ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1153.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 1153/2018-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. 10. 2018 o dovolání obviněné O. K. , podaném proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2018, sp. zn. 9 To 81/2018, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 50/2017 takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2018, sp. zn. 9 To 81/2018, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2018, sp. zn. 10 T 50/2017.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2018, č. j. 10 T 50/2017-166, byla obviněná O. K. uznána vinnou pokusem přečinu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle §21 odst. 1, §208 odst. 2 tr. zákoníku a odsouzena podle §208 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na čtyři měsíce s podmíněným odkladem jeho výkonu podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu osmnácti měsíců.
Skutek spočívá podle zjištění Městského soudu v Brně v podstatě v tom, že obviněná, ačkoli si byla vědoma, že V. D. je na základě nájemní smlouvy uživatelkou bytu č. 13 v B., B., v úmyslu podstatně jí ztížit řádné a obvyklé užívání bytu podepsala dne 1. 11. 2016 v B. v zákaznickém centru dodavatele plynu bez vědomí V. D. čestné prohlášení, v němž nepravdivě uvedla, že jmenovaná se z bytu odstěhovala, na základě čehož byla V. D. vyrozuměna dodavatelem plynu o tom, že ke dni 24. 11. 2016 jí bude ukončena dodávka plynu do bytu a že dne 6. 12. 2016 bude demontován plynoměr, k čemuž nedošlo pouze v důsledku aktivní obrany V. D.
Odvolání obviněné bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2018, č. j. 9 To 81/2018-184, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Obviněná podala proti usnesení Krajského soudu v Brně dovolání a uplatnila dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítla, že k posuzovanému jednání přikročila z podnětu zprávy SMS, kterou obdržela od poškozené prostřednictvím svého bývalého manžela, a ve které poškozená sdělila, že nepoužívá kotel ani komín. Obviněná poukázala na to, že jde o situaci, která je významově totožná s odstěhováním z bytu, a zdůraznila, že dodavatel plynu v záležitosti ukončení odběru plynu ani neměl žádný jiný formulář než formulář z důvodu odstěhování z bytu. Jestliže poškozená neodebírala plyn, nemohla mít obviněná žádné povědomí o tom, že přerušení dodávky plynu bude bránit poškozené v užívání bytu. Podle dovolatelky proto nebyla naplněna subjektivní stránka uvedeného trestného činu.
Další námitky obviněná zaměřila proti závěru soudů, že poškozená je uživatelkou bytu na základě nájemní smlouvy. V tomto ohledu obviněná uvedla, že nájemní smlouva ze dne 26. 5. 1997, od které poškozená odvozuje své právo užívat byt, byla v rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 8. 2. 2013, sp. zn. 13 C 59/2010, označena za plagiát. Poškozená podle obviněné užívá byt bez právního důvodu.
Obviněná také namítla, že jednala v krajní nouzi, neboť poškozená odmítala kohokoli vpustit do bytu, včetně vlastníka (tj. obviněné), a že odpojení a následné opětovné připojení přívodu plynu bylo jediným možným postupem směřujícím k zajištění odborné revize plynového zařízení v bytě.
Nakonec obviněná vytkla neurčitost zjištění místa činu, neboť nebylo zjištěno, zda k jejímu jednání došlo v zákaznickém centru dodavatele plynu v B., anebo v M., okres B.-v. I když obviněná souhlasí s tím, že k jednání došlo v zákaznickém centru v B., připomíná nutnost přesného určení místa proto, aby nemohlo dojít k záměně skutku.
Obviněná uvedla, že postupem soudů došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces, a to kromě výše uvedeného také tím, že odvolací soud odmítl provést jí navrhované doplnění dokazování.
Dovoláním se obviněná domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a přikázal Městskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání vyjádřil tak, že námitky uplatněné v dovolání obviněná uplatnila i v předchozích stadiích trestního řízení. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podle něj podřadit námitky, které zpochybňují závěr soudů ohledně zavinění ve formě úmyslu přímého podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. S těmito námitkami se však neztotožnil. Připustil, že soudy se obhajobou obviněné ohledně zmíněné zprávy SMS nezabývaly, a pokusil se činnost soudů v tomto směru nahradit svou vlastní argumentací, stejně jako ve vztahu k námitce týkající se oprávněnosti užívání bytu poškozenou. Navrhl dovolání obviněné jako zjevně neopodstatněné odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné (§265a tr. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
Důvody k odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud neshledal. Přezkoumal proto podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení, včetně rozsudku soudu prvního stupně, a shledal, že dovolání je důvodné.
Přečinu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle §208 odst. 2 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo oprávněné osobě neoprávněně brání v užívání domu, bytu nebo nebytového prostoru.
Pokusem trestného činu je podle §21 odst. 1 tr. zákoníku jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
Objektem trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle §208 odst. 2 tr. zákoníku, pokud je jím bráněno v užívání bytu, je zájem na nerušeném užívání bytu oprávněnou osobou, kterou je například nájemce bytu. Jestliže zákon v citovaném ustanovení spojuje naplnění znaků trestného činu s tím, že pachatel jedná vůči oprávněné osobě, pak to znamená, že v případě nájmu bytu je ochrana prostředky trestního práva poskytována jen oprávněnému nájmu, tedy osobě, která byt jako nájemce užívá na podkladě platné nájemní smlouvy.
Pro naplnění objektivní stránky trestného činu má rozhodující význam otázka, zda osoba, vůči níž směřuje jednání pachatele, je „oprávněnou osobou“ ve smyslu §208 odst. 2 tr. zákoníku. Jde o předběžnou otázku, kterou orgány činné v trestním řízení posuzují podle §9 odst. 1 tr. ř. samostatně. Zároveň platí, že je-li tu o takové otázce pravomocné rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu, jsou orgány činné v trestním řízení takovým rozhodnutím vázány, pokud nejde o posouzení viny obviněného. Z toho a contrario vyplývá, že je-li předběžná otázka významná pro posouzení viny obviněného, posoudí ji orgány činné v trestním řízení samostatně, aniž by byly takovým rozhodnutím vázány (s výjimkou předběžných otázek týkajících se osobního stavu, které podle §9 odst. 2 tr. ř. nejsou oprávněny řešit samostatně). Je-li zde však rozhodnutí soudu nebo jiného správního orgánu týkající se sporné otázky, je soud v trestním řízení povinen se s ním vypořádat.
V posuzované věci vyvstala předběžná otázka týkající se toho, zda poškozená V. D. užívala předmětný byt na podkladě platné nájemní smlouvy a zda tedy byla “oprávněnou osobou” ve smyslu §208 odst. 2 tr. zákoníku. Touto otázkou se žádný ze soudů nezabýval. Ve výroku o vině je sice uvedeno, že poškozená byla uživatelkou bytu “na základě nájemní smlouvy”, avšak soudy nezkoumaly, zda v době činu šlo o platnou nájemní smlouvu, na základě které by tu byl platný nájemní vztah.
I když to z rozhodnutí žádného ze soudů výslovně nevyplývá, měly soudy patrně na mysli nájemní smlouvu ze dne 26. 5. 1997, kterou poškozená jako nájemce uzavřela s Městem Brnem, zastoupeným Městskou částí Brno – střed, jiným pronajímatelem, než je obviněná jako nynější vlastník bytu. Vyvstává tudíž otázka, zda zmíněná nájemní smlouva byla v době činu titulem opravňujícím poškozenou k užívání bytu. Soudy se nezabývaly ani otázkou vlastnictví bytu, ačkoli poškozená patrně (ani to z rozhodnutí soudů nelze zjistit) opírá své právo v bytě bydlet bez nájemní smlouvy uzavřené s obviněnou o tvrzení, že obviněná není vlastníkem bytu.
Městský soud v Brně v odůvodnění rozsudku z výpovědi svědkyně Š. S. konstatoval, že svědkyně bytovému družstvu zaplatila členský podíl odpovídající ceně bytu, že byt na ni byl následně převeden a že ho pak prodala obviněné. Z výpovědi této svědkyně také vyplývalo, že poškozená byla zcela nečinná v průběhu zakládání bytového družstva a odkupu domu od města a při převodu bytů v domě na členy družstva a že po změně poměrů v domě odmítala podepsat nájemní smlouvu a do bytu nikdy nikoho nechtěla pustit. Výpověď této svědkyně soud nijak nevyhodnotil a ani z hlediska obsahu ostatních důkazů se nezabýval otázkou vlastnictví předmětného bytu, přičemž není zřejmé ani to, zda měl v této otázce nějaké pochybnosti.
Soud prvního stupně vycházel bez odůvodnění z toho, že poškozená je oprávněnou osobou ve smyslu §208 odst. 2 tr. zákoníku. Svou argumentaci založil na tom, že poškozená V. D. se z bytu neodstěhovala a odstěhovat nechtěla. To je sice z hlediska faktického, fyzického stavu nesporné, nečiní to však z poškozené osobu oprávněnou k užívání bytu.
V odvolání proti rozsudku Městského soudu v Brně obviněná uplatnila též námitky, jimiž zpochybnila, že by poškozená užívala byt oprávněně na základě nájemní smlouvy. Krajský soud v Brně tyto námitky sice zaznamenal, ale nijak se s nimi nevypořádal. Proti nim postavil pouze argument, který se s nimi zcela míjí, totiž že podstatou věci je, že obviněná nepravdivě oznámila dodavateli plynu, že poškozená se z bytu odstěhovala. Vše ostatní má podle odvolacího soudu význam pouze pro úvahy o motivu činu, eventuálně o trestu. V tom se však odvolací soud zcela zmýlil. Svým rozhodnutím tak založil stav, kdy tu je pravomocný odsuzující výrok o vině, jehož správnost primárně závisí na posouzení předběžné otázky, kterou soudy nevyřešily. Již v důsledku toho nemůže výrok o vině obviněné a tedy ani napadené usnesení Krajského soudu v Brně obstát.
Z hlediska subjektivní stránky trestného činu je podstatné, zda úmysl pachatele zahrnuje všechny znaky objektivní stránky, tedy i znak „oprávněná osoba“. S tím se soudy rovněž nevypořádaly. Další námitkou obviněné stran subjektivní stránky činu bylo, že poté, co jí poškozená prostřednictvím SMS zprávy sdělila, že kotel ani komín nepoužívá, vyvodila z toho, že nepotřebuje a neužívá dodávky plynu, takže ji (dočasné) odpojení nijak neomezí v užívání bytu. Použila proto formuláře vzniklé situaci nejbližšího, který ve výsledku znamenal totéž. Ani touto obhajobou se soudy nezabývaly, ač k ní bylo v hlavním líčení prováděno dokazování a poškozená vypověděla, že už před projednávaným činem kotel nepoužívala (neboť se bála pokuty od plynáren), jídlo ohřívala v mikrovlnné troubě, topili jen v obývacím pokoji elektrickými kamny a koupat se chodili k její matce.
Pro úplnost je třeba zmínit, že odvolací soud skutečně nedostál své povinnosti a nevysvětlil, proč nevyhověl důkazním návrhům obviněné vzneseným ve stadiu odvolacího řízení. Soudy se nezabývaly ani zásadou subsidiarity trestní represe (§12 odst. 2 tr. zákoníku), ačkoli je k tomu mohly inspirovat okolnosti konstatované z výpovědí obviněné i svědkyně Š. S. ohledně pasivity poškozené, odmítání podpisu nájemní smlouvy, odmítání vpuštění pronajímatele do bytu apod., jakož i předpokládaná doba odstávky plynu. Soudy pominuly, že z hlediska intenzity naplnění znaku „bránění v užívání bytu“ je podstatné, zda jednání obviněné mělo směřovat k odpojení plynu na tak dlouhou dobu, aby to znamenalo zásadní omezení v obvyklém a řádném užívání bytu poškozenou. Obviněná namítala, že k odpojení mělo dojít pouze za účelem provedení revize spalinových cest, s tím, že poté by byla dodávka obnovena. Lze zmínit, že svědkyně M. P. (pracovnice plynárenské společnosti, která dne 1. 11. 2016 s obviněnou jednala) připustila, že obviněné poradila, aby za účelem revize nechala odpojit plynoměr a poté ho znovu připojit. Soudy se těmito otázkami nezabývaly. Nepřihlédly ani k tomu, že z provedených důkazů vyplývá, že už v minulosti bylo pro majitele bytu problematické přimět poškozenou alespoň k umožnění revize spalinových cest. V roce 2015 pak revize patrně nebyla provedena vůbec a v roce 2016 byla provedena svědkem J. Č. až dne 3. 11. 2016, tj. patrně až v reakci poškozené na aktivity obviněné, mimo jiné na pokus ze dne 18. 10. 2016 dostat se do svého bytu. Nejvyšší soud připomíná, že stran těchto skutkových okolností, jimiž by bylo nutno se nejprve z důkazního hlediska zabývat, platí zásada in dubio pro reo. Nalézací soud se ostatně v odůvodnění rozsudku obsahem provedených důkazů zabýval značně neúplným, kusým způsobem, odvolací soud prakticky vůbec, přičemž není smyslem řízení o dovolání, aby jejich činnost suploval Nejvyšší soud.
Námitku týkající se místa spáchání činu nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Nad rámec přezkumné povinnosti pokládá Nejvyšší soud za vhodné pouze dodat, že pokud obviněná podle obžaloby bránila poškozené v užívání bytu na adrese B., B., pak následek činu by nastal, resp. měl nastat, v obvodu Městského soudu v Brně, a obvod tohoto soudu by tudíž byl místem spáchání činu bez ohledu na to, kde došlo k jednání obviněné (místem spáchání činu je jak místo, kde došlo k jednání, tak místo, kde nastal následek). Upřesněním místa jednání by ostatně nemohlo dojít k porušení totožnosti skutku, jak naznačovala dovolatelka.
Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení Nejvyššího soudu, je výrok o vině obviněné nepodložený a přinejmenším předčasný. Napadené usnesení Krajského soudu v Brně, jímž byl tento výrok ponechán nedotčen a jímž bylo zamítnuto odvolání obviněné, je rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zrušil jak napadené usnesení Krajského soudu v Brně, tak rozsudek Městského soudu v Brně jako součást řízení předcházejícího napadenému usnesení, a zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad. Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť bylo zřejmé, že vadu nelze odstranit ve veřejném zasedání před Nejvyšším soudem.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 10. 2018
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Josef Mazák