ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.4.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 4/2018-58
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. 1. 2018 o dovolání, které podala obviněná Z. J. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 8. 2017, sp. zn. 6 To 38/2017, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 17/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
Obviněná Z. J. podala prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 8. 2017, sp. zn. 6 To 38/2017, jímž bylo rozhodnuto o jejím odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2017, sp. zn. 4 T 17/2016. Rozsudek Vrchního soudu v Praze napadla proto, že jím zůstala nedotčena ta část rozsudku Krajského soudu v Praze, v níž byla uznána vinnou pod bodem I trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, účinný do 31. 12. 2009) a pod bodem II zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Odkázala na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítla, že skutková zjištění uvedená v obou výrocích jsou nesprávná, že nemají žádný nebo dostatečný podklad v důkazech a že jsou výsledkem vadného hodnocení důkazů a neúplně provedeného dokazování. Obviněná se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadenou část rozsudku Vrchního soudu v Praze a aby přikázal Vrchnímu soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření uvedla, že námitky obviněné mají skutkovou povahu a nejsou tudíž dovolacím důvodem. Navrhla, aby dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu jedině za předpokladu, že obsahově odpovídají jeho zákonnému vymezení. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů, k rozsahu dokazování apod. Z toho je zřejmé, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem. Uváží-li se povaha dovolacích důvodů, jak jsou v zákoně taxativně stanoveny, vyplývá z toho závěr, že dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl v dané věci uplatnitelný v alternativě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově odpovídají jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Dovolacím důvodem je porušení hmotného práva, tj. trestního zákona, při jeho aplikaci na skutkový stav zjištěný soudy. Předmětem právního posouzení jako posouzení hmotně právního je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel.
V bodech I/1a-c, 2, 3 výroku o vině byla obviněná uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. účinného do 31. 12. 2009. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Krajského soudu v Praze spočíval v podstatě v tom, že obviněná od srpna 2008 do května 2009 v N. a v P. pod různými smyšlenými záminkami a pod nepravdivým slibem vrácení postupně vylákala od tří poškozených různé peněžní částky, které nevrátila, a tím jim způsobila škodu v celkové výši 701 000 Kč.
V bodech II/1a-r, 2a, b, 3a-c, 4, 5, 6, 7, 8, 9 výroku o vině byla obviněná uznána vinnou zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Krajského soudu v Praze spočíval v podstatě v tom, že obviněná od prosince 2010 do září 2015 v P., v L. n. L., okr. N., a na dalších místech pod různými smyšlenými záminkami a pod nepravdivým slibem vrácení postupně vylákala od devíti poškozených různé peněžní částky, které nevrátila, zčásti se o takové získání peněz bezvýsledně snažila, tím poškozeným způsobila škodu v celkové výši 5 945 114 Kč a pokusila se způsobit další škodu ve výši 385 000 Kč.
V podaném dovolání obviněná neuplatnila žádné námitky v tom smyslu, že by popsaný skutkový stav, jak ho zjistil Krajský soud v Praze a jak ho akceptoval také Vrchní soud v Praze, nenaplňoval zákonné znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. účinného do 31. 12. 2009, pokud jde o bod I, resp. zákonné znaky zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaného a dílem nedokonaného ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, pokud jde o bod II. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněná pojala dovolání v celém rozsahu výlučně jen jako námitky proti tomu, že soudy založily skutková zjištění představující podklad výroku o vině na svědeckých výpovědích poškozených, které označila za nepravdivé a nevěrohodné a o kterých se vyjádřila tak, že nejsou dostatečným důkazem, pokud nejsou podpořeny ještě nějakými dalšími důkazy. Podstatou dovolání tedy bylo to, že proti skutkovým zjištěním soudů obviněná postavila svou vlastní verzi skutkového stavu, kterou se snažila prosadit již v původním řízení a kterou soudy odmítly. Námitky obviněné pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a tím pádem i mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by tím bylo porušeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě má zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Praze, z nichž v napadeném rozsudku vycházel i Vrchní soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad ve svědeckých výpovědích poškozených, kteří podrobně, konkrétně, bez významnějších rozporů a celkově přesvědčivě popsali, jaké peněžní částky předali obviněné, za jakých okolností se tak stalo, proč tak učinili, jak na ně působila obviněná v tom smyslu, k jakému účelu mají být peníze určeny, do kdy a jak je vrátí, jak se stavěla k nedodržení slibu vrátit peníze, jak vysoké byly nevrácené částky apod., resp. jaké peněžní částky obviněná požadovala a co v této souvislosti uváděla v případech, kdy jí poškození odmítli peníze poskytnout. Soudy si byly vědomy protichůdnosti svědeckých výpovědí poškozených a obhajoby obviněné a již s ohledem na to přistupovaly k hodnocení svědeckých výpovědí poškozené s náležitou mírou obezřetnosti, což se projevilo mimo jiné tím, že části obžaloby byla obviněná podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěna, a to právě kvůli nedostatečné přesvědčivosti svědeckých výpovědí některých poškozených. Pokud soudy došly k závěru, že svědecké výpovědi poškozených lze vzít za podklad skutkových zjištění, měly pro to důvod zejména v obsahové konzistentnosti těchto výpovědí a částečně i v tom, že jejich pravdivost byla byť nepřímo podporována dalšími důkazy, např. svědeckými výpověďmi jiných osob, kterým se poškození svěřili se svou záležitostí, nebo listinnými důkazy prokazujícími, že poškození v rozhodnou dobu disponovali příslušnými částkami, apod. K tomu lze jen dodat, že výrok o vině se týká jednání obviněné celkem vůči dvanácti poškozeným, kteří nezávisle na sobě popsali manipulativní vystupování obviněné při získávání peněz. V tomto kontextu lze vyloučit, že by se dvanáct svědků, kteří se vzájemně neznali, rozhodlo vypovídat nepravdivě, neprávem obviněné přitížit, vymyslet si popisované okolnosti apod. Soudy tak opřely výrok o vině obviněné o svědecké výpovědi poškozených, o kterých nevznikly žádné důvodné pochybnosti.
Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.), že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily a že v tomto rámci náležitě zdůvodnily nadbytečnost dalších důkazů, jejichž provedení se obviněná domáhala svými návrhy.
Skutková zjištění, která se stala podkladem výroku o vině obviněné, nepředstavují žádné porušení jejího ústavně zaručeného základního práva na spravedlivé řízení. To, že obviněná nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že nepovažuje provedené dokazování za dostatečné, není dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. ledna 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu