Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.09.2018, sp. zn. 7 Tdo 1146/2018 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1146.2018.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1146.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 1146/2018-42 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. 9. 2018 o dovolání, které podal obviněný P. B. , proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. 4 To 439/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 1 T 9/2016, takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. B. odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. 1 T 9/2016, byl podle §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušen rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 6. 2016, sp. zn. 2 T 44/2016, ve výroku o vině obviněného P. B. přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku a ve výroku o trestu, přičemž byly zrušeny také další obsahově navazující výroky, které tím ztratily podklad, a obviněný P. B. byl uznán vinným v bodech 1-10 přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě 8 též přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, a v bodě 11 dalším přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, §45 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody na šestnáct měsíců nepodmíněně s tím, že pro výkon tohoto trestu byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného P. B. k náhradě škody. Rozsudkem bylo rozhodnuto také ohledně obviněných L. H., E. M. a M. P. O odvoláních, která podali obvinění P. B. proti výroku o vině v bodě 8 a proti výroku o trestu a obviněný L. H. proti výroku o vině v bodech 13, 25 a proti výroku o trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. 4 To 439/2017. Ve věci obviněného P. B. bylo rozhodnuto tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ve výroku o trestu a zčásti ve výroku o náhradě škody a podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. byl obviněný P. B. - za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (body 1-10 výroku o vině) a za přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku (bod 8 výroku o vině) odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, §45 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na jeden rok, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem, - za přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku (bod 11 výroku o vině) a dále za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným pravomocným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2017, sp. zn. 6 T 16/2017, odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na jeden rok, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem, přičemž podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Městského soudu v Brně včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí, a výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo nově rozhodnuto o náhradě škody. Obviněný P. B. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích. Tento rozsudek napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h), l) tr. ř. Především namítl, že napadeným rozsudkem zůstal nesprávně nedotčen výrok o vině přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, a v tomto ohledu vytkl nedostatek úmyslného zavinění. Dále projevil „nesouhlas s tím, jaký druh trestu mu byl uložen, resp. jakým způsobem se tak stalo“. Obviněný P. B. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadený rozsudek, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření označil dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájci k případné replice, ale obhájce na ně nereagoval. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné. Jako přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku (spáchaný v jednočinném souběhu s přečinem krádeže dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu) byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Českých Budějovicích uvedených v bodě 8 výroku o vině spočíval v podstatě v tom, že obviněný P. B. společně s obviněným M. P. a dalším nezjištěným spolupachatelem v době od 01,00 hodin dne 10. 4. 2016 do 09,30 hodin dne 11. 4. 2016 v Č. B. si po předchozí domluvě nálezem přisvojili peněženku, jejímž obsahem byly hotovost 350 Kč, občanský průkaz, řidičský průkaz, karta pojištěnce zdravotní pojišťovny, vše na jméno L. D., a dvě bezkontaktní platební karty identifikované čísly a jménem L. D. a pomocí takto odcizených platebních karet uskutečnili nebo se snažili uskutečnit 21 plateb a výběrů hotovosti specifikovaných ve výroku, čímž poškozenému L. D. způsobili škodu ve výši 5 843 Kč a pokusili se způsobit další škodu ve výši 9 157,80 Kč. Z hlediska subjektivní stránky trestného činu jde o úmyslný trestný čin (§13 odst. 2 tr. zákoníku). Obviněný P. B. namítl nedostatek úmyslu. Uvedl, že nevěděl, že se jedná o kradenou platební kartu, a dodal, že k použití platební karty ho spolupachatelé přiměli příslibem v podobě cigaret. Poukázal na to, že se nacházel ve stavu, kdy nepojal podezření, že by se mohlo jednat o kradenou platební kartu. Těmto námitkám nemohl Nejvyšší soud přisvědčit. Obě platební karty byly opatřeny jménem L. D. První dva pokusy o platbu ve výši 1 074 Kč zůstaly bezvýsledné z důvodu chybného zadání PIN kódu, který žádný ze spolupachatelů neznal. Série následujících plateb se omezila na platby ve výši do 500 Kč, a to evidentně proto, že při těchto platbách se nevyžadovalo zadání PIN kódu. Pokusy o výběr hotovosti ve výši 2 000 Kč a 4 000 Kč a další pokusy o platbu přesahující 500 Kč byly neúspěšné opět z důvodu chybného zadání PIN kódu. Za situace, kdy bylo jasné, že žádný ze spolupachatelů nezná PIN kód, bylo pro obviněného P. B. snadno seznatelné, že jde o neoprávněné nakládání s platebními kartami. Uváží-li se navíc ještě okolnosti, za nichž se platební karty ocitly ve společné dispozici obviněného P. B. a jeho společníků, je vyloučeno uvažovat o tom, že by si obviněný mohl myslet, že jedná oprávněně. Platební karty byly uloženy v peněžence nalezené v nočních hodinách a jejím obsahem byly též osobní doklady se jménem L. D. Od počátku tedy bylo jasné, že z hlediska obviněného a jeho společníků jde o cizí platební karty, kdo je jejich oprávněným držitelem a že ten jim k použití platebních karet nedal souhlas. Překotná série uskutečněných plateb a bezvýsledných pokusů o platby a o výběry hotovosti v relativně velmi krátkém časovém rozpětí s použitím platebních karet bezprostředně po jejich nálezu dokresluje celou situaci též z toho hlediska, že šlo o maximalizaci prospěchu do očekávaného zablokování platebních karet oprávněnou osobou. Souhrn uvedených okolností logicky nepřipouští jiný závěr, než že obviněný P. B. ve vztahu k neoprávněnému opatření platebních karet jednal úmyslně. Právní posouzení skutku jako přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku (bod 8 výroku o vině) je u obviněného P. B. v souladu se zákonem. Je tudíž jasné, že napadený rozsudek, jímž Krajský soud v Českých Budějovicích ponechal výrok o vině obviněného P. B. uvedeným přečinem beze změny, není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Také v otázce trestu, který byl uložen obviněnému P. B., rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích ve shodě se zákonem. Námitky obviněného směřující proti tomu, že mu byly uloženy dva tresty, jsou evidentně bez opodstatnění. Úhrnný trest a souhrnný trest nejsou druhy trestů, jak je vymezuje ustanovení §52 odst. 1 písm. a) až l) tr. zákoníku. Úhrnný trest a souhrnný trest představují způsob ukládání trestu za více trestných činů, tedy za souběh trestných činů, a to při zachování stejných zásad. Rozdíl je v tom, že úhrnný trest (§43 odst. 1 tr. zákoníku) se ukládá za souběh trestných činů, o nichž se rozhoduje jedním rozsudkem, zatímco souhrnný trest (§43 odst. 2 tr. zákoníku) se ukládá za souběh trestných činů, jestliže o některém ze sbíhajících se trestných činů již bylo pravomocně rozhodnuto. O souběh trestných činů se jedná za předpokladu, že mezi časově prvním trestným činem a časově posledním trestným činem nebyl ohledně jejich pachatele vyhlášen žádný odsuzující rozsudek. V posuzovaném případě obviněný P. B. spáchal - v době od 12. 12. 2015 do 13. 4. 2016 přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku útoky uvedenými v bodech 1-10 výroku o vině, přičemž útokem uvedeným v bodě 8 spáchal též přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, - dne 18. 10. 2016 přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku útokem uvedeným v bodě 11 výroku o vině, - dne 4. 2. 2017 přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2017, sp. zn. 6 T 16/2017, a za který mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody na osm měsíců. Okolnost, že ohledně obviněného P. B. došlo k vyhlášení odsuzujícího rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 6. 2016, sp. zn. 2 T 44/2016, nutně vede k závěru, že trestné činy spáchané ve dnech 18. 10. 2016 a 4. 2. 2017 jsou v poměru mezi sebou ve vztahu souběhu, ale nejsou ve vztahu souběhu k trestným činům spáchaným v době od 12. 12. 2015 do 13. 4. 2016. Z toho vyplývá, že Krajský soud v Českých Budějovicích správně obviněnému samostatně uložil jednak společný úhrnný trest za trestné činy spáchané v době od 12. 12. 2015 do 13. 4. 2016 a jednak souhrnný trest za souběh trestných činů spáchaných ve dnech 18. 10. 2016 a 4. 2. 2017. Výměra trestů odnětí svobody, které obviněnému P. B. napadeným rozsudkem uložil Krajský soud v Českých Budějovicích, jako celek činí dva roky, zatímco rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích byl obviněnému uložen trest odnětí svobody na šestnáct měsíců. Přesto nejde o porušení zákazu reformace in peius. Souhrnný trest byl obviněnému uložen ve vztahu k rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2017, sp. zn. 6 T 16/2017, jímž byl obviněný odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na osm měsíců, přičemž výrok o uložení tohoto trestu Krajský soud v Českých Budějovicích podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil. Postavení obviněného nebylo napadeným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích zhoršeno, neboť jak při stavu vyplývajícím z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích a z rozsudku Městského soudu v Brně, tak při nově nastoleném stavu vyplývajícím z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích bylo obviněnému uloženo odnětí svobody v trvání dvou roků nepodmíněně. Pro úplnost je třeba dodat, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích byly oba tresty obviněnému P. B. uloženy jako přípustný druh trestu v rámci sazby stanovené v §205 odst. 2 tr. zákoníku v rozpětí od šesti měsíců do tří let odnětí svobody. Jestliže podstatou dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu, pak je z uvedených okolností zřejmé, že ve věci obviněného P. B. se o nic takového nejedná. Důsledkem zjevné neopodstatněnosti dovolání obviněného P. B. z hlediska dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. je jeho zjevná neopodstatněnost také z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného P. B. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Vzhledem k výraznému časovému odstupu od vyhlášení napadeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, k němuž došlo dne 27. 7. 2017, pokládá Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že věc mu byla s dovoláním obviněného P. B. předložena dne 11. 9. 2018. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k průtahům. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 26. 9. 2018 JUDr. Petr Hrachovec předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§265b odst.1 písm. h) tr.ř.
§265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:09/26/2018
Spisová značka:7 Tdo 1146/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1146.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Krádež
Dotčené předpisy:§205 odst. 1,2 písm. a) tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2018-12-14