ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.18.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 18/2018-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 17. ledna 2018 v neveřejném zasedání o dovolání obviněné M. P. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2017, sp. zn. 67 To 287/2017, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 41 T 27/2017 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné M. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 4. 8. 2017, č. j. 41 T 27/2017-190, byla obviněná M. P. uznána vinnou přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku a odsouzena podle §209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazena do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost nahradit poškozenému M. S. majetkovou škodu 127 000 Kč.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněná dopustila uvedeného přečinu v podstatě tím, že dne 12. 10. 2016 v P., za použití smyšlené legendy o možnosti obstarat pro poškozené M. S. a M. D. výhodnou koupi osobního motorového vozidla, přestože od samého počátku věděla, že slibovaný obchod neprovede a peníze si ponechá pro svou vlastní potřebu, vylákala od poškozeného M. S. částku 127 000 Kč jako údajnou zálohu na koupi vozidla, čímž mu způsobila škodu v téže výši, a tohoto jednání se dopustila, přestože byla odsouzena rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 22. 12. 2015, č. j. 2 T 160/2015-302, který nabyl právní moci dne 2. 3. 2016, pro zločin podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku ke společnému trestu odnětí svobody na tři roky podmíněně odloženému na zkušební dobu na pět let za současného vyslovení dohledu.
Rozsudek soudu prvního stupně obviněná napadla odvoláním, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 9. 2017, č. j. 67 To 287/2017-228, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
V dovolání obviněná zopakovala svou obhajobu, že neměla podvodný úmysl a obchod s motorovým vozidlem pokládala za skutečný. Soudům vytkla nedostatečný rozsah dokazování ve vztahu k osobám J. P., B. a V. Namítla, že soud z vlastní iniciativy neprovedl žádné další dokazování k těmto osobám, ačkoli obviněná soudu uvedla kontakt na svědka B. a navrhla výslech svědka V. Tyto důkazní návrhy soud svévolně zamítl, ačkoli měly podporovat její obhajobu. S poukazem na judikaturu Ústavního soudu obviněná uvedla, že je možno v dovolacím řízení namítat rovněž vady, které mají ústavněprávní charakter, neboť soudy mají povinnost aktivně vyhledávat pravdu a nevycházet jen z důkazů navržených stranami. Podle obviněné v řízení před soudy nižších stupňů i v přípravném řízení došlo k opomenutí obstarání důkazů, které měly prověřovat její tvrzení. Odvolací soud nijak nezdůvodnil, proč zamítl důkazní návrh vyslechnout svědka V. a ani se nevypořádal s navrženým výslechem svědka B. Obviněná dále namítla, že soudy opomenuly zabývat se emailem poškozené M. D., ve kterém sdělila, že obviněná má vracet pouze 97 034 Kč, neboť zbytek dlužné částky byl započten. Odvolací soud však k tomuto důkazu uvedl toliko, že zápočet přeplatku není v daném případě možný, což je podle obviněné postup odporující občanskému právu hmotnému, neboť tento nárok byl podle §1982 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, započitatelný.
Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a přikázal soudu druhého stupně věc znovu projednat a rozhodnout, příp. aby tak postupoval i ve vztahu k rozsudku soudu prvního stupně.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že se nebude k dovolání obviněné věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Námitky obviněné proti nedostatečně provedenému dokazování nejsou námitkami, které by bylo možné podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani pod žádný jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř., neboť směřují výhradně do rozsahu dokazování soudy obou stupňů. Nad rámec uvedeného je nutné zdůraznit, že soudy obou stupňů provedly veškeré důkazy potřebné pro meritorní rozhodnutí a následně je podle §2 odst. 6 tr. ř. pečlivě hodnotily jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněné byla spolehlivě vyvrácena především výpověďmi poškozených M. S., M. D. a listinnými důkazy. Protože Nejvyšší soud ve věci neshledal žádný, natož extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, ani jiné porušení práva na spravedlivý proces, není zde důvod k zásahu Nejvyššího soudu do skutkového stavu zjištěného soudy obou stupňů.
Je rovněž namístě uvést, že soud prvního stupně zdůvodnil, proč nepovažoval za nutné dále doplňovat dokazování (str. 7 rozsudku soudu prvního stupně). Obviněná oproti jejímu tvrzení v dovolání nenavrhla odvolacímu soudu výslech svědka V., ale pouze v rámci veřejného zasedání zmínila, že navrhovala výslech svědka V. (míněno v rámci předchozího řízení u soudu prvního stupně), avšak jako návrh na doplnění dokazování uvedla toliko výslech svědka B. (č. l. 225 tr. spisu) s tím, že k jeho osobě sdělila odvolacímu soudu pouze jeho údajné telefonní číslo. Soud druhého stupně se následně v odůvodnění svého usnesení s tímto důkazním návrhem vypořádal, když uvedl, že obviněná k tomuto svědkovi neuvedla žádné identifikační údaje, které by umožnily jeho dohledání a číslo telefonu, poskytnuté obviněnou, bylo nekontaktní (str. 3 usnesení odvolacího soudu). Výtky obviněné stran pochybení soudů při dokazování tak nejen nenaplňují uplatněný dovolací důvod, ale ani je nelze považovat za námitky relevantní.
Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit toliko námitku obviněné, že postupem odvolacího soudu, který vyloučil možnost zápočtu pohledávky, došlo k porušení norem hmotného práva, v tomto případě ustanovení občanského práva hmotného. Obviněná odkazovala na elektronickou zprávu odeslanou pravděpodobně z emailové adresy poškozené M. D., ve které tato uvádí, že částka, kterou jí má obviněná vracet, se na základě započtení snižuje na 97 034 Kč. Na tomto místě je nutné připomenout, že se s nárokem na náhradu majetkové škody v trestním řízení řádně a včas připojil pouze poškozený M. S., přičemž soud prvního stupně uložil obviněné podle §228 odst. 1 tr. ř. povinnost nahradit právě poškozenému M. S. celou způsobenou majetkovou škodu ve výši 127 000 Kč. Poškozená M. D. výslovně soudu uvedla, že se k trestnímu řízení s nárokem na náhradu majetkové škody vůči obviněné nepřipojuje (č. l. 178 tr. spisu). Částka 29 966 Kč je pohledávkou obviněné za poškozenou M. D. vzniklou z nájemního vztahu, který nijak nesouvisí s projednávaným skutkem. Jednostranné prohlášení poškozené M. D. prostřednictvím elektronické zprávy tak nemohlo být použito jako důkaz pro snížení výše náhrady škody poškozenému M. S. Ačkoli je pravdou, že se soud druhého stupně mohl s předmětným důkazem ve svém usnesení vypořádat pregnantněji, lze na základě výše uvedeného uzavřít, že námitka obviněné je zjevně neopodstatněná.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §256b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud shledal dovolání obviněné zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Obiter dictum je namístě poznamenat, že obviněná většinu námitek obsažených v dovolání uplatnila již v řízení před soudy nižších stupňů. V této souvislosti lze poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, se kterými se soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. ledna 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.