ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1228.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 1228/2017-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 10. ledna 2018 v neveřejném zasedání o dovolání obviněné E. Č. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 14 To 109/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 5 T 112/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 29. 3. 2017, č. j. 5 T 112/2016-149, byla obviněná E. Č. uznána vinnou přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), c) tr. zákoníku. Podle ustanovení §205 odst. 1 tr. zákoníku jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání 20 měsíců. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku jí byla dále uložena přiměřená povinnost v průběhu zkušební doby podle svých sil uhradit způsobenou škodu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. jí byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody společnosti TESCO Stores ČR, a. s., částku ve výši 2 436 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost se zbytkem svého nároku odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozhodnutí podala obviněná odvolání, které Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře usnesením ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 14 To 109/2017, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Obviněná se uvedeného trestného činu dopustila tím (zkráceně uvedeno), že:
1. dne 23. 5. 2016 v době od 20:25 hodin do 20:40 hodin v obchodním domě Tesco v T. na ulici S., uložila do nákupního košíku vystavené zboží, kdy následně ve zkušební kabince vyndala zboží z originálních obalů, odstranila ochranné prvky a zboží uložila do své kabelky. Obaly uložila zpět do nákupního košíku a následně požádala pracovníka ostrahy o otevření vstupního turniketu s tím, že si nechala v autě platební kartu. Následně prodejnu opustila a nasedla do vozidla zn. Toyota Raw4 a tím odjela. Svým jednáním způsobila společnosti TESCO Stores ČR a. s., škodu ve výši 810 Kč;
2. dne 31. 5. 2016 v době od 19:30 hodin do 20:10 hodin v obchodním domě Tesco v T. na ulici S., uložila do nákupního košíku vystavené zboží, kdy následně ve zkušební kabince vyndala zboží z originálních obalů, odstranila ochranné prvky a zboží uložila do své kabelky. Obaly uložila zpět do nákupního košíku a následně požádala pracovníka ostrahy o otevření vstupního turniketu s tím, že si nechala v autě platební kartu. Před vstupními dveřmi do obchodního domu byla zastavena pracovníkem ostrahy, který ji vyzval k ukázání obsahu kabelky, což odmítla a na varování, že bude zavolána policie reagovala slovy policii nevolejte, nebo uvidíte. Pracovník ostrahy ji uchopil za ruku, snažila se mu vysmeknout a utéct, což se jí nepodařilo. Následně souhlasila s vydáním odcizeného zboží v celkové hodnotě 4 472 Kč s tím, že zboží v hodnotě 529 Kč bylo poškozeno a zboží v hodnotě 1 097 Kč si ponechala s tím, že se jedná o její věci a z obchodního domu odešla a následně autem odjela. Svým jednáním způsobila společnosti TESCO Stores ČR a. s., škodu ve výši 5 569 Kč.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla dovoláním obviněná E. Č. a odkazuje na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Uvedla, že se nedopustila skutků, za které byla odsouzena. Soud neprovedl řádné dokazování, nevyhodnotil správně důkazy a dospěl k nesprávným právním závěrům. Skutková zjištění popírají zásady spravedlivého řízení, a proto je nutný zásah do skutkového základu napadeného rozhodnutí. Stěžejní důkaz spočívá ve výpovědi svědka H., pracovníka ostrahy obchodního domu. V jeho výpovědích jsou však rozdílnosti, které uvedla již ve svém odvolání. Jeho výpověď si lze vyložit dvěma různými způsoby. Výpovědi ostatních svědků byly pouze zprostředkované. Nelze rozhodnutí stavět na výpovědi jediného svědka, když je k dispozici kamerový záznam, ze kterého plyne, že osoba, na něm zachycená je někdo jiný. Z tohoto důvodu navrhovala znalecký posudek, kde by znalec provedl biometrickou identifikaci osoby na kamerovém záznamu, kdy chtěla nechat vypracovat tento posudek na své vlastní náklady a z tohoto důvodu požádala o odročení veřejného zasedání. Této žádosti odvolací soud nevyhověl a neshledal důvod dokazování dále doplňovat. Nyní má znalecký posudek k dispozici, kdy znalkyně uvedla, že byly zjištěny znaky vylučující individuální shodu srovnávaných osob. Závěr srovnání těchto osob lze vyjádřit jako možná neshoda totožnosti. Osoba na záznamu ze dne 23. 5. 2016 není ona a na záznamu ze dne 31. 5. 2016 to zřejmě není ona. Z výše uvedeného pak je patrné, že nespáchala trestný čin, neboť jej spáchala jiná osoba. Rovněž byla porušena zásada in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch), vyplývající z principu presumpce neviny. Obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 7. 6. 2017, č. j. 14 To 109/2017-183 a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství uvedla, že se k dovolání nebude vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné (§265a tr. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] a v zákonné lhůtě (§265e tr. ř.), splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolání není běžný řádný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Zákonný dovolací důvod je relevantně uplatněn za předpokladu, že jsou s ním spojeny konkrétní námitky, které mu odpovídají svým obsahem. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů ani k postupu soudu při provádění důkazů. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Skutkové námitky tudíž nejsou dovolacím důvodem.
Z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídají pouze námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byla obviněná uznána vinnou. Předmětem právního posouzení totiž je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatelka.
V podaném dovolání obviněná neuplatnila žádné námitky v tom smyslu, proč by uvedený skutek (blíže popsaný v rozsudku soudu prvního stupně) nevykazoval zákonné znaky uvedeného trestného činu. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná založila své dovolání na námitce, že není pachatelkou předmětných skutků, že šlo o jinou osobu. Tato námitka se shoduje s její obhajobou z původního řízení. Soudy se s touto námitkou přesvědčivě vypořádaly, byla z trestného jednání usvědčena především výpovědí svědka H., který jasně uvedl, že ji v obchodním domě viděl opakovaně, po první krádeži na ni upozornil personál a sledoval její pohyb po prodejní ploše. Následně s ní přišel i do přímého kontaktu a nelze předpokládat, že by se ve stejnou chvíli na prodejní ploše vyskytovaly dvě fyzicky shodné osoby. Snaha obviněné o znevěrohodnění svědka H. z důvodu jeho finančního prospěchu na odhalených krádežích v obchodním domě je zjevně účelová, když jde o svědka, který ji při rekognici podle fotografií (obviněná rekognici in natura odmítla) jednoznačně identifikoval jako pachatelku, viděl ji nebo přímo se s ní v prodejně potkal celkem čtyřikrát a byl s ní také v osobním bezprostředním kontaktu. Námitky obviněné pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná tedy sice formálně deklarovala tento dovolací důvod, ale jinak uplatnila námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají. Předmětem právního posouzení, jehož nesprávnost lze namítat, je skutek tak, jak ho zjistily soudy. Verze obhajoby obviněné, že v obchodním domě v době krádeží vůbec nebyla, a že tam byla nakupovat pouze jednou dne 25. 5. 2016 cestou na služební cestu, je pouze snahou vyvinit se z trestného jednání, ze kterého byla ale spolehlivě usvědčena řetězcem provedených důkazů. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku podrobně uvedl své úvahy při hodnocení důkazů a Nejvyšší soud se s nimi zcela ztotožnil.
Pokud jde o znalecký posudek, který ve svém dovolání obviněná zmiňuje, tak tento posudek byl Nejvyšším soudem shledán jako návrh nového důkazu, přičemž novými jsou všechny důkazy a skutečnosti, které nebyly uplatněny v řízení před soudem prvního stupně, nebo v řízení před odvolacím soudem. Nejvyšší soud však není oprávněn hodnotit důkazy, nebo doplňovat dokazování, tím spíš nemůže připustit nově navrhované důkazy. Tyto nové skutečnosti, které jsou v řízení o dovolání nepřípustné, mohou být podkladem pro obnovu řízení, nikoliv pro dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě má zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4 (základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci) a čl. 90 (soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům) Ústavy České republiky.
Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v podstatě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.
Žádnou z těchto vad důkazního řízení Nejvyšší soud v dané věci neshledal. Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Táboře, z nichž v napadeném usnesení vycházel i Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, není žádný, natož extrémní rozpor. Tuto vadu obviněná ani výslovně nenamítala. Zjištění soudů mají v provedených důkazech odpovídající obsahový podklad. Soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, vypořádaly se s rozpory v důkazech, nedopustily se žádné deformace důkazů ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Již okresní soud se přesvědčivě vypořádal s obhajobou obviněné. Jestliže v dovolání obviněná tuto obhajobu stejně jako v odvolání opakuje, lze proto odkázat na odůvodnění rozsudku soud prvního stupně, když již tento soud se přehledně a výstižně vypořádal s jednotlivými aspekty obhajoby obviněné.
Právo obviněné na spravedlivé řízení nebylo nijak porušeno tím, že na podkladě provedených důkazů soudy učinily závěr, že obviněná je pachatelkou předmětného činu. To, že obviněná nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněné E. Č. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. ledna 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu