ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1098.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 1098/2018-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. 9. 2018 o dovolání obviněné I. J. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 8 To 309/2016, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 2 T 148/2010 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné I. J. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněná I. J. podala prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 8 To 309/2016, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto její odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 2 T 148/2010. Výrok o zamítnutí odvolání napadla s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vytkla, že Městský soud v Praze nesprávně ponechal nedotčen výrok o vině, který je podle jejích námitek založen na nesprávných skutkových zjištěních a na vadném hodnocení důkazů. Obviněná se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Městskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření uvedl, že námitky obviněné nejsou dovolacím důvodem, a navrhl, aby dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu za předpokladu, že obsahově odpovídají jeho zákonnému vymezení. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů, k rozsahu dokazování apod. Z toho je zřejmé, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem. Uváží-li se povaha dovolacích důvodů, jak jsou v zákoně taxativně stanoveny, vyplývá z toho závěr, že dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Podstatou tohoto dovolacího důvodu je vadná aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení jako posouzení hmotně právního tu je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, odpovídají uvedenému dovolacímu důvodu jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím pádem i změny ve skutkových zjištěních soudů, jsou mimo rámec ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jde o námitky, jimiž je vytýkáno porušení procesního práva, tj. trestního řádu, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, zatímco dovolacím důvodem je porušení hmotného práva, tj. trestního zákona.
Obviněná byla odsouzena pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů). Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 1 spočíval v podstatě v tom, že obviněná od září 2008 do listopadu 2008 v P., V., ve své advokátní kanceláři v úmyslu se obohatit
- jako právní zástupkyně poškozeného J. S. pod smyšlenou legendou, že jeho manželka, se kterou byl v rozvodovém řízení, na něho podala dvě trestní oznámení, a pod nepravdivou záminkou, že jde o zálohu na uhrazení jejích služeb ve věci těchto trestních oznámení, vylákala od poškozeného částku 320 000 Kč (bod 1 výroku o vině),
- jako právní zástupkyně poškozeného J. S. mu jako smyšlenou legendu sdělila, že matka jeho manželky je členkou Svědků Jehovových a mohla by být pro něho nebezpečná, a pod nepravdivou záminkou, že jde o náklady na její sledování, vylákala od poškozeného částku 30 000 Kč (bod 2 výroku o vině),
- jako právní zástupkyně poškozených J. S., a E. S., převzala od jejich syna J. S. částku 100 000 Kč pod smyšlenou záminkou, že jde o zálohu na uhrazení jejích služeb ve věci, v níž jeho manželka na ně podala trestní oznámení kvůli jejich hospodaření a aktivitám v obchodní společnosti, v které měla E. S., podíl, ačkoli žádné trestní oznámení nebylo podáno (bod 3 výroku o vině).
V podaném dovolání obviněná nenamítala nic v tom smyslu, že by uvedený skutkový stav nevykazoval znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněná založila dovolání v celém rozsahu na námitkách zaměřených proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině, a proti tomu, jakým hodnocením důkazů soudy k těmto zjištěním došly. Podstatou těchto námitek bylo tvrzení, že obviněná přijala peníze za skutečné poskytování právních služeb a že tedy nešlo o peníze vylákané pod smyšlenými záminkami. To, že nespáchala trestný čin, obviněná dovozovala ze své vlastní verze skutkového stavu, kterou postavila proti skutkovým zjištěním soudů. Tím se obviněná ocitla mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná sice formálně deklarovala tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnila námitky, které mu pro svou vyloženě skutkovou povahu obsahově neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by tím bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě má zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění nižších soudů podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, když tu byly relevantní důkazy, které nebyly provedeny či zahrnuty do hodnotících úvah soudů (tzv. opomenuté důkazy), apod.
Mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 1, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Městský soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v důkazech, z nichž je třeba zmínit především výpověď svědka J. S., který podrobně, konkrétně, bez významnějších rozporů a celkově přesvědčivě popsal okolnosti, za nichž obviněné předal peníze, účel předání peněz a také to, co mu obviněná prezentovala jako důvody, pro které peníze požadovala. Konzistentní výpověď svědka J. S. je byť nepřímo podporována výpověďmi svědků jeho rodičů J. S., E. S., jeho bývalé manželky L. S. (dříve S.) a dalšími důkazy. Objektivně bylo prokázáno, že ve skutečnosti neexistovaly důvody, které podle výpovědi svědka J. S. obviněná uváděla v rámci svých požadavků na poskytnutí peněz. Soudy si byly vědomy protichůdnosti obhajoby obviněné a tvrzení svědka J. S. a toho, že některé důkazy vyznívaly na podporu obhajoby obviněné, a již proto výpověď svědka J. S. a výpovědi svědků, kteří jeho výpověď byť nepřímo podporovali, hodnotily velmi obezřetně, než konstatovaly, že z nich lze vyvozovat skutkové závěry vtělené do výroku o vině.
Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkovou verzi. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně, přehledně, výstižně a logicky vysvětlily. Zejména Obvodní soud pro Prahu 1 v odůvodnění rozsudku velmi pečlivě vyložil, proč považoval výpověď svědka J. S. za věrohodnou a jak překlenul rozpory, které vzešly z toho, že některé důkazy podporovaly obhajobu obviněné. Na hodnotící úvahy a z nich vyplývající skutkové závěry Obvodního soudu pro Prahu 1, jak je rozvedl zejména na str. 20-25 odůvodnění rozsudku, lze odkázat s tím, že je Nejvyšší soud považoval za plně přijatelné a nenašel žádný důvod k tomu, aby konstatoval extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními uvedenými ve výroku o vině a důkazy. Skutková zjištění soudů nepředstavují žádné porušení základního ústavně zaručeného práva obviněné na spravedlivé řízení. To, že obviněná nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Vzhledem k velmi dlouhé době, která uplynula od vyhlášení napadeného usnesení dne 21. 9. 2016, pokládá Nejvyšší soud za nutné poznamenat, že ve stavu umožňujícím rozhodnout o podaném dovolání mu byla věc předložena dne 31. 8. 2018. V řízení před Nejvyšším soudem nedošlo k průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 9. 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu