ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.24.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 24/2018-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. 1. 2018 o dovolání obviněného P. B. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2017, sp. zn. 11 To 356/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 37 T 20/2017 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha – východ ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. 37 T 20/2017, byl obviněný P. B. uznán vinným dvěma přečiny ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a dvěma přečiny výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto přečiny a dále za přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 12 To 143/2012, byl odsouzen podle §178 odst. 3 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců s tím, že pro výkon tohoto trestu byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem, přičemž podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 12 To 143/2017, a další obsahově navazující rozhodnutí. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody a nemajetkové újmy.
Odvolání obviněného, podané proti celému výroku o vině, bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2017, sp. zn. 11 To 356/2017, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že jednal v nutné obraně (§29 tr. zákoníku) a že tím byla vyloučena protiprávnost jeho jednání. Namítanou nutnou obranu prezentoval prostřednictvím své vlastní verze skutkového stavu, kterou postavil proti skutkovým zjištěním, která učinily soudy. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu Praha – východ věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že se k dovolání nebude vyjadřovat.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu jedině za předpokladu, že obsahově odpovídají jeho zákonnému vymezení. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů, k rozsahu dokazování apod. Z toho je zřejmé, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem. Uváží-li se povaha dovolacích důvodů, jak jsou v zákoně taxativně stanoveny, vyplývá z toho závěr, že dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak uvedenému dovolacímu důvodu odpovídají jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Podstatou dovolacího důvodu je vadná aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav zjištěný soudy. Předmětem právního posouzení jako posouzení hmotně právního přitom je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel.
V posuzované kauze jde o dva skutky, z nichž každý byl posouzen jako přečin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku (v jednočinném souběhu).
Podle zjištění Okresního soudu Praha – východ
- první skutek spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 10. 1. 2016 okolo 2,30 hodin v Ř., okr. P. – v., na diskotéce B. úmyslně a bez předchozího varování udeřil pěstí do levé části obličeje poškozeného D. K., kterému způsobil zranění specifikované ve výroku o vině,
- druhý skutek spočíval v podstatě v tom, že obviněný v noci z 13. 2. 2016 na 14. 2. 2016 v Ř., okr. P. – v., v baru na diskotéce B. úmyslně a bez předchozího varování přišel k poškozenému J. J., udeřil ho pěstí do levé části obličeje a způsobil mu zranění specifikované ve výroku o vině.
Podle skutkových zjištění Okresního soudu Praha – východ, podrobně rozvedených v odůvodnění rozsudku, obviněný napadl oba poškozené bezdůvodně, aniž k tomu zavdali přijatelnou či omluvitelnou příčinu. V tomto kontextu Okresní soud Praha – východ zjistil, že žádný z poškozených nijak neútočil na obviněného nebo na nějakou třetí osobu.
Námitky, podle nichž šlo o nutnou obranu, obviněný vyvozoval nikoli ze skutkových zjištění soudů, jak by to obsahově korespondovalo s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale zakládal je na nesouhlasu se zjištěním soudů, že žádný z poškozených nikoho nenapadal a napadením ani nehrozil. Námitky obviněného byly koncipovány tak, že proti tomuto skutkovému zjištění soudů postavil svou vlastní verzi skutkového stavu, kterou se snažil prosadit již v původním řízení a která se odvíjela od jeho tvrzení, že poškozeného D. K. udeřil v návaznosti na jeho předchozí jednání, z něhož usuzoval, že poškozený napadne jeho nebo některou z přítomných dívek, a že poškozeného J. J. udeřil proto, že poškozený sám ho nejprve udeřil a pak mu hrozil dalším fyzickým napadením. Uvedené námitky mají vyloženě skutkovou povahu a tím jsou mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by tím bylo porušeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě má zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu Praha – východ, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor, a to ani pokud jde o zjištění, že ze strany poškozených nebyl obviněný nebo někdo jiný napaden ani vystaven hrozbě napadení. Toto zjištění má odpovídající obsahový podklad v důkazech, jimiž byly nejen svědecké výpovědi poškozených, kteří namítaná napadení vyloučili, ale i výpovědi svědků z řad osob přítomných oběma incidentům. I když se výpovědi svědků při popisu obou incidentů ohledně některých dílčích okolností rozcházely, nikdo ze svědků nepotvrdil, že by poškození někoho napadali. Tvrzení obviněného, týkající se útoků poškozených, tak zůstalo zcela osamocené a soudy ho ve světle ostatních důkazů správně odmítly pro jeho nevěrohodnost.
Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.) a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. Zjištění soudů, že poškození na obviněného nebo někoho jiného nijak neútočili a žádným útokem nehrozili, nepředstavuje porušení ústavně zaručeného základního práva obviněného na spravedlivé řízení. To, že obviněný nesouhlasí s tímto zjištěním a se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. ledna 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu