ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1204.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 1204/2018-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 17. 10. 2018 dovolání obviněného V. Š. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 55 To 2/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 220/2016 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 55 To 2/2018.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. 6 T 220/2016, byl obviněný V. Š. uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a odsouzen k souhrnnému podmíněnému trestu odnětí svobody na tři léta se zkušební dobou stanovenou na tři a půl roku a k trestu zákazu činnosti na pět let, přičemž byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 20 T 64/2015, a výrok o trestu v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. 10. 2016, sp. zn. 3 T 99/2016, včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a dalším výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 55 To 2/2018, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř. Jako dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. obviněný namítl, že o odvolání bylo rozhodnuto ve veřejném zasedání konaném v nepřítomnosti obhájce, který svou nepřítomnost včas a řádně omluvil, doložil a požádal o odročení. S dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný spojil námitky, v nichž poukázal na to, že o odvolání bylo rozhodnuto ve veřejném zasedání konaném v jeho nepřítomnosti, ačkoli u něho nebyla dodržena zákonná lhůta k přípravě. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci nové projednání a rozhodnutí věci.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření označil dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.
Tento dovolací důvod spočívá nejen v případech, kdy obhájce vůbec nebyl subjektem řízení, neboť nebyl zvolen či ustanoven, ačkoli šlo o nutnou obhajobu, ale také v případech, kdy obviněný sice měl obhájce, avšak obhájci bylo v důsledku vadného postupu soudu znemožněno zúčastnit se nějakého úkonu, který se stal podkladem rozhodnutí, a to bez ohledu na okolnost, zda šlo nebo nešlo o nutnou obhajobu.
V posuzovaném případě nebyl u obviněného dán žádný z důvodů nutné obhajoby. V době odvolacího řízení byl obhájcem obviněného JUDr. Petr Šáda, advokát se sídlem na adrese Bořice 65, kterého si obviněný zvolil dne 31. 5. 2017. Zmocnění udělené obhájci bylo v plné moci ze dne 31. 5. 2017 vymezeno tak, že obviněný ho zmocňuje „k zastupování v řízení … vedeném u Okresního soudu Liberec č. j. 6 T 220/2016“. Plná moc neobsahuje žádnou substituční klauzuli odkazující na ustanovení §26 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož advokát se v rámci svého pověření může dát zastoupit jiným advokátem.
Poté, co věc byla s odvoláním obviněného předložena Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, předseda senátu tohoto soudu nařídil veřejné zasedání na den 24. 4. 2018. Vyrozumění o veřejném zasedání bylo doručeno do datové schránky obhájce dne 3. 4. 2018. Následujícího dne 4. 4. 2018 požádal obhájce o odročení veřejného zasedání z důvodu, že termín nařízeného veřejného zasedání spadá do jeho předem plánované a již zaplacené několikadenní zahraniční dovolené. Předseda senátu dne 6. 4. 2018 sdělil obhájci, že veřejné zasedání se neodročuje, a odkázal na možnost zajistit obhajobu obviněného ve veřejném zasedání cestou substituce. Obhájce to dalším přípisem adresovaným soudu vzal na vědomí, přičemž poukázal na to, že substituce je fakultativním opatřením, k němuž není povinen. K veřejnému zasedání se obhájce ani substitut nedostavil a veřejné zasedání bylo provedeno v jeho nepřítomnosti.
Popsaný postup Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci je třeba posuzovat ve světle skutečnosti, že právo na obhajobu je jedním ze základních práv požívajících ústavní ochrany. Podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod každý má mimo jiné právo na právní pomoc v řízení před soudy, a to od počátku řízení. Podle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod obviněný má mimo jiné právo, aby se mohl hájit sám nebo prostřednictvím obhájce. Lze jen dodat, že mezi minimální práva obviněného náleží podle čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.) mimo jiné též právo obviněného obhajovat se osobně nebo za pomoci obhájce podle vlastního výběru. Právo na obhájce, jak vyplývá z citovaných ustanovení, se vztahuje na všechna trestní řízení bez ohledu na okolnost, zda je či není dán důvod nutné obhajoby. Uvedené právo tudíž není možné zkrátit jen proto, že nejde o nutnou obhajobu. Otázka nutné obhajoby je v tomto kontextu zcela bez významu.
Respekt k ústavně garantovanému právu na obhajobu se promítá do základních zásad trestního řízení (§2 tr. ř.). Podle §2 odst. 4 tr. ř. orgány činné v trestním řízení projednávají trestní věci s plným šetřením práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána, přičemž při provádění úkonů trestního řízení lze do těchto práv osob, jichž se takové úkony dotýkají, zasahovat jen v odůvodněných případech na základě zákona a v nezbytné míře pro zajištění účelu trestního řízení. Podle §2 odst. 13 tr. ř. jsou všechny orgány činné v trestním řízení povinny umožnit tomu, proti němuž se trestní řízení vede, uplatnění jeho práv. Tuto povinnost mají orgány činné v trestním řízení tím spíše, jde-li o ústavně garantované základní právo.
Konfrontuje-li se postup Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci s citovanými ustanoveními, je zřejmé, že jde o postup, který nemůže obstát.
Obhájce požádal o odročení veřejného zasedání bezprostředně poté, co byl o jeho termínu vyrozuměn. Důvod, který obhájci bránil v účasti při veřejném zasedání, byl svou povahou objektivně přijatelný a obhájce ho řádně doložil příslušnými listinami, takže o něm nevznikaly žádné pochybnosti. Navíc šlo evidentně o krátkodobý důvod, který bylo možné bez obtíží akceptovat nepodstatnou změnou termínu veřejného zasedání, aniž by to jakkoli ohrozilo dosažení účelu trestního řízení. Ze strany obhájce se nejednalo o žádný obstrukční postup, který by byl motivován snahou komplikovat řízení, klást překážky jeho průběhu, ztěžovat či bránit rozhodnutí apod. Obhájce sice byl ze zákona oprávněn k tomu, aby se ve veřejném zasedání nechal zastoupit jiným advokátem, avšak neučinil to a podle §26 odst. 1 zákona o advokacii to nebylo jeho povinností.
Přítomnost obhájce ve veřejném zasedání sice nebyla povinná, ale obviněný na ni měl právo. Za popsané situace bylo namístě dát právu obviněného na obhájce průchod odročením veřejného zasedání. Pokud se Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci uchýlil k postupu spočívajícímu v provedení veřejného zasedání v nepřítomnosti obhájce, šlo za daných okolností o takový zásah do práva obviněného na obhájce, že to zakládá důvodnost dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
V posuzované věci se jedná o veřejné zasedání, v němž Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl o odvolání obviněného a které konal v jeho nepřítomnosti.
Z ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. vyplývá, že jediným důvodem, který podle trestního řádu brání konání veřejného zasedání odvolacího soudu v nepřítomnosti obviněného je to, že obviněný je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, ledaže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. O nic takového se v dané věci nejednalo. Z hlediska ustanovení trestního řádu je jinak nerozhodné, co bylo důvodem nepřítomnosti obviněného ve veřejném zasedání odvolacího soudu, zda se obviněný omluvil, zda požádal o odročení apod.
Aby se dalo přikročit k provedení veřejného zasedání odvolacího soudu v nepřítomnosti obviněného, musí být splněna základní podmínka spočívající v tom, že obviněný byl řádně a včas k veřejnému zasedání předvolán, resp. že byl řádně a včas o veřejném zasedání vyrozuměn (§233 odst. 1 tr. ř.).
Při nařízení veřejného zasedání dal předseda senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci soudní kanceláři pokyn, aby obviněnému byl zaslán vz. 14, tj. vyrozumění o veřejném zasedání. Obviněný byl k veřejnému zasedání obeslán dvakrát, přičemž obsílka mu byla v obou případech zaslána do jeho datové schránky. Poprvé byla obsílka dodána do datové schránky obviněného dne 29. 3. 2018, avšak oprávněná osoba se nepřihlásila, takže podle §17 odst. 3, 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů, uplynutím lhůty deseti dnů nastala fikce doručení dne 8. 4. 2018. Lze jen dodat, že tzv. náhradní doručení podle §64 odst. 4 tr. ř. bylo přípustné, resp. nebylo vyloučeno ustanovením §64 odst. 5 tr. ř. Podruhé byla obsílka dodána do datové schránky obviněného dne 20. 4. 2018, přičemž oprávněná osoba se přihlásila dne 21. 4. 2018, takže tento den byl dnem doručení. Je však třeba konstatovat, že druhé zaslání obsílky obviněnému bylo nadbytečné. Pětidenní lhůta k přípravě na veřejné zasedání, stanovená v §233 odst. 2 tr. ř., byla zachována tím, že od vzniku fikce doručení, která nastala při prvním zaslání obsílky, uplynulo do konání veřejného zasedání více než pět dnů. Pro posouzení otázky, zda byla zachována lhůta stanovená v §233 odst. 2 tr. ř., je rozhodné datum vzniku fikce doručení při prvním zaslání obsílky.
Dovolání je z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. nedůvodné.
Závěrem k podanému dovolání
Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného zrušil napadené usnesení, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením napadeného usnesení ztratila podklad, a přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci odstraní vadu vytknutou tímto usnesením Nejvyššího soudu a znovu rozhodne o odvolání obviněného podaném proti rozsudku Okresního soudu v Liberci.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 10. 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu