ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1163.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 1163/2018-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. 9. 2018 o dovolání, které podal obviněný T. I. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 55 To 71/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 2 T 45/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. I. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 3. 8. 2017, č. j. 2 T 45/2016-571, byl obviněný T. I. uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl podle §143 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na patnáct měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na tři a půl roku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se uvedených trestných činů obviněný dopustil v podstatě tím, že dne 14. 5. 2015 kolem 19:00 hod. na silnici v katastru obce H. n. N. pod vlivem požitého alkoholu, maje v krvi nejméně 1,87 g/kg etanolu, řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda Felicia Combi, dostatečně nesledoval situaci v provozu na pozemní komunikaci, v nepovolené rychlosti 115 km/h sjel v zatáčce ze silnice, narazil do svodidel, poté pokračoval v jízdě po vozovce, než narazil v rychlosti 110 km/h do zídky kruhového objezdu, až se vozidlo převrátilo na střechu; spolujezdci S. H. tak způsobil zranění, na jejichž následky jmenovaný téhož dne zemřel, a dále způsobil škodu na automobilu ve výši 42 815 Kč a škodu na svodidlech a zídce v celkové výši 27 768 Kč.
Na základě odvolání obviněného Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 55 To 71/2018, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku pro výkon trestu odnětí svobody zařadil do věznice s ostrahou (tato změna byla odůvodněna pouze změnou příslušného ustanovení trestního zákoníku s účinností od 1. 10. 2017).
Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci obviněný T. I. podal prostřednictvím obhájce dovolání s odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zopakoval svou neměnnou obhajobu po dobu celého trestního stíhání, tj. že si nic nepamatuje. Jediné co si vzpomíná je, že zastavili u hospody v H., poškozený S. H., který řídil svoje vozidlo, si šel něco zařídit a říkal mu, že si zatím může dát pivo. Dvakrát se napil z prvního piva a pak už si nic nepamatuje. Vzpomíná si, že v nemocnici v L. nabyl vědomí, byla tam za ním policie a podával vysvětlení. Rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na nesprávném hmotně právním posouzení, neboť si nepamatuje, že by řídil motorové vozidlo a způsobil dopravní nehodu, při které zemřel jeho kamarád S. H. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a přikázal věc Okresnímu soudu v Liberci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že nevyužije svého práva a k dovolání se nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné (§265a tr. ř.), bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e tr. ř.). Dovolání obsahuje obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud však shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Především Nejvyšší soud připomíná, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Zákonný dovolací důvod je relevantně uplatněn za předpokladu, že jsou s ním spojeny konkrétní námitky, které mu odpovídají svým obsahem. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudu při provádění důkazů, k rozsahu provedeného dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Skutkové námitky tudíž nejsou dovolacím důvodem.
Z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídají námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení totiž je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel.
V dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by zjištěný skutek nenaplňoval znaky přečinu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný založil dovolání na námitkách, které navazovaly na jeho obhajobu z původního řízení, tj. na tvrzení, že se na jednání kladené mu za vinu nepamatuje. Tyto námitky mají vyloženě skutkovou povahu a tím se ocitají mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by tím bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě by měl zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4 a 90 Ústavy.
Skutková zjištění nalézacího soudu mají v provedených důkazech spolehlivou obsahovou oporu. Významným důkazem je svědecká výpověď M. J., který našel obviněného u místa nehody stát na křižovatce, dveře u řidiče byly otevřené a na sedadle spolujezdce byl zaklíněn další muž (poškozený). Dalšími důkazy jsou videozáznam pořízený při vyprošťování poškozeného S. H., který byl připoután a zaklíněn na místě spolujezdce, znalecký posudek MUDr. Radka Matlacha, znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, podle něhož byla u obviněného hladina alkoholu v době dopravní nehody 1,87 – 1,94 g/kg, což je stav střední opilosti, který se projevuje výrazným postižením psychické a senzorické sféry, jejímiž projevy jsou snížená pozornost, poruchy koordinace, zpomalení tělesných výkonů. Z těchto důkazů je evidentní, že řidičem havarovaného vozidla mohl být jedině obviněný, který řídil pod vlivem návykové látky a nebyl tak způsobilý k řízení vozidla. Tyto důkazy dále podpořil závěr znaleckého posudku Ing. Miroslava Tesaře, znalce z oboru dopravy, který provedl analýzu uvedené dopravní nehody a podle jehož závěru v případě, že by u řidiče nebyly reakce ovlivněny alkoholem, bylo možné nehodě zabránit, a další listinné důkazy, především zpráva Hasičského záchranného sboru Libereckého kraje, který na místě dopravní nehody zasahoval, úřední záznam Policie ČR o dopravní nehodě a protokol o této dopravní nehodě. Lze tedy uzavřít, že nalézací soud si vytvořil dostatečný skutkový podklad pro své rozhodnutí. Tvrzení obviněného, že si na událost nepamatuje, je tudíž nerozhodné.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Liberci, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé není žádný, natož extrémní rozpor. Nalézací soud postupoval v souladu s ustanoveními §2 odst. 5 a §2 odst. 6 tr. ř. a jeho podrobně odůvodněné skutkové závěry logicky vyplývají z obsahu provedených důkazů. Odvolací soud se dostatečně vypořádal s odvolacími námitkami obviněného, které byly obdobné námitkám dovolacím. Postup soudů tak nevykazuje prvky libovůle, rozhodnutí soudů jsou řádně odůvodněna a v podrobnostech lze na jejich odůvodnění odkázat. Nejvyšší soud tak neshledal žádný důvod k zásahu do napadeného rozhodnutí v zájmu zajištění práva obviněného na spravedlivé řízení.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 9. 2018
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Josef Mazák