ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.170.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 170/2018-36
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 11. 7. 2018 v neveřejném zasedání, o dovolání obviněného P. N., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 9 To 16/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 2 T 161/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
I
Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 2 T 161/2015, byl obviněný P. N. uznán vinným pod body I. až IV. pokračujícím přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku, pod body II. až IV. pokračujícím přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku a pokračujícím přečinem poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §211 odst. 4 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2,5 roku. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Uvedeným rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu u obviněných M. B. a A. O. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
Obviněný P. N. se trestných činů dopustil tím, že (zkráceně) ad I. obvinění P. N. a M. B. v přesně nezjištěné době v průběhu měsíce dubna 2015 na ubytovně v K. V. zakoupil obviněný M. B. od osoby jménem „V.“ občanský průkaz č. … a řidičský průkaz č. …, vydané na osobu poškozeného J. R., poté po dohodě s obviněným P. N. a za jeho přítomnosti úmyslně podstatně změnil předmětný občanský průkaz, neboť občanský průkaz byl evidován jako ztracený, a to tak, že pomocí špendlíku upravil jeho evidenční číslo tak, že jej změnil z čísla … na číslo …, a následně za použití černého laku na nehty změněné číslo přebarvil, takto podstatně pozměněný občanský průkaz předal obviněnému P. N., aby jej užil při uzavírání úvěrových smluv jako pravého, ad II. obvinění P. N. a M. B. v přesně nezjištěné době v průběhu měsíce dubna 2015, obviněný M. B. předal na ubytovně v K. V., pozměněný občanský průkaz a řidičský průkaz, vedené na osobu J. R., obviněnému P. N., poté dne 27. 4. 2015 oba společně po vzájemné předchozí domluvě odjeli do prodejny Elektro World v K. V., kde obviněný P. N. uzavřel úvěrovou smlouvu na částku 16 696 Kč se společností ESSOX, s. r. o., za účelem financování koupě spotřebního zboží, a to dvou kusů mobilních telefonů, přičemž se obviněný P. N. vydával za poškozeného J. R., při sjednávání úvěru předložil pozměněný občanský průkaz a nepravdivě uvedl, že je zaměstnancem Vězeňské služby České republiky, se sídlem Horní Slavkov s pravidelným měsíčním příjmem ve výši 30 000 Kč, zboží odebrali a společně mobilní telefony prodali v bazaru Mobilmánie v K. V., takto získané finanční prostředky použili pro svoji potřebu a splátky úvěru nehradili, čímž způsobili společnosti ESSOX, s. r. o., škodu ve výši nejméně 16 696 Kč, a dále poškozenému J. R. způsobili vážnou újmu na právech, a to zejména na výlučném právu jmenovaného vystupovat pod svojí osobní identitou a právu samostatně vstupovat do závazkových vztahů; ad III. obvinění P. N. a A. O. za pomoci obviněného M. B. v přesně nezjištěné době v průběhu měsíce dubna 2015 obviněný M. B. za účelem uzavření úvěrové smlouvy předal na ubytovně v K. V. pozměněný občanský průkaz a řidičský průkaz, vedené na osobu J. R., obviněnému P. N., a poté obviněný P. N. s obviněným A. O. společně po vzájemné předchozí domluvě dne 18. 5. 2015 v K. V. – B., v Autobazaru H., uzavřeli úvěrovou smlouvu se společností GE Money Auto, s. r. o., za účelem financování nákupu osobního motorového vozidla tov. zn. INFINITI, typ FX 35, v prodejní ceně 219 200 Kč s tím, že uhradí částku ve výši 43 800 Kč a zbytek kupní ceny ve výši 175 200 Kč a poplatek za sjednání úvěrové smlouvy ve výši 5 000 Kč, bude financován formou spotřebitelského úvěru ve výši 180 200 Kč, kdy předmětné vozidlo vybrali společně, dále byli oba přítomni při podávání žádosti o úvěr, přičemž se obviněný P. N. vydával za poškozeného J. R., při sjednávání úvěru předložil pozměněný občanský průkaz a nepravdivě uvedl, že je ve starobním důchodu s pravidelným měsíčním příjmem ve výši 16 068 Kč, poskytnutý úvěr pak v plné výši odčerpali, vozidlo odebrali dne 20. 5. 2015, následně vozidlo užíval obviněný A. O., ačkoliv věděl, že úvěr byl poskytnut na základě nepravdivých údajů, čímž způsobili společnosti GE Money Auto, s. r. o., škodu ve výši nejméně 180 200 Kč, a dále poškozenému J. R. způsobili vážnou újmu na právech, a to zejména na výlučném právu jmenovaného vystupovat pod svojí osobní identitou a právu samostatně vstupovat do závazkových vztahů; ad IV. obvinění P. N. a A. O. za pomoci obviněného M. B. v přesně nezjištěné době v průběhu měsíce dubna 2015 obviněný M. B. za účelem uzavření úvěrové smlouvy předal na ubytovně v K. V., pozměněný občanský průkaz a řidičský průkaz vedené na osobu J. R., obviněnému P. N., a poté obviněný P. N. s obviněným A. O. společně po vzájemné předchozí domluvě dne 19. 5. 2015 v K. V., v Autobazaru B. – J. B., uzavřeli úvěrovou smlouvu se společností Home Credit, a. s., za účelem financování nákupu osobního motorového vozidla tov. zn. BMW, typ 320i, v prodejní ceně 222 200 Kč s tím, že uhradí částku ve výši 22 200 Kč a zbytek kupní ceny ve výši 199 800 Kč bude financován formou spotřebitelského úvěru ve výši 199 800 Kč, kdy předmětné vozidlo vybrali společně, dále byli oba přítomni při podávání žádosti o úvěr, přičemž se obviněný P. N. vydával za poškozeného J. R., při sjednávání úvěru předložil pozměněný občanský průkaz a nepravdivě uvedl, že je ve starobním důchodu s pravidelným měsíčním příjmem ve výši 16 068 Kč, což doložil zfalšovaným potvrzením, přičemž obviněný A. O. věděl, že úvěr byl poskytnut na základě pozměněného občanského průkazu a na základě nepravdivých údajů, vozidlo odebrali dne 20. 5. 2015, následně vozidlo užíval obviněný P. N. a obviněný M. B., přičemž v důsledku odhalení podvodného jednání nebyl úvěr prodejci vyplacen, čímž způsobili společnosti Autobazaru B. – J. B., škodu ve výši nejméně 199 800 Kč, a dále poškozenému J. R. způsobili vážnou újmu na právech, a to zejména na výlučném právu jmenovaného vystupovat pod svojí osobní identitou a právu samostatně vstupovat do závazkových vztahů.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný P. N. a obviněný A. O. odvolání. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 9 To 16/2017 obě odvolání zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodná.
II
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný P. N. prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Má za to, že soudy nezohlednily jeho výpověď, kterou učinil před soudem prvního stupně a při svém rozhodování byly ovlivněny výpovědí podanou v přípravném řízení. Pokud jde o skutek pod bodem ad I. obviněný uvedl, že se ho nedopustil. Je přesvědčen, že výpověď učiněná před soudem má nejvyšší váhu. Soudy podle něj nepostupovaly při hodnocení důkazů v souladu s trestním řádem, neboť si účelově vybíraly důkazy, které svědčí v jeho neprospěch, aniž by zohlednily důkazy, které jeho vinu vyvracejí. Ke skutku pod bodem ad I. se plně doznal obviněný M. B., který uvedl, že zakoupil řidičský a občanský průkaz pana J. R., dále uvedl, že se s obviněným P. N. na ničem nedohodl a doklady padělal sám. Podle obviněného nebyl předložen žádný důkaz, že by se na padělání měl podílet, žádný důkaz podle něj neprokazuje jeho vinu a on by měl být obžaloby zproštěn. Pokud jde o jednání pod bodem ad IV. nebyl podle obviněného předložen žádný důkaz, že by měl předmětné vozidlo BMW užívat spolu s obviněným M. B., když obviněný M. B. uvedl, že vozidlo BMW jel prodat a také, že veškeré padělání dokladů stojí na něm. Obviněný uznává, že jeho jednání vybočilo ze společensky zažitých norem a pravidel chování, avšak namítá, že jeho jednání bylo způsobeno obavami o jeho rodinu. Poznamenal, že přátelství s obviněným M. B. bylo příčinou jeho jednání a do té doby žil spořádaným životem. Obviněný má dále za to, že v důsledku nesprávného právního posouzení mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest. Oba soudy podle něj nevzaly v potaz polehčující okolnosti (doznání, spolupráce, vyjádření lítosti), nebylo vzato v potaz, že jednal pod pohrůžkou ze strany obviněného M. B. U skutku pod bodem ad I. bylo podle obviněného prokázáno, že obviněný M. B. vytvořil všechny padělky sám. Obviněný se domnívá, že mu měl být uložen trest při samé spodní hranici sazby a tento měl být podmíněně odložen. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, zprostil ho obžaloby za jednání pod bodem ad I. a uložil mu za jednání pod body ad II. až IV. trest odnětí svobody při dolní hranici trestní sazby, který bude podmíněně odložen na zkušební dobu.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že se vzhledem k obsahu dovolání k němu nebude věcně vyjadřovat. Souhlasil přitom s projednáním věci v neveřejném zasedání.
III
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ten je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud především shledal, že obviněný postavil své dovolání na shodných námitkách jako svůj řádný opravný prostředek – odvolání (č. l. 965 a násl. tr. spisu). Shodnými námitkami obviněného se proto zabýval a vypořádal se s nimi soud druhého stupně. Shodné námitky byly součástí celé obhajoby obviněného a zabýval se jimi dostatečně podrobně již nalézací soud.
Dovolání obviněného směřuje toliko proti jednání popsanému pod body ad I. a ad IV. výroku o vině rozsudku nalézacího soudu. Pokud jde o výhrady proti jednání pod bodem ad I. obviněný svou vinu popírá a opakovaně tvrdí, že se uvedeného jednání nedopustil. Domnívá se, že soudy nepostupovaly při hodnocení důkazů v souladu s trestním řádem, účelově si vybíraly důkazy svědčící o jeho vině, pochybily, pokud při výroku o vině vycházely z jeho výpovědi z přípravného řízení a nikoli z jeho změněné výpovědi u hlavního líčení. Poukázal na to, že k jednání pod bodem ad I. se zcela doznal obviněný M. B., který potvrdil, že doklady padělal sám. Podle obviněného tak u jednání pod bodem ad I. neexistuje žádný důkaz o jeho vině.
Z obsahu této části dovolání je zřejmé, že obviněný svými námitkami zcela popírá skutková zjištění učiněná soudy na základě provedeného dokazování a nesouhlasí s tím, jaké důkazy okresní soud ve věci provedl, a zejména jak soudy provedené důkazy hodnotily a jaké skutkové závěry na jejich podkladě postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. vyvodily. S ohledem na shora uvedené a obsah dovolání je zřejmé, že námitky obviněného dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají, neboť se netýkají aplikace hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudy, nemají hmotně právní povahu, týkají se postupu soudů při dokazování, při hodnocení důkazů a při zjišťování skutkového stavu. Jde o námitky skutkové povahy, které se týkají aplikace procesního práva (trestního řádu), což nekoresponduje s tím, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá v porušení hmotného práva (trestního zákoníku).
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by skutková zjištění soudů byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by tím bylo porušeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě má zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4 (základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci) a čl. 90 (soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům) Ústavy České republiky.
Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a důkazy se projevuje zejména tím, že skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s důkazy, že skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, že skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a důkazy může vyplývat i z toho, že tato zjištění jsou zcela nebo v rozhodující míře založena na nějakém procesním úkonu, který je zatížen tak podstatnou vadou, že je jako důkaz nepoužitelný, a skutková zjištění soudů nemají oporu v ostatních důkazech.
Obviněný existenci takového rozporu ani výslovně nenamítal. Nejvyšší soud, pokud jde o jednání pod bodem ad I., mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Karlových Varech, s nimiž se v napadeném rozhodnutí ztotožnil také Krajský soud v Plzni, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé neshledal žádný rozpor, natož extrémní.
Skutková zjištění soudů mají u tohoto jednání odpovídající obsahový základ, především ve výpovědích obviněných P. N. a M. B. z přípravného řízení, které byly vzájemně souladné a podrobně, kontinuálně a shodně popisovaly průběh skutkového děje, jak je popsán pod bodem ad I. výroku o vině. Výpovědi obviněných z přípravného řízení jsou rovněž v souladu s ostatními ve věci provedenými důkazy, neboť je zcela zřejmé, že na jednání pod bodem ad I. navazovala další jednání obviněných. Soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, a při jejich hodnocení postupovaly obezřetně s vědomím změny ve výpovědích obviněných v hlavním líčení. Pro odstranění rozporů ve výpovědích obviněných byly podle §207 odst. 2 tr. ř. čteny jejich výpovědi z přípravného řízení (obviněný P. N. – č. l. 632 tr. spisu; obviněný M. B. – č. l. 791 tr. spisu). Pro úplnost je pak možno dodat, že protokol o dřívější výpovědi obviněného je možno v hlavním líčení číst podle §207 odst. 2 tr. ř., pokud se objeví podstatné rozpory mezi jeho dřívější výpovědí a jeho údaji při hlavním líčení, což se v tomto případě stalo. Nalézací soud shledal, že výpověď obviněného P. N. z přípravného řízení ohledně pachatelství u skutku pod bodem ad I. je v souladu s ostatními ve věci provedenými důkazy. Při hodnocení důkazů se soudy s rozpory ve výpovědích důsledně a dostatečně podrobně vypořádaly (str. 14, 15 rozhodnutí soudu prvního stupně, str. 5 rozhodnutí soudu druhého stupně), nedopustily se žádné deformace důkazů ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily. Obvinění byli u skutku pod bodem ad I. správně uznáni vinnými spolupachatelstvím přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku a jejich soudy zjištěné jednání přitom vyplývá právě z jejich původních shodných výpovědí. Přesvědčení obviněného P. N., že obviněný M. B. se k jednání pod bodem ad I. zcela doznal a tím ho snad z jeho spáchání vyvinil, je pak v rozporu s obsahem spisového materiálu. Obviněný M. B. ve svých výpovědích uvedl, že jeho nápadem bylo pozměnit uvedené doklady, jeho role pak spočívala v koupení dokladů a samotné úpravě dokladu za použití popsaných prostředků. Obviněný P. N. sice sám doklad přímo nepozměnil, postupoval však ve shodě s obviněným M. B., s jeho nápadem na pozměnění občanského průkazu (při využití své podoby s podobou podoby poškozeného J. R.) souhlasil s vědomím, že zfalšovaného dokladu bude dále použito jako pravého. Skutečnost, že byl obviněný P. N. obviněným M. B. k trestné činnosti nucen, či se jí dopouštěl z důvodu zcela nekonkrétní obavy z tohoto obviněného, nebyla prokázána a obviněného P. N. ze spolupachatelství na přečinu podle §348 odst. 1 tr. zákoníku nevyviňuje. Není podstatné, že sám obviněný P. N. doklad nepozměňoval, že takto učinil obviněný M. B. Obviněný P. N. však společně s ním jednal (věděl o jeho nápadu zneužít jeho podoby s poškozeným) a byl veden společným úmyslem provést změnu dokladu s cílem použít padělek jako pravý a tím vydělat nějaké peníze. Soudy zcela správně shledaly výpověď obviněného P. N. z hlavního líčení a jeho obhajobu za vyvrácenou a výpověď obviněného z přípravného líčení za věrohodnou. S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že tyto námitky obviněného nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani pod jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř.
Pokud jde o námitky proti jednání pod bodem ad IV., obviněný uvádí, že nebyl předložen žádný důkaz o tom, že by vozidlo BMW užíval spolu s obviněným M. B. Dále zopakoval, že padělání veškerých dokladů bylo prací M. B. Z uvedeného je zřejmé, že ani tyto námitky nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani pod jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř., neboť jde toliko o námitky skutkové, jimiž obviněný popírá skutková zjištění soudů, nadále se domnívá, že provedeným dokazováním nebyla jeho vina prokázána a soudy provedené důkazy hodnotily nesprávně, v jeho neprospěch. Nejvyšší soud považuje za potřebné zdůraznit, že obviněný byl pod bodem ad IV. uznán vinným přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku a přečinem poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (vše jako součást pokračujících trestných činů). Přečinu podle §348 tr. zákoníku se pod bodem ad IV. dopustil podle právní věty tím, že užil jako pravou veřejnou listinu, jejíž obsah byl podstatně změněn. Zde tedy není obviněnému kladeno za vinu, že by veřejnou listinu padělal (jak namítá), ale že padělanou veřejnou listinu (občanský průkaz) užil jako pravou při sjednávání úvěrové smlouvy, což obviněný nesporuje. Přečinu úvěrového podvodu se pak dopustil tím, že při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje, což se evidentně stalo, když osobně v autobazaru požádal o poskytnutí úvěru a vědomě předložil falešný občanský průkaz a zfalšované potvrzení o příjmu. Pro naplnění skutkových podstat u všech trestných činů, jimiž byl obviněný uznán vinným, je nepodstatné, jak s vozidlem obvinění dále nakládali (v jakém rozsahu, podle jakých dohod vozidlo obvinění užívali). Způsob užívání vozidla BMW také obviněným P. N. (jak je popsáno ve skutkové větě) však vyplývá z výpovědi obviněného M. B. (z protokolu o výpovědi obviněného na č. l. 432 tr. spisu čteného u hlavního líčení dne 4. 5. 2016, č. l. 791 tr. spisu), jakož i z výpovědi obviněného P. N. (z protokolu o výpovědi obviněného na č. l. 447 tr. spisu čteného u hlavního líčení dne 27. 10. 2015, č. l. 632 tr. spisu). Rovněž nelze akceptovat námitky obviněného, že jeho trestné jednání bylo způsobeno obavami o jeho rodinu, či námitky, že přátelství s obviněným M. B. bylo příčinou jeho trestného jednání, neboť tyto skutečnosti nemohou obviněného zbavit odpovědnosti za jeho jednání. Takové námitky nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů podle §265b tr. ř.
Obviněný v závěru dovolání vznesl námitku proti výroku o trestu s tím, že mu s ohledem na neprokázání jeho viny (jak se domnívá) byl uložen trest nepřiměřeně přísný. Především je nutno uvést, že dovolání je v této části nepřípustné, neboť rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 13. 3. 2017, sp. zn. 4 T 123/2016 (který nabyl právní moci dne 13. 3. 2018) byl podle §43 odst. 2 zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 2 T 161/2016. Nad rámec dovolání však Nejvyšší soud uvádí, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí, lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (který však obviněný ve svém dovolání neuplatnil a ani nepřicházel v úvahu), a to jen tehdy, byl-li obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Taková skutečnost však v daném případě nenastala. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §41, §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat. Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu tohoto dovolacího důvodu, je však možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (blíže srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Vzhledem k tomu, že obviněný žádné takové námitky nevznesl a svými námitkami napadá v podstatě nepřiměřenost trestu, jedná se o námitku, kterou nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací, proto uzavírá, že není jeho úkolem, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Soudy se přesvědčivě vypořádaly s obhajobou obviněného. Jestliže v dovolání obviněný tuto obhajobu opakuje, lze proto odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. Soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem. Při hodnocení důkazů se nedopustily žádné deformace důkazů ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily. V odůvodnění svých rozhodnutí soudy jasně uvedly, které důkazy shledaly věrohodnými a které nevěrohodnými, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy opřely svá skutková zjištění, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a jak právně hodnotily prokázané skutečnosti dle příslušných ustanovení trestního zákona v otázce viny a trestu. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Ze shora uvedeného je zřejmé, že námitky obviněného P. N. neodpovídaly uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jinému důvodu podle §265b tr. ř. Protože ve věci nebyl shledán ani extrémní rozpor, bylo dovolání posouzeno jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud takto rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 7. 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu