ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.433.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 433/2018-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 11. 4. 2018 dovolání, které podal obviněný V. M. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 7 To 349/2017, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 7 T 34/2016, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 7 To 349/2017, ohledně obviněného V. M.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc obviněného V. M. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 7 T 34/2016, byl obviněný V. M. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku a odsouzen podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku k trestu vyhoštění na dvě léta. Kromě toho bylo rozsudkem rozhodnuto také ohledně obviněného R. K.
Odvolání obviněných byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 7 To 349/2017, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Obviněný V. M. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Namítl, že Městský soud v Praze rozhodl ve veřejném zasedání, které konal v jeho nepřítomnosti. Uvedl, že Městský soud v Praze tak učinil v řízení proti uprchlému, ačkoli pro takový postup nebyly splněny podmínky. Zdůraznil, že trestnímu stíhání se nevyhýbal, že se jen vrátil do svého trvalého bydliště, jehož adresa byla uvedena ve spise, a že Městskému soudu v Praze nic nebránilo v tom, aby ho o veřejném zasedání vyrozuměl obsílkou zaslanou na tuto adresu. Obviněný V. M. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadené usnesení.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření označil dovolání za důvodné a navrhl, aby mu bylo vyhověno.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Městskému soudu v Praze jako soudu odvolacímu byla věc předložena za situace, kdy Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 24. 7. 2017, tedy v době po vyhlášení rozsudku, rozhodl, že podle §305 tr. ř. bude ve věci obviněného V. M. vedeno řízení proti uprchlému. Obvodní soud pro Prahu 1 takto rozhodl v reakci na to, že rozsudek, při jehož vyhlášení v hlavním líčení byl obviněný přítomen, se nepodařilo obviněnému doručit na žádnou z adres v České republice, které obviněný uvedl jako adresy, kam mu má být doručováno, že k vypátrání pobytu obviněného v České republice a k doručení rozsudku nevedla ani opatření učiněná v součinnosti s policií a že bezvýsledně byl vydán příkaz k zatčení obviněného.
Městský soud v Praze v souvislosti s nařízením veřejného zasedání nedal obviněnému V. M. doručit žádnou obsílku a vyvěsil na úřední desce listinu označenou jako „vyrozumění o veřejném zasedání“. Veřejné zasedání, ke kterému se obviněný nedostavil, pak Městský soud v Praze provedl v jeho nepřítomnosti poté, co usnesením rozhodl, že veřejné zasedání bude konáno proti obviněnému V. M. jako proti uprchlému podle §302 a násl. tr. ř. Ve veřejném zasedání ještě před tím, než se senát Městského soudu v Praze odebral k závěrečné poradě a než bylo vyhlášeno napadené usnesení, obhájkyně, která vykonávala obhajobu obviněného V. M. v substituci za ustanoveného obhájce, namítla, že nejsou splněny podmínky řízení proti uprchlému. K tomu uvedla, že obviněný se vrátil na Ukrajinu, že adresa jeho bydliště na Ukrajině vyplývá ze spisu a že na tuto adresu nebylo obviněnému doručováno. Na tyto námitky Městský soud v Praze nijak nereagoval, a to ani v odůvodnění napadeného usnesení.
Řízení proti uprchlému je jedním ze zvláštních způsobů řízení. Podle §302 lze řízení proti uprchlému konat proti tomu, kdo se vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá.
Jestliže již je vedeno řízení proti uprchlému, musí soud v každém stádiu řízení zkoumat, zda zákonné podmínky pro tento způsob řízení jsou splněny. Soud nemůže pokračovat v řízení proti uprchlému, jestliže zákonné podmínky pro jeho konání odpadly a nadále netrvají.
Podmínky řízení proti uprchlému byly ve veřejném zasedání před Městským soudem v Praze zpochybněny tak závažným způsobem, že to vyžadovalo jejich ověření. Obviněný V. M. je občanem Ukrajiny s trvalým bydlištěm na adrese L., G. Tato adresa je uvedena v protokole o výslechu obviněného v přípravném řízení a v návrhu na potrestání, je na ni odkaz v protokole o hlavním líčení a je uvedena také v rozsudku. Při zadržení dne 26. 10. 2016 byly u obviněného nalezeny věci, mezi nimiž byl „výjezdní příkaz do 14.11. č. 4526201610090001“. Pokud obhájkyně ve veřejném zasedání uvedla, že obviněný se vrátil na Ukrajinu, nelze to apriorně pokládat za vyloučené, zvláště když podle zprávy cizinecké policie ze dne 18. 4. 2017 obviněný neměl na území České republiky povolen žádný druh pobytu cizinců. Návrat obviněného do státu, jehož je občanem, nelze bez dalšího považovat za akt, jímž se obviněný vyhýbá trestnímu řízení ve smyslu §302 tr. ř., zvláště když je známa adresa jeho pobytu v tomto státě, kam mu lze zaslat příslušnou obsílku nebo jinou písemnost.
Za toho stavu, který nastal vyjádřením obhájkyně ve veřejném zasedání, vyvstala reálná možnost, že obviněný se zdržuje v místě svého trvalého bydliště na adrese L., G., Ukrajina, že se tím nijak nevyhýbá trestnímu řízení a že obsílku k veřejnému zasedání je možné doručit mu na tuto adresu. Městský soud v Praze měl tedy ve věci obviněného V. M. odročit veřejné zasedání, pokračovat v řízení podle obecných ustanovení, nechat doručit obsílku k veřejnému zasedání obviněnému na adresu jeho bydliště a dále pokračovat podle výsledků tohoto postupu.
Jestliže Městský soud v Praze i přes vyjádření obhájkyně pokračoval v řízení proti uprchlému, postupoval tak minimálně při nejasnosti o tom, zda jsou splněny podmínky tohoto způsobu řízení. Vzhledem k tomu, že tu byla reálná možnost, že tyto podmínky nejsou splněny, Městský soud v Praze svým postupem porušil základní ústavně garantované právo obviněného na projednání věci ve vlastní přítomnosti (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), neboť obviněného nevyrozuměl o konání veřejného zasedání způsobem, který by následně umožňoval konat veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti, tj. náležitým doručením vyrozumění.
V řízení předcházejícím napadenému usnesení tedy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného V. M. zrušil ohledně tohoto obviněného napadené usnesení Městského soudu v Praze, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc obviněného V. M. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Městský soud v Praze znovu rozhodne o odvolání obviněného V. M. v řízení, v němž odstraní vady vytkané tímto usnesením Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. dubna 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu