ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.610.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 610/2018-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 6. 6. 2018 o dovolání obviněného M. V. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 1. 2018, sp. zn. 50 To 477/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 2 T 92/2014 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. V. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. V. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 1. 2018, sp. zn. 50 To 477/2017, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání a odvolání státního zástupce proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 21. 9. 2017, sp. zn. 2 T 92/2014. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, obviněný napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Krajskému soudu v Plzni vytkl, že ponechal nedotčen výrok o vině. Namítl, že výrok o vině je založen na nesprávných skutkových zjištěních a vadném hodnocení důkazů. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby ho zprostil obžaloby.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření uvedl, že námitky obviněného mají skutkovou povahu, takže nejsou dovolacím důvodem, a navrhl, aby dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájkyni k případné replice, ale obhájkyně na ně nereagovala.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu za předpokladu, že obsahem odpovídají jeho zákonnému vymezení. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním soudů, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů, k rozsahu dokazování apod. Z toho je zřejmé, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem. Uváží-li se povaha dovolacích důvodů, jak jsou v zákoně taxativně stanoveny, vyplývá z toho, že dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Podstatou tohoto dovolacího důvodu je vadná aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, odpovídají uvedenému dovolacímu důvodu jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Významné je, že předmětem právního posouzení jako posouzení hmotně právního je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel.
Obviněný byl odsouzen pro zločin pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku a přečin ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Chebu spočíval v podstatě v tom, že obviněný nejméně od léta 2008 do léta 2012 v obci D., okr. P.-s., a na dalších místech v úmyslu dosáhnout sexuálního uspokojení nejméně jednou za dva měsíce vždy, když byl sám s dcerou svých známých poškozenou XXXXX * ), po ní požadoval, aby mu rukou a ústy třela pohlavní úd, což vždy učinila, olizoval a osahával ji na ňadrech a přirození, zasouval jí prsty do přirození a několikrát při tom ejakuloval. Podle dalších zjištění Okresního soudu v Chebu nelze u poškozené v důsledku jednání obviněného vyloučit nepříznivé ovlivnění jejího vztahu k obecně platným normám, které regulují sexuální chování, kdy získaná zkušenost může nepříznivě ovlivnit její vztah k sexualitě i v dospělém věku.
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by uvedený skutkový stav nenaplňoval znaky zločinu pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku, resp. přečinu ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný založil dovolání v celém rozsahu výlučně jen na námitkách zaměřených proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině, a proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, zejména proti tomu, že skutková zjištění vystavěly na svědecké výpovědi poškozené, kterou označil za nevěrohodnou. Uplatněné námitky navazovaly na obhajobu obviněného, podle které se žádného jednání uvedeného ve výroku o vině nedopustil. Tyto námitky pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by tím bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě má zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění nižších soudů podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Chebu, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Plzni, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahové zakotvení ve svědecké výpovědi poškozené, která podrobně, konkrétně, bez významnějších rozporů, bez známek snahy přitížit obviněnému a celkově přesvědčivě popsala jednání obviněného, okolnosti, za nichž k němu docházelo, jak jednání obviněného vnímala a jak na něj reagovala. Soudy si byly vědomy protichůdnosti tvrzení poškozené a obhajoby obviněného a zaměřily se tudíž na objasnění osoby poškozené z hlediska otázky, zda má vlastnosti zaručující pravdivost její výpovědi. V tomto ohledu soudy zjistily, že tu není žádný reálný důvod, pro který by o pravdivosti svědecké výpovědi poškozené vyvstávaly nějaké důvodné pochybnosti. Pro tento závěr soudy měly náležitý podklad ve znaleckém posudku z oboru školství a kultury, odvětví psychologie, který se opíral o důkladné vyšetření poškozené a vyzněl v závěr, že její výpověď je reprodukcí skutečných prožitků. Znalecký posudek zároveň vyloučil, že by poškozená měla sklon k lhavosti, konfabulacím či zkreslování prožitků apod. Na svědeckou výpověď poškozené obsahově navazují i další důkazy, zejména výpověď svědka F. K., přítele matky poškozené, jemuž se poškozená jako prvnímu svěřila s celou záležitostí, popsala mu jednání obviněného a zároveň projevila neochotu věc oznámit v obavě, že jí nikdo nebude věřit. Svědkyně M. K., matka poškozené, potvrdila, že poškozená se jí svěřila včetně popisu jednání obviněného až poté, co ji na celou záležitost upozornil svědek F. K. a co se na to sama poškozené dotázala.
Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily, přičemž přijatelně překlenuly i dílčí nesrovnalosti, které se objevily v poměru mezi některými důkazy. Za tohoto stavu je vyloučeno uvažovat o tom, že by skutková zjištění představující podklad výroku o vině obviněného znamenala nějaké porušení ústavně zaručeného základního práva obviněného na spravedlivé řízení. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a s tím, jak soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. 6. 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 45/2013 Sb.