ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1159.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 1159/2018-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 26. 9. 2018 dovolání obviněné P. F. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 6 To 508/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 3 T 5/2017 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 6 To 508/2017, a rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 3 T 5/2017.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Chomutově přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 3 T 5/2017, byla obviněná P. F. uznána vinnou přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle §148 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzena podle §148 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na osm měsíců s tím, že výkon trestu odnětí svobody byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle §82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na dvanáct měsíců, a podle §73 odst. 1 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na jeden rok. Výrokem podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.
Skutek posouzený jako přečin ublížení na zdraví z nedbalosti podle §148 odst. 1 tr. zákoníku spočíval podle zjištění Okresního soudu v Chomutově v podstatě v tom, že obviněná dne 1. 6. 2016 kolem 16,18 hodin na silnici č. III/1981 ve směru od silnice č. I/13 směrem na K., okr. Ch., řídila osobní motorové vozidlo zn. Honda Jazz registrační značky …, před křižovatkou s místní komunikací u bývalého vlakového nádraží P. započala předjíždění jiného vozidla, které jelo před ní a odbočovalo vpravo k bývalému nádraží, porušila při tom ustanovení §17 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, neboť při přejíždění do levého jízdního pruhu přehlédla a ohrozila za ní jedoucí nákladní vozidlo zn. Fiat Multijat německé registrační značky …, které řídil S. S. a které ji v levém jízdním pruhu již předjíždělo, načež S. S. ve snaze zabránit střetu vozidel vyjel částečně mimo komunikaci vlevo, následně strhl řízení vpravo, takže jím řízené vozidlo přejelo celou vozovku, narazilo do příkopu a oplocení kolejiště a zůstalo ležet na levém boku. Podle dalších zjištění uvedených ve výroku o vině byli při nehodě zraněni řidič vozidla zn. Fiat Multijat S. S. a jeho spolujezdec P. H. S. S. utrpěl řeznou ránu třetího prstu levé ruky se střepem skla v podkoží dolního článku prstu, oděrky levé strany čela včetně horního víčka levého oka, oděrky levého předloktí a malíku pravé ruky, oděrky a pohmoždění bederní krajiny s dobou léčení a pracovní neschopnosti nejméně do 9. 6. 2016. P. H. utrpěl otřes mozku, zlomeninu pravé lopatky s posunutím úlomků, tržně zhmožděnou ránu ve vlasech, pohmoždění levé strany hrudníku a břišní stěny s krevními výrony a oděrky pravého bérce, přičemž jeho zranění si vyžádalo speciální chirurgické ošetření s hospitalizací do 3. 6. 2016 a další léčení s pracovní neschopností do 26. 6. 2016.
Odvolání obviněné, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 6 To 508/2017, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněná podala prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem. Výrok o zamítnutí odvolání napadla s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Vytkla, že Krajský soud v Ústí nad Labem chybně ponechal beze změny výrok o vině. Vyjádřila názor, že skutek, tak jak byl zjištěn Okresním soudem v Chomutově, byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin. Uvedla, že mezi jejím jednáním a vzniklým následkem není příčinná souvislost, neboť byla přerušena tím, že poškození nebyli za jízdy připoutáni bezpečnostními pásy. Poukázala na to, že pokud by poškození použili bezpečnostní pásy, jejich zranění, zejména zranění poškozeného P. H., by byla podstatně mírnější. Ohledně zranění poškozeného S. S. namítla, že ani nemělo povahu ublížení na zdraví podle §122 odst. 1 tr. zákoníku. Dodala, že nebyla povinna předvídat a nemohla rozumně předpokládat, že poškození nebudou připoutáni bezpečnostními pásy. Konstatovala, že soudy se nevypořádaly s otázkou, zda se na vzniku a průběhu nehody relevantně podílelo spoluzavinění poškozeného či třetí osoby, ani jaký rozsah následků vyplývá ze spoluzavinění poškozeného, a že v tomto ohledu neprovedly potřebné důkazy, byť je navrhovala, a nezdůvodnily jejich neprovedení. Obviněná se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem nové projednání a rozhodnutí věci nebo sám meritorně rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že se k dovolání nebude vyjadřovat.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
O tom, co bylo příčinou nehody a jaký byl její průběh, nevznikají žádné důvodné pochybnosti. Z výpovědí svědků S. S. a P. H. je jednoznačně patrno, že obviněná začala předjíždět před ní jedoucí a kvůli odbočení vpravo zpomalující vozidlo za situace, kdy již sama byla předjížděna vozidlem zn. Fiat Multijat, v němž jeli uvedení svědci. To bylo potvrzeno také znaleckým posudkem Ing. Tomáše Kölbla, znalce z oboru silniční dopravy, který přesvědčivě vysvětlil, že to, jak vznik nehody popsali svědci, je jedinou technicky přijatelnou variantou. Lze jen poukázat na zjištění, podle něhož k drobnému fyzickému kontaktu obou vozidel došlo na úrovni jejich zpětných zrcátek. To jasně svědčí pro závěr, že obviněná vybočila ze směru své jízdy vlevo za okolností, kdy druhé vozidlo již bylo v levé polovině vozovky a z podstatné části se nacházelo vedle jejího vozidla. Příčinou nehody co do důvodu jejího vzniku byl nesprávný způsob jízdy obviněné při zamýšleném předjetí jiného vozidla a předjížděcí manévr, který obviněná provedla s porušením ustanovení §17 odst. 2 zákona o silničním provozu, podle něhož řidič, který při předjíždění vybočuje ze směru své jízdy, mimo jiné nesmí ohrozit řidiče jedoucí za ním. V tomto ohledu nebylo třeba provádět žádné další důkazy, a pokud soudy nevyhověly důkazním návrhům obviněné, lze to akceptovat s ohledem na jejich nadbytečnost, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem konstatoval na str. 4 napadeného usnesení.
Příčinou nehody ve smyslu důvodu jejího vzniku rozhodně nemohlo být jednání nějaké třetí osoby, zejména ne skutečnost, že osoby jedoucí ve vozidle zn. Fiat Multijat nebyly připoutány bezpečnostními pásy. Z této skutečnosti nevzešla kolize mezi oběma vozidly. Význam nepřipoutání osob jedoucích ve vozidle zn. Fiat Multijat se vztahuje jen k otázce rozsahu následků kolize obou vozidel, která byla vyvolána nesprávně provedeným předjížděcím manévrem obviněné.
Z hlediska následku posuzovaného činu je výrok o vině obviněné konstruován tak, že způsobila ublížení na zdraví poškozeným S. S. a P. H. Nejvyšší soud se nemohl ztotožnit s tím, že jako ublížení na zdraví bylo posouzeno zranění, které utrpěl poškozený S. S.
Podle §122 odst. 1 tr. zákoníku se ublížením na zdraví rozumí takový stav záležející v poruše zdraví nebo jiném onemocnění, který porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje, nikoli jen po krátkou dobu, obvyklý způsob života poškozeného a který vyžaduje lékařského ošetření.
Této závažnosti zranění poškozeného S. S. nedosáhlo, jak výslovně konstatoval ve svém znaleckém posudku MUDr. Jiří Fialka, CSc., znalec z oboru zdravotnictví. Ostatně i z lékařské zprávy o zranění a ošetření poškozeného je výslovně zřejmé, že v obvyklém způsobu života nebyl poškozený nijak omezen. Do výroku o vině bylo pojato zjištění, že doba léčení a pracovní neschopnost poškozeného trvala nejméně do 9. 6. 2016. Toto zjištění je ovšem třeba korigovat tím, že poškozený bezprostředně po nehodě odmítl lékařské ošetření směřující k odstranění střepiny skla z podkoží prstu, byť byl upozorněn na možné komplikace, a že k tomuto zákroku se dostavil až dne 6. 6. 2016, kdy sice byl uznán práce neschopným, ale již se nedostavil ke kontrole stanovené na 9. 6. 2016, takže tímto dnem byla jeho pracovní neschopnost ukončena. Dobu léčení a pracovní neschopnost poškozeného tudíž nelze pokládat za „nikoli jen krátkou dobu“ ve smyslu §122 odst. 1 tr. zákoníku, za kterou se podle ustálené soudní praxe rozumí doba alespoň sedmi dnů.
Drobné zranění poškozeného S. S., které nebylo ublížením na zdraví ve smyslu §122 odst. 1 tr. zákoníku, tedy bylo nesprávně zahrnuto do výroku o vině obviněné přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle §148 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněná byla uznána vinnou tím, že způsobila ublížení na zdraví dvěma osobám, ačkoli o ublížení na zdraví šlo jen u jedné z nich, a to u poškozeného P. H.
Uvažovat o vině obviněné přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle §148 odst. 1 tr. zákoníku se dalo jen ve vztahu ke zranění poškozeného P. H. Tento poškozený nebyl v době nehody připoután bezpečnostním pásem, což mělo vliv na rozsah a závažnost jeho zranění. Otázkou nedbalostního zavinění obviněné za zranění poškozeného P. H. se soudy nezabývaly z hledisek stanovených v §16 odst. 1 tr. zákoníku a svůj závěr o nedbalosti obviněné podle §16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku vyvozovaly v podstatě jen z příčinné souvislosti mezi jednáním obviněné a zraněním poškozeného. Příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a vzniklým následkem je složkou objektivní stránky trestného činu, zatímco zavinění vyjadřuje vnitřní psychický vztah pachatele k činu a představuje subjektivní stránku trestného činu. Podle ustanovení §16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, na které soudy odkázaly, je trestný čin spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel nevěděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Požadavek spočívající v tom, že pachatel o možném porušení nebo ohrožení chráněného zájmu „vědět měl a mohl“, se vztahuje i na následek činu. Závěr o nedbalostním zavinění obviněné tudíž bylo nutno odůvodnit hledisky uvedenými v citovaném ustanovení, a nikoli jen odkazem na příčinnou souvislost mezi jednáním obviněné a zraněním poškozeného.
S ohledem na nesprávně vymezený rozsah následku posuzovaného činu, do něhož bylo zahrnuto zranění poškozeného S. S., a na nedostatečné zdůvodnění nedbalostního zavinění obviněné ve vztahu ke zranění poškozeného P. H. je namístě závěr, že rozsudek Okresního soudu v Chomutově je rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, jímž byl výrok o vině obviněné ponechán nedotčen a jímž bylo zamítnuto její odvolání, je rozhodnutím, které je vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
V uvedeném rozsahu je dovolání obviněné důvodné a Nejvyšší soud proto z jeho podnětu zrušil jak napadené usnesení, tak předcházející rozsudek, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Okresnímu soudu v Chomutově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Okresní soud v Chomutově odstraní vady vytknuté tímto usnesením Nejvyššího soudu a znovu ve věci rozhodne.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 9. 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu