Ze spisového materiálu podle soudu vyplývá, že státní zástupce navrhl jako důkaz výslech 29 svědků. I když státní zástupce navrhl výslechy osob číst, je podle soudu zřejmé, že značná část svědků bude muset být vyslechnuta osobně. Většina navrhovaných svědků, konkrétně 18 – má přitom podle soudu bydliště v obvodu Krajského soudu v Českých Budějovicích, dalších 8 svědků pak bydlí v Praze nebo jejím okolí. Pouze dva svědci mají bydliště v obvodu Krajského soudu v Brně. Samotní obvinění mají bydliště ve Středočeském kraji. Ve věci byly vypracovány tři znalecké posudky, kdy jeden znalec je z Ostravy, jeden z Plzně a jeden z Českých Budějovic. Podle soudu je tedy zřejmé, že drtivá většina osob na řízení zúčastněných má bydliště mimo obvod Krajského soudu v Brně. Dále je zřejmé, že ve věci bude nutno konat dlouhodobé hlavní líčení. Projednání věci u jiného soudu, povede podle Krajského soudu v Brně ke značnému urychlení řízení a hospodárnějšímu procesu.
Nejvyšší soud zhodnotil důvody uvedené v návrhu obviněného a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. V projednávané věci Nejvyšší soud takové důvody neshledal.
Nejvyšší soud nejdříve považuje za nutné uvést, že podnět krajského soudu na postup podle §25 tr. ř. neobsahuje konkrétní návrh, kterému ze soudů má být trestní věc vedená pod sp. zn. 43 T 6/2018 přikázána. Od takového zcela konkrétního návrhu se přitom odvíjí příslušnost soudu k rozhodnutí o delegaci. Z obsahu návrhu lze nicméně konstatovat, že Krajský soud v Brně zjevně zamýšlel podat návrh na odnětí věci Krajskému soudu v Brně a její přikázání právě Krajskému soudu v Českých Budějovicích, který jako jediný konkrétně také v návrhu uvedl. K rozhodnutí o takovém návrhu je příslušný Nejvyšší soud. Dále lze konstatovat, že není pochyb o místní příslušnosti Krajského soudu v Brně k projednání věci. Obvod tohoto soudu je totiž místem spáchání trestného činu podvodu, jehož se obvinění měli podle obžaloby dopustit podvodným jednáním při získání licence u Energetického regulačního úřadu, se sídlem v Jihlavě. Ostatně ani krajský soud svou místní příslušnost k projednání věci nesporuje. U tohoto soudu byla také podána obžaloba (č. l. 6581 tr. spisu).
Nejvyšší soud konstatuje, že krajský soud zakládá návrh na delegaci věci pouze na větším počtu svědků, ohledně kterých do budoucna předjímá nutnost osobního výslechu většiny z nich a dovozuje z toho možné obtíže při konání hlavního líčení z hlediska rychlosti a hospodárnosti řízení. Takovéto argumenty však nemohou být důležitým důvodem pro postup podle §25 tr. ř. Je nutno trvat na tom, že jde o postup zcela výjimečný a tedy odůvodněný zcela výjimečnými okolnostmi.
Skutečnost, že větší počet svědků navržených ke slyšení u hlavního líčení je z různých částí republiky, a nikoliv z obvodu příslušného soudu, není všeobecně důležitým důvodem ve smyslu §25 tr. ř. k odnětí věci příslušnému soudu a jejímu přikázání jinému soudu, neboť se jedná o běžnou skutečnost. V dané věci v o bžalobě nejsou navrženy výslechy žádných svědků, jejichž náklady hradí stát a kteří mají bydliště jinde než je sídlo soudu příslušného k projednání věci. Bude samozřejmě otázkou dokazování, zda a jaké svědky bude nutné vyslechnout. Výjimečné okolnosti dovolující učinit průlom do výše uvedeného ústavního principu nelze založit na srovnání vzdáleností mezi bydlištěm možných svědků a sídlem soudu, ke kterému se mají na základě předvolání dostavit, či na porovnání počtu svědků s kratší či s větší vzdáleností k sídlu příslušného soudu. Takové poměřování by vybočovalo z ústavního i zákonného vymezení příslušnosti soudů.
Odnětím trestní věci Krajskému soudu v Brně a jejím přikázáním Krajskému soudu v Českých Budějovicích, nebude výrazně lépe zabezpečeno řádné objasnění věci, ani rychlost a hospodárnost řízení. Nejvyšší soud proto nepřisvědčil výše uvedené argumentaci krajského soudu, neboť se nejedná o nijak výjimečnou situaci. Postup podle §25 tr. ř. je ale zcela výjimečný a proto musí být odůvodněn zcela výjimečnými okolnostmi.
Po pečlivém zvážení okolností tohoto konkrétního případu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v projednávané věci nejsou naplněny podmínky §25 tr. ř., které by odůvodňovaly průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 3. 10. 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu