ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1484.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 1484/2017-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 4. dubna 2018 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného E. R. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 8. 2017, sp. zn. 4 To 359/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 11 T 143/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I
Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 27. 3. 2017, č. j. 11 T 143/2016-211, byl obviněný E. R. uznán vinným zločinem pohlavního zneužívání podle §187 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinem soulože mezi příbuznými podle §188 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a sbíhající se trestný čin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl pravomocně uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 30. 10. 2015, č. j. 11 T 126/2015-46, byl podle §187 odst. 2 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku, odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Pro výkon trestu byl zařazen do věznice s dozorem. Dále byl tímto rozhodnutím zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 30. 10. 2015, č. j. 11 T 126/2015-46, jakož i další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Dále mu byla podle §228 odst. 1, 2 tr. ř. uložena povinnost zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozené XXXXX *) , částku ve výši 100 000 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 10. 8. 2017, č. j. 4 To 359/2017-233 jeho odvolání jako nedůvodné zamítl podle §256 tr. ř.
Obviněný se trestné činnosti dopustil tím, že od ledna 2009 do srpna 2014 v C., poté v D. B. a v P., osahával na intimních místech svoji dceru XXXXX *) , kdy jí strkal prsty do pochvy, v P. s ní opakovaně vykonával soulož, ačkoli se tomuto jednání poškozená bránila, a to tím způsobem, že ho rukama odstrkávala, prosila ho, aby svého jednání zanechal, že si to nepřeje, ovšem v těchto jednáních obviněný nadále pokračoval.
II
Rozsudek odvolacího soudu napadl dovoláním obviněný E. R. a odkazuje na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítá, že soud prvního i druhého stupně přehlédl rozpory v jednotlivých důkazech, čímž došlo k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení. Odsouzení je založeno pouze na výpovědi poškozené, která má i dle vyjádření znalce kontroverzní povahové rysy. Ve věci existují časové nesrovnalosti, kdy bývalá partnerka uvedla, že žili ve společné domácnosti 8 let a podle výpovědi dcery k prvnímu osahávání mělo dojít v jejích 9-10 letech, což nesedí o dva roky. Další útok měl být v P. v jejích 12 letech, kde měli žít rovněž společně, pouze „manželka“ měla být v Rakousku, a to již nesedí bezmála o pět let. Toto však nejsou jediné rozpory, je zvláštní, že dítě chce jezdit za otcem, který ji měl opakovaně zneužívat. Mnoho nesrovnalostí, že lze nalézt i ve znaleckém posudku vypracovaném na poškozenou a závěry znalce považuje za spekulace. Výpovědi svědků, T. H. a M. Š. podle obviněného nelze přeceňovat, jelikož informace měli pouze od poškozené a lze si jen těžko představit, že by si takové skutečnosti po dlouhou dobu nechali pro sebe nebo se s tím poškozená nesvěřila i svým sestrám či jiným osobám. V závěrech rozhodnutí obou soudů spatřuje přepjatost k hodnocení důkazů, kdy si soudy musely být vědomy slabé důkazní situace, a i přes vysokou společenskou škodlivost, která by zde byla v případě, že by se jednání dopustil, mu uložily trest na téměř spodní hranici zákonné trestní sazby.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 8. 2017, sp. zn. 4 To 359/2017 a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil Nejvyššímu soudu, že se k dovolání nebude věcně vyjadřovat a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání.
III
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné (§265a tr. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] a v zákonné lhůtě (§265e tr. ř.), splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Je vhodné připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Zákonný dovolací důvod je relevantně uplatněn za předpokladu, že jsou s ním spojeny konkrétní námitky, které mu odpovídají svým obsahem. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů ani k procesnímu postupu soudu při provádění důkazů. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Skutkové námitky tudíž nejsou dovolacím důvodem.
Z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídají pouze námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení totiž je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel.
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, proč by uvedený skutek (blíže popsaný v rozsudku soudu prvního stupně) nevykazoval zákonné znaky uvedených trestných činů. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný založil dovolání zejména na tom, že jsou ve věci nesrovnalosti týkající se časové souslednosti, a že se znalec nevypořádal s povahovými rysy poškozené. K časové souvislosti je třeba uvést, že bývalá partnerka obviněného ve své výpovědi uvedla, že spolu vedli společnou domácnost asi 8 let. Svědkyně však uvedla, že spolu žili od roku 1998 do roku 2012, což logicky není 8, ale 14 let. Sama svědkyně svou výpověď u hlavního líčení dne 16. 2. 2017 (čl. 188 trestního spisu) rozvedla tak, že po útocích ze strany obviněného společnou domácnost opustila a vrátila se po omluvě ze strany obviněného a jeho slibu, že to víckrát neudělá. Následně se jim narodily další tři děti a společnou domácnost vedli do roku 2012. V průběhu této doby žili na několika místech a poškozená při popisu útoků uvedla vždy stejně, kolik jí bylo let, a kde v tu dobu žili. Co se týká časové souslednosti celého jednání obviněného, neshledal Nejvyšší soud žádný rozpor.
Pokud jde o námitky týkající se znaleckého posudku, pak Nejvyšší soud uvádí, že znalecký posudek samozřejmě nestojí nad ostatními důkazy, nicméně znalec ve svém posudku neuvedl nic, co by nebylo řádně zdůvodněno a u hlavního líčení objasněno. Uvedl, že poškozená nemá sklony dramatizovat prožitky, nezveličuje události. Nezjistil, že by u ní byla záměrná snaha zamlčovat informace nebo zkreslovat skutečnosti. Z testování vyplynulo téma sexuálního zneužití a vztah k otcovské figuře je zatížen negativními prožitky. Citový život je nezralý a neuspořádaný, inteligence je na úrovni nižšího průměru, kdy nevyužívá všechen svůj potenciál, což mohlo být způsobeno nepodnětným výchovným prostředím. Rovněž uvedl, že v oblasti rozumových schopností není přítomná porucha, která by snižovala schopnost objektivně chápat reálné skutečnosti. Schopnost ukládat informace do paměti není narušená. Nebylo zjištěno, že by její výpověď byla ovlivněna jinou osobou.
Výpověď poškozené je důvodně soudem hodnocena jako věrohodná a je podložena dalšími důkazy, především výše uvedeným znaleckým posudkem a výpověďmi svědků. Z těchto důkazů lze učinit jednoznačné rozhodnutí o pravdivosti výpovědi poškozené a tedy vině obviněného.
K námitce obviněného, že poškozená k němu nadále jezdila, ač věděla, že bude zneužívána, lze odkázat na výpověď poškozené citovanou na str. 3 odůvodnění rozsudku okresního soudu, kterou tento soud také následně zmiňuje na str. 7 odůvodnění. Poškozená za ním jezdila, jelikož jí všechno dovoloval, bral ji na diskotéky a umožňoval jí pít alkohol a kouřit marihuanu, což u matky a jejího přítele nesměla. Zároveň se snažila s ním nebývat o samotě. Svěřila se kamarádce, ale nechtěla věc řešit kvůli studu, čemuž se dá rozumět. Impulzem, proč zneužívání začala řešit, bylo podání trestního oznámení ze strany obviněného na přítele matky poškozené, který ji měl údajně zneužívat.
Nad rámec výše uvedeného pak Nejvyšší soud uvádí, že obviněný ve svém dovolání uplatňuje stejné námitky, jako v předchozích fázích řízení. Jde o námitky, které pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný tedy sice formálně deklaroval tento dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají. Předmětem právního posouzení, jehož nesprávnost lze namítat, je skutek tak, jak ho zjistily soudy.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě má zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění podklad v ustanoveních čl. 4 (základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci) a čl. 90 (soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům) Ústavy České republiky.
Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v podstatě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.
Žádnou z těchto vad důkazního řízení Nejvyšší soud v dané věci neshledal a obviněný ji ani výslovně nenamítal. Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Jindřichově Hradci, z nichž v napadeném usnesení vycházel i Krajský soud v Českých Budějovicích, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, není žádný, natož extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají v provedených důkazech odpovídající obsahový podklad. Soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, vypořádaly se s rozpory v důkazech, nedopustily se žádné deformace důkazů ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Soudy se přesvědčivě vypořádaly s obhajobou obviněného. Jestliže v dovolání obviněný tuto obhajobu opakuje, lze proto odkázat na odůvodnění soudů obou stupňů, přičemž zejména nalézací soud se přehledně a výstižně vypořádal s jednotlivými aspekty obhajoby obviněného.
Právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo nijak porušeno tím, že na podkladě provedených důkazů soudy učinily závěr, že obviněný je pachatelem předmětných trestných činů. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud, když nebyl ve věci zjištěn ani extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů, dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. dubna 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 45/2013 Sb.