ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1466.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 1466/2018-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 5. 12. 2018 o dovolání obviněné I. H. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. 5 To 577/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 4 T 209/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné I. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 9. 8. 2017, č. j. 4 T 209/2014-1115, byla obviněná I. H. uznána vinnou zločiny zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a odsouzena k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dva a půl roku se zařazením podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice s dozorem. Rozsudkem bylo také rozhodnuto o vině a trestu obviněné právnické osoby Lesstav, s. r. o., a dále o odkázání poškozených s nároky na náhradu škody na občanskoprávní řízení.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově a obviněná I. H. Státní zástupkyně odvolání zaměřila pouze do výroku o trestu. Obviněná v původním odvolání ze dne 6. 10. 2017 podaném prostřednictvím obhájce pouze uvedla, že rozsudek napadá „v plném rozsahu“ (č. l. 1134). V odůvodnění odvolání zpracovaném dne 9. 11. 2017 týmž obhájcem, nazvaném „doplnění odvolání“, obviněná upřesnila, že rozsudek okresního soudu napadá „toliko co do výroku o trestu“ (č. l. 1156-1158). K tomu uvedla důvody vztahující se pouze k výroku o trestu, výslovně uznala, že naplnila skutkovou podstatu uvedených trestných činů, a navrhla, aby odvolací soud rozsudek ve výroku o trestu zrušil a uložil jí trest podmíněný. Ve veřejném zasedání konaném o odvolání uvedla, že na podaném odvolání trvá, a aniž by rozsah odvolání byl jakkoli změněn, bylo opět argumentováno pouze proti výroku o trestu.
O těchto odvoláních rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 5. 6. 2018, č. j. 5 To 577/2017-1244, tak, že rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a při nezměněných výrocích o vině, o trestu odnětí svobody a o náhradě škody znovu zařadil obviněnou podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve znění zákona č. 58/2017 Sb. pro výkon uloženého trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podala obviněná dovolání, v němž uplatnila dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k), l) tr. ř. V místy obtížně srozumitelném podání obviněná nevznesla žádné konkrétní námitky týkající se důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z hlediska důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. vytkla, že v rozsudku odvolacího soudu chybí výrok o tom, jak bylo rozhodnuto o jejím odvolání. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. namítla, že odvolací soud nesplnil svou povinnost přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu, ačkoli v poslední větě odvolání ze dne 6. 10. 2017 je uvedeno, že obviněná napadá rozsudek v plném rozsahu. Bylo tak podle obviněné porušeno její právo na spravedlivý proces. Tento dovolací důvod obviněná vztáhla k oběma předchozím. Navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudky obou soudů zrušil a přikázal (poněkud nelogicky, když navrhla zrušení i rozsudku soudu prvního stupně) Krajskému soudu v Ústí nad Labem věc znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyly vzneseny konkrétní námitky, proto se k němu ani nelze podrobněji vyjádřit. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., z obsahu podaného dovolání podle státního zástupce nevyplývá, ve které z jeho dvou alternativ a z jakých důvodů jej obviněná hodlala konkrétně uplatnit, ani tento dovolací důvod však naplněn nebyl.
K námitce, že odvolací soud neměl na základě odvolání obviněné ze dne 6. 10. 2017 omezit svůj přezkum na výrok o trestu, ale měl napadený rozsudek přezkoumat v celém rozsahu, státní zástupce připomněl, že v odvolání ze dne 6. 10. 2017 skutečně bylo uvedeno, že obviněná rozsudek napadá v plném rozsahu, avšak následujícím podáním ze dne 9. 11. 2017 doplnila, že předmětný rozsudek napadá pouze co do výroku o trestu, přičemž tomuto jejímu vymezení odpovídala i celková odvolací argumentace, stejně jako i závěrečný petit podaného odvolání. Nenastala tedy situace předvídaná ustanovením §251 odst. 1 tr. ř., podle kterého by měly být odstraňovány vady odvolání. Podané odvolání totiž všechny náležitosti splňovalo a zcela jasně vymezilo rozsah přezkumu odvolacím soudem. Ostatně i u veřejného zasedání u Krajského soudu v Ústí nad Labem konaného dne 5. 6. 2018 státní zástupkyně ve své závěrečné řeči uvedla, že obě odvolání jsou podána do výroku o trestu, obviněná ani její obhájce proti tomu nic nenamítali, právě naopak, obhájce obviněné svou závěrečnou řeč zaměřil argumentačně také k výroku o trestu s tím, že obviněná si je vědoma svých skutků a jedná s poškozenými o náhradě škody. S odkazy na vybranou judikaturu Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1290/2017, a ze dne 20. 7. 2017, sp. zn. 6 Tdo 725/2017) a literaturu (Šámal, P., a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2991) státní zástupce zdůraznil, že rozsah podaného odvolání může být měněn i po uplynutí lhůty k podání odvolání (č. 36/2004 Sb. rozh. tr.), přičemž odvolací soud je vázán vymezením rozsahu napadených výroků rozhodnutí a vytýkanými nedostatky, resp. vadami. Nepochybil tedy, když napadený rozsudek přezkoumal z podnětu obou podaných odvolání jen ve výroku o trestu.
Státní zástupce nepřisvědčil ani námitce obviněné, že když odvolací soud její odvolání samostatným výrokem nezamítl, jde o chybějící výrok ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Dovodil, že ke změně v zařazení obviněné pro výkon trestu odvolací soud přistoupil z podnětu obou podaných odvolání, zaměřených proti výroku o trestu. Výrok napadeného rozsudku tedy fakticky nelze považovat za neúplný, lze mu jen vytknout méně precizní vyjádření, že je fakticky učiněn z podnětu obou podaných odvolání. Závěrem státní zástupce navrhl, aby dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné (§265a tr. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje – vzato s vyšší dávkou tolerance – náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.). Vzhledem k specifickému obsahu dovolání bylo sice obtížné určit, který výrok a v jakém rozsahu je napadán, nicméně Nejvyšší soud vycházel z toho, že obviněná napadá i výrok o trestu, respektive brojí i proti absenci výroku o zamítnutí odvolání ve vztahu k výroku o trestu. Výrok o trestu byl odvolacím soudem důvodně přezkoumán na základě podaných odvolání. Dovolání je tedy možno považovat za směřující proti rozhodnutí soudu druhého stupně. Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Především je třeba uvést na pravou míru, že dovolání proti výroku o vině by v daném případě nebylo přípustné. Obviněná totiž odvolání podala pouze proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně. V tomto směru lze odkázat na výše uvedené, přičemž Nejvyšší soud se ztotožnil s vyjádřením státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. V důsledku dispoziční zásady nemůže dojít v rámci odvolacího řízení k přezkoumání věci, aniž by byl podán opravný prostředek (zde odvolání) z vůle oprávněných osob. Bylo proto zcela na vůli obviněné, jak vymezí rozsah a důvody přezkumu odvolacího soudu, což zcela jednoznačně učinila svým podáním ze dne 9. 11. 2017 a poté i ve veřejném zasedání konaném o odvolání. Z projevu vůle obviněné přitom bez pochybností vyplynulo, že žádá o omezení rozsahu přezkumu odvolacím soudem. Jinak řečeno, obviněná zúžila rozsah podaného odvolání pouze na výrok o trestu, na čemž setrvala u veřejného zasedání.
Podle §254 odst. 1 tr. ř. odvolací řízení spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, resp. vytýkanými vadami. Nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Jiné než odvoláním napadené výroky je odvolací soud povinen přezkoumat jen tehdy, jsou-li splněny podmínky uvedené v ustanoveních §254 odst. 2, odst. 3 tr. ř. Jde o případy, kdy vytýkané vady mají svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přičemž se jedná o výrok, proti němuž odvolatel mohl podat odvolání a na který v odvolání napadený výrok navazuje (§254 odst. 2 tr. ř.). Dále v případě, že oprávněná osoba podá odvolání proti výroku o vině, je odvolací soud povinen přezkoumat v návaznosti na vytýkané vady vždy také výrok o trestu i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad (§254 odst. 3 tr. ř.).
Odvolací soud (správně) neshledal důvody k rozšíření rozsahu přezkumu podle §254 odst. 2 tr. ř., což měl v odůvodnění svého rozsudku uvést. Nicméně z tohoto odůvodnění rozsah přezkumu jednoznačně vyplývá. Výslovně odvolací soud uvedl, že obě podaná odvolání jsou zaměřena výhradně do výroku o trestu a že přezkoumal jen ty oddělitelné výroky, proti nimž bylo odvolání podáno (odst. 14. a 16. napadeného rozsudku). Jestliže se ve druhé části odst. 15. odůvodnění vyjádřil i k výroku o vině, jde o úvahy nad rámec obligatorního přezkumu, které nemohou na nepřípustnosti dovolání proti výroku o vině nic změnit.
V případech, kdy dovolacímu řízení předcházelo řízení o odvolání, lze dovoláním rozhodnutí soudu druhého stupně napadnout jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn (a povinen) přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně, neboť jen v tomto rozsahu se jedná o rozhodnutí soudu učiněné ve druhém stupni (viz rozhodnutí č. 20/2004 a č. 68/2013 Sb. rozh. tr.). Dovolání obviněné je tedy přípustné z hlediska výroku o trestu.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tento důvod je sice v dovolání uplatněn, avšak bez uvedení jakékoli relevantní argumentace. Protože zákonný dovolací důvod je relevantně uplatněn za předpokladu, že jsou s ním spojeny konkrétní námitky, které mu odpovídají svým obsahem, lze uzavřít, že ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bylo dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., když obviněná k tomuto důvodu nevznesla žádné konkrétní námitky.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán v případech, kdy v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Obviněná namítla, že v rozsudku odvolacího soudu chybí výrok o zamítnutí jejího odvolání. Tato námitka je zjevně neopodstatněná, neboť odvolací soud rozhoduje o odvolání obviněného jako celku, přičemž může tento řádný opravný prostředek buď zamítnout, anebo mu zcela nebo zčásti vyhovět. Jestliže vyhoví odvolání pouze částečně, ve zbytku ho již nezamítá. Podle §256 odvolací soud postupuje jen tehdy, jestliže je odvolání nedůvodné v celém rozsahu (viz Šámal, P. a kol. : Trestní řád I, II, III., 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 3049. ISBN 978-80-7400-465-0.). V daném případě odvolací soud rozhodl o částečné změně rozsudku z podnětu obou podaných odvolání, tj. částečně vyhověl i odvolání obviněné, což vyjádřil ve výroku podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř., jímž napadený rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil. Lze souhlasit se státním zástupcem, že ve výroku mělo být výslovně vyjádřeno, že k částečnému zrušení rozsudku dochází z podnětu obou podaných odvolání, nejde však o tak zásadní vadu, která by vyžadovala kasační zásah Nejvyššího soudu. V části, v níž odvolání nebylo vyhověno, a napadený výrok o trestu zůstal nezrušen, nebylo třeba a nebylo ani možné odvolání obviněné (ale ani odvolání státní zástupkyně) zamítnout, takže v tomto směru, tedy co do zamítnutí nedůvodné části odvolání, nemůže jít o chybějící nebo neúplný výrok. Nic to samozřejmě nemění na tom, že odvolací soud přezkoumal celý výrok o trestu a řízení mu předcházející. Z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dovolání obviněné zjevně neopodstatněné.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněná uplatnila zjevně v návaznosti na důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř., tj. v alternativě, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože byl v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jestliže je však dovolání ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. zjevně neopodstatněné a ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bylo podáno z jiného než zákonného důvodu, plyne z logiky věci, že stejné závěry platí i z hlediska důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Z důvodů uvedených v předchozích částech tohoto odůvodnění Nejvyšší soud dovolání obviněné I. H. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. 12. 2018
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Josef Mazák