ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.379.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 379/2018-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. dubna 2018 o dovolání obviněného Z. K. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 5 To 86/2017, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 53 T 8/2017 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Z. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 53 T 8/2017, byl obviněný Z. K. uznán vinným přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku (bod 1 výroku o vině) a zločinem loupeže podle §173 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku (bod 2 výroku o vině) a odsouzen podle §173 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na sedm roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku k trestu vyhoštění na osm roků. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a proti výroku o trestu, bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 5 To 86/2017, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že skutek uvedený v bodě 2 výroku o vině nenaplňuje znaky zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, protože nejednal v úmyslu zmocnit se cizí věci a jen se bránil agresivnímu chování a hrozbám poškozeného. Zvláště pak se ohradil proti tomu, že skutek byl posouzen také podle §173 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, a v tomto ohlednu namítl, že zranění poškozeného nebylo těžkou újmou na zdraví. Další námitky uplatnil proti výroku o trestu, který označil za nepřiměřený. Ve vztahu k trestu vyhoštění uvedl, že soudy se nezabývaly garancemi vyplývajícími z toho, že je občanem Evropské unie, a dodal, že tímto trestem je postižena i jeho snoubenka. Výhrady vznesl také proti výroku o náhradě škody přiznané poškozenému C. M. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný vytkl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Zločinu loupeže podle §173 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo proti jinému užije násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví. Co se rozumí těžkou újmou na zdraví, je stanoveno v §122 odst. 2 tr. zákoníku.
Jako zločin loupeže podle §173 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Krajského soudu v Brně, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil i Vrchní soud v Olomouci, spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 26. 9. 2016 v době mezi 17,25 hodin a 18,04 hodin v B. – H. H. na úseku vlečky Českých drah po předchozím společném požívání alkoholických nápojů v úmyslu zmocnit se věcí poškozeného C. M. ho dvakrát udeřil pěstí do obličejové části hlavy, poté mu odcizil z kapes kalhot mobilní telefon v hodnotě 713 Kč se SIM kartou v hodnotě 349 Kč a hotovost ve výši 470 Kč a z ruky řetízek z chirurgického stříbra v hodnotě 216 Kč a fyzickým útokem způsobil poškozenému zranění specifikovaná ve výroku, z nichž jako těžká újma na zdraví byla posouzena dvojnásobná zlomenina dolní čelisti, kvůli které mu byla aplikována mezičelistní fixace s tím, že mu byl znemožněn příjem normální stravy, musel požívat tekutou nebo nanejvýš jen mixovanou stravu, rozvolnění pevné mezičelistní fixace bylo provedeno dne 31. 10. 2016 a citelné omezení v obvyklém způsobu života poškozeného, umocněné komplikovanou hygienou ústní dutiny, trvalo nejméně do 10. 11. 2016, kdy mu byl odstraněn kovový materiál z úst a doporučen pomalý přechod na normální stravu.
Takto zjištěný skutek evidentně vykazuje znaky zločinu loupeže podle §173 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Bezprostřední návaznost jednání, jímž obviněný poškozenému vzal mobilní telefon se SIM kartou, peníze a řetízek, na fyzické napadení poškozeného dvěma razantními údery pěstí do hlavy jasně svědčí o tom, že ze strany obviněného šlo o násilí, které bylo prostředkem k tomu, aby se zmocnil cizí věci, a které také bylo vedeno tímto záměrem. Zranění poškozeného spočívalo v dvojnásobné zlomenině dolní čelisti a představovalo samo o sobě i z hlediska způsobu léčení velmi podstatný zásah do obvyklého způsobu jeho života, přičemž ho velmi citelně omezovalo po dobu více než šesti týdnů. Toto zranění soudy správně posoudily jako těžkou újmu na zdraví podle §122 odst. 1 písm. i) tr. zákoníku. Podle tohoto ustanovení se těžkou újmou na zdraví rozumí vážná porucha zdraví nebo jiné vážné onemocnění, jde-li o delší dobu trvající poruchu zdraví. Doba více než šesti týdnů, po kterou byl poškozený léčen, je delší dobou ve smyslu citovaného ustanovení. Přitom po celou tuto dobu u něho šlo o vážnou poruchu zdraví s ohledem na závažnost samotného zranění a na velmi omezující způsob léčení.
Námitky, jimiž obviněný prezentoval své jednání jako obranu proti agresivnímu chování a hrozbám poškozeného, nejsou dovolacím důvodem, protože se nevztahují ke skutku, tak jak byl zjištěn soudy, ale sledují změnu skutkových zjištění soudů a prosazení jiné verze skutkového stavu. Ze skutkových zjištění soudů je zřejmé, že obviněný nebyl vystaven žádnému útoku ze strany poškozeného a že mu ze strany poškozeného žádný útok přímo nehrozil. Nepřichází proto v úvahu posoudit jednání obviněného jako nutnou obranu podle §29 odst. 1 tr. zákoníku.
V této spojitosti pokládá Nejvyšší soud za nutné připomenout, že dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídají jen takové námitky, v nichž se nesprávné právní posouzení skutku vytýká ve vztahu ke skutkovému stavu, který zjistily soudy. Námitky zaměřené proti skutkovým zjištěním soudů jsou mimo rámec dovolacího důvodu. Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, pokud tato zjištění nejsou v extrémním rozporu s důkazy a neporušují ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. O nic takového se v posuzované věci nejedná, neboť skutková zjištění soudů mají odpovídající podklad ve svědecké výpovědi poškozeného, který věrohodně popsal, jakým způsobem byl napaden, za jakých okolností k tomu došlo, že ho napadl obviněný, co mu obviněný vzal atd. Věrohodnost svědecké výpovědi poškozeného je zřejmá z její návaznosti na další byť jen nepřímé důkazy a objektivně zjištěné okolnosti, např. z toho, že podle znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství mechanismus zranění odpovídá tomu, jak poškozený popsal napadení, nebo z toho, že u obviněného byl nalezen mobilní telefon poškozeného.
Dovolacím důvodem nejsou ani námitky týkající se přiměřenosti trestu. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát v důsledku zrušení výroku o vině, lze samotný výrok o uložení trestu napadat pro porušení hmotného práva zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil. Pokud měl tento dovolací důvod případně na mysli námitkami vznesenými proti výroku o trestu vyhoštění, je třeba odkázat na odůvodnění napadeného usnesení, v němž Vrchní soud v Olomouci přiléhavě vyložil, že u obviněného nejsou dány okolnosti, které podle §80 odst. 3 písm. a) až g) tr. zákoníku vylučují uložení trestu vyhoštění.
Proti výroku o náhradě škody obviněný uplatnil nejasné námitky, z nichž není patrno, jaké hmotně právní ustanovení by jím mělo být porušeno. Výrok, jímž byla obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit na náhradě škody částku 770 Kč poškozenému C. M., vychází ze zjištění, jakou hodnotu měly věci, které obviněný odcizil poškozenému, a ze zjištění, že mobilní telefon bez SIM karty byl poškozenému vrácen, a koresponduje s tím, že poškozený uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 770 Kč.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. dubna 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu