ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1172.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 1172/2018-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 17. 10. 2018 dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného M. V., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2018, sp. zn. 6 To 215/2018, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 50 T 35/2018 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2018, sp. zn. 6 To 215/2018, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. 50 T 35/2018.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 9 přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. 50 T 35/2018, bylo podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř., §307 odst. 1 tr. ř. podmíněně zastaveno trestní stíhání obviněného M. V. pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. ř., jehož se měl dopustit tím, že dne 16. 10. 2017 okolo 17,25 hodin v P. – H. P. na ulici N. při řízení osobního motorového vozidla zn. Škoda Fabia registrační značky … v důsledku nedostatečného sledování situace v silničním provozu, zejména pohybu chodců v místě zřetelně vyznačeného přechodu pro chodce, se střetl s chodcem R. B. přecházejícím ulici zleva doprava po vyznačeném přechodu pro chodce, jehož z důvodu oslnění sluncem přehlédl, v důsledku střetu poškozený utrpěl zlomeninu levé kosti vřetenní, která byla řešena přiložením sádrové fixace, přičemž jde o zranění s obvyklou dobou léčení v rozmezí šesti až osmi týdnů a poškozený byl omezen v obvyklém způsobu života zejména sádrovou fixací a bolestmi poraněné končetiny. Podle usnesení obviněný svým jednáním porušil povinnosti řidiče uložené zejména v §5 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, tj. v ustanoveních upravujících povinnost řidiče plně se věnovat řízení vozidla a neohrozit nebo neomezit chodce, který přechází pozemní komunikaci po přechodu pro chodce. Podle §307 odst. 3 tr. ř. byla stanovena zkušební doba na osmnáct měsíců.
Stížnost státní zástupkyně, podaná v neprospěch obviněného s tím, že o podmíněném zastavení trestního stíhání mělo být rozhodnuto podle §307 odst. 2 písm. a) tr. ř., byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2018, sp. zn. 6 To 215/2018, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta.
Nejvyšší státní zástupce podal v neprospěch obviněného v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze, a to z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. f), l) tr. ř. Poukázal na způsob jízdy obviněného, který na přecházejícího chodce vůbec nijak nereagoval, ačkoli chodec již přešel větší část vozovky. V návaznosti na to vytkl, že postup soudů jen podle §307 odst. 1 tr. ř. nebyl namístě s ohledem na okolnosti případu. Vyjádřil názor, že pokud přicházelo v úvahu podmíněné zastavení trestního stíhání, mělo se tak stát postupem podle §307 odst. 2 písm. a) tr. ř., a to právě s ohledem na způsob jízdy obviněného, který vedl ke střetu s poškozeným. Nejvyšší státní zástupce se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Městskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Obviněný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Podle §307 odst. 1 tr. ř. v řízení o přečinu může se souhlasem obviněného soud podmíněně zastavit trestní stíhání, jestliže
a) obviněný se k činu doznal,
b) nahradil škodu, pokud byla činem způsobena, nebo s poškozeným o její náhradě uzavřel dohodu, anebo učinil jiná potřebná opatření k její náhradě,
c) vydal bezdůvodné obohacení činem získané, nebo s poškozeným o jeho vydání uzavřel dohodu, anebo učinil jiná vhodná opatření k jeho vydání,
a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.
Podle §307 odst. 2 tr. ř. je-li to odůvodněno povahou a závažností spáchaného přečinu, okolnostmi jeho spáchání anebo poměry obviněného, soud rozhodne o podmíněném zastavení trestního stíhání pouze tehdy, pokud obviněný splní podmínky uvedené v odstavci 1 a
a) zaváže se, že se během zkušební doby zdrží určité činnosti, v souvislosti s níž se dopustil přečinu, nebo
b) složí na účet soudu peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti podle zvláštního předpisu, a tato částka není zřejmě nepřiměřená závažnosti přečinu,
a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.
Vztah ustanovení §307 odst. 1 tr. ř. a ustanovení §307 odst. 2 tr. ř. je takový, že ustanovení §307 odst. 2 tr. ř. zpřísňuje předpoklady podmíněného zastavení trestního stíhání, jestliže jinak sice jsou splněny předpoklady uvedené v §307 odst. 1 tr. ř., avšak povaha a závažnost spáchaného přečinu, okolnosti jeho spáchání anebo poměry obviněného vykazují něco, co vyžaduje, aby riziko případného opakování činu bylo eliminováno nebo alespoň významně sníženo také některým z opatření uvedených v §307 odst. 2 písm. a) nebo b) tr. ř.
V posuzovaném případě lze oběma soudům přisvědčit v tom, že obviněný souhlasil s podmíněným zastavením trestního stíhání, doznal se k činu a učinil opatření potřebná k náhradě škody. Z dalších předpokladů podmíněného zastavení trestního stíhání se soudy soustředily jen na veskrze kladné hodnocení osoby obviněného a jeho dosavadního života včetně jeho řidičské minulosti, avšak se stejnou důsledností se nezabývaly okolnostmi případu jako dalším zákonným hlediskem rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání. V tomto ohledu Obvodní soud pro Prahu 9 pouze konstatoval, že pokud poškozený utrpěl zlomeninu ruky, šlo o méně závažnou formu naplnění zákonných znaků těžké újmy na zdraví. Městský soud v Praze pak v napadeném usnesení jen paušálně a bez jakéhokoli bližšího zdůvodnění odkázal na to, že byly splněny zákonné předpoklady podmíněného zastavení trestního stíhání i co do okolností případu.
Méně závažná forma, s níž byly podle Obvodního soudu pro Prahu 9 naplněny znaky těžké újmy na zdraví, jistě je okolností, která má svůj význam, avšak nelze ji absolutizovat již vzhledem k tomu, že při nárazu motorového vozidla do chodce jsou povaha, rozsah a závažnost zranění chodce do značné míry závislé i na různých nahodilých podmínkách vyplývajících z průběhu nehody. Méně závažným následkem činu nelze potlačit význam dalších okolností případu, zejména toho, jakým způsobem jízdy obviněný spáchal posuzovaný přečin. V tomto směru vystupují do popředí velmi závažné okolnosti jasně svědčící v neprospěch obviněného.
Z odůvodnění usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 je patrno, že na vyznačený přechod pro chodce vešlo několik osob, které na přechod vstoupily běžnou rychlostí (tj. nikoli tak rychle, že by to bylo náhlé či neočekávatelné), přecházely z pohledu obviněného zleva doprava, přešly levou polovinu vozovky, a když byly v pravé polovině, blížilo se k přechodu vozidlo obviněného rychlostí 40-50 km/h, přičemž stále jelo nezměněnou rychlostí a narazilo do poškozeného, který ve skupině přecházejících chodců šel jako poslední. Z toho je zřejmé, že obviněný na chodce vůbec nijak nereagoval, ačkoli celou skupinu chodců měl před sebou po dobu zahrnující jejich vstup do vozovky zleva a jejich následný pohyb doprava přes převážnou část šířky vozovky. Nedostatek jakékoli reakce obviněného na popsanou situaci lze sotva vysvětlit jen jeho oslněním sluncem. I kdyby byl obviněný oslněn, bylo jeho povinností reagovat především již na tuto nepříznivou podmínku jízdy a ihned snížit rychlost, případně zastavit. Pro případ, že by obviněný byl náhle oslněn tak těsně před přechodem pro chodce, že by na oslnění nestačil reagovat před nárazem do poškozeného, zůstává skutečností, že nijak nereagoval na přítomnost chodců, která při jejich pohybu přes převážnou část šířky vozovky trvala dostatečně dlouho na to, aby ji obviněný zaznamenal a aby jí přizpůsobil svou jízdu již předtím, než by oslněn. Význam okolnosti, že obviněný byl oslněn sluncem, tudíž nelze přeceňovat.
Zranění poškozeného bylo následkem činu spáchaného za okolností, kdy tu byla taková míra neopatrnosti obviněného a taková míra nerespektování povinností, které měl obviněný jako řidič blížící se k vyznačenému přechodu pro chodce, nota bene za situace, kdy chodci po něm skutečně přecházeli, že to vyžaduje, aby obviněný byl po přiměřeně dlouhou dobu vyloučen z možnosti nadále řídit motorová vozidla.
K tomu přistupuje i zákonné hledisko poměrů pachatele, které soudy zcela pominuly. Přitom státní zástupkyně ve stížnosti podané proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 mimo jiné poukázala na to, že obviněný je v invalidním důchodu, že se dlouhodobě medikamentózně léčí v souvislosti se schizofrenií a že podle obecného vyjádření ošetřující lékařky se schizofrenie u starších pacientů vyvíjí směrem k útlumu reakcí pod vlivem dlouhodobého užívání medikamentů. Námitkami státní zástupkyně tedy byla nastolena otázka, zda z osobních poměrů obviněného ovlivněných jeho dlouhodobým onemocněním nevyplývá další důvod opodstatňující závěr, že obviněného je třeba na přiměřeně dlouhou dobu vyloučit z možnosti nadále řídit motorová vozidla. Městský soud v Praze na uvedené námitky nijak nereagoval, natož aby se s nimi vypořádal.
Jestliže závažné okolnosti případu dané způsobem jízdy obviněného evidentně ukazují na nutnost jeho vyloučení z možnosti řídit motorová vozidla a jestliže se to naznačuje i z osobních poměrů obviněného daných jeho onemocněním, pak nelze jinak než se ztotožnit s dovoláním nejvyššího státního zástupce, že podmíněné zastavení trestního stíhání obviněného podle §307 odst. 1 tr. ř. nelze považovat za dostačující a že přicházelo v úvahu jen při splnění předpokladů uvedených v §307 odst. 2 písm. a) tr. ř.
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9, které se opírá o ustanovení §307 odst. 1 tr. ř., bylo rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. Napadené usnesení Městského soudu v Praze, jímž byla stížnost státní zástupkyně zamítnuta, je rozhodnutím, které je vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zrušil usnesení obou soudů, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, které tím ztratila podklad, a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 9, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obvodní soud pro Prahu 9 ve věci znovu rozhodne podle toho, zda budou splněny předpoklady pro podmíněné zastavení trestního stíhání podle §307 odst. 2 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 10. 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu