ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.265.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 265/2018-40
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 3. 2018 o dovolání obviněného V. S. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 5 To 5/2017, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře pod sp. zn. 18 T 7/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 7. 11. 2016, sp. zn. 18 T 7/2016, byl obviněný V. S. uznán vinným pokusem zločinu podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 tr. zákoníku a pokusem zločinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku (bez uvedení §21 odst. 1 tr. zákoníku). Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na šest let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Skutek spočíval podle zjištění Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře v podstatě v tom, že obviněný dne 4. 12. 2015 v 9,33 hodin v Č. B., N., v pobočce Komerční banky, a.s., po předložení padělaného občanského průkazu na jméno K. K., opatřeného fotografií obviněného, vědomě použil padělaný příkaz k úhradě, jímž požadoval převod finančních prostředků ve výši 9 600 000 Kč z účtu K. K. na účet společnosti Petrol Oil SE vedený u Expobank CZ, a.s., avšak k tomuto převodu nedošlo v důsledku zásahu pracovníků Komerční banky, a.s., kteří přivolali policii.
O odvolání, které podal obviněný proti výroku o vině a trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 5 To 5/2017. Podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře zrušen ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný nově odsouzen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na pět let s tím, že pro výkon tohoto trestu byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.
Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze. Tento rozsudek napadl proto, že jím zůstal nedotčen výrok o vině. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ve vztahu ke všem trestným činům namítl nedostatek subjektivní stránky, což vyvozoval z toho, že jednal na příkaz jiné osoby, která využila jeho zranitelnosti, zdravotního stavu a vážné rodinné situace. Své jednání označil za jednání ve skutkovém omylu podle §18 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Uvedl, že mu bylo sděleno, že jedná na základě plné moci z pozice účetního za pověřenou osobu, jejíž identifikaci si neověřil, a že na účtu je částka 490 000 Kč. Zdůraznil, že příkaz k úhradě nevyplnil ani nepodepsal a že se nijak nepodílel na zajištění či výrobě padělaného občanského průkazu. Vytkl, že soudy neprovedly jím navrhované důkazy, které by nutně vedly k jiným závěrům o jeho vině, konkrétně k posouzení skutku podle ustanovení §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, resp. podle ustanovení §219 tr. zákoníku. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že považuje dovolání za zjevně neopodstatněné, a navrhl, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření státního zástupce bylo předloženo obhájkyni k případné replice, ale obhájkyně na ně nereagovala.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, a způsobí tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu. Takovou škodou se podle §138 odst. 1 tr. zákoníku rozumí škoda dosahující nejméně částky 5 000 000 Kč.
Zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo padělaný platební prostředek použije jako pravý.
Zločinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo padělanou veřejnou listinu užije jako pravou, způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu.
Pokusem je podle §21 odst. 1 tr. zákoníku jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
Posuzovaný skutek evidentně vykazuje znaky pokusu zločinu podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, znaky zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 tr. zákoníku a znaky pokusu zločinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §348 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku, a to i z hlediska subjektivní stránky, která spočívá v úmyslném zavinění pachatele.
Úmysl obviněného ve vztahu ke všem třem trestným činům jasně vyplývá ze způsobu jeho jednání a z povahy prostředků, které při něm použil. Okolnost, že obviněný v bance prokazoval svou totožnost občanským průkazem, který sice byl opatřen jeho fotografií, avšak nikoli jeho jménem, jasně ukazuje na to, že i ze subjektivního hlediska obviněného se tento občanský průkaz jako veřejná listina nutně jevil jako padělek. Ze subjektivního hlediska obviněného bylo v návaznosti na to snadno seznatelné, že pokud s použitím padělaného občanského průkazu předkládá bance příkaz k úhradě částky 9 600 000 Kč, je i tento platební prostředek padělkem v tom smyslu, že ho ve skutečnosti nevydala osoba oprávněná nakládat s účtem, z něhož měla být uvedená částka převedena na jiný účet. Jestliže se obviněný za popsaného stavu vydával za osobu oprávněnou nakládat s účtem, z něhož měla být na jiný účet převedena částka 9 600 000 Kč, je logické, že jeho úmyslem byla zahrnuta i neoprávněnost požadované dispozice a vznik škody v této výši. Obviněný znal tuto výši, neboť postřehl, že se mírně liší od částky 9 500 000 Kč uvedené na listině, jejímž účelem bylo deklarovat důvod převodu a která byla rovněž fingovaná, přičemž rozdíl ve výši 100 000 Kč mu byl vysvětlen jako jeho odměna. Vzhledem k tomu, že obviněný předložil bance padělaný platební příkaz na částku 9 600 000 Kč, sotva tak mohl činit s představou, že na účtu je jen částka v namítané výši 490 000 Kč. Námitky obviněného týkající se nátlaku, pod jehož vlivem jednal, jsou neslučitelné se zjištěními, která se týkají příchodu obviněného do těsné blízkosti banky v doprovodu společníka, s nímž byl v očividné shodě. Veškeré skutkové okolnosti významné z hlediska naplnění zákonných znaků všech tří trestných činů byly obviněnému známy a obviněný ohledně nich nemohl být v žádném skutkovém omylu, který by vylučoval jeho úmyslné zavinění (§18 odst. 1 tr. zákoníku) nebo odůvodňoval mírnější právní kvalifikaci (§18 odst. 2 tr. zákoníku).
Pokud obviněný namítal, že nevyplnil a nepodepsal předmětný příkaz k úhradě a že nezhotovil padělek předmětného občanského průkazu, pak se jeho námitky míjejí s výrokem o vině, jímž byl uznán vinným tím, že „padělaný platební prostředek použil jako pravý“ (§234 odst. 3 alinea druhá tr. zákoníku) a že „padělanou veřejnou listinu užil jako pravou“ (§348 odst. 1 alinea první tr. zákoníku). Při tomto právním posouzení jsou námitky obviněného bez významu.
Z okolností posuzované věci je zřejmé, že obviněný jednal v součinnosti s další osobou, případně osobami, avšak to nic nemění na jeho úmyslném zavinění ani na správnosti právního posouzení skutku, jak je vyjádřeno ve výroku o vině. Výrok o vině obviněného je podložen dostatkem relevantních skutkových zjištění a nevyžadoval žádné další dokazování. Pokud soudy nevyhověly návrhům obviněného na provedení dalších důkazů, měly pro to přijatelný důvod, neboť tyto návrhy směřovaly v podstatě ke zjištěním týkajícím se participace dalších osob na činu, ale rozhodně nemohly nic změnit na právní kvalifikaci jeho jednání. Zejména nepřicházelo v úvahu posoudit jeho jednání jen jako pomoc podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný – byť v rámci součinnosti s další osobou, resp. osobami – totiž svým jednáním naplňoval alespoň zčásti zákonné znaky trestných činů, resp. jejich pokusu, a jeho jednání proto nemohlo být posouzeno jako pouhé účastenství (§24 odst. 1 tr. zákoníku), ale muselo být posouzeno jako pachatelství (§22 odst. 1 tr. zákoníku), příp. jako spolupachatelství (§23 tr. zákoníku). Namítaná možnost posoudit skutek podle §219 tr. zákoníku, tj. podle ustanovení o trestném činu zatajení věci, nemá žádný relevantní vztah ke zjištěnému skutkovému stavu.
Jinak Nejvyšší soud odkazuje na podrobné a vyčerpávající odůvodnění rozsudků obou soudů, zejména rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, v nichž se soudy přesvědčivě vypořádaly se všemi námitkami, které obviněný uplatnil v rámci své obhajoby a znovu opakoval v dovolání.
Výrok o vině obviněného je evidentně v souladu se zákonem. Napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze, jímž byl výrok o vině ponechán nedotčen, není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. března 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu