ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1097.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 1097/2018-47
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. 9. 2018 o dovolání obviněného D. R. , proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 6 To 295/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 34 T 33/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. R. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 9. 8. 2017, č. j. 34 T 33/2014-877, byl obviněný D. R. uznán vinným zločinem ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 odst. 1, 3 tr. zákoníku a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl uložen trest propadnutí věcí – plastových PET barelů a skleněných lahví, zčásti obsahujících neurčené tekutiny. O náhradě škody bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1, §229 odst. 1, 2 tr. ř. Uvedeným rozsudkem byli odsouzeni také obvinění Z. K. a P. V.
Odvolání obviněného D. R., který napadl rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu, a spoluobviněného Z. K. byla jako nedůvodná podle §256 tr. ř. zamítnuta usnesením Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 6 To 295/2017.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný D. R. prostřednictvím obhájce dovolání a uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení otázky formy jeho zavinění. Zrekapituloval argumenty, na jejichž základě soudy dospěly k závěru, že se činu dopustil v nepřímém úmyslu, a zdůraznil, že s těmito argumenty obhajoba nesouhlasila, neboť kladly na obviněného příliš vysoké nároky stran zjišťování původu a složení lihu a činily tak z pohledu doby, kdy již byla všeobecně známa tzv. metanolová kauza. Povinnost provádět chemickou expertizu každého odebraného lihu neukládal žádný právní předpis, přitom odebíral líh dlouhodobě z jednoho zdroje, který dříve nevykazoval žádné známky jeho zdravotní závadnosti, kvalitu potravinářského lihu testoval líznutím, produkty z něj v podobě slivovice sám konzumoval i se svými rodinnými příslušníky a kamarády. Obchod s nelegálním lihem na území České republiky probíhal po dlouhou dobu a v masivním měřítku, aniž by byl nelegální líh v minulosti spojen s úmrtím osob či závažnými zdravotními následky. Pokoutně nakoupený líh za nízkou cenu podle obviněného rozhodně nelze automaticky spojovat se zdravotní závadností takového lihu. Nesouhlasí s tvrzením soudu, že měl zkušenosti odpovídající provozovateli pálenice, neboť „Pálenici R.“ nikdy nevlastnil on, nýbrž jeho otec. V tomto směru obviněný spatřoval extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými i právními závěry soudů. Poukázal dále na podle jeho názoru „zvláštní odchylky“ v posuzování subjektivní stránky v jeho případě a v případě obviněného P. V. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně a aby přikázal tomuto soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný se v dovolací argumentaci prakticky výlučně zabýval otázkami skutkovými a soudům vytýkal jako nesprávný způsob, jímž hodnotily provedené důkazy. Naopak je ale nutno konstatovat, že skutkové závěry soudů jsou náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a soudy vymezený skutek správně zastřešily příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního. Obviněný uvedl důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ve skutečnosti uplatnil námitky, jejichž povaha je primárně skutková. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e tr. ř.). Dovolání obsahuje obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud však shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu jen za předpokladu, že obsahově odpovídají jeho zákonnému vymezení. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů, k rozsahu dokazování apod. Z toho je zřejmé, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem. Dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je vadná aplikace hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu výroku rozhodnutí, odpovídají uvedenému dovolacímu důvodu takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů a v jakém rozsahu provedly dokazování, se míjejí s ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. již proto, že je jimi vytýkáno porušení procesního práva, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., zatímco zákonným dovolacím důvodem je porušení hmotného práva.
Obviněný D. R. byl odsouzen pro zločin ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu ve Zlíně spočíval v podstatě v tom, že obviněný od roku 2010 do září 2012 v obci Z., okres Z., v rozporu s právními předpisy ve výroku rozsudku specifikovanými za účelem nelegální výroby destilátu označovaného jako slivovice a jeho dalšího prodeje si pokoutně opatřoval od dalších osob ovocný destilát a vysokoprocentní líh, přičemž s ohledem na osoby dodavatelů, kteří nejsou oficiálními distributory a nemohou garantovat zdravotní nezávadnost této potraviny, byl srozuměn s tím, že se jedná o nelegálně vyrobený líh a destilát neznámého původu a složení, jehož konzumace může být škodlivá lidskému zdraví, a přesto takto opatřený líh a destilát použil k výrobě alkoholu – slivovice tzv. studenou cestou a vzniklou látku pak prodával nezjištěnému počtu zákazníků a v tomto pokračoval i na přelomu srpna a září 2012, kdy si takto opatřil přesně nezjištěné množství lihu a ovocného destilátu, u něhož bylo později zjištěno, že byl kontaminovaný látkou metylalkohol v koncentraci 25 až 30 objemových procent, tyto komponenty použil k výrobě alkoholu – slivovice v objemu nejméně 360 litrů, kterou v době od 5. 9. do 12. 9. 2012 prodal nebo bezplatně přenechal dalším osobám (z nichž některé jsou konkrétně uvedeny ve výroku rozsudku včetně množství jimi odebraného alkoholu), takže požitím kontaminovaného alkoholu došlo k těžké újmě na zdraví u šesti osob a u dalších tří osob došlo k intoxikaci metylalkoholem bez způsobení těžké újmy na zdraví, které bylo zabráněno v důsledku okamžité lékařské pomoci (osoby poškozených i zdravotní následky jsou ve výroku rozsudku blíže specifikovány).
Především je třeba uvést, že proti naprosté většině skutkových zjištění soudů obviněný námitky neměl. Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu ve Zlíně, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé není žádný, natož extrémní rozpor, přičemž soudy své skutkové závěry řádně odůvodnily. To platí i ohledně zjištění, že obviněný měl určité zkušenosti v oblasti nakládání s lihem, bez ohledu na to, zda v rozhodné době byla pálenice vedena na jeho otce. Tato okolnost ostatně není pro posuzování základní sporné otázky formy zavinění nikterak zásadní. Pokud jde o skutkové otázky, je vhodné pro úplnost zmínit závěry nalézacího soudu odůvodněné na str. 44-45 rozsudku a týkající se vědomosti obviněného o tzv. metanolové kauze. Nalézací soud zde dospěl k závěru, že i když se obviněný vrátil dne 7. 9. 2012 z dovolené do České republiky a již dne 6. 9. 2012 byly zveřejněny první zprávy o obětech požití metanolu, jež se poté staly nejsledovanějšími a nejpodstatnějšími zprávami na území České republiky, za jisté lze na základě dokazování pokládat pouze to, že se obviněný o metanolové kauze dozvěděl nejpozději dne 12. 9. 2012, tj. v den jeho posledních prodejů tzv. slivovice, což je závěr pro obviněného poměrně shovívavý a ilustruje, že nalézací soud důsledně aplikoval zásadu in dubio pro reo. K závěru o skutkových zjištěních učiněných v neprospěch obviněného v rozporu s obsahem provedených důkazů není žádný podklad.
Jedinou relevantní dovolací námitku představuje zpochybnění závěru soudů o zavinění obviněného ve formě nepřímého (eventuálního) úmyslu. Aniž by obviněný zpochybňoval základní skutková zjištění, na jejichž základě soudy k takovému závěru dospěly, namítl, že ze zjištěných okolností nelze dovodit jeho úmysl, konkrétně zejména srozumění s tím, že jím opatřené, vyrobené a distribuované látky (alkoholické nápoje) jsou takového složení, že jejich požití bude nebezpečné lidskému zdraví. Tato námitka je pod uplatněný důvod dovolání podřaditelná, avšak zjevně neopodstatněná.
Podle právní věty odsuzujícího rozsudku se obviněný posuzovaného trestného činu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 odst. 1, 3 tr. zákoníku dopustil tím, že v rozporu s jiným právním předpisem sobě a jinému úmyslně opatřil potraviny, jejichž požití je nebezpečné lidskému zdraví, a takovým činem způsobil těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob. Obviněný nenamítal nedbalostní zavinění ve vztahu ke způsobení těžké újmy na zdraví nejméně dvou osob, nýbrž namítal, že nejednal v úmyslu, a to ani nepřímém, ve vztahu ke znakům základní skutkové podstaty uvedeného trestného činu, především nebezpečnosti předmětných „potravin“ pro lidské zdraví.
Podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku je trestný čin spáchán v nepřímém (eventuálním) úmyslu, jestliže pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Srozuměním se podle §15 odst. 2 tr. zákoníku rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem. Pro úplnost lze uvést, že na zavinění ve vztahu ke způsobení těžkých újem na zdraví ve smyslu §156 odst. 3 tr. zákoníku se vztahuje ustanovení §17 písm. a) tr. zákoníku, podle něhož se k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, přihlédne, jde-li o těžší následek, i tehdy, zavinil-li jej pachatel z nedbalosti, vyjímaje případy, že trestní zákon vyžaduje i zde zavinění úmyslné (což není tento případ).
Tvrzení obviněného o nedůvodnosti závěru soudů o úmyslné formě zavinění jím spáchaného trestného činu je založeno na stejné argumentaci, jakou uplatnil již ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a s níž se odvolací soud dostatečným způsobem vypořádal. Jde o námitky, které obviněný uplatnil již v průběhu řízení před soudem prvního stupně, který se s nimi v rámci posuzování subjektivní stránky činu vypořádal pečlivým a podrobným způsobem (str. 36-45 rozsudku).
Na argumentaci soudů obou stupňů Nejvyšší soud odkazuje, neboť se s ní v zásadě ztotožňuje. Lze proto jen připomenout, že obviněný pokoutně nakupoval alkohol (líh a destilát), byl si vědom nelegálnosti těchto obchodů, ale nijak neověřil nezávadnost alkoholu, který přitom nakupoval od osob, které ani blíže neznal. Odvolací soud v napadeném rozhodnutí správně zdůraznil, že pokud jde o zdravotní nezávadnost alkoholu, obviněný mohl spoléhat maximálně na tzv. šťastnou náhodu, a že u trestného činu podle §156 tr. zákoníku postačí, jestliže úmysl pachatele zahrnuje v obecné rovině nebezpečnost potraviny (v tomto případě alkoholického nápoje) lidskému zdraví, a to i nižší nebezpečnost. V této souvislosti lze odkázat na rozbor nalézacího soudu konkrétně na str. 38 rozsudku, kde vysvětlil, že nedospěl k závěru, že obviněný věděl, že se v předmětných produktech vyskytuje či může vyskytovat právě metanol, nýbrž pouze k závěru, že obviněný věděl, že tyto produkty mohou být zdravotně závadné.
Přesvědčivě odůvodnil nalézací soud naplnění vědomostní i volní složky nepřímého úmyslu obviněného. Ve shodě s obsáhlým rozborem judikatury přiléhavě podaným nalézacím soudem připomněl odvolací soud konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu, z nichž vyplývá, že nepřímý úmysl obviněného nevylučuje ani dlouhodobost odebírání alkoholu či skutečnost, že jej sám konzumoval. Stejně tak není nepřímý úmysl vyloučen dlouhodobostí odebírání lihu od jednoho zdroje. Nezbývá než opakovat, že soudy obou stupňů se neměnnou obhajobou obviněného podrobně zabývaly a všechny v dovolání vznášené námitky přesvědčivě vypořádaly.
Poukaz dovolatele na posuzování subjektivní stránky jednání spoluobviněného P. V. je nepřípadný, neboť subjektivní stránku je třeba posuzovat u každého obviněného individuálně ve vztahu k objektivně zjištěným okolnostem, které se týkají jeho konkrétního jednání.
Nejvyšší soud se tedy nemohl ztotožnit s dovolací námitkou, že ve věci nebyly zjištěny skutkové okolnosti svědčící pro závěr o nepřímém úmyslu obviněného, tzn. naplnění subjektivní stránky trestného činu. Naopak skutková zjištění soudů vyjádřená ve výroku rozsudku soudu prvního stupně i v odůvodněních obou rozhodnutí vedou k jednoznačnému závěru, že obviněný jednal úmyslně, konkrétně v nepřímém úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Soudy tudíž nepochybily, jestliže zjištěné jednání obviněného kvalifikovaly jako zločin ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 odst. 1, 3 tr. zákoníku.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného D. R. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 9. 2018
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Josef Mazák