ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.620.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 620/2018-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 6. 6. 2018 o dovolání obviněného L. D. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 1. 2018, sp. zn. 7 To 435/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 19 T 264/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 19 T 264/2016, byl obviněný L. D. uznán vinným zločinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Podle §146 odst. 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 6 let se zařazením do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradu způsobené škody částku ve výši 33 996 Kč poškozené A. P. a 235 674 Kč České průmyslové zdravotní pojišťovně.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. 1. 2018, sp. zn. 7 To 435/2017, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Obviněný se zločinu dopustil tím, že dne 20. 7. 2015 kolem 21:00 hodin, jakožto osoba mající zkušenosti s bojovými uměními, na ulici S. ve S. v podnapilém stavu nastupoval se svou družkou A. P. do nákladního automobilu, kterým pro ně přijel jeho známý R. K., přičemž došlo ke slovnímu konfliktu mezi ním a A. P., kterou pak uchopil za vlasy a za ruku a otevřenými bočními dveřmi vedoucími do zadní části automobilu ji natlačil dovnitř, z místa odjeli, po chvíli zastavili na účelové komunikaci, kde s poškozenou z vozidla vystoupil a R. K. odjel. Na místě pak poškozenou, která se bránila, napadl údery rukou v podobě facek, případně i jiným, blíže nezjištěným způsobem, v důsledku čehož utrpěla otřes mozku, prasknutí stěny vedlejší nosní dutiny v horní čelisti vpravo s jejím zakrvácením, zlomeninu špičky nosu a mnohočetné zhmožděniny horních i dolních končetin, hrudníku i břicha a natržení vnitřní krční tepny nebo některé z jejích větví. Po návratu R. K. oba nasedli zpět do automobilu a vystoupili po 22:00 hodině téhož dne v místě svého tehdejšího bydliště v K. Dne 22. 7. 2015 se zdravotní stav poškozené zhoršil, zjevně z důvodu uzavření levé vnitřní krkavice nebo její zadní větve, které způsobilo vznik ložiska nedokrevnosti na rozhraní spánkového a ramenního laloku levé mozkové hemisféry, tzv. ischemickou mozkovou cévní příhodu, na základě toho byla poškozená hospitalizována. V důsledku utrpěných zranění nastal u poškozené dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je těžké postižení psychických funkcí při organickém psychosyndromu s posttraumatickou dysfázií, pročež jí byl přiznán invalidní důchod třetího stupně a s pravděpodobností hraničící s jistotou lze konstatovat, že bude trpět trvalými následky poranění ve formě poruchy řeči.
Usnesení odvolacího soudu napadl dovoláním obviněný L. D. a odkázal na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že skutek byl soudy nesprávně kvalifikován jako zločin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Uvedl, že nelze vycházet z výpovědi svědkyně A. P., která nebyla schopna u hlavního líčení vypovídat, a z tohoto důvodu byl předložen návrh na doplnění dokazování znaleckým posudkem o duševním stavu svědkyně, jemuž nebylo vyhověno. Pokud jde o vzniklé zranění, podle znalce je nepravděpodobné, že by si je způsobila sama, znalec však rovněž uvedl, že nelze vyloučit náhodu v tomto směru. Navíc uvedl, že to, že měla poškozená mozkovou příhodu dva dny po zranění, souvisí se zraněním s 13 procentní pravděpodobností. Podle znalce bude poškozená trpět trvalými následky a stupeň poškození lze určit až po dvou letech od poranění. Jelikož byl znalec vyslýchán u hlavního líčení dne 4. 10. 2017, jsou splněny předpoklady, aby znalec učinil závěry o trvalých následcích úrazu. Mělo tak být provedeno zkoumání zdravotního stavu poškozené, čímž by byl jednoznačně zjištěn její zdravotní stav, tedy zda a v jakém rozsahu jí obviněný způsobil ublížení na zdraví nebo těžkou újmu na zdraví. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů včetně rozhodnutí obsahově navazujících a aby přikázal Okresnímu soudu v Hodoníně věc znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že se k podanému dovolání nebude vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné (§265a tr. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] a v zákonné lhůtě (§265e tr. ř.), splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Je vhodné připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Zákonný dovolací důvod je relevantně uplatněn za předpokladu, že jsou s ním spojeny konkrétní námitky, které mu odpovídají svým obsahem. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů ani k postupu soudu při provádění důkazů. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Skutkové námitky tudíž nejsou dovolacím důvodem.
Z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídají takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení totiž je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel.
V dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, proč by uvedený skutek (blíže popsaný v rozsudku soudu prvního stupně) nevykazoval zákonné znaky uvedeného trestného činu. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný založil dovolání na námitkách proti skutkovému zjištění soudů a v souvislosti s tím proti hodnocení důkazů soudy. Primárně namítl rozpory ve výsledcích znaleckého zkoumání a hodnocení znaleckého posudku jako důkazu nalézacím soudem. Rovněž namítl, že nalézací ani odvolací soud neprovedl důkaz znaleckým posudkem o duševním stavu poškozené. Odvolací soud, stejně jako nalézací soud, dospěl k názoru, že dalšího dokazování není třeba s ohledem na již provedené dokazování. S tímto názorem se Nejvyšší soud ztotožnil.
V podstatě veškeré dovolací námitky obviněný uplatnil již v odvolacím řízení (podané dovolání je prakticky doslovným výňatkem odvolání na č. l. 289 trestního spisu) a vypořádal se s nimi odvolací soud.
Pokud jde o svědeckou výpověď poškozené A. P., tou se soudy podrobně zabývaly, byly si vědomy její relativně menší vypovídací hodnoty způsobené zmíněnou poruchou vyjadřování a tuto výpověď adekvátně provedly a vyhodnotily (str. 4 a 6 rozsudku nalézacího soudu, str. 4 napadeného usnesení a č. l. 146-149, 241 spisu). Obsah výpovědi této svědkyně ostatně nebyl pro skutková zjištění soudů rozhodující, byl pouze součástí celého souhrnu důkazů.
Znalec prof. MUDr. Karel Urbánek, CSc., ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie, ze dne 7. 6. 2016 (č. l. 98) uvedl, že následky zranění bude možné posoudit až po dvou letech od prodělaného zranění, přičemž následně u hlavního líčení konaného dne 4. 10. 2017 (tedy s odstupem více než dvou let od zranění) doplnil, že porucha zdraví je již neměnná a výraznější zlepšení stavu nepřipadá v úvahu. Znalec tak u hlavního líčení zodpověděl všechny otázky a znalecký posudek doplnil o aktuální prognózu zdravotního stavu poškozené vzhledem k časovému odstupu od zranění s tím, že zdravotní stav poškozené je již neměnný. K dalšímu argumentu obviněného, že znalec uvedl, že mrtvice dva dny po úraze souvisí s prodělaným poraněním s 13 procentní pravděpodobností, je třeba uvést, že takové tvrzení se ve znaleckém posudku vůbec nenachází. Znalec naopak uvedl, že s pravděpodobností blížící se jistotě lze říci, že cévní mozková příhoda souvisí se způsobeným poraněním. Dále uvedl, že disekující aneurysma tvoří asi 13 procent příčin ischemických mozkových příhod u pacientů do 50 let a jde tedy o příčinu vzácnou. K tomuto vztahoval skutečnost, že ošetřujícími lékaři nemohla být rozpoznána příčina zmatenosti poškozené včas, aby byly eliminovány trvalé následky. Totéž uvedl znalec i ve výpovědi u hlavního líčení. Na závěrech znalce nemohou námitky obviněného nic změnit, k otázce faktické příčinné souvislosti se znalec vyjádřil jednoznačně.
Nejvyšší soud tedy shrnuje, že námitky obviněného se shodují s jeho obhajobou z původního řízení. Jde o námitky, které pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě má zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4 Ústavy (základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci) a čl. 90 Ústavy (soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům).
Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v podstatě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.
Žádnou z těchto vad důkazního řízení Nejvyšší soud v dané věci neshledal. Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Hodoníně, z nichž v napadeném usnesení vycházel i Krajský soud v Brně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé není žádný, natož extrémní rozpor. Zamítnutí návrhů na doplnění dokazování bylo ze strany nalézacího soudu řádně odůvodněno, nelze tak hovořit ani o opomenutých důkazech. Zjištění soudů mají v provedených důkazech odpovídající obsahový podklad. Soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, vypořádaly se s rozpory v důkazech, nedopustily se žádné deformace důkazů, ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Soudy se přesvědčivě vypořádaly s obhajobou obviněného. Jestliže v dovolání obviněný tuto obhajobu opakuje, lze odkázat na odůvodnění soudů obou stupňů, přičemž zejména nalézací soud se přehledně a výstižně vypořádal s jednotlivými aspekty obhajoby obviněného.
Základní právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo nijak porušeno tím, že na podkladě provedených důkazů soudy učinily závěr, že obviněný je pachatelem předmětného činu. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného L. D. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. 6. 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Josef Mazák