Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 05.12.2018, sp. zn. 7 Tdo 1487/2018 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1487.2018.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1487.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 1487/2018-19 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 5. 12. 2018 o dovolání, které podal obviněný H. C. N. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2018, sp. zn. 7 To 255/2018, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 38 T 84/2017, takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7. 3. 2018, č. j. 38 T 84/2017-90, byl obviněný H. C. N. uznán vinným přečinem podání alkoholu dítěti podle §204 tr. zákoníku a odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 20 denních sazeb po 1 500 Kč, tedy ve výši 30 000 Kč, s náhradním trestem odnětí svobody na dva měsíce. Skutek spočíval podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 5 v tom, že obviněný dne 30. 4. 2017 v XY, XY, v prodejně potravin, kterou provozuje, prodal AAAAA (pseudonym), nar. XY, lahev vodky zn. Amundsen o objemu 0,5 litru s obsahem 37,5% alkoholu, ačkoli si byl vědom toho, že jmenovaná nedovršila 18 let věku, a požití zakoupeného alkoholu u ní zapříčinilo těžkou opilost, která si vyžádala lékařské ošetření. Odvolání obviněného směřující proti výrokům o vině i trestu bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2018, č. j. 7 To 255/2018-118, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. Proti usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný dovolání s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vytkl, že Městský soud v Praze pochybil, pokud ponechal nedotčen výrok o vině a zamítl jeho odvolání. Uplatněnými námitkami popřel, že by AAAAA prodal alkohol, a uvedl, že nic takového nebylo prokázáno. Dodal, že i kdyby se tak stalo, neměl povědomost o jejím věku. Soudy podle jeho názoru porušily zásadu in dubio pro reo a právo na spravedlivý proces podle §36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 5 věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání nebude věcně vyjadřovat. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e tr. ř.). Dovolání obsahuje obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud však shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu jen za předpokladu, že obsahově odpovídají jeho zákonnému vymezení. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů, k rozsahu dokazování apod. Z toho je zřejmé, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem. Uváží-li se povaha dovolacích důvodů, jak jsou v zákoně taxativně stanoveny, vyplývá z toho, že dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je nesprávná aplikace hmotného práva, tj. typicky trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení jako posouzení hmotně právního tu je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou námitky, jimiž dovolatel chce dosáhnout změny ve skutkových zjištěních soudů ve smyslu jím prosazované verze skutkového stavu. Takové námitky se míjejí s ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. již tím, že je jimi vytýkáno porušení procesního práva, tj. trestního řádu, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, zatímco dovolací důvod záleží v porušení hmotného práva, tj. trestního zákona. Obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by skutkový stav, jak ho zjistily soudy a jak je popsán ve výroku o vině, nenaplňoval zákonné znaky přečinu podání alkoholu dítěti podle §204 tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podané dovolání obviněný založil jen na námitkách zaměřených proti skutkovým zjištěním soudů a proti tomu, jakým hodnocením důkazů soudy ke svým zjištěním došly. Námitky obviněného navazovaly na jeho obhajobu, která byla již v původním řízení založena na tvrzení, že AAAAA neprodal žádný alkohol. Tyto námitky pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo dosah ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nejsou dovolacím důvodem. To se vztahuje také na námitky zaměřené proti zjištění soudů, podle něhož obviněný věděl, že AAAAA nedovršila 18 let. Obviněný nevznesl žádné právní námitky proti posouzení subjektivní stránky činu. Obviněný tedy formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné. Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění nižších soudů má podklad v ustanoveních čl. 4 a 90 Ústavy. Mezi skutkovými zjištěními nalézacího soudu a obsahem provedených důkazů není žádný, natož pak extrémní rozpor. Zjištění, že obviněný prodal AAAAA lahev vodky, má odpovídající obsahový podklad ve svědecké výpovědi jmenované, která dostatečně konkrétně, bez rozporů a celkově přesvědčivě popsala místo a okolnosti nákupu lahve vodky, jejímž požitím si přivodila těžkou opilost. Její výpověď jednoznačně ukazuje na to, že lahev vodky jí prodal obviněný ve své prodejně. Výpověď svědkyně je nepřímo podporována zjištěním, že rozbitá lahev od vodky zn. Amundsen o objemu 0,5 litru a s obsahem 37,5% alkoholu u ní byla v souvislosti s lékařským ošetřením její opilosti nalezena a že tato vodka byla součástí sortimentu zboží, které obviněný ve své prodejně prodával. Při hodnocení obhajoby obviněného, že neprodává alkohol nezletilým, soudy přihlédly ke správnímu rozhodnutí, jímž byl uznán vinným a potrestán pokutou pro přestupek spočívající v tom, že dne 12. 4. 2017 ve své prodejně prodal pivo a víno celkem osmi nezletilým. Tím je rovněž, byť jen nepřímo, posilována věrohodnost výpovědi AAAAA. V době činu bylo jmenované 14 let a necelé 3 měsíce a již z jejího vzhledu bylo zřejmé, že jde o dítě, tedy o osobu mladší osmnácti let ve smyslu §126 a §204 tr. zákoníku. Okolnost, že jde o takovou osobu, byla jednoznačně patrná a pro obviněného snadno poznatelná a lze tak souhlasit i se zjištěním, podle něhož si byl obviněný vědom toho, že AAAAA nedovršila 18 let v době, kdy ji alkohol prodal. Skutková zjištění, která se stala podkladem výroku o vině, a postup soudů při hodnocení důkazů nepředstavují žádné porušení ústavně zaručeného základního práva obviněného na spravedlivé řízení. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 5. 12. 2018 JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D. předseda senátu Vypracoval: JUDr. Josef Mazák

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:12/05/2018
Spisová značka:7 Tdo 1487/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1487.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí
Dotčené předpisy:§265b odst. 1 písm. g) předpisu č. 141/1961Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Zveřejněno na webu:02/19/2019
Podána ústavní stížnost sp. zn. II.ÚS 907/19
Staženo pro jurilogie.cz:2022-03-12