ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1283.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 1283/2018-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 23. 10. 2018 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. H. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 9 To 189/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 5 T 184/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 27. 4. 2018, č. j. 5 T 184/2017-426, byl obviněný uznán vinným přečinem násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a odsouzen podle §325 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na čtyři měsíce, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný uvedeného přečinu dopustil v podstatě tím, že dne 15. 6. 2017 kolem 10:30 hod. v K. V. v prodejně Královské oplatky, kam se dostavil jako provozovatel po telefonickém upozornění prodavačky, že v prodejně probíhá kontrola ze strany pracovníků Státní zemědělské a potravinářské inspekce (dále jen SZPI), v úmyslu zabránit prováděné kontrole, vykazoval z prodejny inspektory P. L., R. Z., H. S. a N. N. tak, že křičel, ať vypadnou a současně hodil svůj mobilní telefon směrem k inspektorům, kdy zasáhl poškozenou P. L. do zad. Následně povalil na zem stojan se zbožím a směrem k inspektorům házel balení oplatek a drobné upomínkové předměty, kdy přesně nezjištěným předmětem zasáhl P. L. do obličeje a způsobil jí drobné poranění, a dále balením oplatek zasáhl do obličeje R. Z., kterému rovněž způsobil drobné poranění. Oba poškození vyhledali lékařské ošetření, ale zranění je neomezila výrazně v obvyklém způsobu života a nevyžádala si vystavení pracovní neschopnosti.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 26. 6. 2018, č. j. 9 To 189/2018-494, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejprve zrekapituloval průběh řízení, které s ním od roku 2011 vedla SZPI, přičemž toto řízení bylo proti němu vedeno diskriminačně v porovnání s jeho konkurenty a lze chování SZPI chápat jako jeho cílenou ekonomickou likvidaci. Bránil se nezákonnému postupu SZPI, a proto je namístě jeho jednání posoudit v intencích okolností vylučujících protiprávnost. Jednání inspektorů SZPI lze hodnotit jako trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby, a tomuto se v intencích krajní nouze bránil, přičemž jinou možnost obrany neměl.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně a přikázal mu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a poukázal na to, že obviněný opakuje tytéž argumenty, které uplatnil i v odvolání a soud druhého stupně se jimi náležitě zabýval. Přestože lze námitky podřadit pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., napadené rozhodnutí ani řízení mu předcházející nevykazuje vytýkané nedostatky. Nelze souhlasit s tvrzením obviněného, že postupoval za podmínek krajní nouze. Jednání obviněného směřovalo ke způsobení závažnějšího následku spočívajícího v újmě na zdraví pracovníků inspekce, než který by mu hrozil v případě nezákonné kontroly a případného zabavení zboží. Soudy posoudily skutek správně a nedopustily se ani jiného nesprávného hmotně právního posouzení.
Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Meritem dovolací argumentace obviněného je námitka, že jeho jednání mělo být posouzeno v intencích okolností vylučujících protiprávnost, neboť de facto jednal v rámci krajní nouze. Tato námitka je podřaditelná pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Okolnosti vylučující protiprávnost jsou taková jednání, která způsobují, že čin není trestným činem, i když jinak (s výjimkou protiprávnosti) zdánlivě naplňují všechny znaky trestného činu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 7 Tdo 1298/2014). Čin spáchaný za podmínek krajní nouze podle §28 tr. zákoníku není trestným činem, pokud jím někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem. Podle druhého odstavce téhož ustanovení však o krajní nouzi nejde, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, anebo byl ten, komu nebezpečí hrozilo, povinen je snášet.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně obviněný, jakožto provozovatel prodejny, fyzicky napadl inspektory SZPI, kteří v této prodejně prováděli kontrolu stran dodržování práv vyplývajících z duševního vlastnictví. Tato kontrola byla prováděna zcela v souladu se zákonem, na základě zákonného důvodu a řádným způsobem (str. 9 rozsudku soudu prvního stupně). Nad rámec lze doplnit, že z provedeného dokazování ani nevyplývá, že by se SZPI vůči obviněnému dopouštěla jakkoli šikanózního jednání, jak správně uzavřel v odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně (str. 7 rozsudku soudu prvního stupně). Obviněný byl tedy jako provozovatel prodejny povinen kontrolu SZPI umožnit a snášet, avšak místo toho ji svým jednáním a napadením inspektorů SZPI zmařil. Jednání obviněného a jeho možné následky, tedy zranění inspektorů SZPI provádějících kontrolu, bylo zcela nepřiměřené potenciálním následkům, které by obviněnému hrozily v případě nezákonnosti předmětné kontroly ze strany SZPI (jako například zabavení zboží či pokuta). Proti nezákonnému postupu SZPI přitom existují právní a zcela nenásilné prostředky obrany např. ve formě námitek či odvolání proti vydanému opatření. Nelze proto akceptovat argumentaci obviněného, že jeho jednání, tedy fyzické napadení inspektorů, bylo jedinou možnou ochranou před jejich postupem, natož ochranou adekvátní. Na základě uvedeného nelze v jednání obviněného konstatovat existenci žádné z okolností, které by vyloučily protiprávnost jeho jednání podle trestního zákoníku. Nejvyšší soud proto shledal námitky obviněného zjevně neopodstatněnými.
Obiter dictum je namístě poznamenat, že obviněný prakticky totožnou argumentaci uplatnil již v řízení před soudy nižších stupňů. V této souvislosti lze poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, se kterými se soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 10. 2018
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu