ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1526.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 1526/2018-125
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. 12. 2018 o dovolání obviněného M. B. , nar. XY ve XY, bytem XY, podaném proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2017, sp. zn. 10 To 191/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 2 T 138/2010 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 19. 12. 2016, č. j. 2 T 138/2010-11829, byl obviněný M. B. uznán vinným pod bodem 13 pokusem trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1, §250a odst. 1, 3, 4 písm. a) tr. zák. a pod bodem 24 trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 2, 4 písm. b) tr. zák., za které mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu dvou let. Jednalo se o rozsáhlou skupinovou trestní věc, v níž bylo odsouzeno i dalších deset obviněných.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 11. 2017, č. j. 10 To 191/2017-12188, rozhodl o odvoláních spoluobviněných a o odvolání státní zástupkyně v neprospěch spoluobviněných (žádné z podaných odvolání se netýkalo obviněného M. B.) tak, že mimo jiné zrušil za použití §261 tr. ř. rozsudek okresního soudu ve výroku o vině pod bodem 13 ohledně obviněného M. B. a (při nezměněném výroku o vině pod bodem 24) jej v tomto rozsahu nově uznal vinným pokusem trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1, §250a odst. 1, 3 tr. zák. a odsoudil jej za oba uvedené trestné činy k úhrnnému trestu odnětí svobody na dvě léta s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu dvaceti měsíců. Nově rozhodl ohledně tohoto obviněného také o náhradě škody.
Proti rozsudku Krajského soudu v Praze podal obviněný dovolání, které opřel o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl nesprávnost výroků o vině oběma uvedenými trestnými činy (podle výroku rozsudku nalézacího soudu v zájmu přehlednosti dále označovaných body 13 a 24).
Ke skutku ad 13 připomněl své tvrzení, že asi 14 dní před fingovanou dopravní nehodou došlo k poškození jeho vozidla Fabia střetem se svodidly z důvodu mikrospánku, přičemž tuto první dopravní nehodu nehlásil. Šlo tedy o dva nezávislé nehodové děje. Z toho obviněný s poukazem na vybranou judikaturu Nejvyššího soudu dovozoval, že za škodu by nemělo být považováno celé požadované pojistné plnění, ale pouze rozdíl mezi pojistným plněním, které by náleželo za první, skutečně proběhlou dopravní nehodu, a pojistným plněním požadovaným na základě fingované (druhé) dopravní nehody, přičemž měla být odečtena také spoluúčast a další snížení plnění podle platné metodiky České pojišťovny, a. s.
Ohledně skutku ad 24 připomněl svou obhajobu, v níž popíral, že by dopravní nehodu způsobil úmyslně. Namítl dále, že i tento skutek měl být kvalifikován podle §250a odst. 1 tr. zák.
Obviněný v dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a přikázal Okresnímu soudu Praha-západ (míněn patrně Okresní soud v Mělníku) nové projednání a rozhodnutí věci.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že oddělitelný výrok o vině pod bodem 24 rozsudku nalézacího soudu se nestal předmětem přezkumu odvolacím soudem, tudíž ohledně tohoto výroku dovolání není přípustné. Za způsobilý předmět dovolacího přezkumu označila výrok ad 13, který sice rovněž nebyl napaden odvoláním obviněného ani státní zástupkyně, avšak odvolací soud jej přezkoumal (a změnil) na základě odvolání spoluobviněných za použití §261 tr. ř. Státní zástupkyně se s poukazem na skutkový podklad výroku o vině s námitkami dovolatele neztotožnila a zdůraznila, že k obviněným tvrzené a uplatněné dopravní nehodě nedošlo, přičemž jím namítaná skutková okolnost předcházející pojistné události, která se nestala předmětem uplatněného nároku na pojistné plnění, není rozhodná. I přes nepřesnost právní věty obsahující nadbytečně i druhou variantu daného trestného činu ve smyslu §250a odst. 2 tr. zák. je použitá právní kvalifikace správná, stejně jako vyčíslení hrozící škody, která odpovídá výši uplatněného nároku na pojistné plnění 91 430 Kč. Navrhla dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e tr. ř.), a obsahuje obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Především se Nejvyšší soud ztotožnil s vyjádřením státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství a shledal, že dovolání obviněného, pokud směřovalo proti výroku o vině trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 2, 4 písm. b) tr. zák. (bod 24 rozsudku nalézacího soudu), není v této části přípustné, neboť zde není splněna podmínka uvedená v §265a odst. 1 tr. ř., že soud rozhodl ve druhém stupni.
Touto podmínkou je vyjádřena zásada, že dovoláním lze napadat jen to, co na podkladě řádného opravného prostředku přezkoumal, resp. byl povinen (a oprávněn) přezkoumat soud druhého stupně. V posuzované věci není ve vztahu k uvedenému výroku o vině obviněného (ad 24) tato podmínka splněna. Proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku nepodal obviněný M. B. odvolání a nepodala jej ohledně tohoto obviněného ani státní zástupkyně. Přezkumná povinnost odvolacího soudu nevznikla (na rozdíl od skutku ad 13) ani na základě ustanovení §261 tr. ř. (tzv. beneficium cohaesionis, které říká, že prospívá-li důvod, z něhož rozhodl odvolací soud ve prospěch některého obviněného, také dalšímu spoluobviněnému nebo zúčastněné osobě, rozhodne odvolací soud vždy též v jejich prospěch). Bod 24 výroku o vině rozsudku nalézacího soudu se ostatně týkal pouze obviněného M. B. Odvolací soud proto nepochybil, jestliže se tímto výrokem vůbec nezabýval. Z toho vyplývá, že o vině obviněného zde nebylo rozhodnuto „ve druhém stupni“. Dovolání obviněného v části týkající se tohoto výroku o vině tudíž bylo ve skutečnosti podáno proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku jako soudu, který o vině obviněného v tomto bodě rozhodl v prvním stupni. Takové dovolání ovšem není přípustné (viz rozh. č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).
Naproti tomu Krajský soud v Praze v souladu s ustanovením §261 tr. ř. přezkoumal rozsudek Okresního soudu v Mělníku mimo jiné ve výroku o vině pod bodem 13 i z hlediska obviněného M. B. a v důsledku změn, k nimž došlo u spoluobviněných, jimž byl rovněž kladen za vinu tento skutek, zrušil tento výrok také ohledně obviněného M. B. a nově o tomto skutku rozhodl tak, že jej uznal vinným pokusem trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1, §250a odst. 1, 3 tr. zák. V této části tak jde o rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl ve druhém stupni, tj. o rozhodnutí, proti němuž je dovolání přípustné ve smyslu §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. (viz rozhodnutí č. 57/2012 Sb. rozh. tr.).
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolací soud je přitom povinen vycházet (s výjimkou tzv. extrémního nesouladu) ze skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně.
Uvedený pokus trestného činu spočíval podle zjištění nalézacího soudu v podstatě v tom, že obviněný dne 17. 3. 2008 podle předem stanoveného scénáře fingoval dopravní nehodu jím řízeného automobilu, ke které mělo dojít ve výroku rozsudku popsaným způsobem, přestože k nehodě jako k nahodilé události nedošlo, a na základě toho uplatnil u České pojišťovny, a. s., nárok na pojistné plnění z pojistné smlouvy o havarijním pojištění ve výši 91 430 Kč, k jehož vyplacení však nedošlo.
Námitka, kterou obviněný vznesl proti výroku o vině pokusem trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1, §250a odst. 1, 3 tr. zák. (bod 13 rozsudku nalézacího soudu, bod IV rozsudku odvolacího soudu), je pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřaditelná. Obviněný v podstatě namítl, že od výše zamýšlené trestněprávně relevantní škody by mělo být odečteno poškození vozidla, k němuž došlo dříve při jiné události, v jejímž důsledku by mu bývalo bylo vzniklo právo na pojistné plnění (v nezjištěné výši). Tato námitka tedy směřuje proti samotnému mechanismu určení výše škody způsobené trestným činem pojistného podvodu, nikoli jen proti konkrétním skutkovým zjištěním. Jde však o námitku zjevně neopodstatněnou.
O bviněný vyjádřil nesouhlas se závěrem, že škoda, k jejímuž způsobení jeho podvodné jednání bezprostředně směřovalo, představuje výši celého požadovaného pojistného plnění. Poukázal na rozhodnutí č. 29/2003 Sb. rozh. tr., podle něhož je škodou způsobenou trestným činem pojistného podvodu podle §250a tr. zák. [nyní §210 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku] částka, která se rovná rozdílu mezi skutečně poskytnutým pojistným plněním na straně jedné a plněním, které by mu náleželo, kdyby pachatel neuvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo nezamlčel podstatné údaje při uplatnění práva na plnění z pojištění nebo jiné obdobné plnění, na straně druhé. Za škodu nelze podle tohoto rozhodnutí bez dalšího považovat celou výši poskytnutého plnění, je-li zřejmé, že k pojistné události došlo a že nárok na plnění vznikl, byť v nižší částce, než jakou pachatel vylákal. Toto rozhodnutí však řeší skutkově odlišnou situaci, v níž jde o nesprávně uplatněnou (nadsazenou) výši škody z určité pojistné události. V případě jednání, které je kladeno za vinu obviněnému v této věci, není rozhodné, zda někdy dříve obviněnému případně vznikl (domnělý nebo skutečný) nárok na plnění z nějaké jiné pojistné události, která nebyla u pojistitele uplatněna. Podstatné je, v jaké výši obviněný podvodně uplatnil nárok z předmětné fingované dopravní nehody.
Rovněž státní zástupkyně ve vyjádření k dovolání přiléhavě poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. 3 Tdo 309/2013, v němž byl vysloven obdobný názor, totiž že došlo-li ke spáchání trestného činu pojistného podvodu podle §250a tr. zák., nenáleží pachateli, resp. vlastníkovi vozidla, které bylo užito k inscenované dopravní nehodě, žádné pojistné plnění za škody způsobené při této nehodě. V takovémto případě se totiž jedná o úmyslné poškození pojištěné věci pojistníkem s cílem vylákat pojistné plnění, jež není kryto pojistnou smlouvou, tedy trestné jednání. Pokud zde byla nějaká poškození vozidel pocházející z doby před fingováním nehody, pak ani na tyto nelze brát ohled, neboť nebyly řádně a včas uplatněny v souladu s podmínkami pojistné smlouvy.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud zčásti nepřípustné a zčásti zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 12. 2018
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Josef Mazák