ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1588.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 1588/2017-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. 1. 2018 o dovoláních, která podali obvinění J. Š. , a I. A. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 8. 2017, sp. zn. 3 To 236/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 2 T 30/2017, takto:
Dovolání obviněného J. Š. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a dovolání obviněného I. A. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se odmítají .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 11. 5. 2017, sp. zn. 2 T 30/2017, byli obvinění J. Š. a I. A. uznáni vinnými přečinem krádeže podle §205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku a odsouzeni podle §205 odst. 3 tr. zákoníku každý k trestu odnětí svobody, a to obviněný J. Š. na osmnáct měsíců a I. A. na šestnáct měsíců, s tím, že pro výkon trestu odnětí svobody byli zařazeni podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou, a podle §75 odst. 1, 6 tr. zákoníku oba k trestu zákazu pobytu v okrese Frýdek-Místek na tři léta. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu ve Frýdku-Místku v podstatě v tom, že obvinění J. Š. a I. A. společně s obviněnými D. B., D. G. a V. M. dne 6. 11. 2016 ve F.-M., L., vjeli dodávkovým vozidlem přes otevřenou bránu do oploceného areálu obchodní společnosti LICHNA TRADE CZ, s.r.o., kde ke škodě této společnosti odcizili trubky z nerez oceli, plech a kovový šrot v celkové hodnotě 63 270 Kč, a tohoto jednání se dopustili přesto, že pro přečin krádeže byli odsouzeni obviněný J. Š. trestním příkazem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 3 T 53/2016, který nabyl právní moci dne 6. 5. 2016, k podmíněnému trestu odnětí svobody na deset měsíců se zkušební dobou stanovenou na tři léta a obviněný I. A. trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 2 T 131/2016, který nabyl právní moci dne 21. 9. 2016, k podmíněnému trestu odnětí svobody na čtyři měsíce se zkušební dobou stanovenou na dvě léta.
Odvolání, která podali obviněný J. Š. proti výroku o vině a dalším výrokům a obviněný I. A. proti výroku o trestu, byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 8. 2017, sp. zn. 3 To 236/2017, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Obvinění J. Š. a I. A. podali každý prostřednictvím obhájkyně dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě. Každý z nich s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadl jeho se týkající výrok o zamítnutí odvolání.
Obviněný J. Š. napadl usnesení Krajského soudu v Ostravě proto, že jím zůstal nedotčen jeho se týkající výrok o vině. Namítl nedostatek subjektivní stránky trestného činu. Uvedl, že do věci byl nevědomky zatažen, aniž věděl, že se jedná o krádež. Poukázal na to, že v předcházejícím řízení vysvětlil, jak a proč se ocitl na místě činu, označil toto vysvětlení za věrohodné a zdůraznil, že bylo podpořeno výpovědí obviněného D. B. Obviněný J. Š. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Obviněný I. A. napadl usnesení Krajského soudu v Ostravě proto, že jím zůstal beze změny jeho se týkající výrok o trestu. Namítl, že soudy nedostatečně v jeho prospěch hodnotily polehčující okolnosti. V návaznosti na to vytkl, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest. Obviněný I. A. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovoláním nebude vyjadřovat.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného J. Š. je zjevně neopodstatněné a že dovolání obviněného I. A. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
K dovolání obviněného J. Š.
K trestní odpovědnosti za trestný čin krádeže je třeba úmyslného zavinění (§13 odst. 2 tr. zákoníku). Závěr soudů, že obviněný J. Š. jednal v tzv. přímém úmyslu podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, je správný a námitky obviněného evidentně postrádají jakékoli opodstatnění.
Podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem.
Obviněný J. Š. se celé akce zúčastnil jako řidič motorového vozidla, kterým společně jeli všichni obvinění a na které byly naloženy odcizené a posléze odvezené věci. Cílem jízdy od počátku bylo najít kovové předměty za účelem jejich zpeněžení ve sběrně kovového odpadu. Do areálu poškozené obchodní společnosti obvinění vjeli náhodně v tom smyslu, že jeli kolem, viděli otevřenou bránu a pod vlivem této okolnosti a toho, že v areálu nikoho neviděli, se rozhodli vjet dovnitř. Přitom areál jinak byl oplocený a vjezd byl zřetelně opatřený viditelnou a nepřehlédnutelnou tabulí, na které bylo uvedeno, že jde o areál obchodní společnosti LICHNA TRADE CZ, s.r.o. Nepřicházelo tedy v úvahu, aby se obviněný J. Š. domníval, že jde o nějakou anonymní skládku odpadu. O tom, že se ztotožnil se záměrem odcizit předměty vhodné k dosažení zamýšleného cíle celé akce, jasně svědčí jeho chování na místě samém, jak bylo zachyceno kamerovým záznamem pořízeným poškozenou obchodní společností a jak ho Okresní soud ve Frýdku-Místku podrobně popsal na str. 10-12 odůvodnění rozsudku. Kamerový záznam potvrdil nejen to, že obviněný J. Š. v areálu popojížděl s vozidlem podle posunků ostatních obviněných, kteří vystoupili z vozidla, pohybovali se prostorem areálu a vyhledávali předměty vhodné k naložení, ale rovněž to, že sám také vystoupil z vozidla, komunikoval s ostatními obviněnými, reagoval na jejich gestikulaci směřující do různých částí areálu, rozhlížel se po areálu atd. Na to, že si obviněný V. M. všiml instalované kamery, obvinění reagovali urychleným odjezdem z místa. Způsob, jak si obviněný J. Š. počínal na místě samém a jak to bylo zachyceno kamerovým záznamem, je přesvědčivým podkladem pro závěr, že z jeho strany šlo o součást společného jednání všech obviněných, které bylo vedeno také jejich společným záměrem, a že v tomto rámci bylo úmyslem obviněného J. Š. podílet se na odcizení věcí naložených na vozidlo a následně odvezených z areálu poškozené obchodní společnosti do sběrny kovového odpadu. Obviněný J. Š. neměl žádný reálný důvod se domnívat, že jde o legální akci. K již zmíněným okolnostem vjezdu do areálu poškozené obchodní společnosti lze dodat, že nakládání předmětů na vozidlo se odehrálo bez jakéhokoli jednání s někým, kdo by vystupoval za poškozenou obchodní společnost. Z ničeho nevyplývalo, že by odvoz předmětů z areálu byl předem domluven s někým z poškozené obchodní společnosti, že by tyto předměty byly předem určeny, že by ohledně odvozu uvedených předmětů byly k dispozici nějaké písemné doklady apod. Souhrn všech okolností provázejících posuzované jednání ukazuje na to, že obviněný J. Š. společně s ostatními obviněnými chtěl odcizit předměty odvezené z areálu poškozené obchodní společnosti a že tedy jednal úmyslně.
Nic na tom nemůže změnit ani výpověď obviněného D. B., který obhajobu obviněného J. Š. podporoval tvrzením, že obviněný J. Š. „o ničem nevěděl“. Výpověď obviněného D. B. je v očividném rozporu se zjištěními vyplývajícími zejména z kamerového záznamu a soudy ji důvodně hodnotily jako nevěrohodnou.
Čin obviněného J. Š. i z hlediska subjektivní stránky vykazuje znaky spolupachatelství přečinu krádeže podle §205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku. Napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž byl výrok o vině obviněného J. Š. ponechán nedotčen a jímž bylo jeho odvolání zamítnuto, není rozhodnutím spočívajícím na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného J. Š. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
K dovolání obviněného I. A.
Obviněný I. A. založil dovolání na námitkách týkajících se hodnocení polehčujících okolností a přiměřenosti uloženého trestu. Tyto námitky ovšem stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to i v té jeho alternativě, která je vymezena jako „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, míněno jiné, než je právní posouzení skutku (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). To platí přesto, že otázka přiměřenosti trestu je záležitostí aplikace hmotného práva, zejména ustanovení §38 – §39, §41 – §42 tr. zákoníku.
Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát v důsledku vad výroku o vině, lze samotný výrok o uložení trestu dovoláním napadat z hmotně právních pozic zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný I. A. neuplatnil a evidentně to ani nepřicházelo v úvahu. Trest odnětí svobody na šestnáct měsíců se zařazením do věznice s dozorem mu byl uložen jako přípustný druh trestu ve výměře, která spadá do rámce zákonné trestní sazby stanovené v §205 odst. 3 tr. zákoníku v rozpětí od jednoho roku do pěti let. Trest zákazu pobytu v okrese Frýdek-Místek mu rovněž byl uložen jako přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby stanovené v §75 odst. 1 tr. zákoníku v rozpětí od jednoho roku do deseti let.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je obecným hmotně právním dovolacím důvodem. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je zvláštním hmotně právním dovolacím důvodem stanoveným ve vztahu k výroku o uložení trestu. Z tohoto vzájemného vztahu obou dovolacích důvodů logicky vyplývá, že napadnout samotný výrok o uložení trestu kvůli porušení hmotného práva je možné zásadně jen s použitím zvláštního dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Výklad, který by připouštěl namítanou nepřiměřenost uloženého trestu jako dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., by byl nelogický, neboť by činil ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. bezpředmětným, nadbytečným a nefunkčním. Při naznačeném výkladu by uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu bylo vždy „jiným nesprávným hmotně právním posouzením“ podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., takže ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. by postrádalo jakýkoli smysl.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek není určeno ke korekcím výroku o uložení trestu z hlediska jeho přiměřenosti, ale jen k nápravě nejzávažnějších vad spočívajících v uložení nepřípustného druhu trestu nebo v uložení trestu ve výměře mimo zákonné meze.
Námitky obviněného I. A. na adresu výroku o trestu, který mu byl uložen, se opíraly o jeho názor, že uložený trest je nepřiměřeně přísný. Takové námitky ovšem nejsou dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného I. A. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. ledna 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu