ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1615.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 1615/2017-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. 1. 2018 o dovolání, které podal obviněný D. H. Q. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 8. 2017, sp. zn. 7 To 163/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 6 T 8/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 28. 11. 2016, sp. zn. 6 T 8/2015, byl obviněný D. H. Q. uznán vinným přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku a odsouzen podle §206 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na dvanáct měsíců s tím, že výkon trestu byl podle §81 odst. 1 tr.zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle §82 odst. 1 tr.zákoníku stanovena na osmnáct měsíců. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu v Sokolově v podstatě v tom, že obviněný v Ch., S., H. a K. V. jako jednatel obchodní společnosti TONY a NIKI s. r. o., a obsluhovatel sázkových zařízení videoloterijních terminálových systémů umístěných v provozovnách specifikovaných ve výroku o vině, které obsluhoval na podkladě smluv o zabezpečení obsluhy uzavřených s obchodní společností SYNOT TIP, a. s., a specifikovaných ve výroku o vině, v rozporu s těmito smlouvami neodvedl plnou výši tržeb za měsíce leden a únor 2014, část tržeb si ponechal a použil pro svou potřebu, čímž způsobil obchodní společnosti SYNOT TIP, a. s., škodu ve výši 95 819 Kč.
Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 8. 2017, sp. zn. 7 To 163/2017, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr .ř. Namítl, že skutek byl nesprávně posouzen jako trestný čin, protože svým jednáním v rámci obchodněprávního vztahu využil zadržovacího práva podle §1395 a násl. obč. zákoníku. K tomu dodal, že výrok o vině je v rozporu s pojetím trestní represe jako posledního prostředku (ultima ratio). Vyjádřil názor, že nemohl spáchat trestný čin zpronevěry za situace, kdy nebyly zadržovány peníze jako hmotná věc a kdy se jednalo jen o jakési matematické zápočty fiktivních částek. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Plzni věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout nebo sám ve věci rozhodl v intencích podaného dovolání.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření označil dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájci k případné replice, ale obhájce na ně nereagoval.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, způsobí-li uvedeným činem větší škodu. Takovou škodou se podle §138 odst. 1 tr. zákoníku rozumí škoda dosahující částky nejméně 50 000 Kč.
Posuzovaným skutkem byly zákonné znaky přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku evidentně naplněny. Námitky obviněného postrádají jakékoli opodstatnění.
Především je třeba zdůraznit, že předmětem útoku byly hotové peníze, které účastníci her předtím vložili do herních zařízení a které se tím staly majetkem obchodní společnosti SYNOT TIP, a. s. Rozhodně tedy nešlo o „jakési matematické zápočty fiktivních částek“, jak se vyjádřil obviněný v podaném dovolání. Ve vztahu k peněžním prostředkům vloženým účastníky her do herních zařízení vyplývala pro obviněného ze smluv o zabezpečení obsluhy jednoznačná a výslovná povinnost odvést je na bankovní účet obchodní společnosti SYNOT TIP, a. s., přičemž tato povinnost se podle smluv o zabezpečení obsluhy nevztahovala pouze na částku řádně vyplacených a vyúčtovaných výher.
Rozhodně nelze akceptovat námitky, které obviněný uplatnil v tom smyslu, že neodvedením tržeb vykonával zadržovací právo podle §1395 obč. zákoníku.
Podle §1395 odst. 1 obč. zákoníku kdo má povinnost vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může ji ze své vůle zadržet k zajištění splatného dluhu osoby, jíž by jinak měl věc vydat. Posuzované jednání obviněného nesměřovalo k zajištění nějakého splatného dluhu obchodní společnosti SYNOT TIP, a. s. Obviněný ostatně žádný takový dluh ani nespecifikoval. Z okolností případu je patrno, že uvedeným jednáním obviněný reagoval na to, že naopak obchodní společnost SYNOT TIP, a. s., uplatňovala vůči němu, resp. vůči obchodní společnosti TONY a NIKY, s. r. o., nároky, které obviněný pokládal za nedůvodné. Jeho obrana ovšem nemohla spočívat v uplatnění zadržovacího práva ve vztahu k peněžním prostředkům, které byl povinen odvést na podkladě smluv o zabezpečení obsluhy. V této spojitosti je třeba zdůraznit, že zadržovací právo bylo v dané věci vyloučeno také ustanovením §1396 odst. 2 obč. zákoníku, podle něhož zadržet věc nesmí ten, komu bylo uloženo, aby s ní naložil způsobem neslučitelným s výkonem zadržovacího práva, což neplatí, měl-li věc u sebe v době zahájení insolvenčního řízení, ve kterém se řeší úpadek nebo hrozí úpadek dlužníka. Ve smlouvách o zabezpečení obsluhy byla v čl. 3 bod 2 výslovně zakotvena povinnost odvést předmětné peněžní prostředky na účet obchodní společnosti SYNOT TIP, a. s. Toto byl jediný způsob, jak mohl obviněný s uvedenými prostředky naložit. Obviněnému tedy bylo smlouvami o zabezpečení uloženo naložit s uvedenými prostředky způsobem, který byl neslučitelný s tím, aby ve vztahu k nim mohlo být vykonáno zadržovací právo.
Výrok o vině obviněného přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku nijak nekoliduje s ustanovením §12 odst. 2 tr. zákoníku, v němž je zakotvena zásada subsidiarity trestní represe a pojetí trestní represe jako krajního prostředku ochrany dotčených zájmů (ultima ratio). Posuzovaný skutek má sice základ v obchodněprávním vztahu, jehož předmětem byl provoz herních zařízení, avšak jednáním, jímž si přisvojil část tržeb, které byl povinen odvést, obviněný výrazně překročil rámec obchodněprávního vztahu a dodal svému postupu charakter vyloženě kriminálního činu.
Právní posouzení skutku jako přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku je v souladu se zákonem. Napadené usnesení Krajského soudu v Plzni, jímž byl výrok o vině obviněného ponechán nedotčen a jímž bylo odvolání obviněného zamítnuto, není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. ledna 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu