ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1025.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 1025/2018-50
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. 9. 2018 o dovolání obviněné J. L. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2018, sp. zn. 5 To 15/2018, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 67 T 19/2017 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné J. L. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 10. 2017, sp. zn. 67 T 19/2017, byla obviněná J. L. uznána vinnou zločinem pojistného podvodu podle §210 odst. 2, 4, 5 písm. a) tr. zákoníku a odsouzena podle §210 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na dvě léta s tím, že výkon trestu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle §82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na dva a půl roku. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Rozsudkem bylo rozhodnuto také ohledně obviněných J. B., T. J., M. L., I. M., P. N., A. Š. a T. V.
O odvoláních, která podali obviněná J. L. proti výroku o vině, trestu a náhradě škody a dále obvinění J. B., M. L., I. M., P. N. a T. V. a jeden z poškozených, bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2018, sp. zn. 5 To 15/2018. Odvolání obviněné J. L. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněná J. L. podala prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze. Výrok, jímž bylo zamítnuto její odvolání, napadla s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. a), g) tr. ř. Jako dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. uplatnila námitku, že v prvním stupni její věc neměla být projednána Obvodním soudem pro Prahu 1, nýbrž Městským soudem v Praze, u něhož byla podána obžaloba z důvodu společného řízení vedenému proti dalším spoluobviněným. S dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spojila námitky, které shrnula tak, že „skutkové závěry o spáchání trestného činu jsou zcela nedostatečné a tudíž nepodřaditelné pod zvolenou skutkovou podstatu trestného činu“. Jinak ale namítla nesprávnost skutkových zjištění, která se u ní stala podkladem výroku o vině. Obviněná J. L. se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud ohledně ní zrušil rozsudky obou soudů.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření označil dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájci k případné replice, ale obhájce na ně nereagoval.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a že pokud se opírá o námitky, které lze považovat za dovolací důvody, je zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně.
Obžaloba na obviněnou J. L. byla podána u Městského soudu v Praze jako soudu prvního stupně. Obžaloba byla podána na větší počet obviněných s tím, že jen u některých z nich šlo o trestný čin uvedený v §17 odst. 1 tr. ř., což zakládalo věcnou příslušnost krajského soudu (Městského soudu v Praze). To se ovšem netýkalo všech obviněných, mimo jiné ani obviněné J. L. Městský soud v Praze podle §23 odst. 1 tr. ř. věc obviněné J. L. a některých dalších obviněných vyloučil ze společného řízení a podle §23 odst. 2 tr. ř. ji postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
Podle §20 odst. 1 tr. ř. proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí, se koná společné řízení, pokud tomu nebrání důležité důvody. Podle §23 odst. 1 tr. ř. k urychlení řízení nebo z jiných důležitých důvodů lze řízení proti některému z obviněných vyloučit ze společného řízení. Podle §23 odst. 2 tr. ř. příslušnost soudu, který věc vyloučil, se nemění, avšak vyloučí-li krajský soud věc, o níž by jinak příslušelo konat řízení okresnímu soudu, může ji postoupit tomuto soudu.
Ve věci obviněné J. L. byla věcná příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 1, která jinak vyplývá z ustanovení §16 tr. ř., založena postupem opírajícím se plně o zákonný podklad. Rozhodně se nejedná o porušení ústavně garantované zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je dovolání obviněné zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Podstatou tohoto dovolacího důvodu je vadná aplikace hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, odpovídají uvedenému dovolacímu důvodu jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení jako posouzení hmotně právního tu je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny skutkových zjištění soudů, stojí mimo rámec ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nejsou dovolacím důvodem.
Zločinu pojistného podvodu podle §210 odst. 2, 4, 5 písm. a) tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo v úmyslu opatřit sobě nebo jinému prospěch vyvolá nebo předstírá pojistnou událost, s níž je spojeno právo na plnění z pojištění, způsobí tak na cizím majetku větší škodu a spáchá uvedený čin jako člen organizované skupiny.
Takto posouzený skutek spočíval podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 1 v jednání obviněných J. L., I. M. a A. Š., kteří po předchozí dohodě v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch vylákáním plnění z pojistné smlouvy postupovali tak, že dne 19. 12. 2009 v P., B. ul., dva neztotožnění řidiči úmyslně navzájem havarovali vozidlem zn. Subaru Legacy a vozidlem zn. Daewoo Racer, vystoupili z vozidel a odešli z místa, načež obvinění J. L. a I. M. podle pokynů obviněných Z. Č. a J. P. nahlásili přivolané policii, že došlo k nehodě vozidel, která řídili, ačkoli věděli, že k dopravní nehodě ve smyslu nahodilé události nedošlo a že vozidla v době střetu neřídili, na místě pak sepsali záznam o dopravní nehodě, v němž opět uvedli, že vozidla řídili, a po nahlášení pojistné události Allianz pojišťovně, a. s., dosáhli toho, že pojišťovna z titulu zákonného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla zn. Daewoo Racer vyplatila na účet obviněné A. Š. částku 294 008 Kč za škodu na vozidle zn. Subaru Legacy a částku 21 732 Kč za zapůjčení náhradního vozidla po dobu opravy vozidla zn. Subaru Legacy, takže pojišťovně způsobili škodu v celkové výši 315 740 Kč, přičemž obviněná A. Š. z takto přijatých prostředků vybrala nejprve částku 289 000 Kč a později částku 21 000 Kč a obě částky předala obviněnému Z. Č., který ji pro tento účel sjednal.
Námitky proti právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn Obvodním soudem pro Prahu 1, obviněná uplatnila jen obecně a paušálně, aniž uvedla, který nebo které ze zákonných znaků trestného činu nebyly podle jejího názoru uvedeným skutkem naplněny. Nejvyšší soud se tedy nemohl s námitkami obviněné vypořádat jinak než rovněž jen obecným konstatováním, že skutek evidentně vykazuje zákonné znaky zločinu pojistného podvodu podle §210 odst. 2, 4, 5 písm. a) tr. zákoníku, a odkazem na odůvodnění rozhodnutí obou soudů.
Z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolání obviněné zjevně neopodstatněné.
Obviněná část uplatněných námitek zaměřila také proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině. I tyto námitky formulovala jen obecně a paušálně, když uvedla, že skutková zjištění neplynou z logicky přijatelného způsobu hodnocení důkazů. Blíže zmínila pouze zjištění týkající se její „skutečné vědomosti o důvodu její přítomnosti na místě dopravní nehody“.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě má zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění nižších soudů podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 1, s nimiž se v napadeném rozsudku, pokud jde o obviněnou J. L., ztotožnil i Městský soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v důkazech, které zejména Obvodní soud pro Prahu 1 v odůvodnění svého rozsudku důkladně rozebral. Ohledně namítaného důvodu přítomnosti obviněné na místě fingované dopravní nehody měla obviněná patrně na mysli svou obhajobu, že k posuzovanému jednání byla donucena vydíráním ze strany obviněného J. P., který ji na místo dovezl. Touto obhajobou se Obvodní soud pro Prahu 1 zabýval a na podkladě výpovědi obviněného J. P. (který ve věci obviněné J. L. vystupoval jako svědek) a pečlivého uvážení všech okolností činu dospěl k plně přijatelnému závěru, že jde o nepodloženou obhajobu.
Celkově lze konstatovat, že ve věci obviněné J. L. soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., že z důkazů vyvodily odpovídající skutkové závěry a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně, přehledně a logicky vysvětlily. Skutková zjištění soudů tudíž nepředstavují žádné porušení ústavně zaručeného základního práva obviněné na spravedlivé řízení. To, že obviněná nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Závěrem k podanému dovolání
Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněné J. L. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 9. 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu