ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1056.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 1056/2018-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. 11. 2018, k dovolání obviněné I. Č. , nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. 5 To 88/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 101 T 173/2017, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. 5 To 88/2018, a rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 101 T 173/2017.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Karviné – pobočce v Havířově přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 101 T 173/2017, byla obviněná I. Č. (roz. T.) uznána vinnou přečinem podání alkoholu dítěti podle §204 tr. zákoníku a byl jí uložen podle §204 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců, s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost zaplatit poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně škodu ve výši 15 483 Kč.
Podle skutkových zjištění, uvedených ve výroku o vině uvedeného rozsudku, se obviněná přečinu podle §204 tr. zákoníku dopustila tím, že (pozn. zkráceně uvedeno) dne 9. 9. 2017 v době od 17:00 hod. do 18:00 hod. v XY, ve večerce G. prodala, aniž se řádným způsobem přesvědčila o jeho věku, nezletilému AAAAA, (pseudonym), nar. XY, lahev vodky o obsahu 0,5 l, který poté umožnil konzumaci tohoto alkoholu své nezletilé sestře BBBBB, (pseudonym) nar. XY, a nezletilé CCCCC, (pseudonym), nar. XY, kdy nezletilá BBBBB se po požití alkoholu přivedla do stavu těžké opilosti, takže nebyla schopna pohybu ani komunikace, pro akutní intoxikaci alkoholem byla hospitalizována na dětské JIP a bylo jí v dechu zjištěno 1,66 promile alkoholu.
Proti citovanému rozsudku okresního soudu podala obviněná odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. 5 To 88/2018, zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. 5 To 88/2018, podala obviněná dovolání, a to s odkazem na důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Uvedla, že se dopustila pouze jednání, které „je kryto její vinou“, že v dané době a místě prodala, aniž se řádným způsobem přesvědčila o jeho věku, nezletilému AAAAA, nar. XY, lahev vodky o obsahu 0,5 l. Na navazujícím ději uvedeném ve skutku rozsudku, že již ale neměla žádné přičinění, nemohla jej ovlivnit, mezi jejím jednáním a následkem není příčinná souvislost a proto nesouhlasí ani s uloženou povinností k náhradě škody. K přetržení příčinné souvislosti, že došlo v okamžiku, kdy nezletilý AAAAA bez jakéhokoliv jejího vlivu předal láhev vodky nezletilé BBBBB a tato okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina vzniku škody. S tímto následným jednáním nezletilého nemohla být ani srozuměna, chybí tak subjektivní stránka skutkové podstaty úmyslného přečinu podle §204 tr. zákoníku a nelze proto dovozovat její trestní odpovědnost ve vztahu k intoxikaci nezletilé BBBBB. Je si tedy vědoma toho, že se dopustila přečinu podání alkoholu dítěti podle §204 tr. zákoníku vůči nezletilému AAAAA, ale nikoliv také vůči nezletilé BBBBB, s kterou vůbec nejednala a nic jí neprodala. Obviněná proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení krajského soudu v celém rozsahu.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že námitky obviněné odpovídají uplatněným důvodům dovolání a považuje je za opodstatněné. Uvedl, že obviněná prodala lahev vodky pouze nezletilému AAAAA a žádná z nezletilých dívek s ním v prodejně nebyla. Nezletilý lahev předal ještě mladším dívkám až posléze mimo dosah obviněné, která to nemohla svou vůlí jakkoliv ovlivnit. Argumentaci soudů, že si musela být vědoma, že nezletilý AAAAA může umožnit požívání alkoholu i dalším nezletilým osobám, protože je obecně známo, že nezletilí požívají alkoholické nápoje v partách, považuje státní zástupce za nepodloženou spekulaci. Ve skutečnosti si toho obviněná nemohla být vědoma a nebylo v jejich možnostech tomu zabránit, a to tím spíše, že alkohol prodala, byť protiprávně, trestně odpovědné osobě, která měla cca za půl roku dosáhnout zletilosti a lze tak u ní předpokládat povědomí o zákazu prodeje a podávání alkoholu osobám mladším 18 let. Státní zástupce proto souhlasí s námitkami obviněné ohledně části skutkového děje představovaného následným jednáním nezletilého AAAAA, ke kterému již nelze dovodit úmysl obviněné a proto ani existenci příčinné souvislosti mezi jednáním obviněné a následkem na zdraví nezletilé BBBBB. K přerušení příčinné souvislosti došlo jednáním nezletilého AAAAA, které bylo jednáním stěžejním a proto je vadný i výrok o náhradě škody, neboť ani k ní nedošlo přičiněním obviněné. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a okresnímu soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
III
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné (§265a tr. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.). Nejvyšší soud zjistil, že dovolání je důvodné.
Jak vyplývá z podaného dovolání, jeho podstatou je nesouhlas s právním závěrem soudů o tom, že je dána příčinná souvislost mezi jejím jednáním spočívajícím v prodeji 0,5 l lahve vodky nezletilému a jeho následným jednáním spočívajícím v umožnění její konzumace dalším dvěma nezletilým dívkám, z nichž jedna se přivedla do stavu těžké opilosti.
Trestného činu podání alkoholu dítěti podle §204 tr. zákoníku se dopustí, kdo ve větší míře nebo opakovaně prodá, podá nebo poskytne dítěti alkohol. K naplnění znaků trestného činu podávání alkoholu dítěti podle §204 tr. zákoníku se u pachatele vyžaduje zaviněné jednání ve formě úmyslu, přičemž postačí i úmysl nepřímý. Stačí tedy, že pachatel vzhledem k okolnostem věděl, že osoba, jíž alkoholické nápoje prodává, podává či poskytuje, může být mladší osmnácti let a pro případ, že tomu tak je, s tím byl srozuměn. Obecně objektivní stránka trestného činu je charakterizována jednáním, jeho následkem a příčinným vztahem mezi nimi. Zavinění musí zahrnovat všechny znaky charakterizující objektivní stránku trestného činu, tedy i příčinný vztah mezi jednáním pachatele a následkem trestného činu.
Pokud jde o obecné závěry k příčinné souvislosti, Nejvyšší soud uvedl např. v usnesení velkého senátu trestního kolegia ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 15 Tdo 944/2015 (též viz Šámal P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 162 – 167), že „příčinný vztah spojuje jednání s následkem. Příčinný vztah (nexus causalis) je, vedle jednání a následku, obligatorním znakem objektivní stránky trestného činu, a proto pachatel může být trestně odpovědný za trestný čin jen tehdy, pokud svým jednáním skutečně způsobil trestněprávně relevantní následek. Není-li zde příčinný vztah, nelze mu k tíži přičítat následek, což pak vede k tomu, že odpadá i jeho trestní odpovědnost. Příčinný vztah však musí být dán nejen mezi jednáním a následkem, ale i mezi jednáním a účinkem (např. způsobením ublížení na zdraví u trestných činů podle §146, 148 tr. zákoníku). Příčinný vztah musí pak být také mezi jednáním a těžším následkem, který je okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby (zvlášť přitěžující okolností) nebo obecnou přitěžující okolností. V těchto směrech kauzální nexus trestní odpovědnost podmiňuje. Základem příčinného vztahu je teorie podmínky (conditio sine qua non), podle níž je příčinou každý jev, bez něhož by jiný jev buď vůbec nenastal, anebo nenastal způsobem, jakým nastal (co do rozsahu poruchy či ohrožení, místa, času apod.). V moderní české nauce je teorie podmínky, zakládající v samotném pojetí conditio sine qua non příliš širokou odpovědnost, korigována především za použití zásad umělé izolace jevů a gradace příčinné souvislosti (konkrétního zkoumání příčinných vztahů), jakož i zkoumáním vztahu kauzality a zavinění a s ním souvisejícím tzv. přerušením příčinné souvislosti. V příčinném vztahu je třeba především izolovat jednání v trestněprávním smyslu, trestněprávní příčinu a trestněprávní následek (zásada umělé izolace jevů). Při zkoumání příčinného vztahu z hlediska trestního práva hmotného je podstatou zjišťování trestněprávně relevantního příčinného vztahu mezi jednáním pachatele a způsobeným následkem (těžším následkem, účinkem, škodlivým následkem atd.) významným pro naplnění znaků konkrétního trestného činu. Proto je třeba v kauzálním vztahu izolovat jednání v trestněprávním smyslu, trestněprávní příčinu a trestněprávní následek. Příčinné souvislosti je třeba zkoumat vždy konkrétně na základě zjištěných okolností případu se zdůrazněním hlavních a rozhodujících příčin, což však na druhé straně neznamená, že jen hlavní příčiny jsou právně relevantní a že je možno zcela vyloučit příčiny vedlejší či podřadné. Vzhledem k tomu, že trestným činem je pouze čin, který má znaky některé skutkové podstaty jako typizovaného jednání společensky škodlivého, je třeba zkoumat příčinný vztah v jeho konkrétní podobě, tj. protiprávní jednání pachatele směřující ke konkrétnímu trestněprávně relevantnímu následku, přičemž je třeba si uvědomit, že jednání pachatele jako příčina následku není vždy stejné a stejnorodé. Zásada, že jednotlivé příčiny a podmínky nemají pro způsobení následku stejný význam, se označuje jako zásada gradace příčinné souvislosti. Důležité je, aby jednání pachatele bylo z hlediska způsobení následku příčinou dostatečně významnou. Míra způsobení následku přitom může klesnout až na tak nepatrný stupeň, že příčinná souvislost je prakticky bez významu, a tedy o trestný čin nejde (srov. Jelínek, J. a kol. Trestní právo hmotné. 1. vydání. Praha: Leges, 2009, s. 176). Příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem se však nepřerušuje, jestliže k jednání pachatele přistoupí další skutečnost, jež spolupůsobí při vzniku následku, avšak jednání pachatele zůstává takovou skutečností, bez níž by k následku nebylo došlo (srov. rozhodnutí č. 37/1975 Sb. rozh. tr.). Není také rozhodující, jestli k následku došlo působením více okolností, nejenom tedy jednáním pachatele. Určité jednání nebo okolnost má povahu příčiny i tehdy, když kromě ní k následku vedly další jednání, okolnosti apod. Příčinná souvislost je dána i tehdy, když vedle příčiny, která způsobila následek (např. smrt jiného), působila i další příčina, přičemž je nerozhodné, jestli každá z těchto příčin byla jinak způsobilá přivodit následek (smrt) sama o sobě nebo mohla tento následek přivodit jen ve vzájemném spolupůsobení s druhou příčinou (srov. rozhodnutí č. 47/1970-II. Sb. rozh. tr.). Podle zásady konkrétního zkoumání příčinných souvislostí není lidské jednání jako příčina trestněprávně relevantního následku nikterak stejnorodé a není vždy stejné. Naopak toto jednání může vyjadřovat rozličné stupně způsobení následku. Jestliže při vzniku následku spolupůsobilo více příčin (jednání obviněného a poškozeného), je třeba hodnotit každou příčinu pro vznik následku zvlášť a určit její důležitost pro následek, který z jednání obviněného nastal. Jednání obviněného, i když je jen jedním článkem řetězu příčin, které způsobily následek, je příčinou následku i tehdy, kdyby následek nenastal bez dalšího jednání třetí osoby (srov. rozhodnutí č. 72/1971 Sb. rozh. tr.)“.
V daném případě jednání obviněné, naplňující objektivní stránku přečinu podání alkoholu dítěti podle §204 tr. zákoníku, spočívalo v tom, že prodala nezletilému AAAAA lahev vodky o obsahu 0,5 l, když toto množství již lze považovat za naplňující znak „ve větší míře“. Ten pak následně umožnil konzumaci tohoto alkoholu své nezletilé sestře a její nezletilé kamarádce, kdy obě byly v rozhodné době ve věku 12 let. Ze skutkových zjištění okresního soudu je ale také zřejmé, že nezletilý alkohol v prodejně zakoupil sám a zakoupenou láhev vodky předal své sestře až před prodejnou, aniž by to obviněná věděla. Vzhledem k tomuto následnému jednání nezletilého obviněná důvodně namítá, že na navazující děj (předání zakoupeného alkoholu další nezletilé osobě a její akutní intoxikaci způsobené jeho požitím) již neměla žádné přičinění a nemohla jej ovlivnit.
I když obecně, jak bylo výše uvedeno, je příčinná souvislost dána i tehdy, když vedle příčiny, která způsobila následek, působila i další příčina, není lidské jednání jako příčina trestněprávně relevantního následku vždy stejné a může vyjadřovat rozličné stupně způsobení následku. Jestliže při vzniku následku spolupůsobilo více příčin, je třeba hodnotit každou příčinu a příčinnou souvislost je třeba zkoumat vždy konkrétně na základě zjištěných okolností případu se zdůrazněním hlavních a rozhodujících příčin. Podle zásady gradace příčinné souvislosti jednotlivé příčiny a podmínky nemají pro způsobení následku stejný význam a důležité je, aby jednání pachatele bylo z hlediska způsobení následku příčinou dostatečně významnou. Míra způsobení následku přitom může klesnout až na tak nepatrný stupeň, že příčinná souvislost je prakticky bez významu.
V této trestní věci, vzhledem ke zjištěnému způsobu jakým se alkohol dostal do dispozice nezletilých dívek, nelze pominout, že v rozhodující míře se na tom podílelo právě jednání nezletilého AAAAA a obviněná si nemohla takový průběh situace ani v hrubých rysech představit, resp. pro ní nebyl takový průběh předvídatelný. Nebylo prokázáno, že si obviněná byla vědoma toho, že porušením zákazu prodeje alkoholu osobám mladším 18-ti let může dojít k jejímu předání ještě mladším dalším osobám a k akutní intoxikaci nezletilé a nebyla s tím ani srozuměna. Nejvyšší soud se tedy neztotožnil s obecnou a příliš extenzivní argumentací okresního soudu, že požívání alkoholických nápojů mladistvými v partách je obecně známo a obviněná si musela být vědoma, že nezletilý AAAAA může umožnit požívání alkoholu i dalším nezletilým.
Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že v tomto konkrétním případě mezi jednáním obviněné, spočívajícím v prodeji 0,5 l vodky nezletilému, a následným jednáním nezletilého, spočívajícím v předání zakoupeného alkoholu jeho nezletilé sestře, která si pak jeho požitím přivodila akutní intoxikaci, není dána příčinná souvislost.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněné rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 11. 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu